Nudný starý Linkedin drsňákem sociálních médií?

Mnozí z nás před několika lety ani netušili co ten Linkedin vlastně je a dodnes pouze někteří tuto zdánlivě nudnou profesionální síť kontaktů využívá. A proč vlastně??
Do takzvané "linkedinové" fáze se člověk dostává pracovním procesem a nastávající potřebou sbírat zajímavé kontakty, ryze však z profesionálního hlediska. Právě proto také tento systém má pramalý význam pro mladší generace a náctileté a někdy až úsměvné jsou četné profily studentů, kteří doufají v polapení některou z personálních agentur.

Linkedin vznikl v roce 2003 a nyní se pyšní více než 300 miliony uživatelů ve více než 200 zemích, výjimkami nejsou ani Čína a jiné asijské země, které se ostatním sociálním sítím spíše vyhýbají. Tato síť kontaktů nahradila staré kanály doporučování profesionálních kontaktů a stala se tak jak Forbes Linkedin nazývá "nejvýhodnějším dostupným sociálním nástrojem pro kandidáty na nové pozice i pro podnikatele".

Před několika dny klidné vody Linkedinu rozčeřil skandál, který upozornil na rostoucí sexistické tendence některých uživatelů. Jednoduše řečeno, kontaktování za jiným než za pracovním účelem již není výjimkou a náznaky flirtování a sexuálních návrhů se nevyhnuly ani této síti. Zraky médií se díky chlípnému komentáři od staršího ženatého právníka na adresu mladé právničky Charlotte Proudman upřely na toto médium. Zveřejnila tento příspěvek, který se v okamžiku stal virálním a zatímco polovina se klaní na její stranu a chválí její feministickou neohroženost, ti druzí jí nadávají do "feminacistek" nenávistných vůči celé mužské populaci.

Podstatnou otázkou však není spor těchto dvou táborů, ale otázka jakým způsobem regulovat tyto tendence a jakým způsobem a zda vůbec je možné udržet si ryze profesionální síť kontaktů, kde se hledí především na kariérní a vzdělávací úspěchy. Linkedin je oblíbený právě u těchto mladých žen, které mají pocit, že právě díky němu jsou schopny nabourávat staré hierarchické struktury - doménu mužů. Tento pozitivní aspekt ale právě naopak generuje i nechtěný vedlejší efekt, kdy se pozornost těchto mužů ubírá nejen pracovním směrem......Toto vše samozřejmě pod pozlátkem seriózního pracovního kontaktu, kde ve skutečnosti jde o primární pudy a pozornost je soustředěna především na fyzický půvab.

Po tomto skandálu se ozvaly stovky žen, které mají obdobnou zkušenost a dožadují se změny samotného systému. Linkedin navíc oznámil, že bude zprostředkovávat profesionální kontakty bez ohledu na rasu, pohlaví či geografickou polohu. Zdá se, že největší potíží v tomto případě je lidská nátura sama. Podle psychologů je prokázáno, že online chování jedinců vede k takzvané de-individualizaci, což znamená že jejich chování je extrémnější, impulzivnější a nespoutané. Lidé mají tedy tendence v online komunikaci zajít mnohem dále, než v přímém face to face kontaktu.
Mluvčí Faraz okomentoval situaci tak, že dle něj je dostatek jiných komunikačních kanálů k námluvám a výběru partnerů. Také dodal, že budou užívat všech svých nástrojů, aby tento druh komunikace do budoucna vyeliminovali nebo dokonce i vyřadili konkrétní uživatele ze sítě.

Realitou však zůstává to, že dokud na této jako i na jakékoli jiné sociální síti komunikují lidé, budou se tyto situace opakovat a je zjevně pouze málo taktik, které by tomu mohly zabránit.
Linkedin i tak zůstává nesmírně důležitou součástí pracovního prostředí a mnoha lidem pomáhá v kariérním postupu dnes a denně.
Je pouze otázkou zda nové způsoby flirtování a společenské komunikace jako je například Tinder naopak neposilují onu jistotu a sebevědomí v online komunikaci a chování i na jiných sitích...



Zdroje:

http://www.telegraph.co.uk/technology/social-media/11864538/How-did-boring-old-LinkedIn-become-the-bad-boy-of-social-media.html

http://www.dailymail.co.uk/news/article-3233712/Women-say-ve-targeted-LinkedIn-creeps.html

http://mashable.com/2015/09/10/lawyer-linkedin-email-sexism/#xuTazFTDF5qx

https://jessicagracerosalia.wordpress.com/2014/04/09/blatent-sexism-within-modern-advertising/

Facebook se zajímá o vaše bezpečí

Snad většinu z nás by sužovaly obavy v případě, že by se někdo z našich blízkých nacházel v oblasti, kde došlo k nějaké katastrofě. Horlivě bychom vytáčeli jejich telefonní čísla či pečlivě sledovali internetové stránky s patřičnými informacemi. Žijeme však v „době Facebooku“, který má apriorně spojovat lidi, ale zároveň reaguje na chování a jednání svých uživatelů a neustále přichází s novými funkcemi. Daná sociální síť disponuje funkcí, která jednak umožňuje zjistit, kdo z přátel se nachází v krizové oblasti, jednak mohou uživatelé ostatním sdělit, že se během „krize“ nacházejí v bezpečí, případně také označit přátele, které se spolu s nimi v krizové oblasti nachází.

 

Jak funguje Facebook Safety Check

Jestliže Facebook zjistí, že se uživatel nachází (nebo by se mohl nacházet) v postižené oblasti, zeptá se, zda je v pořádku a ten může tuto informaci jediným kliknutím potvrdit. Následně je tato informace ve formě upozornění rozeslána jeho přátelům.

V souvislosti s událostmi posledních dní, kdy ve francouzské metropoli došlo k teroristickým útokům, jež si vyžádaly na 130 obětí a více než 300 lidí bylo zraněno, se toto téma stalo opět aktuálním a snad lze říci, že se dostalo do širšího povědomí uživatelů dané sociální sítě. A nejen jim.

Facebook Safety Check

Facebook Safety Check

 

Počátky vzniku aplikace

Podívejme se tedy na počátky vzniku této funkce. Aplikace s příhodným názvem Safety Check byla reakcí vývojářů na zemětřesení a tsunami v Japonsku v roce 2011. Původním záměrem tak bylo informovat uživatele o tom, zda jsou přátelé a blízcí uživatelů v bezpečí během přírodních katastrof. Mark Zuckerberg se k tomu vyjádřil slovy: „Dnes jsme oznámili spuštění funkce kontroly bezpečí na Facebooku. V posledních letech došlo k mnoha katastrofám a krizím, během kterých se lidé obraceli pro pomoc na internet. Ukazuje se, že lidé skrze Facebook zjišťují, zda jsou jejich blízcí v pořádku a v bezpečí. Spojení s lidmi je vždy důležité, ale jsou momenty, kdy je to potřeba o to víc. Kontrola bezpečnosti je tak způsob komunikace, který má za úkol pomoci našim uživatelům snadno sdělit ostatním, že jsou během přírodní katastrofy v pořádku a zároveň nabízí možnost kontroly těch, kteří se v dané oblasti nachází. Zemětřesení a tsunami před několika lety nás inspirovaly k vytvoření první verze pro Japonsko. Nyní jsme rádi, že je funkce připravena sloužit všem na světě“.

