Friday, April 29, 2011

Nqtv: Elementární příklad pranku

Rémi Gaillard je člověkem, kterého není radno potkat. Pokud se Vám to podaří, nebývá to zrovna pošušňáníčko. Na druhou stranu se na Váš účet okamžitě baví přes půlmilion (přesněji: 690 tisíc) Gaillardových odběratelů. A to není ani na Youtube zrovna málo. Účet se jmenuje nqtv.


Rémi, komik

Nuže, představme si tuto internetovou „osobnost“. Rémi se narodil roku 1975 v Montpellieru na jihu Francie. Od roku 2001 působí aktivně jako komik - klaun. Jeho forma je však poněkud odlišná od zaběhnutých standardů. Specializuje se totiž na vytváření bizarních situací v obvyklém i neobvyklém prostředí. Tyto situace jeho spolupracovníci skrytě nahrávají a videa jsou následně uploadována na web. Možná si vzpomenete na ruskou nebo japonskou formu skryté kamery. Šílenosti s mobilním záchodem mžikem týmem vtipálků přeměněným na vchod do kanceláře, nebo saunou na sněhu. V komikově slovníku nalezneme pojem prank, neboli practical joke.


Rémi, sportovec

Rémi je jeden z prank komiků, a posouvá jej oproti uvedeným příkladům do jiné role. On je TÍM, kdo baví. Začalo to pronikáním na stadiony. Jeho řádění nebyl ušetřen téměř žádný sport. V roce 2002 pronikl po vyhraném finále v dresu Lorientu na hřiště, ocitl se na oficiálních fotografiích, dokonce si potřásl rukou s tehdejším prezidentem Chiracem. Jeho průnik byl následně spojen s volejbalovým národním týmem, ve kterém zpíval hymnu a nakonec byl vyveden. Jak finále, tak tenis byly následně odvysílány v rámci pořadu na Eurosportu.

Pozoruhodné jsou jeho exkurze do jiných sportů, které nejsou spojeny s nějakou větší sledovaností. Tak se například vydal jako první astronaut dobýt sedmnáctou jamku na golfovém hřišti kdesi v jižní Francii. Vystřelil si také z kulturistů


Temný Rémi

Jeho určitou úchylkou, kterou také zřejmě odradí určitou část publika, je „boj“ s policií. Jde o to, že během většiny skečů nakonec dojde ke střetu s ochrannými složkami. Některá videa – jako například Saving private Rémi – byla označena jako nevhodná pro děti. Jsou to velice povedená videa, nutná je nicméně Vaše registrace. Série s Mariem mne osobně k Rémimu přivedla, proto i jeho zde uvedu. Jistou kapitolou jsou tzv. škodná videa. Rémi se převleče za nějaké plyšové zvířátko, vtrhne do obchodu s potravinami, vybílí jej a uteče. Jako maratonec probíhá městem a číšníkům po cestě bere sklenice, jejímž obsahem se polije. Kapitolou samou pro sebe je jeho prezentace fotbalových skillů. Znalec pokývá hlavou, neznalec se baví. Nicméně série bývá většinou zakončena kopem dovnitř do policejního auta apod.

Úchylku s policií často kombinuje s jeho oblíbenými kousky ze stadionů. Na lokální fotbalový zápas kdesi ve Francii objednal několik autobusů fanoušků, kteří pak vytvořili pravý „kotel“ příznivců se vším všudy – létaly i světlice, dělbuchy, objevovali se naháči, dokonce valná část přerušila hru svým vtrhnutím na hřiště. Bohužel jeho pozornosti neušel malý obchod, kde s další asi třicítkou lidí vtrhl a uspořádal v něm párty. Než stačila přijet policie, vyklidili pole s polorozmláceným obchodem.


Rémi, hvězda

Má také některá neškodná, nebo dokonce kvalitní videa – sjezdař, výtahy anebo Lidé jsou zvláštní. Fotbalové fanoušky jistě zaujme contest s Brazilcem Ronaldem, kdo trefí co, za bizarnějších podmínek…

Mezi poskytovateli kanálů není tolik populární jako jiní. V žebříčku nejoblíbenějších komiků mu patří 22tá příčka. Avšak oproti jiným se vyznačuje obrovským záběrem. Je třeba připomenout, že díky počtu shlédnutí se od Youtube dočká finanční odměny. Není znám jeho honorář, ale vezmeme-li deset nejlépe placených youtubistů, pak Rémi nebude nijak daleko od sta tisíc dolarů ročně. Kanál nqtv zatím vidělo přes 600 miliónů uživatelů

Wednesday, April 27, 2011

Projíst deset milionů


Loňský rok byl přelomový hned několika událostmi. Nejvyšší správní soud rozpustil Dělnickou stranu, Mexický záliv pokryla ropná skvrna velká jako půlka Brazílie, Paroubek rezignoval na svou funkci a Praha se začala s Krumlovem intenzivně přetahovat o jakási plátna. Zatímco jsme usilovně drželi prst na tepu událostí (více, či méně důležitých) se ale stala jedna malichernost. Ale o to zajímavější.

Češi hodně jedli.

