Protože se zde téma kolektivní inteligence studentů už párkrát objevilo, pokusím se ho definovat odlišně. Budu srovnávat, jak pracuje kolektiv studentů VŠE, a jak stejně starý a přibližně stejně početný kolektiv na UK. Studuji totiž dvě školy. Na obou jsem ve třetím ročníku a oba obory jsou shodou okolností „předepsány“. Tím myslím, že existují prakticky jen povinné předměty, jsme neustále spolu a známe se proto na vysokoškolské poměry poměrně dobře.
V září 2009 jsem nastoupila na dráhu vysokoškoláka a asi jako každý jsem měla spoustu očekávání a spoustu obav, ale také jsem se těšila - hlavně na nové lidi. Už kolem zápisů vznikaly drobné hloučky, kde se začínala formovat „moje nová třída“. Simultánně pak někteří aktivní jedinci založili jak stránky na Spolužácích[1], tak skupiny na Facebooku[2] – rázem mi tak vznikly 4 prostory, kde jsem se mohla se svými novými spolužáky setkat, popovídat si, něco se dozvědět nebo se o něčem ujistit.
V září 2009 jsem nastoupila na dráhu vysokoškoláka a asi jako každý jsem měla spoustu očekávání a spoustu obav, ale také jsem se těšila - hlavně na nové lidi. Už kolem zápisů vznikaly drobné hloučky, kde se začínala formovat „moje nová třída“. Simultánně pak někteří aktivní jedinci založili jak stránky na Spolužácích[1], tak skupiny na Facebooku[2] – rázem mi tak vznikly 4 prostory, kde jsem se mohla se svými novými spolužáky setkat, popovídat si, něco se dozvědět nebo se o něčem ujistit.
Výhody takovýchto kontaktů se brzy ukázaly. Jakmile jsem nemohla na přednášku, ať už na UK, či na VŠE, položila jsem prostřednictvím těchto kanálů dotaz a vždy mi od nějakého milého spolužáka přišla odpověď. Stejně tak to bylo s materiály, konkretizací úkolů, termíny testů a podobně. Navíc – pokud první odpověď není zcela správná, rychle to donutí dalšího spolužáka k reakci, tím se spustí diskuse, kde se studenti přiklání k tomu či onomu, až na závěr vykrystalizuje pravda. Nebo alespoň to, co za ní pak kolektivně považujeme. Kdyby se pak náhodou ukázalo, že jsme pravdu neměli, vzedme se vlna protestu, protože to přece VŠICHNI slyšeli takhle, měli za to, že, shodli jsme se atd. Ale chyba rozhodně nebude na naší straně – v kolektivu je holt síla a chudák učitel s hlasem davu moc nezmůže.
Je zajímavé sledovat, že pokud se ve škole zrovna nic neděje – není žádný deadline, ani se neblíží test – neděje se prakticky nic ani na těchto stránkách. Když v takovém období chcete něco zjistit, na odpověď můžete čekat i několik dní. Pokud se neděje opravdu dlouho nic, tu a tam se ozve hlásek očekávající ujištění, že se vážně nic neděje a nic po něm není vyžadováno. Přesně naopak tomu je, pokud vrcholí odevzdávání úkolů a seminárních prací – všichni jsou online a zuřivě diskutují, srovnávají, pátrají a nadávají. Co se období kolem testů týče, ti, co už psali, mají potřebu podělit se o zážitky s těmi, co nepsali, a ti, co ještě nepsali, tyto zážitky hltají a dožadují se veškerých podrobností, protože jinak to přece nemůžou zvládnout. Ve zkouškovém zavládne ticho. Ticho narušované jen termíny zkoušek a diskuzemi rojícími se okolo těchto dat.
Právě ve chvílích, kdy by student měl studovat – ať už něco psát, nebo se učit – a nedělá to, bezmyšlenkovitě brouzdá po Internetu a permanentně kontroluje stránky spolužáků, kde s nadšením sdílí svou prokrastinaci s ostatními, kteří také nic nedělají, ale také potřebují slyšet, že v tom nejsou sami. Zrádné pak je, když někteří spolužáci, vedeni touhou být součástí kolektivu, říkají, že nic, a přitom to znamená, že jim chybí už jen přidat čísla stránek, nebo přečíst poslední odstavec. To se ale stává málokdy. Naštěstí.
V rámci třídního kolektivu a jeho stránek se tak setkáváme jak s kolektivní inteligencí (Collective Intelligence; Pierre Lévy) – to hlavně - tak s takzvaným produžíváním (Produsage; Axel Bruns). Čím více má student času a čím více se mu nechce něco dělat, tím víc je ochoten hledat podporu pro své argumenty v jiných článcích, jako je vyhláška děkana, stránky fakulty, články v e-denících a podobně. Pokud studenti pouze prokrastinují, mají obrovskou potřebu sdílet různé vtipné komiksy, kuriozity a další velmi potřebné informace. http://www.healthylifestyleplus.com/wp-content/uploads/2011/07/procrastination-clock.jpg
Obsah stránek se tím krásně vybarví, za každým druhým slovem následuje link a student-šprt jen skřípe zuby, protože v tom zmatku se nedá najít žádná kloudná informace. Ne že by ji potřeboval, nebo dokonce nevěděl, ale i šprti potřebují být ujišťováni, že je vše OK.