Zlomový bod a rozšíření funkce aplikace

Od svého spuštění v roce 2014 byla aplikace využívána pouze v souvislosti s přírodními katastrofami. Útoky v Paříži tak byly zlomovým bodem v jejím použití, poprvé tak byla použita v souvislosti s událostí jinou než přírodní katastrofou. To však s sebou přineslo i vlnu kritiky, neboť den předtím došlo k útokům v Bejrútu, ale Facebook na to tímto způsobem nezareagoval. Zuckerberg se vyjádřil tak, že útoky v Paříži se staly zlomovou událostí, která je přiměla změnit původní záměr aplikace a rozšířili je i na útoky zapříčiněné jinými činiteli než přírodou. Alex Schultz, viceprezident Facebooku pro růst, uvedl, že pařížské útoky vyvolaly vlnu zájmu uživatelů, proto došlo k rozhodnutí využít aplikaci tímto způsobem. Netrvalo dlouho a o pár dní později byla v reakci na bombové útoky v Nigérii. Na svém profilu dále konstatuje, že se i nadále budou snažit o rychlý vývoj aplikace, aby byla co nejvíce užitečná a nápomocná.

 

 

 

Kritika funkce Facebook Safety Check

Mimo to se daná funkce potýkala ještě s další kritikou. Je pravděpodobné, že je snadným a rychlým způsobem, jak kontaktovat své blízké o své aktuální situaci, nedochází k výpadkům a přetížení sítě, k čemuž může docházet v případě velkého množství telefonátů v jednu chvíli. Na druhou stranu vyvstala otázka, zda by v případě katastrofické události měli lidé možnost připojit se bez problémů k internetu. K obdobné situaci došlo po zemětřesení v Nepálu v souvislosti s využíváním obdobné aplikace Google's Person Finder. Rovněž se ukázalo, že Facebook se dotazoval na jejich situaci těch uživatelů, kteří se v Nepálu nenacházeli ani teď, ani nikdy předtím. Vyvstala také otázka, o jakých událostech informovat, jaké události považovat za důležité a zda vůbec lze reflektovat všechny události více či méně obdobného rázu. K útokům a válkám dochází dnes a denně. Nakolik musí být událost vážná, aby na ni Facebook zareagoval tímto způsobem? A jak posuzovat tuto „vážnost“ situace, lze ji nějakým způsobem změřit? Jaké jsou limity?

Návrat k původní myšlence Facebooku

Jak již bylo řečeno výše, úkolem Facebooku je spojovat lidi, umožňovat jim rychlý a snadný způsob téměř odkudkoli a to i přes své nedostatky, které však nejsou předmětem tohoto příspěvku. Funkce Facebook Safety Check tomu tedy odpovídá. V souvislosti s pařížskými útoky si lidé také vyjadřovaly podporu a soucit s těmi, které daná událost přímo zasáhla. Na své profilové fotografie používaly filtry v barvách francouzské vlajky, sdíleli fotografie nasvícených významných budov a staveb, rovněž šířili informace o možnostech dárcovství krve potřebné pro zraněné. Závěrem můžeme také říci, že internet, potažmo Facebook je všudypřítomný, skrze něj dochází k propojování světa, tedy k utváření globální vesnice.

Vyjádření solidarity s Francií - Berlín

 

Vyjádření solidarity s Francií - Praha



 

 

Zdroje:

Support for Paris swells from around the world
http://edition.cnn.com/2015/11/13/world/iyw-paris-attacks/index.html?iid=EL

Introducing Safety Check
http://newsroom.fb.com/news/2014/10/introducing-safety-check/

Profil Marka Zuckerberga na Facebooku
https://www.facebook.com/zuck/

The social media search for survivors of the Paris terror attacks
http://money.cnn.com/2015/11/13/media/facebook-safety-check-paris-attack/index.html

Facebook users outside of Nepa criticized for using Safety Check feature
http://globalnews.ca/news/1996203/facebook-users-outside-of-nepal-criticized-for-using-safety-check-feature/

Facebook 'Safety Check' tells your friends that you are safe during a disaster in the area
http://www.forbes.com/sites/amitchowdhry/2014/10/16/facebook-launches-disaster-notification-feature-safety-check/

Facebook actvates Safety Check in Nigeria following bombing
http://www.theguardian.com/technology/2015/nov/18/facebook-activates-safety-check-nigeria-bombing

Facebook Safety Check tells friends you're okay during natural disasters
http://www.theverge.com/2014/10/16/6987017/facebook-safety-check-feature

Google's Person Finder and Facebook's Safety App to help locate those stranded in Nepal Earthquake 
http://tech.firstpost.com/news-analysis/googles-person-finder-and-facebooks-safety-app-to-help-locate-those-stranded-in-nepal-earthquake-264961.html

 

 

 



Rub a líc pohlednic

Není tomu tak dávno, co internetový prostor zaplavily elektronické pohlednice, nabízející modernizovanou verzi svých původních papírových předloh. Leckdo zpochybňoval budoucnost „zastaralé“ poštovní komunikace, jejíž intenzita mezi běžnými uživateli klesá. Nabízejí ale elektronické pohlednice něco skutečně převratného?

Pro začátek je třeba se zamyslet nad účelem zprostředkovávané komunikace – tím zpravidla bývá úspěšný přenos (důležitého) sdělení. Poštovní korespondence již není kanálem, který by představoval nejrychlejší možnost předání informace, přesto si však zachovává příznak oficiálnosti  a snad i důvěryhodnosti (poštou chodívají úřední dokumenty, předvolání k soudu, oznámení o úmrtí apod.). Oproti tomu důležitost „neoficiálních“ sdělení zasílaných poštou, zdá se, není úplně prioritní (za sebe mohu říci, že mi žádná pohlednice s šokující informací dosud zaslána nebyla).

Podstatou klasických pohlednic by údajně měla být strana druhá, strana, na které bývá zapsána jakási informace – tato „strana“ však u elektronických pohlednic fyzicky chybí (bavíme-li se o hypertextu ve smyslu Möbiova listu, kde rub splývá s lícem). Podstatou elektronické pohlednice je z logiky věci ona přední strana s „vtipným“ obrázkem pravděpodobně nesvéprávné živé bytosti, kterou většinová společnost popisuje jakožto „roztomilou a sladkou“ (obdobné výjevy však bez problému nalezneme i v papírnictví).