Což by samo o sobě nebylo nijak převratné. Ovšem za zmínku to stojí ve chvíli, kdy asi šest stovek lidí prožere přes deset milionů korun, a začne o tom psát. Přitom to ti lidé dělají jen ve svém volném čase, a za vlastní peníze. Právě tak totiž vznikla knižní i internetová publikace Maurerův výběr Grand restaurant – tedy nezávislý průvodce po restauracích v Česku. http://www.grandrestaurant.cz/statistika

Klíčové je, že gurmánští nadšenci hodnotí restaurace zásadně tajně, a za svoje peníze. Hodnotitelem a tedy spolutvůrcem ročenky se může stát skutečně kdokoliv. Není také předepsáno, jaké restaurace je třeba hodnotit. Nikdo neurčuje, jestli máte napsat recenzi na luxusní Radison Blue v Alcronu, nebo v pivnici Tlustá koala. Filozofie projektu je založena na tom, že gurmáni a různí „foodies“ se rádi podělí o své kulinářské zážitky – protože se sami také rádi dozvědí, ve kterém podniku stojí za to utratit za večeři dva tisíce, a kde by byla vyhozená i stokoruna. Navíc to těmto lidem jde jaksi samo, protože kdo se někdy potkal s vášnivým gurmánem, tak ví, že tito lidé mají svůj vlastní vesmír, jež se nachází někde mezi hovězími líčky, ústřicemi, domácí koprovkou a créme brulée, a že mají potřebu o tom neustále tlachat (a taky jsou skálopevně přesvědčeni, že oni tomu přece rozumí).

Maurerův výběr vychází už patnáct let, a je to vlastně stále jediný nezávislý průvodce po dobrých restauracích a hospodách v celé republice. Vychází každý rok na podzim knižně jako paperback, ale hodnocení podniků je možné vyhledat si o online. Okruh hodnotitelů se podle milovníka dobrého jídla (jak se autor sám tituluje) Pavla Maurera stále rozšiřuje, a na posledním vydání se podílelo kolem šesti stovek lidí. http://www.ct24.cz/domaci/109042-grand-restaurant-neni-jen-v-praze/

Tito lidé se navzájem neznají, a výhodou je, že pocházejí z různých sociálních skupin. Lidé zasílají hodnocení, jak poštou, tak přes internet nebo sms zprávami. Probíhá to většinou tak, že člověk si zajde na oběd (nebo snídani, brunch, večeři…), a pak, pokud má chuť, podnik krátce ohodnotí. Nemusí tedy cíleně obcházet restaurace za účelem zhodnotit je. Restaurace se hodnotí známkami 1 - 5 (jako ve škole) a to podle kvality jídla, obsluhy a interiéru.

1 - excelentní
2 - velmi dobré
3 - dobré
4 - snesitelné
5 - vyhněte se

Uvádí se také průměrná cena, kterou zhruba zaplatíte za jídlo a pití na osobu. Data se pak dávají dohromady prostým statistickým průměrem. Součástí ročenky je ale i hodnocení expertů – a to právě dává dohromady sám Maurer – tím, že osloví šéfkuchaře, food kritiky a experty v oboru. Zajímavé ale je, že téměř v 70 % případů se názor laiků SHODUJE s tím od profesionálních kulinářů. A když se hodnocení liší, tak ne nijak zásadně. Prakticky se tedy nestává, že by šéfkuchaři vyzdvihovali restauraci, kterou by laici zatratili. Což je v konečném důsledku přímo krystalický případ tzv. kolektivní inteligence.

U každého podniku, který se nakonec v Maurerově výběru objeví, je důležité, aby byl k dispozici dostatek hodnocení. Nesmí se stát, že by se hodnocení restaurace postavilo na názoru třeba jednoho, nebo dvou lidí. V takovém případě není podnik do ročenky ani zařazen.

Projekt ani podle hlavního tvůrce nemá ambice vyrovnat se michelinským hvězdičkám. V tuzemsku se ale Maurerův výběr ustálil jako zavedená značka – a po více, než deseti letech fungování lze říci, že i zpětně ovlivňuje vývoj gastronomie. První místo Maurerova výběru pro rok 2010 obhájila restaurace Tomáše Karpíška La Degustation Bohême Bourgeoise. Druhou příčku obsadila Terasa U Zlaté studně, kde měl původně na své návštěvě Prahy povečeřet i americký prezident Barack Obama s manželkou Michelle. Třetím nejlepším podnikem v republice je podle Maurerova výběru restaurace Allegro v hotelu Four Seasons.

Krátce po vyhlášení výsledků byl zahájen kulinářský svátek, Grand Restaurant festival. Všechny zmíněné podniky byly na měsíc obsazeny maximálně do tří dnů od zpuštění rezervací. Budiž toto důkazem, že soubor hodnocení, které dohromady vytvořily stovky lidí, zpětně ovlivňuje tuto skupinu, ale i širší veřejnost. I pro lidi, kteří se původně o tvorbu tohoto systému hodnocení nezabývali, je takto vytvořený žebříček důvěryhodný natolik, aby se jím řídili. Ukazuje se, že příručka je navíc i dobrým vodítkem pro cizince, kteří přijedou do Česka a rozhodují se, kam se jít najíst.

Vsadím boty, že do roka a do dne „foodies“ projí ještě dalších pět milionů svých peněz. Aby tak vyzvali na „Boží súd“ nepoctivé restauratéry.

