Sunday, November 24, 2013

Tekutý jazyk?

Oren Soffer – Tekutý jazyk? O personalizaci diskurzu v digitální éře

Autorem článku, jenž byl publikován v časopise New Media & Society (2012/14), je docent Oren Soffer, vedoucí oddělení komunikačních studií na Open University of Israel. Mezi lety 2009 – 2012 byl hostujícím profesorem na Massachusetts Institute of Technology, kde působil v oddělení komparativních mediálních studií. Zabývá se novými médii, ke zkoumání nových textových  a sociálních fenoménů využívá historickou analýzu. Podílel se též na zkoumání hebrejské masové komunikace.   
Článek je nazván „Liquid language? On the personalization of discourse in the digital era“, což bychom mohli přeložit jako Tekutý jazyk – o personalizaci diskurzu v digitální éře. Soffer se zabývá povahou virtuální komunikace (SMS – short message service a CMC- computer ediated communication), konkrétně změnami v psaném jazyce.  Dnešní digitální mezilidská komunikace je charakterizována záměrným nerespektováním pravopisu a výrazným odrazem mluveného jazyka v písemném projevu. Soffer hledá příčiny těchto jevů, prozkoumává jejich společenskou legitimitu. Využívá poznatků vědců, kteří se jazykem zabývali/zabývají, jejich myšlenky navzájem porovnává a na základě nově vytvořených konstruktů slučuje dohromady.
Na příkladu úryvku z knihy Pygmalion ukazuje sociální aspekt jazyka a podává stručný přehled charakteristik jednotlivých komunikačních způsobů. Nabízí tři různé důvody začlenění orálních prvků do digitální komunikace: přizpůsobování se technickým parametrům, kreativita jako součást osobního projevu, vliv média na zprávu.
Autor se v textu opírá nejprve o období, kdy se začal jazyk zkoumat jako vědecká disciplína, vyjmenovává hlavní myšlenky Ferdinanda De Saussure, zakladatele  moderní lingvistiky. Jazyk je vnímán jako formální systém, vznik znaku je podmíněn zvukem (označujícím) a myšlenkou (označovaným).  K Saussurovi staví do protikladu myšlenky Ludwiga Wittgensteina, který odmítá uniformitu jazyka a jednotný systém vytváření slov - tvrdí, že lidé si slova vytvářejí na základě různých jazykových her. Následně Soffer popisuje hlavní ideje poststrukturalismu a postmoderny, související s vnímáním jazyka. V tomto období je odmítána myšlenka pevně daného jazykového systému. To souvisí s krizí víry v to, že realita může být vnímána objektivně, není tedy možný pevně ukotvený vztah mezi Saussurovým označujícím a označovaným.
Na éru postmoderny a poststrukturalismu navazuje autor textu érou digitální mluvy – érou lingvistického anarchismu. Digitální mluva (digital orality) je svázána s poststrukturálním vnímáním označujícího a označovaného. Označující (zvuk) se stává označovaným sama sebe. V éře lingvistického anarchismu jednotlivci sami vytvářejí novou podobu jazyka díky tomu, že díky digitálním médiím mohou. Pro internetovou komunikaci je charakteristický humor a jazykové prvky, nové výrazy, utvářející virtuální identitu jednotlivce. Zde se autor odkazuje na Zygmunta Baumana a jeho zmiňuje termín tekutá modernita – tekutost sociálních struktur, kde si jednotlivec díky absenci jasných pravidel vytváří vlastní verzi modernity dle  svých vlastních potřeb. Tekutou modernitu Soffer přirovnává k tekutému jazyku, pevné struktury tají a podoba jazyka závisí jen na jednotlivci, který je však na druhou stranu závislý také na tom, aby jeho podobě jazyka porozuměli ostatní.
Soffer v textu definuje tři typy digitální mluvy (digital orality), které lidé používají při virtuální komunikaci:
Prvním typem je lexikální substituce (Lexical substitution), která se velmi často objevuje v SMS či CMC komunikaci. Vychází z kultury graffiti a ze skupin, které stojí spíše na okraji společnosti. Lexikální substituce je charakterizována nahrazením části slova či celého slova písmenem/číslicí/skupinou písmen na základě fonetické podobnosti, např. L8 znamená „late“. Když bychom vsadili nově vytvořený zápis do Saussurova systému, vzniká nový „ikonický označující“, který označuje “originální označující“, který označuje „označovaný“.  
Druhým typem jsou tzv. zvukomalebné znaky (onomatopoetic signs), které plně nahrazují originální označující. Vyjadřují je slova podobná citoslovcím, např. pro chrápání je využíván nový označující ZZZ. Tento znak na rozdíl od lexikální substituce nemá s originálním označujícím nic společného.
Třetím typem jsou iniciály (Initial letters). K originálnímu označujícímu je vytvořen nový, skládající se z jeho počátečních písmen. Od lexikální substituce se odlišuje tak, že vztah mezi novým a originálním označujícím se nezakládá na zvukové ani ikonické podobnosti. Vztah není zjevný, pokud ostatní lidé dané „zkratky“ neznají, nemohou si je jednoduše odvodit. Mnohdy se tyto zkratky používají pouze v určitých společenských skupinách.
Soffer neopomíná zdůraznit komplikovanost vztahu zkoumání jednotlivých fenoménů. Vidí souvislost mezi Saussurovými koncepty a kultuře tisku, která odpovídala tehdejší době. Možnosti nových komunikačních kanálů mění povahu psaní a nelze se tedy divit, že Saussurovy koncepty dle jeho původních záměrů mohou být při zkoumání jazyka v mnohém opuštěny či upravovány. V současnosti je zkoumání jazyka a komunikace podmíněno možnostmi média, skrze které je interakce uskutečňována, např. psaní textové zprávy mnohdy lidé píší pod časovým tlakem, není pak možné opravit zpětně pravopisné chyby.  Dále se zabývá tzv. lingvistickým anarchismem. Poukazuje na to, že lidé se v rámci mezilidské virtuální komunikace snaží být co nejvíce autentičtí, což je jeden z důvodů,proč se nedrží přesných jazykových pravidel. Přestože je vytvářena idea „tekutého“ jazyka, je patrný silný sociální účinek.
Napadá mne otázka, proč když se Soffer snažil postihnout také sociální aspekty celého problému, nerozlišoval např. mezi využíváním jednotlivých typů mezi mladšími a staršími lidmi a nevyslovil v tomto směru žádnou domněnku, byť by nebyla podpořena výsledky určitého výzkumu.
Domnívám se, že článek je ve velké míře aplikovatelný na české prostředí, je zde však jistý rozdíl mezi češtinou a angličtinou, osobně neznám mnoho zápisu slov dle typu lexikální substituce. V češtině by bylo možno vytvořit další kategorii pro označující, jelikož mnohé anglické zkratky - iniciály (třetí typ) se používají i pro vyjádření se v češtině (LOL), přičemž např. anglické loughing out loud lidé neříkají.



No comments:

Post a Comment