Na druhou stranu však nemohu tvrdit, že by rub papírové varianty a priori nutně obsahoval nějaké závažné informace - lidé to ale asi z nějakého důvodu předpokládají, neboť jejich častou výmluvou pro neposílání pohlednic bylo konstatování, že neměli, co by napsali. Nevím, jak je tomu u vás, ale pokud já procházím své papírové pohlednice, dočítám se v nich ponejvíce cosi o přání k Vánocům či o mnoha pozdravech srdečně zasílaných z výletů, zájezdů a pobytů více či méně dobrovolných. Starším pohlednicím, které prošly poštovním úřadem kdysi na konci minulého století, vévodila nerozlučná dvojice otázek „Jak se máš? Co děláš?“, následovaná informací „Já se mám dobře, svítí sluníčko.“ Nedisponuji však žádnou klasickou pohlednicí, ve které by stálo cosi ve smyslu „Okamžitě přijeď, naše morče už asi dlouho nevydrží." Ale ani žádnou elektronickou, přestože by tomu technika, umožňující vše(ne)možnou personalizaci byla více než nakloněna.

Tím se dostáváme k druhému aspektu pohlednicové komunikace – a tou je právě možnost personalizace, přizpůsobení odesílaného artefaktu vlastním záměrům. Letmým pohledem by mi leckdo mohl říci, že virtuálně si může navrhnout jakoukoli pohlednici, zatímco v živoucím světě je limitován nabídkou knihkupectví, papírnictví či nestoudně předraženého muzejního obchůdku. To není tak úplně pravda, neboť – pokud nemáte chuť stříhat papír (což vám ale nikdo nezakazuje) - existuje celá škála míst, kde vám papírové pohlednice jakéhokoli rubu i jakékoli líce vyrobí na zakázku, a to za poměrně přijatelné ceny – nemluvě o prapodivném, hybridním pokusu provozovatelů pošt nabízet personalizované pohlednice přes rozhraní aplikací tzv. chytrých telefonů, který jako by usiloval o propojení nevýhod obou dvou komunikačních kanálů (viz např. projekt České pošty Pohlednice online). Pravdou však zůstává, že elektronická komunikace je zcela zdarma – alespoň ve smyslu peněžním.

Teorie obecné ekonomie nám však říká, že zadarmo není nic, resp. že náklady nejsou dány jen peněžní náročností. Ruku na srdce, jak dlouho vám trvá vytvořit originální pohlednici, či dokonce vymyslet vtipný text? A to i v případě, že používáte předpřipravené motivy, které schraňuje např. portál Someecards (který mimochodem zároveň nabízí možnost objednat si vlastní či profesionální výtvory ve skutečném provedení). Ano, i čas jsou peníze. 

Třetím významným aspektem pohlednicového dilematu je otázka zajímavosti rozesílaných kartiček. Někdo by mi mohl vmést do tváře, že elektronické pohlednice obsahují zábavné animované pohyblivé sekvence. I takové pohlednice dnes nabízejí některé obchody – vedle pohlednic, které opouštějí „papírové médium“ a skrývajících v sobě dřevěné skládanky, pravou kůži, či 3D hračky (např. poštovní medvídek Paper Bear).

Odesílání poštovního medvídka.

Zatímco klasické pohlednice do sebe integrují vymoženosti moderních médií (např. elektronická koupě známek, portály typu Postcrossing), jejich „modernizované“ e-verze postupně přebírají arzenál papírové komunikace – a tak se možná budeme střetávat se zájemci o služby generování elektronických známek a razítek informujících o serverech, kterými byla daná e-pohlednice transportována na místo určení, či přímé možnosti tuto cestu zadat.    

Doprovodný obrazový materiál převzat z: http://www.someecards.com a http://www.ciloubidouille.com

Zastavme sociálne média!

Aspoň v očiach niektorých z generácie Y sa úspešná bloggerka Essena O’Neill stala hrdinkou a novým vzorom. 19-ročná Austrálčanka mala viac ako pol milióna fanúšikov na Instagrame, okolo 60 tisíc. priateľov na Snapchate a viac ako 200 tisíc. odberateľov na Youtube a bola považovaná za tínedžersku hviezdu sociálnych médií. Celosvetový záujem médií a ľudí na internete však získala svojou výpoveďou, ktorú zverejnila na Youtube. V nej emocionálne vysvetľuje ako ju sociálne média spravili nešťastnou. Vyjadrila sa: "som dievča, ktoré malo všetko a chcem Vám povedať, že mať všetko na sociálnych médiach znamená nič v skutočnom živote...Všetko, čo som robila, som robila pre "páči sa mi to"a sledovateľov.  Fotila som sa hodiny len aby som mala fotografie na Instagram."
Tento príspevok následne po krátkom čase zmazala a aj svoj Youtube kanál. Premenovala svoj Instragram účet na "Social media is not real life" (Život na sociálnych médiach nie je skutočný). Na svojom poslednom príspevku na Instagrame napísala: "Bez toho aby som si uvedomia, strávila som väčšinu môjho dospievajúceho života závislá na sociálnych médiach, sociálneho uznania, statusu a mojom fyzickom výzore. Sociálne média, hlavne tak ako som ich ja používala, nie sú reálne.  Zistila som, že  sa ľudia topia iba v ilúzií. Tieto neprirodzené obrázky a upravované videoklipy hodnotené proti sebe. Je to systém založený na spoločenskom uznaní, "páči sa mi to", validácií názorov a úspechu sledovateľov. Je to úplne zorganizovaný, egocentrický úsudok." Na tomto profile mala krátku dobu zverejnené aj popisy, kde komentovala ako fotografie vznikali, v ktorých opisovala ako skutočne prebiehala tvorba zdanlivo dokonalých fotografií. Momentálne je jej profil na Instagrame súkromný, avšak ak si vyžiadate o sledovanie budete schválený.

Sociálne média bez srdiečok
O’Neill sa rozhodla, že aj keď je výhradne proti sociálnym médiám nepôjde úplne offline. Vytvorila si vlastnú internetovú stránku s názvom "Lets begame changers", kde chce "organicky" šíriť svoj nový postoj voči sociálnym médiám. Naďalej si tak môže udržať status "influencera", či "miktorcelebrity".  Na platforme Vimeo zverejňuje svoje komentáre k jej starým fotografiám a opisuje, aké je to žiť bez túžby získavať "páči sa mi to" a sledovateľov.  Vzniká však určitý paradox, pretože Vimeo je sociálna sieť. Ten si všimli aj jej fanúšikovia: "Nemôžeš skončiť so sociálnymi médiami a stále na nich byť," napísal jeden kritik. O’Neill sa však vyjadrila, že Vimeo sa jej páči pre jej pozitívny a hodnotovo založený rebríček, nie je totiž založený na "páči sa mi to" alebo reklamách. Vyzýva aby sa vytvorila platforma pre sociálne zdieľanie bez hodnotenia na základe počtu videní/sledovateľov/"páči sa mi to" ale na základ zdieľania skutočnej hodnoty a lásky. Avšak ako O’Neill sama poznamenala: "sociálne média sú biznis."  V tom má pravdu a  a určite aj biznisom aj naďalej ostanú. Sociálnym sieťam nejde o obsah ale o dáta a metadata, ktoré môžu získať o konzumentoch a tie využiť pre lepšie cielenie reklamy. Najnovšie sociálna sieť Pinterest predstavila prepojenie s online nákupom. Každá sociálna sieť sa snaží vytvoriť si úspešný obchodný model, pri ktorom dokáže speňažiť všetky informácie, ktoré získava o používateľoch.