Do Evropy za 10 minut

Kde jsou ty časy, kdy člověk strávil hodiny času přípravou na pracovní pohovor? Pak se ještě znemožnil svým vystupováním a nakonec ho stejně nevzali! Teď se tomu dá snadno předejít. Stačí se v pohodlných teplákách uvelebit do gauče, uvařit si dobrou kávu a vyvinout trochu aktivity na klávesnici počítače. Jednu podstatnou nevýhodu to ale má, musíte hledat práci v období mezi 4.-10. dubnem. To se totiž na adrese www.dnyprace.cz otevírá interaktivní 3D Virtuální veletrh práce. Česká republika má za sebou teprve druhý ročník, nicméně v Itálii, Francii, Velké Británii a Belgii patří tato možnost hledání práce mezi velmi oblíbené, zvlášť u studentů. A přitom jde v podstatě o typ počítačové online hry, která simuluje cestu za pracovní příležitostí. Sice se během ní nedočkáte odměny nebo trestu za správné či špatné rozhodnutí jako v jiných hrách, ale ve finále pro vás může být výhrou zisk nové práce. Pro účely tohoto veletrhu byla vytvořena trojrozměrná platforma plně vybaveného kongresového centra, k jehož spuštění není zapotřebí žádného speciálního vybavení, jen připojení na internet (ADSL), nainstalovaný flash player a zvuková karta. Ke zvýšení autenticity je totiž dílo ozvučeno reálnými zvuky. Celý veletrh je tak vlastně výsledkem kolektivní inteligence. Skupina předních zaměstnavatelů jako Škoda, ČSOB, RWE nabízí stovky pracovních příležitostí k vyřešení zásadního problému poslední doby – velké nezaměstnanosti. Ve prospěch projektu rozhodně hraje vysoký podíl zahraničních firem, protože zájem mladých lidí směřuje hlavně mimo tuzemsko. Letos se na veletrhu prezentovalo 44 firem a právo přistoupit mají i další. Jeho cílem je nabídnout lidem co největší možnost výběru práce na internetu a lepší orientaci na trhu práce.
Zájemci si nabídky práce mohou prohlížet bez registrace, ovšem k dalšímu kroku už je potřeba vyplnit stručné osobní údaje. Pak se v klidu můžete začít „nabízet“, a to hned dvojím způsobem. Buď u vstupu vyplníte zdarma za pomoci virtuální průvodkyně (usměvavé blondýnky s plnými rty) test kompatibility, který vás rovnou nasměruje k firmě, v níž byste mohli uplatnit své vzdělání a zkušenosti. Jen pro pobavení, stojí za to si v demo verzi na adrese www.dnyprace.cz/DEMO/ otestovat, která firma by po vás bez váhání sáhla. Nebo lze využít opačný postup, kdy uchazeči o práci vyvěsí svůj životopis na nástěnku a vyčkávají. Nicméně vytvořením části obsahu se stávají součástí procesu Produsage. Kromě vkládání nového obsahu aktivně spolupracují i s tím stávajícím.V areálu veletrhu jsou e-stánky vybavené obsazenou recepcí, knihovnou a videomístností. Chvílemi máte pocit, že se nacházíte v dobře vybaveném pokojíčku, kde si můžete pouštět firemní videa (většinou v angličtině), prohlížet fotografie (ze sportovních akcí, večírků), přečíst reference zaměstnanců (samozřejmě kladné) apod.. Kromě toho jste vítáni na videokonferencích zaměstnavatelů tzv. webinářích, kde můžete klást otázky v reálném čase. Jak ukazuje obrázek níže, místnost vypadá jako útulná aula s pohodlnými křesly a vy si ovládačem zvolíte přednášku na vybrané téma (7.dubna, EURES - Jak najít práci v Evropě).

Samotný pohovor není nic složitého. Personalisté jednotlivých firem by vám měli být k dispozici 24 hodin denně, přesto není cedule s nápisem „Úřední hodiny“ výjimkou. V tom případě můžete zanechat vzkaz v příslušné schránce. V lepším případě si ale rovnou povídáte prostřednictvím chatu s kompetentním pracovníkem, s možností využití webkamery. Pro snazší komunikaci je také přípustné zvolit některou z nabízených sociálních sítí Facebook, Twitter nebo LinkedIn. Na základě otázek a psychotestu zjistíte, jestli je pro vás daná pozice vhodná. Pokud budete na základě výsledků perspektivní i pro danou firmu, podpisu smlouvy už nic nebrání. Zákoník práce ale pochopitelně neumožňuje platnost virtuálních pracovních smluv, takže poslední kroky musí být doladěny osobně. Jak snadné. A pro ty neúspěšné cesta nekončí, emailem vám budou nadále chodit pracovní nabídky podle vašeho profilu.

Petra Staňová

Seber peníze ze země – nauč se hrát poker



Po boomu z počátku tisíciletí, kdy online poker, přesněji jeho varianta Texas Holdem, zahájil raketovou expanzi v USA, se rozšířil do Evropy včetně České republiky. Každý by si rád uloupnul část z miliard dolarů, které se v tomto odvětví ročně protočí. Hraní pokeru je pro mnohé velmi slušným, často hlavním, zdrojem příjmů, pro jiné žrout peněz, který luxuje jejich peněženky. Ti, kteří chtějí patřit do první skupiny, čtou fórum twoplustwo.com .


„S naprostou jistotou mohu říci, že kdyby neexistovalo Two Plus Two Publishing a jejich webová stránka, nikdy bych na svém zápěstí náramek z Main Eventu WSOP 2004 neměl,“ tvrdí světový šampión ve hře Texas Holdem Poker Greg Raymer. Podobně mluví i další pokeroví profíci včetně českého vítěze EPT Jana Škampy. Jak toto slavné fórum funguje?

Poker = hazard?

„Hraješ poker? To jsi gambler!“ slyší hráči pokeru často. Není to pravda. Jistě, poker je hra o peníze, kde hraje důležitou roli variace – vliv štěstí a náhody. Ale dobří hráči dokáží smůlu přelstít kvalitní hrou. Učit se a svou hru zlepšovat mohou právě díky fóru twoplustwo.

Jde o veřejné fórum, kde tisíce hráčů z celého světa rozebírají pokerové herní situace, řeší strategii, matematické výpočty i psychiku.

Příklad: Nejste si jistí, zda jste se v dané situaci zahráli své karty správně – měli jste navýšit, dorovnat nebo složit? Registrujete se na fóru, vyberete si kategorii, do které umístíte nové vlákno (například podle typu turnaje, výše vstupního poplatku atd) a konkrétní situaci popíšete. A pak už jen stačí počkat až se ostatní uživatelé začnou vyjadřovat.

