Saturday, November 23, 2013

Škoda, žes tam nebyl, kámo!


zdroj

Dost možná jste toho byli svědkem i Vy. Na koncertě v davu postává člověk s rukou, na které má naběhlé šlachy a téměř v křeči svírá mobilní telefon nebo fotoaparát, kterým již 25 minut natáčí dění na pódiu. Když si pak týden po akci vyhledáváte na YouTube oblíbenou píseň od interpreta, na jehož koncertě jste byli, najdete mezi výsledky i nahrávku odpovídající výše zmíněnému popisu. O tom, co aktéry tohoto jevu vede k podobné činnosti a jaké jsou online komunitou uznávané postupy, pojednává článek s názvem You should have been there, man: Live music, DIY content and online communities, který vyšel v odborném časopise New Media & Society v březnu 2012.
Jeho autory jsou Jessa Lingel a Mor Naaman, kteří v době psaní článku společně působili na Rutgers University v New Jersey. Jessa Lingel je na Fakultě komunikací a informací doktorandkou v oboru knihovnictví a její výzkum se soustředí na okrajové komunity a subkultury a technologie sociálních médií, např. zkoumala online katalog veřejné knihovny hnutí Occupy Wall Street. MorNaaman je od srpna roku 2013 docentem na Cornell University v New Yorku a ve svých novějších článcích se zabývá problematikou sociální sítě Twitter. Mimo to je jedním z hlavních vývojářů projektu Seen, jehož srdcem je engine, který v reálném čase automaticky vytváří vizuální časové osy probíhajících událostí.          

            Výzkum, který autoři v článku popisují, se zabývá fenoménem zachycování videí na koncertech a jejich následného sdílení pomocí nahrání na server YouTube. Cílem bylo porozumět důvodům pro takové jednání, ale také zjistit, jaká existují pravidla pro sdílení a určit roli videí uvnitř fanouškovské komunity. Tuto komunitu si výzkumníci rozdělili na komerční a nezávislou část (mainstream a indie); vytipovali si koncert kapely Muse v Madison Square Garden (jako vzorek velké komerční akce) a dva nezávislé koncerty v malých klubech během jara 2010. Toto rozdělení bylo provedeno za účelem identifikování případných rozdílů ve zkušenostech mezi zástupci jednotlivých skupin, ale také rozdílů v popularitě a „hodnotě“ videí. Po vyhledání vhodných kandidátů bylo pomocí e-mailu osloveno 55 uživatelů, z nichž 10 souhlasilo se spoluprací na výzkumu – 5 z koncertu Muse a 5 ze zbylých dvou akcí. Autoři zvolili kvalitativní metodu polo-strukturovaných hloubkových rozhovorů s jednotlivými uživateli v délce 60-90 minut, přičemž 4 rozhovory byly vedeny virtuálně pomocí online chatu. V odpovědích respondentů se pak začala objevovat základní témata, která byla dále analyzována a porovnávána.
            V otázce přítomnosti jiných osob, které nahrávají koncert, se odpovědi různily – kde jeden respondent (při všimnutí si někoho jiného s foťákem v ruce) svůj jako nadbytečný uklízí, jiný vnímá větší počet nahrávajících jako způsob snížení stigmatu, který dle něj panuje kolem natáčení na koncertech. Naopak shoda obecně vládla mezi dotazovanými v názoru, že proces natáčení snižuje jejich kulturní zážitek, což jimi ale není vnímáno pouze negativně, protože tato krátkodobá „ztráta“ je kompenzována „ziskem“ památky na daný koncert. Natáčení koncertů nezávislých kapel v malých klubech má dle respondentů výhody v omezené přítomnost ostrahy a intimnějším prostředí, zatímco výhody velkých koncertů tkví v propracované pódiové show a větší fanouškovské základně.
            Rozhodnutí o tom, co z daného koncertu nahrávat a co ne, je ovlivněno jednak osobními preferencemi autorů videí, ale také předpoklady o tom, co bude zajímat „diváky“ na YouTube. Někteří účastníci výzkumu tak nahrávají pouze své oblíbené písně, zatímco jiní celý koncert, nebo alespoň v rozsahu, který jim dovolí baterie jejich záznamového zařízení. Představa, že by šli na koncert, kam si s sebou nemohou vzít takovéto zařízení, pak některé dle jejich slov „fyzicky bolí“ a „nenávidí, když jdou na akci, kde nemohou nic natáčet“. Dotazovaní návštěvníci indie koncertů mají velmi negativní názor na profesionální videa „živáků“, podle nich jsou robotická, ovlivňují výkon kapely. Naproti tomu DIY videa (Do it Yourself, amatérská videa) jsou méně rušivým faktorem a do jisté míry autentickou dokumentací.
 
