Monday, November 18, 2013

Způsob využívání sociálních sítí během ničivého zemětřesení v Japonsku


Výzkum, publikovaný v časopise First Monday a dalších mezinárodních listech, byl zaměřen na objasnění způsobu používání sociálních sítí v den ničivého zemětřesení, které Japonsko zasáhlo v roce 2011. Průzkum proběhl mezi studenty soukromých vysokých škol v Japonsku a byl zaměřen převážně na to, jaké sociální sítě a za jakým účelem studenti v den katastrofy využívali.

Autorkou výzkumu je doktorka filozofie Joo-Young Jung. Doktorát získala na University of Southern California a nyní působí na katedře Médií, komunikací a kultury na mezinárodní křesťanské univerzitě v Tokyu. Její výzkumné zájmy se týkají převážně studia důsledků nových technologií na společnost.

Autorka založila výzkum na teorii závislosti lidí na mediích v nouzových situacích. Inspirovala se řadou studií, které tvrdí, že při katastrofických situacích a po nich vzrůstá závislost lidí na sociálních sítích. Lidé při takovýchto situacích ztrácí jistotu toho, co se děje kolem nich a ve společnosti obecně, a jak by se měli zachovat. Nejsou si jisti závažností situace a dopady, a média v takovýchto situacích podávají potřebné informace. Navíc jsou jakési vodítko, které dává lidem možnost pochopit, co se stalo a jak se mají zachovat. 

Autorka dále při sestavování dotazníku použila teorii cílů, o které lidé usilují v katastrofických situacích (The Nomura Research Institute, 2011). Studie uvádí dva hlavní cíle, které se v době katastrofy lidé snaží naplnit: 1. Kontaktovat své známé, zjistit zda jsou v bezpečí a ujistit je o vlastním bezpečí, a 2. zjistit bližší informace o pohromě. 

Ve vlastním výzkumu si Joo-Young položila pět výzkumných otázek: Jaká byla hlavní sociální síť, kterou lidé použili v den zemětřesení? Používali lidé různé sociální sítě k různým účelům? Jaké byly hlavní sociální sítě, které lidé užívali k naplnění dvou základních cílů (kontaktovat rodinu a zjistit informace o situaci v zemi)? Když porovnáme uživatele sociálních sítí a neuživatele, liší se jejich chápání jaderné havárie ve Fukušimě? Kolik lidí zvolilo sociální sítě jako jeden ze dvou hlavních zdrojů, ze kterých čerpali informace o jaderné havárii ve Fukušimě?

Autorka zvolila metodu dotazníkového šetření, kdy ve školách rozdala dotazníky obsahující 10 uzavřených otázek. Dotázáno bylo 225 respondentů, z čehož 72% byly ženy a průměrný věk byl 19 let. 92% dotázaných bylo japonské národnosti.

Výzkum přinesl následující výsledky. Pokud studenti používali v den katastrofy sociální síť, byl to převážně Facebook (33% studentů v den katastrofy „bylo na Facebooku“). To však není nijak překvapivé, protože Facebook je v Japonsku i ve všední dny nejnavštěvovanější sociální síť. Důvody k použití jednotlivých sociální sítí byly v den katastrofy následující:




Twitter studenti používali hlavně proto, aby se dozvěděli bližší informace o tom, co se stalo. Mixi (obdoba Facebooku v Japonsku) lidé používali hlavně s cílem zjistit, zda jsou jejich známí v bezpečí, a Facebook byl používán za účelem dát blízkým vědět, že jsou v pořádku oni sami. Studenti dále měli zhodnotit, zda jim sociální sítě pomohli pochopit situaci ve Fukushimě. Lidé, kteří v ten den použili Twitter, uvedli ze 40%, že ano. Lidé, kteří sledovali Facebook, uvedli ano jen v 5,8%. Ti, co užívali Mixi, uvedli, že ano ve 20%. Skupina lidí, která použila Twitter uvedla nejvíce ze všech skupin, že sociální sítě jsou pro ně jeden ze dvou hlavních mediálních zdrojů informací v období nebezpečí. Závislost lidí v krizových situacích na sociálních sítích je tedy vyšší u těch, kteří se připojili na Twitter v den katastrofy.
Aby lidé naplnili dva hlavní cíle v krizové situaci - tedy komunikovali s blízkými a čerpali informace o situaci, tak v prvním případě používali Facebook, v druhém Twitter.