Během několika minut získáte zadarmo rozbor situace klidně i od desítek hráčů – na fóru jich je registrovaných 250 tisíc. Někteří jen napíší, že jste blb, jiní se vám pokusí vysvětlit vaši chybu. Relevanci příspěvků můžete hodnotit podle zkušenosti uživatelů – někteří mají na fóru už tisíce příspěvků.

Denně nerazíte na nová vlákna a můžete samozřejmě prohlížet i ta neaktuální. Jako začínající hráči tu tak zadarmo najdete nedocenitelnou interaktivní pokerovou učebnici, která se neustále aktualizuje. Společnými silami ji sami pro sebe vytvořili hráči.

Nejde jen o rozbory herních situací ale také články o strategii či komentovaná videa od hráčů, kteří se pokerem živí, nebo třeba recenze knih, ale i klepy o profících a podobně. Vyplatí se jim věnovat svůj čas – jako investici do budoucna.

Symbióza

Fórum založil pokerový hráč a statistik Mason Malmuth, jenž vlastní stejnojmenné knižní vydavatelství, které vydává - jak jinak - knížky o pokeru. Byl to skvělý tah, protože titulům, které vydává, zajistil dopředu reklamu a odbyt u tisíců hráčů. Provozování fóra samozřejmě není dobročinnost, ale byznys, takže tu narazíme také na reklamy online heren a další inzerci.

Nesouhlasím příliš s myšlenkou „novodobého vykořisťování“ autorů, kteří na internetu zdarma tvoří obsahy a „zlé“ korporace na nich parazitují. Twoplustwo je podle mě příklad toho, jak může být vztah vlastník - uživatel/tvůrce oboustranně výhodný. A to z těchto důvodů:

1) Lidé zde přispívají dobrovolně a mohou se rozhodnout, jestli budou jen pasivně konzumovat rady ostatních, nebo se sami zapojí do diskuzí. Začínající hráči se tu zadarmo dozví to, co by je na placených výukových serverech stálo stovky dolarů.


2) Čím více příspěvků máte, tím stoupá váš místní komunitní kredit. Někomu to stačí ke štěstí, jiní to dělají, protože nabízí své služby jako placení trenéři a své příspěvky vydávají za důkaz, že pokeru rozumí.

3) Majitel fóra vydělává díky vysoké návštěvnosti na inzerci, dostává zaplaceno za inzeráty trenérů a uživatelům nabízí k prodeji své knihy.


Nikdo nikoho neokrádá a ve výsledku na tom všichni vydělají. Pěkné, že? Poker se hraje pro peníze a když vám někdo dobře a levně poradí – je to skutečně rada nad zlato.




Facebook: Kolektivní demence

Dyť já vim! Prostě tuten článek jako nebude uplně světobornej, jednak proto jako, že je vo facebooku. A takovejch je teď plno. A vůbec je to provařený téma! I když právě i vo to tady jako de, jo, chápejte!

Abyste teda věděli.Facebook je fenomén současné doby a nedá se s tim nic dělat! Je všude i jako v médiích a média v něm, jo! Je to prostě strašně komplikovaný a složitý. Asi se to nedá ani pochopit, ale my se jako budeme snažit. (Bo pan-čel chce a bude nás za to známkovat, halt no!)

Každopádně, hele! Facebook byl vymyšlenej Markem Zuckerbergem, což je jako bývalý student harvardský univerzity a současný mulitimilonář. Vydělal spoustu peněz a sou vo něm i filmy. Ale jako pozor, jo! My bysme mu jako neměli nikdo závidět, protože v tom filmu je jasně ukázáno, že jako nemá kvůli tomu všemu moc přátel. A musí to být pravda, protože v závěrečný scéně, kde bez nich sedí sám, tak mu k tomu hrajou písničku vod Beatles! Jakože, písničku vo tom, že to, kdo je jak bohatej, že se měří podle přátel a né peněž, aby bylo jasné! I když u fejsbůku to není tak úplně jasné. Aspoň myslim.

Teda, onehdy Eliáš se Seckým řikali, něco vo tom, jakože ten Cukrštajn má za každýho novýho asi pět set dolarů, a pak i něco málo za jejich přátele. Jakože za každou duši dostane nějaký love, ať už je to ženská, možesko, nebo klóček. A je úplně jedno, jestli se tam přihlásí sám nebo přes někoho. Tak sme si řikali, že by to byla fajn brigáda si teda taky udělat svoji sociální síť.

Jenže! Vono to tak lehký jako není! Sice se nás pár sešlo, dokonce tam byl i brejlatý Jarky z druhýho gymplu brácha, kterej je desně chytrej a s počítačema to fakt umí! Ale nepřišli sme na nic. Nejhorší na tom bylo, že sme se zasekli už u výběru jména tý sítě. No, takže nám nezbylo nic jinýho než se prostě zapojit do toho stávajícího a pořídit si aspoň ten fejsbůk. Halt, nejsme velký kreativci a vědátoři, no.

Kluci teda nejřív vzdorovali, že ten facebook nechtěj, ale pak se tam připojili, stejně jako já. Asi proto, že sme tak stejně blbý. Aspoň já si to myslim, když ani nevymyslíme tu vlastní síť, tak musíme bejt asi fak strašný dementi. Každopádně, tak sme nakonec všichni jako měkký a fejbůk máme všichni! Ale bez fotek, aby bylo jasno, jo! Vono taky vocamcaď, po camcaď! Nenecháme se tím vtáhnout přece úplně.