Predsa, sa možno nejedná len o utópiu. Existuje už aplikácia pod názvom "Like Blockr", Tá sa prezentuje ako svetovo prvá blokujúca aplikácia pre Instagram a sociálne siete.  Táto aplikácia spochybňuje autoritu sociálnych médií a hodnotu, ktorú vyjadruje "páči sa mi to".  S touto aplikáciou je možné prestať hodnotiť počet sledovateľov s ostatnými. Skončiť s určovaním hodnoty fotografie na základe  poctu "páči sa mi to". LikeBlockr schová čísla "páči sa mi to" na Instagrame a počet sledovateľov, ktorá máte alebo majú iný. Píšu: "ak máš rád fotografiu, tak sa na ňu len pozeraj dlhšie."  Aplikácia je dostupná na iTunes.  Cez  6 5000 ľudí si stiahlo aplikáciu o uvedenia na trh v januári.  Vyzerá to tak, že O’Neill nie je na internete jediná s rovnakou filozofiou.

Ďalším pokusom priviesť internetu jeho reálnosť sa stal hastag #nofilter. Kde hastag mal označovať fotografiu bez akejkoľvek úpravy. Minulý rok však server Mashabel prišiel zo štúdiou, ktorá zistila, že 11% fotografií s týmto hastagom sú predsa len upravované. Buď niektorí používatelia sociálnych sietí nepochopili podstatu hastagu, alebo sa vehementne snažia prezentovať svoj život ako dokonalý.

Menia nás sociálne média?

 Môžeme si položiť otázku, či sociálne média naozaj menia naše správanie, alebo len prostredníctvom nich naozaj prejavujeme svoje skutočné ja, narcizmus a tak trochu voyerizmus. Potom ako Essena O'Neill vyjadrila svoj názor na sociálne média a ako nepravdivé a zavádzajúce sú, zdvihlo to pozornosť experta na sociálne média, RISE9 CEO Zacka Jamesa. Ten sa na sociálnej sieti Facebook vyjadril ohľadom bloggerkinho vyjadrenia. "Obviňovať sociálne médiá, volať ich lož, iba ukazuje tvoj nedostatok snahy pochopiť smú seba. Áno, zmazanie sociálnych médií je krok správnym smerom. Popierať osobnú zodpovednosť za svoje vlastné šťastie a zvaľovania viny, je krok späť. Ja, a mnoho ďalších, našli lepšie pochopenie seba samého prostredníctvom našej kariéry v sociálnych médiach. Schopnosť preskúmať neobmedzené možnosti, vytvoriť to, čo naše srdce túži, hovoriť s našimi vlastnými skutočnými hlasmi. našli sme prostredníctvom sociálnych médií samých seba, pretože sme sa tak rozhodli."

Je pravda, že sociálne média nás samé o sebe nenútia zverejňovať dokonalé obrázky, úspešné statusy, atď. Je to vždy na jednotlivcovi, ktorí sa rozhodne, čo je pre neho podstatné. Jednoducho sa podeliť o nejaký zážitok so svojimi známymi, alebo sa len ukázať v lepšom svetle a s dokonalou fotografiou tak bažiť po uznaní a popularite. Problém však nie je väčšinou v dospelých ľudí, ale práve v tínedžeroch, ktorí sa dostávajú do kontaktu so sociálnymi médiami v mladom veku. 

Často zabúdame, že sociálne média sú stále len média. Je to možno kvôli tomu, že samy dokážeme tvoriť obsah a preto si myslíme, že všetko je autentické. Ale rovnako ako je to pri magazínoch mali by sme ľuďom pripomínať, že stále sa nejedná  o realitu. Ide stále len o médium, ktoré sprostredkúva časť nášho života. A ako pri magazínoch existuje veľa nástrojov, ktoré dokážu vylepšiť každú fotografiu, alebo uhol, ktorý dokáže zachytiť niečo krajšie ako to v skutočnosti je. Už veľa ľudí upozornilo na to, že sociálne média nám deformujú realitu a dokážu ľuďom bez populárnych sociálnych profilov  spôsobiť pocit nedostatočnosti a smútku.  Veľmi známy je termín FOMO (Fear of Missing out - pocit vynechania niečoho) u mladých ľudí.

Či už sa jedná o skutočný čin Esseny O’Neill ,ktorá naozaj chce zmeniť svet, alebo len upútanie pozornosti na seba, jedno je isté. O’Neill  upriamila pozornosť na sociálne média a využívanie ich na predaj výrobkov a na manipuláciu fotografií. Pre staršie generácie sa to môže javiť ako téma, ktorou sa nie je potrebné zaoberať viac. Pre mladších používateľov je to lekcia, ako sa využívajú sociálne siete. Mnohých to určite zavedie k uvažovaniu nad tým, čo je reálne a čo nie. Odborníci by sa mali zamyslieť nad reguláciami nových médií obzvlášť pri propagovaní výrobkov influencermi, keďže nič také doteraz neexistuje. Tradičné média majú reguláciu, avšak sociálne média ešte nie.

Zdroje: 

http://mashable.com/2014/06/30/instagram-no-filter-liars/#LwHcSxm77qq8

https://theconversation.com/when-authenticity-and-advertising-collide-on-social-media-50397

http://www.attn.com/stories/4084/essena-oneill-backlash-quitting-social-media

http://www.attn.com/stories/3966/why-essena-oneill-quit-social-media?utm_source=nevschulman&utm_medium=fbpost&utm_campaign=influencer

Jsou krásní, úspěšní, úžasní… a lžou!

Taky máte pocit, že se v poslední době někteří lidé ve vašem okolí změnili v „superlidi“? Skvěle vypadají, a pokud zrovna necvičí v posilově, tak cestují po světě, vysedávají v luxusních restauracích nebo si kupují značkové oblečení. Zdá se, že žijí dokonalým životem. To o nich alespoň můžeme vyčíst z jejich Instagramu. Stovky selfie jejich dokonalých těl, stylových věcí, které si pořídili, úžasných jídel, které jedli… Jsou vážně tak úžasní, nebo jen předstírají? 

