Jára Cimrman – největší génius všech dob, který se za svého života neproslavil, se díky usilovné práci a publikační činnosti všech cimrmanologů, badatelů a pokračovatelů jeho odkazu vrací do povědomí českého národa a dostává se mu tak zadostiučinění. Nicméně samotný fakt usilovné práce výše zmíněných odborníků, by nestačil k tomu, aby se mistr dočkal logického posmrtného uznání „Největší Čech“. Ptejme se: proč se Jára Cimrman neproslavil již za svého života nebo krátce po něm? Co Cimrmanovi na přelomu 19. století (kromě neschopnosti jeho vrstevníků pochopit jeho dílo) bránilo proniknout do podvědomí Čechů a vůbec celého světa?
Odpověď je nasnadě – technologická zaostalost. Ano, je to právě technologický pokrok a vývoj, vyspělost komunikačních kanálů, kterým bychom měli být vděčni za to, že se k nám dostává poselství největšího Čecha. Za Cimrmanova života byly možnosti masové komunikace značně omezené a teprve druhá polovina 20. století a vůbec jeho závěr byly v tomto směru plodné. Podívejme se, jakou cestou se k nám postupem času dostávalo Cimrmanovo dílo a ukažme si na tomto princip transmediální komunikace, kolektivní inteligence a produsage:
Co se týče transmediálního vyprávění, dovolila jsem si JC v nadpisu označit za transmediálního Boha. Hned Vám vysvětlím proč: Cimrman totiž obsáhl takměř všechny možné komunikační kanály, které si jen lze představit. V roce 1966 dne 23. 12. byl na stanici „Praha“ v programu „Nealkoholická vinárna U pavouka“ ohlášen nález truhly s Cimrmanovým dílem a od té doby začala éra cimrmanologického zkoumání a jako blesk se šířila k veřejnosti. Nebudu nudit dalšími letopočty, ale dále jen naznačím cestu, kterou k nám JC přicházel a dodnes stále přichází. Přes výše zmíněné vysílání v rádiu, pravidelné i mimořádné semináře a memoriály v „Malostranské besedě“ , odkud soubor cimrmanologů z politických důvodů v průběhu minulého režimu musel kočovat po nejrůznějších divadlech a dalších prostorách v Praze, po vydávání LP desek, audiokazet, videokazet, různých knih, CD a DVD nosičů a konečně i k šíření „Cimrmanova zpravodaje“ po internetu na stránkách www.cimrman.at od roku 2003 a nejnověji od 11. 11. 2011 (v souladu s Cimrmanovou teorií lehko zapamatovatelných historických mezníků) i na serveru www.jarmara.at. Dokonce byl natočen životopisný film „Cimrman ležící, spící“ a došlo i ke zfilmování hry „Vražda v salónním coupé“ v podobě volné adaptace „Rozpuštěný a vypuštěný“.
Při pohledu na tuto nepřebernou škálu komunikačních kanálů nám nemohou uniknout jasné znaky transmediální komunikace – téměř doslova je zde splněna jedna z definic H. Jankinse tohoto procesu: „Proces, kdy je fiktivní prvek šířen napříč médii za účelem jednotné a koordinované zábavy.“ (volný překlad, zdroj 6) Jediný zádrhel je ve slově „fiktivní“. I dále se budu držet Jankinsonova pojetí transmediální komunikace. Kompletní a ucelený obraz o JC získáme teprve tehdy, projdeme – li si všechny těmito různými cestami uveřejněné materiály, zároveň ale není vyloučeno, aby člověk neznalý mistrova díla (pokud někdo takový existuje) šel na libovolnou Cimrmanovu hru a pochopil ji. A toto je velmi důležité, aby divák neseznámený s dílem JC měl požitek a chápal celou situaci, zároveň ale aby divák nadšený nalezl v každém kanálu něco nového. V každém z 15 seminářů o životě a díle českého génia je skryt jiný typ informací, v knihách zase nalézáme další detaily a seznamujeme se blíže s prací badatelů.