Můžu říci, že oba mé třídní kolektivy fungují prakticky stejně. Jen frekvence dění na stránkách denního studia krapet převažuje nad ruchem stránek studia kombinovaného. Dodnes jsem ale nepochopila, proč moje třída z FPH VŠE zásadně využívá Facebookových stránek, ačkoli máme i Spolužáky, a proč moje druhá třída, z FSV UK, používá více naopak Spolužáky, ačkoli máme i stránky na Facebooku. Je to proto, že Facebook má modré logo stejně jako Vysoká škola ekonomická...a stejně jako Spolužáci? Nebo…proč? Asi to pro mě zůstane záhadou. Pokud Vám to připadá jasné, ráda si vysvětlení přečtu.
Na závěr snad jen dodám, že pokud se z hlasu z davu stane hlas davu, rozhodně bude platit, že víc hlav víc ví.
Je zajímavé sledovat, že pokud se ve škole zrovna nic neděje – není žádný deadline, ani se neblíží test – neděje se prakticky nic ani na těchto stránkách. Když v takovém období chcete něco zjistit, na odpověď můžete čekat i několik dní. Pokud se neděje opravdu dlouho nic, tu a tam se ozve hlásek očekávající ujištění, že se vážně nic neděje a nic po něm není vyžadováno. Přesně naopak tomu je, pokud vrcholí odevzdávání úkolů a seminárních prací – všichni jsou online a zuřivě diskutují, srovnávají, pátrají a nadávají. Co se období kolem testů týče, ti, co už psali, mají potřebu podělit se o zážitky s těmi, co nepsali, a ti, co ještě nepsali, tyto zážitky hltají a dožadují se veškerých podrobností, protože jinak to přece nemůžou zvládnout. Ve zkouškovém zavládne ticho. Ticho narušované jen termíny zkoušek a diskuzemi rojícími se okolo těchto dat.
Právě ve chvílích, kdy by student měl studovat – ať už něco psát, nebo se učit – a nedělá to, bezmyšlenkovitě brouzdá po Internetu a permanentně kontroluje stránky spolužáků, kde s nadšením sdílí svou prokrastinaci s ostatními, kteří také nic nedělají, ale také potřebují slyšet, že v tom nejsou sami. Zrádné pak je, když někteří spolužáci, vedeni touhou být součástí kolektivu, říkají, že nic, a přitom to znamená, že jim chybí už jen přidat čísla stránek, nebo přečíst poslední odstavec. To se ale stává málokdy. Naštěstí.
V rámci třídního kolektivu a jeho stránek se tak setkáváme jak s kolektivní inteligencí (Collective Intelligence; Pierre Lévy) – to hlavně - tak s takzvaným produžíváním (Produsage; Axel Bruns). Čím více má student času a čím více se mu nechce něco dělat, tím víc je ochoten hledat podporu pro své argumenty v jiných článcích, jako je vyhláška děkana, stránky fakulty, články v e-denících a podobně. Pokud studenti pouze prokrastinují, mají obrovskou potřebu sdílet různé vtipné komiksy, kuriozity a další velmi potřebné informace. http://www.healthylifestyleplus.com/wp-content/uploads/2011/07/procrastination-clock.jpg
Obsah stránek se tím krásně vybarví, za každým druhým slovem následuje link a student-šprt jen skřípe zuby, protože v tom zmatku se nedá najít žádná kloudná informace. Ne že by ji potřeboval, nebo dokonce nevěděl, ale i šprti potřebují být ujišťováni, že je vše OK.
Můžu říci, že oba mé třídní kolektivy fungují prakticky stejně. Jen frekvence dění na stránkách denního studia krapet převažuje nad ruchem stránek studia kombinovaného. Dodnes jsem ale nepochopila, proč moje třída z FPH VŠE zásadně využívá Facebookových stránek, ačkoli máme i Spolužáky, a proč moje druhá třída, z FSV UK, používá více naopak Spolužáky, ačkoli máme i stránky na Facebooku. Je to proto, že Facebook má modré logo stejně jako Vysoká škola ekonomická...a stejně jako Spolužáci? Nebo…proč? Asi to pro mě zůstane záhadou. Pokud Vám to připadá jasné, ráda si vysvětlení přečtu.
Na závěr snad jen dodám, že pokud se z hlasu z davu stane hlas davu, rozhodně bude platit, že víc hlav víc ví.
No comments:
Post a Comment