Monday, February 10, 2014

Konflikt mezi držiteli autorských práv a neautorizovanými tvůrci / síťovými distributory



Mikhail Koulikov:

Fighting the fan sub war: Conflicts between media rights holders and unauthorized creator/distributor network

Anime (japonsky アニメ) je označení animovaných filmů a seriálů, které jsou kresleny japonským stylem manga.[1] Pro kresbu manga jsou typické například velké oči, malý a špičatý nos a rafinované účesy.
Anime se dělí na TV seriály, video seriály a filmy, je určené pro děti i dospělé diváky a zahrnuje širokou škálu žánrů od  pohádek až po erotickou (porno) tématiku.  V Česku je známé hlavně anime určené dětem, například Pokémon nebo Cesta do fantazie.
Obrázek z filmu Cesta do fantazie (zdroj: http://www.fanpop.com/clubs/spirited-away/images/4378326/title/spirited-away-screencap)
Japonské animace se dostávají mimo Japonsko nejen oficiální distribucí, ale jsou také šířeny svými fanoušky, kteří vytvářejí fanouškovské sítě.  Překlady filmů jsou vyráběny bez povolení a sdíleny mimo zavedené komerční kanály.  Mikhail Koulikov se ve svém článku zabývá změnami fanouškovské distribuce během let a čerpá z konceptu “Netwar“ k vykreslení konfliktu a možných nástrojů a metod animačních distribučních firem, které byly použity k rozvratu a zákazu těchto skupin.

Netwar (síťová válka) je forma konfliktu nízké intenzity, zločinu a aktivismu vedena aktéry pomocí sociálních sítí. Typické netwar subjekty mohou být nadnárodní teroristé, zločinecké organizace, aktivistické skupiny a sociální hnutí. Termín Netwar vyvinuli výzkumníci John Arquilla a David Ronfeldt. 

Arquilla a Ronfeldt popsali tři základní typy sítí, které mohou být použity netwar aktéry:
Řetězová síť - typická pašerácká síť, kde informace musí cestovat tam a zpět mezi zprostředkovatelskými uzly.
Hub neboli hvězdicová síť - různorodí aktéři jsou vázáni na centrální (i když ne nutně hierarchický) uzel a veškerá komunikace prochází tímto centrálním uzlem.
All-kanálové sítě - každý jedinec je schopen plně komunikovat se všemi ostatními uzly v síti. All -kanálová síť nemá ústřední vedení ani žádný klíčový uzel, jehož odstranění by mohlo narušit celou organizaci.


Autor článku popisuje vznik fanouškovských sítí v Americe a jejich vývoj.
Animace byly odvysílány v japonské televizi, promítány v kině nebo distribuovány na DVD, poté získaly americké společnosti práva k jednotlivým titulům, později byly tyto tituly přeloženy a distribuovány v USA. Doba mezi uvedením v Japonsku a na americkém trhu se pohybovala v rozmezí několika měsíců do několika let (cca 1 – 2 roky). 
Mimo to existovala "fanouškovská distribuční síť ", paralelní, ale zcela nekomerční. Osoby po celých Spojených státech získávaly anime přímo z Japonska, a to především prostřednictvím soukromých nekomerčních kanálů, pomocí nejmodernější počítačové technologie byly připojeny titulky k originálu a pak byl distribuován výsledný produkt známý jako „fansub“ (zkrácené slovo fan-subtitlet).  
Zákazník musel hledat přístup k fansub skupinám například přes kamarády, pomocí on-line reklamy a podobně.  Různé skupiny měly různá pravidla, animace byly většinou distribuovány na kazetách například po zaslání nadepsané ofrankované obálky a prázdné kazety. Transakce měly nekomerční charakter, v souladu s etickým kodexem, který mimo jiné předepisoval, že výsledný překlad anime se má co nejvíce blížit japonskému originálu i za cenu částečné krkolomnosti. 
 
Kresba ve stylu manga (zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Manga)

Na počátku 90. let nebyly žádné snahy narušit tuto fanouškovskou distribuci. Bylo to tím, že americké distribuční firmy vznikly z řad fanoušků a byly s fanouškovskými sítěmi stále propojeny. Navíc, přístup k prosazování autorských práv byl v Japonsku poněkud laxní.

Od roku 1990 se distribuční fansub sítě vyvinuly prostřednictvím dvou (možná tří) fází a dostaly se až do bodu, kdy anime epizody promítané v japonské televizi v pátek večer mohou být k dispozici zdarma on-line následující pondělí, ne-li dříve, s (relativně) přesnými anglickými titulky.
Vznik a šíření vysokorychlostního přístupu k internetu umožnilo digitální sdílení fanouškovských kopií. Skupiny mohly ještě fungovat jako hub, ale jejich počet a počet připojených uživatelů neustále rostl. Již neexistovalo omezení, kolik kopií anime může být fyzicky vytvořeno a rozesláno. Také už se nemuselo čekat na doručení pásek s novými anime epizodami z Japonska.