Lze zde uplatnit i náhled na ekonomickou výnosnost, která je třeba pro sponzorování výzkumu o životě JC. Každý příznivec má možnost - a vlastně i chce - zjišťovat a hledat více informací a není odkázán jen na divadelní činnost cimrmanologů. Může si pořídit libovolnou knihu, DVD nosič a oddávat se tak mistrově dílu zas a znova. Každý kanál dělá nepřímo reklamu tomu dalšímu. Rovněž má každý kanál jinou funkci a má oslovit jinou skupinu příjemců (knihy a semináře jsou životopisné, film baví a oslovuje velkou skupinu příjemců v jednom okamžiku, divadelní představení baví a tak dále).
Kritici, kteří stále zarputile odmítají Cimrmanovu existenci a označují ji za Liptákovský podvrh podobný rukopisům královedvorským a zelenohorským, by mohli nalézt i příklad toho, že díky transmediální komunikaci můžeme přikročit od pouhé fiktivní postavy k celé uměle vykonstruované realitě a operovat s událostmi, které se nikdy nestaly a lidmi, kteří nikdy nežili. Mohli by také dokladovat, že díky promyšlenosti detailů a různým zdrojům, z kterých lze čerpat informace, je celá fiktivní postava přesvědčivější a podmanivější. Takovým lidem je ale lépe se vyhnout...
Díky relativně stálemu složení věrných a mistrově odkazu oddaných vědců cimrmanologů je splněn také další předpoklad úspěšné transmediální komunikace, a sice, že je žádoucí, aby se na tvorbě každého dalšího kanálu podíleli ti samí lidé.
Nalezli bychom jistě mnohé další znaky, ale postupme nyní ke konceptu kolektivní inteligence, ke kterému se teorie transmediální komunikace rovněž váže (dle H. Jankinse), neboť díky šíření tolika různými cestami za tak krátké období, kterým je 45 let, se informovanost českého lidu zvýšila přímo exponenciálně. Důkazem pro toto tvrzení může být již v úvodu zmiňované triumfální vítězství v anketě „Největší Čech“ v roce 2005, pojmenovávání mistrovým jménem nejen ulic napříč celou republikou, ale dokonce i dítěte, dvou planetek a jednoho brouka. Konají se také různé výstavy a existují i trvalé expozice.
K produsage by se v tomto případě mohlo říci jen máloco, neboť rekonstrukci mistrova díla má v rukou pouze úzký kruh oddaných cimrmanologů a zastupitelnost, nebo spíše stejné role producenta a uživatele (volný překlad, zdroj 3), v cimrmanově případě příliš nefungují. Jsou nicméně zakládány nejrůznější dobrovolné spolky zabývající se odkazem českého velikána, viz.: http://sobulka.webpark.cz/jara_cimrman.htm, http://www.apojc.net/, http://www.hradec.org/cimrman/cze.html, kde amatérští nadšenci shromažďují různé informace ze života JC a společně je mezi sebou sdílejí.
Na světové uznání, které si tento génius jistě rovněž zaslouží, neboť jeho stopy jsou patrné téměř po celém světě, budeme muset zřejmě ale ještě nějaký čas čekat. Zapotřebí bude mimo úsilí a trpělivosti jistě i sjednotit globální školní systém výuky dějepravy tak, aby všechny národy byly schopny pochopit kontext, prostředí a období Cimrmanovy tvorby.
Zdroje:
Knižní:
1. Bruns, A., Blogs, Wikipedia, Second Life, and Beyond ... (Chapter 9: The art of produsage); Peter Lang, New York, 2008
2. Jankins, H., Convergence culture; NYU Press, New York, 2006
3. Lévy, P., Collective intelligence; MA: Perseus Books, Cambridge, 1997
Web:
6. http://www.henryjenkins.org/2007/03/transmedia_storytelling_101.html
7. http://www.henryjenkins.org/2009/09/thé_aesthetics_of_transmedia_i.html
8. http://www.ollcaa.sblog.cz/hlasky/
No comments:
Post a Comment