Quo Vadis, Techno?

Anna Němcová

Quo Vadis, Techno?

Na začátek mi dovolte shrnout všelijaká klišé a vyprázdněné výrazy, v dnešní době nadužívané, avšak naprosto okradené o veškerý smysl, jelikož se pohybují v systému, ve kterém smysl dávat nemohou.

„Žijeme v neustále se měnícím světě.“ „Musíme být schopni co nejrychleji se přizpůsobovat neustálým technologickým změnám.“ „Třetí svět trpí, musíme okamžitě zasáhnout/něco změnit/zamyslet se sami nad sebou….“ „Je stále více patrné, že východní filozofie nám mohou skutečně pomoci – podívejte se např. na osobu XY, jež pravidelně medituje, ale není to žádný „blázen“ ani ekoterorista – naopak, je velmi úspěšným vrcholovým managerem, který musí zvládat vysoce stresové situace…“ „Zlepšete svůj život (lepším jídlem, lepší figurou, lepším obrazem)…“ Atd. Pro výčet dalších úplně postačí, když se budete lépe dívat na billboardy a uvědoměle číst reklamy. Prázdnost slov spatřuji i ve výrazech jakkoli spjatých s „životem“, „pravdou“ a „láskou“, nakonec i s výrazem „teror“ a „terorista“. Je-li tomu tak, či je-li to pouhé zdání se pokusíme zjistit na následujících řádcích.

V tomto textu se budeme snažit popsat a osvětlit určité aspekty kolektivní inteligence a dokázat jejich existenci i mimo kyberprostor, konkrétně v techno kultuře. Pokusíme se koncept kolektivní inteligence popsat právě na příkladu techno kultury a mimo jiné i rave kultury. Závěrem bychom se měli přiblížit i Ideje komunismu ve srovnání s kolektivní inteligencí. (Proč někteří autoři tvrdí, že právě naprostá potřeba kolektivní inteligence byla důvodem pádu totalitních, resp. komunistických režimů?¹) Výchozím bodem budiž už časová podobnost zrodu myšlenky kolektivní inteligence a nástupu techna. (Hovoříme zde o čím dál tím aktuálnější teoretické otázce, jejíž řešení se zdánlivě nachází v kyberprostoru, v technicky podporovaném zázemí. Srovnáváme ji však s příkladem nikterak abstraktním, reálným a hmatatelným, jež se pohybuje v reálných souřadnicích tohoto světa.)

O kolektivní inteligenci se začíná více hovořit koncem 70.let (průlomovou knihou byla Gödel, Escher, Bach: an Eternal Golden Braid od Douglase Hofstadtera, která byla poprvé publikována roku 1979). Techno vzniká v podobném časovém rozmezí, velmi oblíbené a rozšířené je pak v 80. a 90. letech. Dalšími styčnými body obou myšlenek jsou: sdílení a společné užívání veřejných statků (v případě kolektivní inteligence rozuměj vědění a informace, resp. hmotné statky), skutečná participace na nějaké události, zájem o subjektivitu v univerzálním měřítku, navracení humánních hodnot všem účastníkům, bez výjimky (lidé nejsou pouze stroje, měřitelné podle fyzického výkonu - vracíme se na začátek evoluce, když si musíme znovu uvědomit, že to, co nás skutečně může posunout dál je právě náš vyvinutý mozek a schopnost dívat se do budoucnosti a za hranice našeho skutečného „vidění“ v našem domnělém, fyzicky daném prostoru). Obě myšlenky úzce pracují s otázkou technologie a dalšího lidského vývoje (v případě kolektivní inteligence je technologie nástroj, pro její realizaci, platformou, ve které se pohybuje a ve které se může realizovat, v případě techna je technologie v podstatě tím samým, avšak může se realizovat ve veřejném prostoru, šíření hudby se tak neomezuje pouze na kyberprostor.)

Další pojítka můžeme spatřovat ve významu vědění, které je bráno jako hlavní bohatství nás všech. Stejně tak se techno pohybuje na této hranici, když šíří hudbu (jakožto informaci/vědění) zdarma, mezi kohokoli - bez ohledu na jeho vyznání, rasu či jakékoli jiné geograficky či kulturně podmíněné vlastnosti. Naopak vítá jedinečnost a singularitu, podporuje odlišnost a subjektivitu do takové míry, že se stává univerzální (kolektivní) myšlenkou a všeobjímajícím principem. V tomto měřítku bychom pak mohli vidět skutečný nástup kolektivní inteligence jako konec konzumní společnosti, založené na kapitálu a komoditách. Techno kultura je od začátku protestem proti stávajícímu systému a zřejmě není náhodou, že obě myšlenky se zrodily ve stejnou dobu, kdy se ustavoval kapitalistický řád a již bylo možné vidět jeho dopady na budoucí společnost. Techno kultura se vůči konzumerismu silně vyhrazuje – například silnou podporou myšlenky DIY (Do It Yourself – „Udělej si sám“), sdílení hmotných statků (silná komunita a propojenost sound systémů), podpora neziskových organizací a menšin (např. bretaňský sound systém Epsylonne-Otokton pravidelně pořádají večírky, jejichž výtěžek předávají mimo jiné dětským domovům ve Východní Evropě). Hlavním mottem techna i rave kultury je „P.L.U.R.“ – Peace (mír), Love (láska), Unity (svornost), Respect (respekt).

Závěrem shrnutí myšlenkového pochodu a pochodu myšlenky techna a kolektivní inteligence, jak ji spatřuji v rámci tohoto „tekutého“ světa, myšlenky komunismu, jak o ni píše Slavoj Žižek a dalších ovlivnění, která jsou však natolik nahodilá, rozmanitá a bohatá, že se o nich raději nebudeme zmiňovat. Kolektivní inteligence již má nástroje, díky kterým je uskutečnitelná – již existuje platforma, ve které tato myšlenka ožívá. Kolektivní inteligence hledá univerzální jazyk – techno kultura našla svůj univerzální jazyk, který spojuje všechny její příznivce po celém světě – hudbu. Hudba se tedy stává univerzálním jazykem, srozumitelným kdekoli a komukoli, ale pouze v návaznosti na hlavní myšlenku techna (P.L.U.R.). Tím se dostáváme k singulární univerzalitě, která je pro komunisty hlavním řešením celosvětového problému a přechodem do jiného systému.

1) Viz. Pierre Lévy, Collective Intelligence