 

Nedávno obletělo svět video, ve kterém devatenáctiletá modelka EssenaO'Neillová označuje Instagram za „jednu velkou lež“. Ve svém videu potom přiznává, že fotky, které na svůj Instagram dávala, dlouhé hodiny fotila a upravovala, až vybrala tu perfektní, která by podle ní mohla získat nejvíce „lajků“. Kvůli fotce v plavkám dokonce celý den nejedla a dlouho zkoušela různé pózy, aby vypadala co nejštíhlejší. "Chci, aby mladší dívky věděly, že to není upřímné ani inspirativní. Je to nepřirozená dokonalost, která je uměle vytvořena za účelem získávání pozornosti,“ řekla Essena. 

Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Zatímco někteří Essenu obdivovali za veřejné přiznání o pravdě sociálních médií, jiní nesouhlasili. Nedávná reakce Zacka Jamese, generálního ředitele firmy Rise 9 a bývalého youtubera, nám nabízí jiný pohled na věc. „Essena O´Neillová se mylí, sociální média nejsou lež. Sociální média můžou být cokoliv, co si jejich uživatel přeje, aby byla,“ tvrdí Zach. „To, že sami sobě dovolíte vytvářet si falešný život na sociálních médiích, je výsledek vašich vlastních akcí a záměrů,“ říká Zach a dodává, že „Essenina neschopnost definovat sama sebe mimo sociální média pramení z nedostatku snahy o pochopení sama sebe.“

  

Zdá se, že Essenino obvinění a generalizované označení všech sociálních sítí za „jednu velkou lež“ je trochu přitažené za vlasy. To, že mladí lidé si na svých sociálních sítích nechtějí vytvářet jiné, lepší identity, potvrzuje ve svých výzkumech i danah boyd , americká vědecká pracovnice, která se dlouhodobě zajímá otázkou působení mládeže na sociálních sítích. Danah boyd dospívá k závěru, že mladí lidé nepokládají sociální sítě za místo, kde si musí vybrat, aby buď byli sami sebou, nebo aby si vytvořili alter ego. Teenageři používají sociální sítě především k tomu, aby byli v kontaktu s přáteli, a považují toto prostředí za místo, kde mohou realizovat humor a představivost. [1]

Na druhou stranu, už samotné prostředí sociálních sítí v nás může podněcovat touhu ukázat se světu jako „hezčí“ či „zajímavější“. Například na sociální síti Instagram nalezneme spoustu filtrů, s jejichž pomocí se naše fotka rázem stane hezčí. A kdo by chtěl mít na fotce kruhy pod očima, když se jich může zbavit pomocí pár kliknutí? Zároveň hezké a zajímavé fotky přinášejí víc „lajků“. Kromě určitého pocitu štěstí (http://journal.frontiersin.org/article/10.3389/fnhum.2013.00439/abstract), které nám lajky dávají, můžeme získat i jiné „odměny“. Čím vyšší počet lidí, kteří nás sledují na Instagramu, tím větší možnost si něco „přivydělat“. Instagram je v současné době sociální sítí, na které probíhá největší aktivita v oblasti marketingu různých firem.

Americký psycholog Larry Rosen ve svém díle iDisorder cituje Goffmanovo dílo „The Presentation of self in every day life“ a zmiňuje hlavní Goffmanovy myšlenky – v prezentaci sama sebe si neustále všímáme, jak na nás reagují ostatní a postupně adaptujeme naši sebeprezentaci tak, aby si o nás mysleli to nejlepší.[2] Rosen osoby, které se prezentují tak, jak se domnívají, že by je ostatní chtěli vidět, označuje za narcistní a narcismus uvádí jako jednu z „I-disorders“, tedy chorob, které se vztahují k nadměrnému užívání sociálních médií. Jako další příklad narcismu uvádí takové chování, kdy se jedinec prostřednictvím sociálních sítí neustále snaží získávat si pozornost a prostřednictvím obsahu, který zveřejňuje na sociální síti, dává najevo, že všechno ví nejlépe a nezáleží mu na tom, co si myslí ostatní. Takový narcista má zároveň pocit, že mu všichni závidí. 

Jaká je tedy pravda? Skutečně jsou sociální média jednou velkou lží, která nám dává prostor k tomu vytvářet si lepší, zajímavější já? A my jsme společnost narcistů, kteří nemají nic lepšího na práci než si pětkrát denně fotit obličej nebo svalnatou postavu? Pravda bude asi někde uprostřed. Sociální média nám zcela jistě dávají neomezené možnosti k tomu, jak se prezentovat. Jak řekl Larry Rosen: „On the Internet, you can be whomever you want to be whenever you want.“ [3] A tak kým budeme a jak se budeme na síti prezentovat, záleží ve finále jen na nás.

ZDROJE:

http://www.dailymail.co.uk/femail/article-3304422/Instagram-isn-t-lie-lie-Social-media-CEO-slams-model-quit-photo-sharing-app-claiming-dishonest-contrived.html

http://petapixel.com/2015/09/17/this-is-how-people-lie-about-their-lives-on-instagram/

[1] BOYD, Danah: Why Youth heart social networks. The role of networked publics in teenage social life. 2008, The MIT Press, Cambridge. Dostupné z:http://papers.ssrn.com/sol3/Papers.cfm?abstract_id=1518924

[2] ROSEN, Larry D, Nancy A CHEEVER a L CARRIER. IDisorder: understanding our obession with technology and overcoming its hold on us. New York: Palgrave Macmillan, 2012, x, 246 s. ISBN 978-0-230-11757-0., str. 34

[3] ROSEN, Larry D, Nancy A CHEEVER a L CARRIER. IDisorder: understanding our obession with technology and overcoming its hold on us. New York: Palgrave Macmillan, 2012, x, 246 s. ISBN 978-0-230-11757-0., str. 34

Čeká příznivce crowdfundingu procitnutí z krásného snu?

Ve svých počátcích byl tzv. crowdfunding považován za revoluční platformu pro financování projektů a i mnozí mediální odborníci neskrývali své nadšení. Tato vlna nezřízeného optimismu již opadla, a proto je správné se nyní s chladnou hlavou zamyslet nad tím, co pozitivního či negativního tento fenomén přinesl.

Jen pro ty, kteří se s tímto termínem nesetkali nebo si jeho významem nejsou zcela jisti, crowdfunding představuje formu sbírky na určitý projekt od velkého množství přispěvatelů, kteří jej podporují relativně menšími finančními částkami. K výběru dochází přes některou z crowdfundingových platforem, na kterých si tvůrci stanoví určitou částku, které chtějí dosáhnout a přispěvatelům za finanční obnos přislíbí určité odměny, které se mohou lišit od zaslání děkovného emailu až po samotný produkt. Největšími crowdfundingovými platformami jsou Kickstarter či GoFundMe, v Česku crowdfundingové služby provozuje Startovač nebo HitHit.