I když, Secký včera tvrdil, ža jako tak trochu mění názor. Že jako není tupá ovce a umí si vybrat správnej obsah. Že mu ta Andrea Dousková poslala nějaký fotky, tak s ní živě komunikoval. Andrea je šprtka na škole v Anglii a to ostatní, co řikal, bylo fakt sprostý, no! (A nehodí se to řikat nikde. Ani ve společnosti ani v práci. Ani dokonce na facebooku, natož ve práci do školního blogu!) Ačkolev, já mám pocit, že to nebude jen vo tutom! A že má tu kozu prsatou docela rád.

No, prostě a od včerejška se pozvolna mění pohled na to, že jde jen o portál, kde mohou lidi abgrébovat svoj volný čas!

Dneska tam Eliáš psal, že má jako nový fíkus. Je to malý fíkus. Zhruba tak velký jako jejich kočka. Takže je to celkem velký fíkus. Takže vo tom napsal báchorku zhruba asi tak dlouhou jako... No, byla dlouhá asi tak jako ta jejich kočka. Každopádně, všichni z toho byli nadšený, protože to pojal velice humorně - a dokonce i politicky!

A to je právě to! Protože to pojal jako politicky, tak se mu tam k tomu začínají svévolně nabalovat další texty! A to úplně jako nekontrolovaně! Jako kdyby to byl nějakej virus nebo co. A učitelka ho za to chválila, že takhle se dneska dělá jako věda a demokracie. (Podle mě dělá Eliáš vědu maximálně z toho, co si vezme na sebe, takže v tomhle fakt nevim.)

Ale aby bylo jasno, tak ten jeho článek je o ideologiích. Takže tam má nacismus a fašismus, liberalismus i komunismus. A přibývají další! Kdo ví, kolik jich bude… Jenže! Bláhová je úplně blbá a do poznámky „druhá polovina dvacátého století“ mu přidala básničku. Že to má bejt prej jako vyjádření hippies a jejich volný lásky. No, já nevim, koukejte:


Hamášku, Hamášku!

Ty sladký slimáčku,

Sním o tvojí krásné něze,

Zdá se mi, jak po mě lezeš!


Což je teda strašný, hlavně proto, že Hamášek zní jako Hlaváček. No a ten je fakt příšernej!

No a do toho přišel Eliášovi email vod KSČM, že si ten jeho projev o levici četli, že to má jako smazat nebo na něj podají žalobu a vůbec! No, zjistili sme prostě, že nám můžou cizí lidi koukat do profilů, protože je nemáme zabezpečený. (Což si nemyslim, že bysme byli až tak blbý, jen sme prostě neměli čas takový věci sledovat během vytváření tý Eliášovy fíkusový encyklopedie!)

Vopravdu teda nevim, kam tohle povede, ale mám pocit, že to pude z kopce. Eliáš si přidal už druhou profilovku a Secký „je ve vztahu“ s Andreou. Zároveň, chtěj oba dělat nějakej mítink kvůli těm volbám teď a propagovat to tam. A pak hlavně to jejich fotbalový utkání příští sobotu! Takže, už mám jenom strach, že, nedej bože, budu mít ambažúru! To jim tam pod vinkem něco vod plic napišu ani nebudu vědět jak!

Ale nejsem třeba úplně blbá a pro jistotu si to zrušim, že jo… Stejně to žere jenom čas!

E-learning – nedokonalá kolektivní inteligence?


Obdobně jako jiné mediální pokroky i Internet přinesl řadu nového v oblasti vzdělávání. Primárně přirozeně snadnější a rozmanitější vyhledávání informací – jak k neformálnímu samostudiu/sebevzdělání nebo jako podklad a doplněk ke vzdělávání školnímu, formálnímu. Se strukturalizací a ´vyplňováním´ internetového prostředí však na scénu přišla zásadní změna – metody formální výuky se přesouvají do on-line prostředí, aby doplnily či nahradily prostředí reálné. Řeč je o e-learningu a jeho proměnných.

Co je e-learning

E-learning jako metoda výuky využívající výpočetní techniky a Internetu staví na základním principu informačního toku formálního vzdělávání učitel – znalost – student. Nástroje a akty prostředí (třídy), jakými jsou např. tabule, pero, zvuk, hlášení se zvednutím ruky, zaznamenávání docházky, pak zajišťuje a integruje Learning Management System (LMS) ve formě free nebo open source softwaru. Ten tak vytváří jistou formu kolektivní inteligence. Srovnání charakteru takové kolektivní inteligence s inteligencí, která se kumuluje v ´off-line třídě´ však není jednoznačné, stejně tak jako je možná záměna příčin a důsledků používání e-learningových metod, jak je vysvětleno níže.

video

Moodle

Jistou odnoží e-learningu je pak b-learning (Blended Learning), který kombinuje výuku off-line a on-line, resp. výukou on-line neopominutelnou měrou doplňuje výuku off-line. Jedním z nejpoužívanějších softwarů umožňujících tvorbu takových on-line výukových systémů je v České republice Moodle (Modular Object-Oriented Dynamic Learning, nebo také sloveso bloumat, jen tak si nad něčím přemýšlet). Autor Martin Dougiamas ho ve verzi 1.0 vytvořil v roce 2002 (prototypy již od roku 2009) a od té doby se počet jeho uživatelů rozrostl z původních malých skupin studentů univerzit na základní a střední škole a další instituce a jednotlivce, jejichž počet se stále zvyšuje. V současné době existují ve 211 zemích světa přes 4.4 miliony registrovaných Moodle kurzů, sdružujících přes 41.1 milionů uživatelů/studentů a 1.1 milionu učitelů. Moodle.org je místem kolektivního inovování a vytváření nejrůznějších modulů tohoto open sourcového softwaru sdružujícím pedagogy-metodiky, vývojáře a uživatele.