zdroj

Základní motivací, kterou respondenti uváděli jako důvod pro natáčení koncertů a sdílení, byla jednak paměťová pomůcka (použití videa jako deníku koncertů, důkazu, že se jej autor účastnil), ale také vztah k fanouškům a kapelám. V případě mainstreamu se jedná o fanouškovskou komunitu – sdílený zájem pak je nejen pasivní ve smyslu obsahu, který si může konkrétní fanoušek zhlédnout o samotě v soukromí, ale také aktivní, neboť ustanovuje kontakt a spolupráci mezi hudebními nadšenci (např. na fanouškovských fórech se sdílejí odkazy na hotová videa a u záznamů živého koncertu lze pak pozorovat, kterak kolektivní kolaborací vznikají popisky názvů jednotlivých písní). Sdílení těchto videí považují tvůrci videí jako způsob obdarování, kdy umožní zhlédnutí koncertu fanouškům, kteří se koncertu nemohli zúčastnit. U kapel ze segmentu indie se respondenti jednohlasně shodli na tom, že alespoň někdy využívají videa ke kontaktování natáčených kapel, fanouškovské báze jsou zde irelevantní. Někteří si od kapel dokonce obstarávají povolení před zveřejněním videí a cítí se pak do jisté míry jako propagátoři hudby dané skupiny. Pro některé účastníky výzkumu bylo důležité vyzdvihnout fakt, že sledování videí z koncertů nemůže být bráno jako náhrada fyzické účasti, naopak pro některé je dokonce spíše důvodem k pocitu lítosti, že nebyli „u toho“.
            Dalším tématem, které logicky následuje, je pak otázka vlastnictví. Samotný akt natáčení videa pro některé respondenty postačuje k pocitu vlastnictví zaznamenaného obsahu, což ukazuje na rozkol mezi zákonnou regulací autorského práva a vnímáním vlastnictví obsahu uživateli YouTube. Dá se však polemizovat i o tom, zda je tato zákonná regulace dostačující pro popis nově vznikajících procesů tvorby obsahu (více viz práce profesorky José van Dijck).

Pro přehlednost je v Tabulce 1 uveden vizuální přehled základních zjištění výzkumu.
 
piktogram osoby reprezentuje respondenta
Tabulka 1
(piktogram osoby reprezentuje respondenta)

Hlavním bodem diskuze pak je především otázka napětí mezi sníženým okamžitým prožitkem z koncertu při jeho nahrávání a možností znovu „prožít“ momenty z navštívené akce. Rozhodnutí natočit jen omezený počet videí pak lze vnímat i jako určitou taktiku zvládání balancování dvou výše zmíněných možností. Problematickým bodem nadále zůstávají vlastnictví a autenticita, neboť se v případě amatérských videí zaznamenávajících koncertní vystoupení jedná o paradoxní spojení vysoce autentického výkonu (živý zpěv a hra kapely) s obsahem, který je zpravidla vytvářen bez oficiálního povolení (záznam takového výkonu).
Mezi negativa této studie, kromě relativně malého vzorku, patří i žánrové omezení – výzkum jiných hudebních žánrů by mohl odhalit další témata, rutiny i motivace. Závěrem lze ještě dodat, že Česká republika v tomto fenoménu rozhodně není nijak pozadu, na YouTube se dají najít tisíce amatérských videí z koncertů všeho druhu na území naší země. Asi nejlepším příkladem za všechny jsou uživatelé Martin Dybala (606 videí, 1.570.211 zhlédnutí*) a petrvel (208 videí, 281.189 zhlédnutí*), kteří v uplynulých 3 měsících přidávali v průměru 1 video denně.
 
zdroj

___________________________________________________________

* (údaje k 23. 11. 2013 23:23)

No comments:

Post a Comment