S tím, jak scéna rostla, se také vytrácela původní etická složka. Zákazník již nepotřeboval budovat osobní vztah s fanouškovskými sítěmi. Nástroje jako Kazaa a Napster umožnily, aby zákazníci sdíleli kopie mezi sebou navzájem. S příchodem peer-to-peer sítí (např. BitTorrent) se dá již mluvit o all kanálovém prostředí (podle diagramu sítí Arquilla a Ronfeldta).
Toto neoprávněné (či nezákonné) šíření bylo označeno jako jeden z hlavních důvodů stagnace a poklesu na trhu japonské animace ve Spojených státech.
Zejména s ohledem na to, co tvrdí Arquilla a Ronfeldt o síťových válkách, je obtížné úspěšně narušit síť bez použití síly.

Častou praxí amerických anime společností bylo ukončit vydávání a ustát pak dopisy fanoušků, kteří pracovali na řadě, ke které měla daná společnost autorská práva (Borland 2005). Tato metoda útočila na hlavní uzly all kanálové sítě, ale neměla přímý vliv na ostatní uzly nebo jednotlivce. Navíc, klíčovým symptomem internetu obecně a Webu 2.0 konkrétně je, že jakmile se nějaká informace uvolní, bude existovat v podstatě neomezenou dobu. Zejména v prostředí peer - to-peer, jednou vytvořený soubor bude i nadále k dispozici pro distribuci, pokud jej dává k dispozici alespoň jedna osoba.

Zcela odlišný přístup navrhla (mimo jiných) Debra Kennedy, která vyzvala americké anime společnosti, aby uznaly, že jejich stávající obchodní modely prostě nemusí být dostačující k uspokojení potřeb zákazníků. Debra Kennedy navrhla řešení technologického charakteru (např. zavedení on-line a on-demand distribuce) i obchodního charakteru (např. prelicensing či koprodukce). Oba typy mají udeřit na jeden z důvodů existence fansub sítí- zpoždění mezi vydáním titulu v Japonsku a jeho dostupnosti v zámoří .
Třetím přístupem je využití původních etických zásad fanoušků. Anime je komerční produkt, který nemůže existovat, pokud nejsou jeho tvůrci řádně odměněni za svou práci, klíčem k narušení sítě může být tedy emocionální působení a vzdělávání. Již v roce 2002 byl zaznamenán nejméně jeden případ japonského výrobce, který veřejně žádal americké fanoušky, aby upustili od překládání a nekomerční distribuce anime titulu.

V roce 2005 pěly obchodní časopisy Forbes a Fortune chválu na americké anime firmy pro jejich finanční úspěch. Pět let poté byl anime trh Severní Ameriky zcela odlišný.  Mnoho společností ukončilo svoji činnost a ty, které zůstaly, výrazně zredukovaly své produktové řady, alespoň co se týče DVD. Ale změnil se přístup amerických společností a japonských výrobců anime k digitální distribuci. Zatímco v roce 2005 byl pravděpodobně jediný způsob, jak stáhnout anime epizody, získat nelegální kopii, v roce 2010 již bylo možné je stáhnout ve zcela legitimní registrované podobě. Rychlost, s jakou pracovali fansub skupiny je už často běžná praxe pro anime show umístěn on-line s plným souhlasem svých japonských tvůrců a amerických distributorů. Bylo-li toto cílem války, potom byla válka vyhrána.

Hodně z původní důvodů stojících v pozadí fansub sítí již nelze použít. Teď to není o vyplnění prázdna, spíše je to o přímé konkurenci s autorizovanými prodejci, ale s výhodou neplacení licenčních poplatků, mezd a daní. Diváci mají  teď 2 možnosti –platit za sledování autorizovaného překladu nové anime epizody nebo zvolit jednu z několika neautorizovaných verzí a sledovat zdarma. Tím se otevřel nový konflikt, známý jako scanlations -  nekomerční užití neautorizovaných překladů japonských komiksů. Vlastnosti konfliktu mezi držiteli vysílacích práv a neoprávněnými tvůrci / distribučními sítěmi se mohly změnit, ale konec války je v nedohlednu.

O autorovi:

Mikhail Koulikov je vysoce zkušený knihovník, zručný v používání široké škály elektronických zdrojů a tiskových materiálů, které pomáhají uživatelům právních informacím na všech úrovních a v různých typech organizací .
Píše o tématech týkajících se právního výzkumu, vědecké komunikace, sociální epistemologie, sdílení znalostí a japonské populární kultury.

Mikhail Koulikov (zdroj: http://works.bepress.com/mikhail_koulikov/)
V letech 2009 až 2013 pracoval jako referenční knihovník ve společnosti 
New York Law Institute,
od roku 2013 pracuje ve stejné pozici ve společnosti Skadden, Arps, Slate, Meagher & Flom LLP & Affiliates.

Jako editor novinek spolupracoval s Anime News Network v letech 
2001 - 2009.

Článek "Fighting the fan sub war: Conflicts between media rights holders and unauthorized creator/distributor network" byl uveřejněn v Transformative Works and Cultures (TWC), ISSN 1941-2258, vol 5 (2010),




[1] zdroj: Wikipedie