Výhodou mnoha virtuálních služeb a projektů je možnost schovat se za masu dalších uživatelů. Můžeme tomu říkat jízda načerno stejně jako kolektivní inteligence. Právě kolektivní inteligence, kterou je obecně možné definovat jako schopnost skupiny najít větší množství, anebo kvalitnější řešení nějakého problému, než její jednotliví členové (tak praví Wikipedie, její nejzářivější příklad), je podstatou mnoha virtuálních projektů. Kde jsou ale hranice motta „více hlav více ví?“ Čemu dokáže kolektivní inteligence pomoci a na co už je krátká?
Bloggeři z Idnes.cz, spojte se
Tak co třeba kolektivní román? Věc, která je spíše za hranicí toho, co se dá kvalitněji vyřešit ve skupině. A přesto, zpravodajský portál Indes.cz v létě roku 2009 spustil nekolikaměsíční projekt s názvem Blogový román. Proč? Rozhodně ne proto, aby vznikl nový Zločin a trest.
Idnes.cz s Magnesií, jakožto hlavním partnerem v zádech, oslovili nejčtenějšího a neprodávanějšího!!! českého beletristu Michala Viewegha, aby napsal úvodní kapitolu, od které se bude blogový román odvíjet. Spisovatel kývnul a do redakce poslal Srdce domova, povídku, která pak vyšla i samostatně ve Vieweghově knížce Povídky o lásce (vydáno na začátku roku 2010).
Vraťme se teď k otázce, proč projekt vnikl. Není se třeba dlouho rozmýšlet, pro čtenáře přece. Ne snad proto, aby více četli, o gramotnost tady nejde. Usilováno je o kvantitu čtenářů, co nejvíce kliků a hlavně co nejvíce pozornosti. O tu se na mediálním bojišti soupeří především.
A proto Idnes.cz zaplatil Vieweghovi, Viewegh si ujasnil pravidla a pravomoci, podali si ruce a narodil se Blogový román.
Ráda bych podotkla, že tento projekt považuji za zajímavý. Nicméně to nic nemění na faktu, že napsat kolektivní román je nemožné. A ani tak nejde o to, že na blogu Idnes.cz nevznikl román, ale spíš novela. Ona totiž ani kolektivní novela napsat nelze. Důležitá je podstata beletristických děl a dílek. Pokud se totiž nejedná o soubor samostatných povídek od jednotlivých autorů (i to má ale s kolektivní inteligencí pramálo společného), čtenář očekává kompaktnost, souvislost, ucelený styl. Jednoduše řečeno, že to napsal jeden člověk, jeden spisovatel.
Co Čech, to spisovatel
Blogový román na Indes.cz odstartoval 3. srpna 2009 úvodní kapitolou Michala Viewegha. Kromě té Viewegh zveřejnil i stručný popis charakteristik hlavních postav. Úkol zněl jasně – nápaditě, ale současně co přirozeněji rozvinou děj. V praxi to ale znamenalo jediné, napodobovat styl Michala Viewegha podle pravidel a omezení Michala Vieweha. Na to měli soutěžící pisálci vždy týden, dalších sedm dní pak trvalo porotě, aby vybrala několik nejlepších pokračovatelů a aby sám Viewgh vybral toho nejlepšího. Spisovatel však přiznal, že i vítězné kapitoly musel nakonec přepisovat k obrazu svému.
Tento čtrnáctidenní cyklus se opakoval, až vzniklo celkových deset kapitol, s Vieweghovým úvodem jedenáct. Už v prvním kole se do soutěže přihlásilo 900 příspěvků, celkem pak o literární slávu soupeřilo 3500 blogerů. Vznikl tak „román“, který je po jednotlivých kapitolách přístupný na Idnes.cz nebo si jej můžete stáhnout ve virtuální podobě kompletní. V tištěné verzi nikdy nevyšel, přesto, že to na počátku bylo v plánu.
Přečtěte si úvodní Vieweghovu kapitolu
Vznikl zkrátka ojedinělý projekt, první svého druhu. Možná a velmi pravděpodobně ale také poslední. Co nevzniklo je román, v žádném případě pak kolektivní román. Bez Michala Viewegha, který se stal inspirátorem, vodičem, supervizorem a nakonec i gatekeeperem by nic takového nebylo. A to už jsme zpět u podstaty románu, u kompaktnosti, která by bez Viewegha nefungovala. Blogový román na Idnes.cz se tak stal jen komplikovaněji vzniklou novelou Michala Viewegha. A kdyby vyšla knižně s jeho (pouze jeho!) jménem a jeho názvem Srdce domova na obálce, bezpochyby by se stala dalším českým bestsellerem.
No comments:
Post a Comment