Přestože však v ten den použilo sociální síť 81% dotázaných, důležitost této formy médií v celkovém měřítku byla nízká. Pouze 16% studentů uvedlo, že sociální sítě podle nich patří mezi dvě nejdůležitější média v katastrofických situacích. Nejvýše se na řebříčku důležitosti umístila televize (78%), poté zprávy na internetu (19%), mezilidská komunikace (17%), noviny (17%) a až poté následovaly sociální sítě. 
Autorka studenty dále rozdělila podle toho, zda užívali v den katastrofy sociální sítě na uživatele a neuživatele, a zkoumala, jak využívali další mediální zdroje. Jak uživatelé, tak neuživatelé všeobecně nejvíce využívali jako zdroj informací televizi, avšak uživatelé o něco více než neuživatelé, a neuživatelé zase více než uživatelé čerpali informace z rádia a novin.

Všeobecně se dá výzkum uzavřít tím, že pokud lidé používali sociální sítě, tak v případě Facebooku a Mixi hlavně proto, aby komunikovali s blízkými a v případě Twitteru proto, aby se dozvěděli více informací o situaci. Výsledky výzkumu svědčí o tom, že nejvíce lidí používalo jako zdroj informací televizi. 71% dotázaných uvedlo, že zapnulo televizi do jedné hodiny po katastrofě. Autorka uzavřela výzkum s tím, že závislosti lidí na sociálních médiích při katastrofách roste. Výsledky svého výzkumu poté diskutovala se závěry z předchozích studií na podobné téma, konkrétně na roli médií v katastrofických situacích a v zásadě došla shody s předchozími výzkumy. Své zjištění, že odlišné používání odlišných sociálních sítí je spjaté s účelem, se kterým tu danou sociální síť použijí, diskutovala s výzkumem Hughese z roku 2012, který tvrdil, že družnost je spojována s Facebookem a poznání s Twitterem.

Omezení výzkumu bylo v případě tohoto šetření značné. Autorka provedla výzkum jen mezi studenty vysokých škol, výsledky tedy nejsou zobecnitelné na celou populaci. Navíc autorka sice zmínila fakt, že v den ničivého zemětřesení v Japonsku nefungovaly správně mobilní sítě, ale nezahrnula ho do výsledků své studie. Lidé nemohli posílat smsky a stěží se někomu dovolali, internet v mobilech však fungoval, byli tedy odkázáni na sociální sítě a emaily, skrz které mohli kontaktovat příbuzné. Dá se tedy stěží odhadovat, do jaké míry za nárůst používání sociálních sítí mohla katastrofa sama a do jaké míry fakt, že nebylo možné známé kontaktovat jinak než právě skrze sociální sítě a email.


Co se týká zhodnocení relevance výzkumu pro situaci v naší zemi: Českou republiku naštěstí podobné přírodní katastrofy neohrožují, jediná vážnější, která se nás týká je pravděpodobně povodeň. Pokud by však u nás došlo k něčemu podobnému jako v Japonsku, troufám si tvrdit, že by výsledky výzkumu byly srovnatelné. Nejpoužívanější sociální síť by byla Facebook, jakožto nejpoužívanější sociální síť v ČR (zdroj: http://zpravy.e15.cz/byznys/technologie-a-media/socialni-site-v-cesku-facebook-stale-vede-firmy-objevily-youtube-972707). Nejvíce lidí by pravděpodobně čerpalo informace z televize, jakožto média, které působí na nejvíce smyslů, nebo z internetu. Internet je totiž v České republice nejpoužívanější médium (zdroj: http://czechnetmedia.cz/pro-media/tiskova-zprava/22).


zdroj: Social media use and goals after the Great East Japan Earthquake [online]. 2012 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://firstmonday.org/ojs/index.php/fm/article/view/4071/3285

No comments:

Post a Comment