Crowdfunding zažil obrovský boom v roce 2011 a poprvé se dostal i do hledáčku mainstreamových médií. Celkem se v tom roce na různé projekty vybralo téměř jeden a půl miliardy dolarů, což představovalo obrovský skok proti 89 milionům v roce předchozím. I v letech následujících zažívalo toto odvětví růst, i když už ne tak významný (v loňském roce se vybralo celkem 16,2 miliardy dolarů). I v České republice se postupně obnos peněž vybraný skrze corwdfunding zvyšuje, celkem se na českých serverech vybralo přes 34 milionu korun.

Výrazný průlom přinesl crowdfunding v zapojení fanouškovských komunit. Tyto skupiny mohou mít mnohem větší vliv na to, zdali jejich oblíbený zpěvák nahraje nové album nebo se natočí pokračování jejich oblíbeného filmu. Tento fenomén tak přesně zapadá i do koncepce Henryho Jenkinse, autora knihy Convergence culture, o rozhodování v tzv. éře afektivní ekonomiky.  

Fanoušci tak například pomohli vzniku filmu na motivy seriálu Veronica Mars. Tato kampaň je co do množství vybraných peněz jednou z nejúspěšnějších, autorům nakonec vynesla přes 5,7 milionu dolarů. Důvodem, proč se tvůrci rozhodli pro crowdfunding, nebyla pouze snaha vybrat peníze, ale také aby producentům dokázat silný zájem fanoušků o produkt. Podobná praxe není úplně neobvyklá, někdy dokonce investoři iniciují vstup projektu do crowdfundingových „vod“, aby tak zjistili faktický zájem mezi potencionálními zákazníky.

Ty horší stránky crowdfundingu

Mohlo by se tak na první pohled zdát, že vše perfektně funguje, ale s popularitou a masovostí tohoto fenoménu přicházejí také potíže. Spousty zajímavých, leč třeba špatně nebo málo propagovaných projektů v záplavě dalších prostě úplně zapadnou. Ze statistik Kickstarteru vyplývá, že asi 11 procent ze všech projektů neobdrží ani jeden finanční příspěvek, své finanční cíle splní něco přes 42 % projektů.  

Problémy ale nekončí ani, pokud se peníze na projekty podaří získat. Kickstarter a podobné platformy se považují za pouhé zprostředkovatele služby a tvrdí, že jsou to uživatelé, kteří jsou zodpovědní za své příspěvky a tak necítí povinnost je refundovat, pokud se například ukáže, že je projekt podvodem. Falešné projekty se čas od času objevují a nemusí jít pouze o malé částky. Běžně se částky pohybují v řádech tisíců dolarů od několika desítek backerů, ale objevily se i projekty, na kterých se vybralo několik stovek tisíc dolarů. Naštěstí se tyto projekty podařilo včas zastavit a peníze se tak nikdy nedostaly k podvodníkům.

Je nutné podotknout, že podobné potíže mají i jiné webové služby. A to například Airbnb, jejíž hodnota je aktuálně zhruba 24 miliard dolarů, a cestovatelům poskytuje možnost pronajmout si ubytování od lidí po celém světě. I tvůrci této služby se považují za pouhé zprostředkovatele. Za problematickou lze považovat skutečnost, že weby si berou za každou sjednanou transakci určitý poplatek, přesto necítí žádnou povinnost kontroly, čehož si ve svém článku všímá Zak Stone.    

V neposlední řadě dochází také ke krachům projektů. Například minulý týden tento osud potkal britský startup Zano. Firma chtěla vyrábět „nano-drony“ a celkem se ji podařilo na Kickstarteru získat přes 2,3 milionu liber. O deset měsíců později ale firma zbankrotovala, když se jí podařilo odeslat pouze 600 ze slíbených 15 000 objednaných dronů. Jak píše ve článku pro The Telegraph Madhumita Murgia, přispěvatelé neví, zdali své peníze dostanou zpět a jestli mají vinit spíše firmu, Kickstarter nebo svou vlastní naivitu. I díky příkladům jako je Zano tak musí dojít ke změnám, píše autorka.     

A ani tak nekončí výčet potíží, který je spojen s crowdfundingem. I kvůli úspěchu headsetu pro virtuální realitu Oculus Rift vyvstaly otázky, zdali si tzv. backeři nezaslouží podíl ve firmě. Řešením tohoto problému by mohl být equity crowdfunding, jehož základní myšlenkou je, aby jedinci za své příspěvky získali drobný podíl ve firmě. Mezi překážkami může do budoucna být i nejasný výklad práva vztahujícího se ke crowdfundingu.

Zdá se tak, že crowdfunding prostě vyrostl moc rychle na to, aby se jednotlivé problémy mohly řešit postupně a ty se nyní nakupily. Na jejich řešení závisí budoucnost crowdfundingových platforem.  

          

Zdroje

Bennett, L., B. Chin a B. Jones (2015). Crowdfunding: A New Media & Society issue. New Media & Society. Roč. 17, č. 2, s. 141-148.

Hills, M. (2015). Veronica Mars, fandom and the ‘Affective Economics’ of crowdfunding poachers. New Media & Society. Roč. 17, č. 2, s. 183-197.

http://www.insidermonkey.com/blog/the-5-biggest-kickstarter-scams-that-swindled-backers-donations-333225/

http://ekonomika.idnes.cz/nejuspesnejsi-projekty-ceskeho-crowdfundingu-flq-/ekonomika.aspx?c=A150215_164552_ekonomika_rny

http://www.marketwired.com/press-release/crowdfunding-market-grows-167-2014-crowdfunding-platforms-raise-162-billion-finds-research-2005299.htm

https://medium.com/matter/living-and-dying-on-airbnb-6bff8d600c04#.eabinu2qb

http://www.telegraph.co.uk/technology/news/12019471/Money-cant-buy-you-success-why-crowdfunding-needs-to-change.html

http://www.theverge.com/2014/3/28/5557120/what-if-oculus-rift-kickstarter-backers-had-gotten-equity

Nepříjemná pravda se šíří sama!

24. dubna 2015 zaplavily Instagram a Facebook fotky lidí v šatech naruby s hashtagem #fashionrevolution. Co za revoluci v módě to mohlo být? Vždyť vše už tu bylo - minisukně, kabáty s vycpávkami, kožené křiváky i výstřihy do véčka – maximálně se to jen v několikaletých cyklech vrací do kurzu. Zasvěcenější už ale věděli. #fashionrevolution upozorňovala na nepříjemnou pravdu.

Věděli třeba ti, kteří začátkem roku zaregistrovali čtyřdílnou reality show jménem SweatShop – Dead Cheap Fashion. Ano, 24. dubna 2015 si svět připomínal dva roky od zhroucení budovy Rana Plaza na předměstí bangladéšské metropole Dháka, kde sídlila mimo jiné i textilní továrna. V troskách načerno přistavované budovy našlo smrt 1 129 lidí, převážně žen.

Neštěstí je považovanou za nejtragičtější nehodu v historii textilního průmyslu stejně jako nejtragičtější náhodné zhroucení budovy v moderní historii.