Na Univerzitě Karlově byl software Moodle vybrán a zaveden v roce 2003, od kdy byly zaregistrovány stovky kurzů. Vyučující, který si o vytvoření kurzu musí zažádat v Centru výpočetní techniky UK, tak mohou se studenty sdílet studijní materiály v různých formátech, diskutovat na fóru, zadávat jim úkoly, hromadně je oslovit, zjistit jejich zpětnou vazbu na off-line přednášky, evidovat jejich studijní výsledky (a importovat je do jiných systémů)

Kontrolovaná kolektivní inteligence

V otázce do jaké míry e-learningová platforma typu Moodle vytváří kolektivní inteligenci odlišnou od situace v reálné třídě lze vzít v úvahu faktory účinnosti kolektivní inteligence, jak je popsali Tapscott a Williams ve své knize Wikinomics: How Mass Collaboration Changes Everything: využití talentu, vytvoření poptávky a snížení nákladů (koncept popisující původně vliv kolektivní inteligence na obchod, ale aplikovatelný všeobecně). Účastníci Moodle kurzů budou nepochybně profitovat např. z prací uploadovaných ostatními studenty a ušetří tak čas, který by tématu museli věnovat sami včetně vyhledávání zdrojů a třídění informací. Zároveň se v tomto ´uzavřeném´ prostoru kurzu studenti setkají s informacemi/tématy, které by jinak nevyhledávali (např. dobře zpracovaná seminárka může zaujmout studenta s primárně odlišným zaměřením). Všichni účastníci pak díky Moodlu ušetří čas a energii, případně se vyhnou rizikům (např. zmeškání deadlinů) a jejich úsilí o zdárné dokončení kurzu je o to menší. Z tohoto srovnání je tedy patrné, že e-learningové metody vytvářejí kolektivní inteligenci, která neexistuje v tradiční formální výuce.

Na druhou stranu je však nutno uvážit ještě jiné faktory (jejichž advokáty jsou též výše uvedení autoři) bezpodmínečně determinující kolektivní inteligenci: otevřenost, rovnost, sdílení. E-learningové metody přes svoji snahu vytvořit společnou platformu a komunitu představují asymetrický komunikační tok. Pozici nadřazeného učitele, který má např. právě v Moodlu nesrovnatelně větší pravomoci než student (student třeba nemůže upravovat kalendář), reflektuje chování studentů: v diskuzních fórech nejsou tolik otevření jako v běžné komunikaci, nesdílejí informace, které by je v očích učitele mohly poškodit (např. získané výsledky z testu) a nemohou mít ani pocit rovnosti pramenící ze stejných možností vytváření a upravování obsahu. Pocit komunity se tak vytváří jen mezi studenty, nicméně vědomí ´přítomnosti´ učitele znemožňuje výše uvedené aspekty kolektivní inteligence.

Konstruktivismus a produsage

Zajímavá je souvislost mezi sociálním konstruktivismem, pod jehož vlivem se v pedagogice posledních let začaly e-learningové metody prosazovat, a konceptem aktivního tvořícího publika (produsage). Metody konstruktivistického učení jsou založené na praktickém ověřování (learning by doing), užití znalostí v interakci s okolím, hledání souvislostí, vlastní činnosti apod., čemuž přirozeně on-line prostředí napomáhá, resp. to umožňuje. Myšlenka aktivního studenta se v prostředí Moodlu velkou měrou kryje s konceptem aktivního publika, u kterého se již nerozlišuje, jestli tvoří, nebo konzumuje. Limity kolektivní inteligence v e-learningovém prostředí, jak jsou zmíněny výše, však omezují i aspekty produsage v tomto prostředí.

Velká část studentů Univerzity Karlovy se již s Moodle kurzy seznámila, některé z nich jsou bohatě vyplněné interaktivními informacemi, jiné obsahují jen názvy přednášek, do mnohých se studenti ani nezapíší. Fakt, že toto závisí především na učiteli/správci kurzu, napovídá, že tyto on-line platformy nevytváří standardní formu kolektivní inteligence, jak o ní mluvíme např. u nákupních nebo cestovatelských serverech. Nicméně bohaté zpětnovazební a komunikační nástroje, sdílení relevantních a cenných informací a zejména kolektivní identita podpořená jednotným cílem (uspět v kurzu) jsou faktory, které jasně signalizují vytváření kolektivní inteligence, byť v tomto případě ne zcela dokonalé.


Jana Hajzlerová

Získejte peníze na to, co potřebujete, ale musí to bavit ostatní

Kdo v dnešní době nemá projekt, jakoby nebyl. Jenže je spousta lidí s dobrými nápady, ale bez platformy a jsou rádi, pokud dostanou alespoň naději, že ho budou mít jak zaplatit.
Takovou naději nabízí portál conasbavi.cz, která nabízí několik soutěží o finanční příspěvky na vaše projekty. Není potřeba vyplňovat složité formuláře a shánět odborníky na sepisování žádosti o granty. Jedinou společnou podmínkou je, že se akce musí týkat komunitního života (veřejná, určena pro lidi z vašeho okolí a nějakým způsobem přispívat ke zlepšování života ve vašem prostředí). Další podmínky určují jednotlivý sponzoři. Vyhrávají projekty, které budou bavit nejvíce internetových uživatelů, tedy získají nejvíce hlasů.
Co Nás Baví funguje na českém internetu od listopadu 2008. Od března 2011 spustil novou verzi stránek a s nimi i více soutěží pro pořadatele. Za rok svého pilotního provozu se do soutěží přihlásilo 431 akcí. Z nich byla oceněna více jak polovina, tedy 252 akcí.


