Uhrovití studenti FEL ČVUT, zkrachovalé internetové polocelebrity, zneuznalí recenzenti, ale i hoši, co v občanském povolání jezdí s ještěrkou, mají dvě děti a vlastníma rukama si před domem zbudovali verandu, na které každý týden grilují se sousedy z příměstského satelitu. Ti všichni se už deset let scházejí na dekadentním hřišťátku plném pomluv, vulgárních výkřiků a homofonních narážek a překvapivě velkého množství zajímavých informací. A náramně se tím baví. Vítejte na Okounu, diskusním serveru pro otrlé.
Přestože o historii, návaznostech a postupném vývoji tohoto fóra by šlo vyprávět velmi obšírně, omezíme se na konstatování, že Okoun je pokračovatelem populárního Průvodce.cz, který byl kdysi nucen po nejrůznějších peripetiích změnit název a doménu, většinu obsahu a uživatelů si však vzal s sebou.
90. léta npkc?
Je paradoxní, že něco z hlediska vývoje internetu tak prehistorického, jako je diskusní fórum, lze dnes zakomponovat do moderně vyhlížejících termínů jako “kolektivní inteligence” či “produsage”. Navzdory boomu sociálních sítí a neuvěřitelnému tlaku na inovativnost je koncept diskusních klubů, starý téměř jako internet sám, stále živý. Vše probíhá jednoduše – uživatel, jehož si můžete personifikovat v podstatě pouze ikonkou a pár jednoduchými údaji, může procházet místnostmi – kluby, jež zakládají sami čtenáři. Ve většině případů je může volně pročítat a přispívat do nich. Toť vše.
“Absurdní,” řekne si čtenář a říká si to správně. “Co nového mi v dnešní době může tento dřevní koncept přinést?” Otázka je zhruba srovnatelná s dotazem, co mi může přinést večerní posezení v hospodě Na Růžku. I v tomto případě bude záležet na společnosti, se kterou posezení absolvujete, a tématech, kterými se budete zaobírat. Z nějakého důvodu se totiž přihodilo, že na serveru Okoun.cz se sešlo překvapivé množství inteligentních, kreativních a schopných lidí, často relativně úspěšných ve svém oboru. Vtip je v tom, že mimikry tohoto serveru téměř neumožňují náhodnému návštěvníkovi toto odhalit.
“Smaž se a chcípni…”
Klasická uvítací formulka přichystaná pro mnoho nových návštěvníků. Proniknout do tohoto světa je často tak náročné jako vmísit se do té nejtvrdší party na střední škole. Vstupujete do prostoru, který si žije svými nepsanými pravidly, která ve většině případů neznáte. Na jednu stranu je schopen tolerovat téměř vše, na straně druhé na každého nováčka pohlíží se zvýšenou nevraživostí. Neexistuje zde filtr vulgarismů, zato zde existuje spousta ustálených rčení a memů, která mohou nezasvěcenému vyrazit dech.
Jen těžko se to popisuje, ale pro jistotu se připravte na ironická poděkování "Thank you, cpt. Obvious", nebo obligátní výzvu, abyste se smazali a chcípli (ale ne nutně v tomto pořadí). Není to útok a ani zlý úmysl, prostě to tak je a vás to motivuje zpravu více číst a méně psát, než pochopíte veškeré souvislosti. Pokud vám to přijde zajímavé, nebo dokonce vtipné – gratuluji! Právě jste překonali Okouní lety vyvíjený obranný mechanismus, který zapudí většinu těch, kteří by si to tu zkrátka neužili. Od tohoto okamžiku si můžete vzít z tohoto serveru konečně i některé dobré věci.
Kolektivní (ne)inteligence
Co mě na Okounu odjakživa fascinovalo, je totiž poměrně důsledné využívání jeho klubů pro řešení nejrůznějších problémů. Typickým příkladem může být například klub Ukaž nám svůj byt. Systém je jednoduchý – okouňák si vyfotí nějakou část svého bytu a fotografii zveřejní. Ostatní se pouští do komentářů, připomínek nebo konkrétních návrhů na vylepšení. Často z debaty vzejdou velmi zajímavé podněty – už jen proto, že několik přispívajících se přestavbami zabývá profesionálně, a tak se na jednom místě mísí názory laiků a odborníků. Těch samých odborníků, kteří si hned potom zajdou do klubu Musím zhubnout, aby zjistili, zda si mají večer dát spíše cereální tyčinku nebo kefír. Tam třeba tápou, ale vědí, že je zde velká šance narazit na někoho, kdo má načteno patřičně dost na to, aby dokázal fundovaně odpovědět.