Mezi lidmi, kteří se dva roky poté vyfotili se štítky značek svého ošacení s otázkou 'Who made my clothes?', se objevili členové evropského parlamentu i celebrity a pomohli tak akci ještě více zviditelnit. Chtěli tím poukázat na tristní pracovní podmínky tisíců dělnic a dělníků v textilním průmyslu, pejorativně nazvaném též Sweatshop, podobně jako výše zmíněná stejnojmenná norská reality show.

Čím byla tato Fashion revolution tak výjimečná? Dokázala využít současného trendu jednoduchých výzev, které se samy bez velkých investic šíří virtuálním světem sociálních sítí a přitáhnout pozornost k jinak dost přehlížené nepříjemné pravdě. A na rozdíl od Ice Cube Challenge se to podařilo i bez kyblíku ledové vody a následnou kritikou jejího plýtvání. Pravda, efekt nebyl tak masivní.

Hlavní je, že po YouTube, kde se videa reality show SweatShop – Dead Cheap Fashion šířila poměrně rychle, se aktivistům podařilo zaplavit i sociální sítě. Aktéry byli sami jejich uživatelé. Otrocké pracovní podmínky dělníků zejména v jihovýchodní Asii už nemohli přehlížet ani ti, kteří tušili ani ti, kteří dosud netušili.

Pojďme mlčet! 

Že se to zdá být banální? Ještě nedávno byla pro virtuální svět problematika sweatshopu tabu. V únoru roku 2013, dva měsíce před tragédií v Rana Plaza, stáhla společnost Apple z prodeje aplikaci SweatShop HD, která mohla přispět ke vzdělávání veřejnosti v souvislosti s nevyhovujícími pracovními podmínkami.

Online hru Sweatshop HD vytvořilo a bezplatně zveřejnilo malé kreativní studio Littleloud už v roce 2011. Hra sklidila velký úspěch a vzbudila širokou diskuzi související jak se samotnou hrou, tak i s nevyhovujícími pracovními podmínkami především v zemích globálního Jihu. Littleloud se proto rozhodlo vyvinout verzi pro iPad. Aplikace poukazující zábavnou formou na neutěšenou životní situaci pracujících pak byla uvedena na trh v listopadu 2012. Již v únoru následujícího roku ji ale Apple z prodeje stáhnul, aniž by svůj krok nějak dostatečně konkrétně odůvodnil.

Důvodem však mohlo být to, že sama společnost Apple se nedokázala transparentně vypořádat s neutuchající kritikou pracovních podmínek ve svých dodavatelských továrnách v Číně.

Zahrajte si SweatShop HD

Podobný scénář snad nebude mít aplikace, která byla vytvořena, aby podpořila informační kampaň Change your shoes, jejíž česká verze nese název Obuj se do toho. Jak ten napovídá, snaží se upozornit na podobně nevyhovující pracovní podmínky v obuvnickém průmyslu, který je ještě méně transparentní než ten textilní. Aplikace, kterou si mohou stáhnout majitelé zařízení od Apple i chytrých telefonů s Androidem, funguje jako jakýsi krokoměr a ptá se: Víte, jak byly vyrobeny vaše boty? Byli při jejich výrobě zneužíváni dělníci? Jsou plné jedů? Nikdo neví. Ušlé kilometry se pak započítávají do virtuálního pochodu na Brusel. Kampaň totiž požaduje, aby Evropská unie zavedla legislativu, podle níž budou mít výrobci a prodejci bot povinnost informovat v jednoduché a srozumitelné formě spotřebitele o podmínkách, za kterých byly vyrobeny jejich boty a zda neobsahují nějaké škodlivé látky. Finální počet ušlých kroků, respektive kilometrů předají organizátoři akce evropským politikům na konci roku 2015. Ke kampani pak byl natočen i podpůrný klip se známou Annou Polívkovou v hlavní roli, které nyní visí na YouTube.

Nová aplikace Obuj se do toho!

Nepříjemná pravda ze zákulisí oděvního průmyslu se týká nás všech. Nemusíme zrovna následovat nejposlednější módní trendy, do konfekčních řetězců se vydáváme i pro ponožky nebo pyžamo. Je však snadné tvářit se, že neexistuje. Mediální a reklamní masáž oděvních značek je zatím mocnější.

Co se nešíří je mrtvé

Fashion revolution se šířila sama, nenesla v podstatě žádné náklady a nikdo ji nemohl zakázat nebo stáhnout. Byl to skvělý tah, který ještě více podpořil zájem o Slow fashion movement. Henry Jenkins, profesor působící na University of Southern California, svůj příspěvek z roku 2009 správně nazval: If It Doesn’t Spread, It’s Dead. Jenkins se v příspěvku zabýval spíše šířením memů a vtipných videí, zlatá éra Instragramu a Facebooku v Evropě a České republice byla teprve za dveřmi. S podobně beznákladovými, lehce šířitelnými a efektními koncepty jako byl Fashion revolution se nepříjemná pravda pomalu dere do pozornosti širší veřejnosti. Uvidíme jak silné bude její následování v roce 2016. Ledaže by do té doby někdo ty internety zrušil.

Zdroje:

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.849566718470173.1073741837.449971928429656&type=3

http://www.nazemi.cz/cs/apple-stahnul-ze-sve-nabidky-vzdelavaci-aplikaci-k-tematu-pracovnich-podminek

http://www.nazemi.cz/cs/mame-nove-video-s-annou-polivkovou-ke-kampani-obuj-se-do-toho

http://www.rozhlas.cz/radiowave/wavenews/_zprava/norska-reality-show-poslala-3-fashion-bloggery-do-textilek-v-kambodzi--1446860

http://zpravy.idnes.cz/rok-od-nestesti-textilka-rana-plaza-banglades-fab-/zahranicni.aspx?c=A140424_113946_zahranicni_vez

http://henryjenkins.org/2009/02/if_it_doesnt_spread_its_dead_p.html

Virtuální ochránci, kteří Vás doprovodí na cestě domů

Párty pomalu končí a nezbývá než se vydat na cestu domů. Večer jste sice strávili v partě několika lidí, ale jakmile se rozsvítí světla a na místo hudby se z reprobeden ozve hlas DJ, který vás vyzve k tomu, abyste opustili bar, tak od všech těch, kteří vám toho ještě před chvílí měli tolik co říct, slyšíte jen známé: "Tak ahoj, příště, bylo to fajn! Měj se!" Pro kamarádku přišel přítel a kamarád bydlí na druhé straně města. Jediné, co ho v tuhle chvíli zajímá je postel a to, jak se k ní co nejrychleji dostat…. Sehnat noční garde na cestu domů může být opravdu těžké. Naštěstí dnešní svět mobilních aplikací nabízí i virtuální ochránce.