http://www.conasbavi.cz/vsechny-akce/?scope=votable



Jak to funguje – názorný příklad:

Podívejme se na postup z pohledu konkrétního účastníka soutěže Dreamboxu o.s. (pořadatel dětských táborů a akcí pro děti) Jsem jedním ze zakládajících členů. Před dvěma měsíci jsme zjistili, že byl obnoven portál conasbavi.cz , na kterém můžete získat příspěvek na svůj projekt, pokud získá dostatečnou podporu uživatelů internetu, respektive pokud budou dostatečně diggovat pro jeho uskutečnění. Bylo potřeba vytvořit popis akce. V našem případě jí byla hra pro děti ve Stromovce. Podmínkou budoucího sponzora Era bylo, aby obsahovala nějaký motiv jahody. Motivy červeného ovoce jsme zakomponovali i do samotné hry a k popisu akce jsme připojili jednu ze sluníčkových táborových fotek, které vévodil zvučný název vymyšlený speciálně pro tuto příležitost: „Strawberry Stromovka Forever.“ V soutěži s uzávěrkou do konce března nás bylo něco kolem třiceti. Nyní bylo potřeba získat dostatek hlasů, aby právě naše akce získala lákavou sumu (1. místo 25.000,-). K tomu jsme využili „návrhy a výhružky“ tváří v tvář, ale především po mailu a přes facebook. Po čtrnácti dnech hlasování jsme však jen nahlídli za pomyslnou hranici 100 hlasů. Nestačilo to. Dělali jsme malou reklamu, málo jsme se líbili. Málo jsme bavili. A v tom je právě ten trik.




Portál „Co nás baví“ funguje díky novým médiím, především pak virální komunikaci na sociálních sítí na několika úrovních.
Ve své počáteční fázi je důležité, aby se user č.1. stal především chytrým producerem a ukázal svůj kreativní potenciál. Nestačí mít pouze dobrý nápad na projekt, ale také by měl být schopen ho prodat Userovi č. 2 až nekonečno – těmi myslím potencionální diggery(hlasující), kteří ho svým klikáním prokopou až k samotné výhře. Jenže známou pravdou je, že zadarmo ani kuře nehrabe. Proto je dobré usera č.2 až nekonečno zaujmout, ať sami komunikují dál. Vyvolat řádný „snowball effect“. Už na stránkách http://www.conasbavi.cz/o-conasbavi/poradatele/ zkušeně radí, abyste připravili zajímavou upoutávku k akci – nejlépe ozvučené video a nekompromisně šířili pozvánky do soutěže pomocí facebooku, Twitteru, Nyx, Badoo, e-mail, skype, icq, sms. Výhodou je, že si User1 dělá rovnou reklamu.

Pokud vás to ještě baví – tak trocha teorie
Pohled na dav již ztratil své pejorativní zabarvení. Pierre Lévy mluví o kolektivu jako o jednotném lidském vědomí, které k životu probudila počítačová síť. Vše je podle něj založeno na flixibilitě a síle produkční, transakční a výměnných sítí. Ekonomický komentátor James Surowiecki, autor knihy Moudrost davů, dodává další pravidla ze shromážděných příkladů: Lidé v davu musí být na sobě nezávislí (v tom internet rozhodně pomáhá).
Tento marketingový tah je důkazem toho, jak obchodní strategie reagují na inovace v nových médií. Není přece nic jednoduššího než rovnou zjistit, co ostatní baví, když mají své „knowledge space“, v nichž jsou hlavním nástrojem sociální sítě a díky nim mohou dát hlavy dohromady a vytvořit pomyslný „hypercortex“. Projekt conasbavi je navíc výjimečný v tom, že má explicitně vyjádřené přání spojovat i dál. Tedy, aby všechny podpořené projekty byly v nějakém smyslu komunitní.
Prezentace projektů je artefaktem, který produkuje User1 a ostatní uživatelé, pak rozhodují o jeho dalším osudu.



V čem je ten zakopaný pes?



Peníze, které „sponzor“ nabízí vítězi, zastupují částku, kterou by vložil do klasické reklamy. Tu mu v tomto případě vytvoří nejprve user 1 a rozšíří ji mezi usery 2 až nekonečno (ti je posílají dál a dál a vytváří feedback na zadavatelovu produkci). Finance, které by tekly do reklamních agentur, tečou nyní přímým směrem k pořadatelům vítězných akcí. Ten je tak odměněn za práci na prezentaci svého projektu. Jinak řečeno, „sponzor“ poskytne maso, které soutěžící nakládají a nabízí ke konzumaci dalším uživatelům, kteří ho dále a dále rozžvýkají a stráví, případně vyplivnou. V této difuzní komunikaci pak vyhrávají ty nejlibovější a nejlépe naložené kusy. A na investora pak zbude dobře profiltrovaný vývar propagace. Tomuto pikniku na sociálních sítích se říká neomarketing. V zahraničí na podobném principu funguje: www.talenthouse.com či www.kickstarters.com.




A dvě pozvánky na závěr:
1. na lekci Nové komunikace. Tento patek od 16:30 na NGO marketu, který pořádá Forum 2000, vstup zdarma
2. Možnost soutěžit o volné vstupenky na kurrz Inovativní komunikace


Lucie Benešová

Tuesday, April 26, 2011

Potterhlosti, aneb tolik Potterů, kolik chcete?