Možná by mohla padnout otázka, co je na tom tak fascinujícího – vždyť podobných debat bychom na internetu našli velké množství, zcela jistě existují i specializované servery zaměřené na hubnutí. Zde je však třeba vidět zásadní rozdíl – stále se pohybujete v rámci jednoho serveru, jedné komunity, která se zná roky. Při náhodném brouzdání internetem nikdy nemáte jistotu, že doporučení, která tam najdete, jsou od reálných lidí, a nikoliv pouhá zpracovaná zadání od marketingových oddělení nejrůznějších společností.
Zde panuje natolik kritická atmosféra, že jakýkoliv pokus o PR by byl odhalen vcukuletu. Proč? Protože Okounem brouzdá nejeden uživatel, kterému je marketing obživou. Po dvou třech pokusech by takového snaživce kolektivní inteligence dřív nebo později dostihla – a jak je známo, potom bývá efekt takového způsobu propagace přesně opačný.
Bude žalobička?
Zvláštní a svým způsobem velmi návyková komunita Okouna dává vzniknout velmi zajímavým klubům, které by se vlastně mohly samy uživit jako samostatné webové aplikace či stránky a tvoří z hlediska atraktivity velmi hodnotný obsah. Díky své otevřenosti využívala Okouna jako kreativní platformu komunita kolem Vesjolyje kartinki (inspiraci bral na webu SomethingAwful a Worth1000), který každý týden vyhlásil téma, obrázek, který měli uživatelé za úkol podrobit fotomontáži. Vzhledem k tomu, že si uživatelé obvykle servítky nebrali (oblíbenými tématy se stávali nejrůznější Hitlerové, odkazy na holocaust a aktuální katastrofy, o kterých bylo referováno velmi pietně), často se tvorba dostávala do hledáčku ostatních médií. Opakované hrozby trestního stíhání autorů a balancování na hraně zákona (a daleko za hranou etiky) se staly běžným folklórem diskusí, stejně jako všeobecné pobavení nad tím, že dle statistik vzrostl počet přístupů z domény mvcr.cz.
Hyenismus na počkání
Dalším poměrně sledovaným tématem se stal i projekt Krabice živých, taktéž velmi úzce napojený na komunitu kolem Okouna. Smyslem této soutěže bylo natipovat správně co nejvíce osobností veřejného života, které v aktuálním roce zemřou. Za každého mrtvého měl účastník bod. Média opakovaně referovala o “hyenách, co mají radost ze smrti ostatních”. Nebyla to tak úplně pravda. Okouňáci měli hlavně radost z toho bodu, který za mrtvého dostali. A taky z označení hyena, které se stalo dalším místním memem.
Všichni jsme celebrity
Jako pocta specifického postavení Okouna a jeho identit naprogramoval uživatel Danielsoft I počítačovou hru Sivá ryba (název odkazoval na oblíbenou kolekci nepříliš vtipných vtipů o Ládíkovi a jeho dědečkovi, Sivém čtverákovi, který se stal rovněž hojně citovaným zdrojem napříč celým Okounem). V této hře vystupuje řada uživatelů, o nichž se lze domnívat, že je tvůrce nikdy nepoznal osobně, ale díky hojnému virtuálnímu kontaktu je byl schopen velmi dobře parodovat.
Agregujeme
Velký přínos pro uživatele Okouna jsou i kluby, kde uživatelé střádají zajímavé odkazy na atraktivní obsah. Může jít například na server Lopuch přesunutý klub Fukinglink (jeho autorem je známý publicista a autor František Fuka), který shromažďoval zajímavé odkazy, nebo třeba klub Aktuality, kam místní vkládají aktuální události, které považují za důležité. Podobně však funguje i klub Zábavné novinové titulky či Mediální mrdky, kde uživatelé najdou zaznamenáníhodné počiny našich kolegů v tištěném i on-line zpravodajství (a není tajemstvím, že mnozí novináři chodí tento klub kontrolovat, aby případně některé přohřešky zavčasu odchytili).
Možností je mnoho
Smyslem tohoto příspěvku bylo upozornit, že i relativně obstarožní webová aplikace může nabídnout širší paletu možností, než leckteré kolosální projekty současnosti. Funguje to stejně jako v úvodu zmiňovaná hospoda Na Růžku – jste-li v dobré společnosti, máte-li dobrá témata a kreativní prostředí, nepotřebujete secesní stropy a vyhlášeného šéfkuchaře. Dobře vám bude i tak.
PS: A nezapomeňte – kolem je spousta monster a zrůd. Nekrmte je!
No comments:
Post a Comment