Vlastně je to celkem logické, pomocí mobilních aplikací voláme, píšeme, seznamujeme se, kupujeme, prodáváme, tak proč by nás nemohly i chránit na našich cestách ?

Na to, že se se tyto aplikace velmi rychle stávají hitem, upozorňuje jak vzrůstající počet stáhnutí po celém světe, tak i zájem tradičních médií. Například časopis ELLE sestavil žebříček těch nejznámějších a nejpoužívanějších aplikací, které dbají o naše bezpečí na cestách. Podobnou recenzi poskytuje i nedávné vydání časopisu Respekt.

Konec strachu v temných uličkách?

Jednou z nejznámějších aplikací mezi takzvanými safety apps je B safe, kterou můžete spustit jak na iPhonech, tak i na přístrojích s operačním systémem Android. Jak přesně funguje? Aplikace nabízí několik funkcí. Jednou z nich jich je follow up mód, pomocí kterého vás vaši virtuální ochránci můžou sledovat na mapě. Jednoduše si v aplikaci určíte místo, ze kterého vycházíte a váš cíl. Zároveň si taky můžete z vašich kontaktů vybrat člověka, který vás bude prostřednictvím aplikace kontrolovat. Ještě než se vydáte na cestu, můžete taky pomocí odpočtu nastavit čas, kdy byste už teoreticky měli být v posteli. Pokud vás ale zradí tramvaj, nic se neděje. Odpočet je možné posunout. Je to jen jeden z dalších způsobů kontroly. V případě ohrožení aplikace nabízí SOS funkci. Stačí zmačknout příslušné tlačítko a za tři sekundy se ozve alarm, spustí světlo, video a aplikace odešle sms zprávu vašemu virtuálnímu ochránci. Ten pomocí poslaných souřadnic v telefonu ihned zjistí, kde jste a taky prostřednictvím videa vidí, co přesně se na místě děje. Aplikace taky umožňuje poslat vaším přátelům upozornění, že jste docestovali až domů. Užitečná je taky funkce fingovaných hovorů, která vás může velmi rychle dostat z nudné schůzky.

Virtuální gentleman z Ameriky

Na amerických vysokých školách je v posledních měsících velký zájem o bezpečnostní aplikaci Companion, kterou vyvinul tým z Michiganské univerzity. Ten reagoval na vzrůstající počet násilných přepadení v blízkosti kampusu. Michiganský on-line společník funguje na podobném principu jako B safe. Opět si z vašich kontaktů můžete vybrat člověka, který bude dbát na vaši bezpečnou cestu domů. Jakmile ho označíte, aplikace mu odešle zprávu. Výhodou je, že vás mohou sledovat i kamarádi a příbuzní, kteří Companion v mobilu nemají. Aplikace vaše strážce upozorní na jakékoliv větší vychýlení z trasy, zrychlení tempa, pád nebo i vytrhnutí sluchátek z mobilu. Všechny tyto situace můžou pochopitelně nastat i během poklidné cesty domů, a proto máte 15 vteřin na to, abyste odklikli, že jste v pořádku. Pomocí aplikace můžete dát svým virtuálním ochráncům taky vědět, že jste nervózní. Smyslem této funkce je zjistit, jaká místa jsou riziková a do budoucna zlepšit bezpečnost v okolí. I přes to, že je aplikace velmi populární ve Spojených státech, čeští uživatelé si zatím stěžují na její funkčnost.

Od pokusu o únos až po vznik aplikace

Další bezpečnostní aplikací, která si velmi rychle získala své uživatele je Watch Over me. Jedním ze strůjců tohoto programu je žena, která v roce 2012 unikla pokusu o únos. Po této zkušenosti se studentka malajsijské univerzity Hinch-Ci rozhodla zlepšit bezpečnost žen po celém světě. Na rozdíl od předešlých aplikací, Watch Over me pracuje ještě lépe s dostupnými veřejnými databázemi. Upozorní vás tak například na nebezpečná místa, kterými procházíte. Výhodou je taky rychlejší reakce na nenadálé události. V případě, že vás nikdo napadne, stačí jedno zatřepání telefonem a probudí se kamera, která vše nahrává. A tak jako předešlé aplikace i Watch Over Me okamžitě odešle informace vaším strážním andělům.

Zmíněné aplikace si nacházejí své uživatele nejen mezi ženami, ale i třeba mezi rodiči, potažmo jejich potomky, seniory a hendikepovanými. Je pochopitelné, že se na základě uživatelů liší i jednotlivé funkce těchto aplikací. Třeba aplikace B safe na svých stránkách radí sportovcům, a to hlavně běžcům, využívat odpočtů (tj. určit za jak dlouho se chceme vrátit domů) a sledování na mapě (virtuální přítel vás opět může kontrolovat). Jednotlivé aplikace prolínají řadu funkcí a je jen na uživateli jakou z nich pro daný okamžik zvolí. Uživatelé už tedy nejsou jen těmi, kdo pasivně přijímá obsah. Naopak, tak jako v případu aplikace Watch over me, řada z nich participuje na vývoji aplikací, které se stávají součástí jejich každodenního života. A aplikace, které budou pečovat o naši bezpečnost (a to nejen na cestě domů) a zdraví (tj. aplikace, které upozorňují na výskyt chřipky v okolí – Flu Near you) do budoucna přibydou.

Otázkou ovšem zůstává, zda se virtuálním ochráncům podaří zvýšit bezpečnost na ulicích. Ačkoliv přátele kontrolují průběh vaší cesty, případnému napadení stejně zabránit nemohou. Navíc sledování na mapách se dá velmi dobře zneužít, a tak se z hlídání a kontrolování může velmi rychle stát slídění a šmírování. Mimo to, samotný vývoj těchto aplikací není často v souladu s obecným pojetím bezpečnosti. Jinak řečeno, řada podobných aplikací ještě stále nespolupracuje s policií, což na jednu stranu omezuje jejich využívání, ale na druhou stranu zabraňuje širšímu zneužívání.

Tři zmíněné aplikace ale mohou rychleji upozornit vaše virtuální ochránce. Ti tak vědí, v kolik hodin jste chtěli dorazit domů, kudy jste měli jít, kde jste byli naposledy, zda se během vaší cesty nestalo něco nenadálého… Jednoduše, mají více informací, se kterými mohou rychleji pracovat a tím vám zachránit život.

Zdroje:

„Mobilní Aplikace slibují bezpečnější cestu domů“

http://www.respekt.cz/spolecnost/mobilni-aplikace-slibuji-bezpecnejsi-cestu-domu

„5 personal safety apps that watch your back“

http://www.pcworld.com/article/2057930/5-personal-safety-apps-that-watch-your-back.html

What is Participatory Culture ?

http://williamwolff.org/wp-content/uploads/2013/09/delwiche-2013.pdf

„Public Safety Mobile Application Security Requirements Workshop Summary“

http://nvlpubs.nist.gov/nistpubs/ir/2015/NIST.IR.8018.pdf