Možná patříte mezi ty, kteří dychtivě hltali každou knihu o Harry Potterovi a kazili si jako malí oči při jejich četbě pod peřinou, sestrojovali si vlastní hůlku, poctivě kupovali lístky na všechny filmy a v současnosti si chystají třesoucíma rukama kapesníčky na Poslední film, s hrůzou přemítaje, jakou duševní újmu jim zanechá poslední produkce ústřední melodie a závěrečné titulky běžící na plátně. Anebo taky ne…


Harry Potter skutečně celosvětovým fenoménem, at už jste jeho příznivci, či odpůrci. Od roku 1997, kdy v britském nakladatelství Bloomsbury Publishing vyšel první díl Harry Potter a kámen mudrců se této fantasy heptalogie prodalo více než půl miliardy knih a byla přeložena do nejméně jazyků 70 jazyků. Následovaly 2 fiktivní učebnice bradavických kouzelníků a sbírka kouzelnických bajek. Vzniklo doposud sedm celovečerních filmů, které vidělo bezpočet diváků, a které vydělaly závratné množství peněz. Osmý střípek kouzelnické ságy vtrhne do našich kin co nevidět, a toto epické finále rozhodně nenechá jedno oko suché (a peněženku plnou). Kouzelničtí fanoušci mohou sledovat DVD, stavět lego, sbírat karty, hrát počítačové hry a svůj oblíbený příběh mohou mít doslova v obýváku. Je libo přesnou repliku Harryho koštěte? Sovu Hedviku? Kouzelnou hůlku a školní brašnu? Prsten s erbem koleje, aby se vědělo, jestli jste zmijozelský padouch nebo nebelvírský hrdina? Nálepky hlavních představitelů v nadživotní velikosti, aby nad vámi drželi ochranou hůlku, když spíte? Možností je spousta, stačí, když navštívíte například http://www.harrypottermerchandise.net/. Pokud jste hodně trpěliví (a patřičně šílení) fanoušci, můžete postupně postavit Bradavice vlastní, při pravidelném filmovém HP-maratonu sedět na gauči v hábitu a o přestávkách místo pizzy trénovat kouzelnické souboje s přáteli. Jak všichni vědí, Harry Potter je skvělý business a zlatý důl, ale stále ještě také velký příběh.


J. K. Rowlingová stojí za vznikem velkého transmediálního vyprávění, uceleného vesmíru fiktivního příběhu, který můžeme konzumovat několika různými způsoby k tomu, abychom jejich propojením dosáhli dle Henryho Jenkinse jednotného a koordinovaného zážitku. Se světem Harryho Pottera vznikla nová mytologie a knihy o něm se pro jejich čtenáře staly takzvanými story bibles, svatými knihami, které je nutno uctívat a příběhy, které obsahují hýčkat. Možností je mnoho, Chlapce, který přežil, je možno adorovat v chrámech konzumu způsoby popsaných výše, anebo se aktivně podílet na rozšiřování a obohacování jeho příběhu. Vytvářet extenze a modelovat odbočky, kterými se autorka nezabývala, opouštět tzv. kánon, tedy dané uspořádání díla, charakteristiky hrdinů, vzájemných vztahů mezi nimi a jeho směřování. Dle Jenkinse se charakteristickým rysem transmediálních vyprávění stává právě vytrácení autorství, u Harryho Pottera, stejně jako například u mnohem rozsáhlejšího Pána prstenů odkaz, je stále postava autora stále zřetelná a výrazná. Harry Potter je cenná obchodní značka a její tvůrkyně vlastní licenci na fantazijní představy, které se týkají jeho světa. A pečlivě je střeží.

Kánon díla je poměrně jasně daný, všichni vědí, kdo je hodný a kdo je zlý, navíc je poměrně složité bojovat s autorskými právy a stejně tak dovytvářet příběh, který sama autorka neustále rozšiřuje a zhušťuje sama, čímž ne/vědomě připravuje fanoušky o to hlavní. Slast z vlastního zapojování fantazie. Kromě toho si dává velký pozor na takzvaná místa nedourčenosti, které by mohli fanoušci sami vyplnit dle své libosti. Vzniknou-li takováto prázdná místa v příběhu, autorka se co nejdříve postará, aby co nejrychleji zmizela, pomocí přidání dalších informací. A to nejen prostřednictvím psaného textu, ale také jakousi odbornou supervizí při vzniku všech filmů. Přirozeně, že u díla takovýchto rozměrů a dopadu se nejvíce otázek dotýká uzavření samotného příběhu, resp. co se stane poté, až kniha skončí. Právě zde se většinou otvírá možnost pro fanoušky domyslet si nevyřčené a v duchu napsat neviditelné stránky díla, jakkoliv oficiálně dopadlo. A to u Harryho Pottera lze jen stěží. Rowlingová drží monopol i tady, a to díky krátkému epilogu, který vysvětluje události několik let poté. Těmito stránkami tak bortí představy mnoha čtenářů a zanechává pachuť nad koncem příběhu, který vlastně skončit neměl...


Ačkoliv tedy velká J. K. R. svůj svět buduje s velkou pečlivostí, a právě díky ní je stále celistvější, o to méně prostoru zbývá publiku. Jistě, díky její schopnosti žít uvnitř sebou vytvořeného světa je Harry Potter tolik poutavým a ve své neobvyklosti naprosto přesvědčivým universem. Vzhledem k budoucí životaschopnosti svého díla by však měla akceptovat fakt, že fiktivní svět, který vytvořila, už nepatří jenom jí, a že fanoušci nepotřebují vidět vše z její vize do posledního detailu. Naopak.


Adolescentní čaroděj s cool jizvou má samozřejmě silnou, a také aktivní, fanouškovskou základnu. Na internetu je možné najít bezpočet fan-fiction serverů, mezi nejznámější patří například celkem kánon ctící www.sugarquill.net či www.harrypotterfanfiction.net, v našich luzích a hájích pak třeba www.fanfiction.potterharry.net. Nejrozšířenějším typem fanouškovské tvorby je především tzv. slash (http://www.youtube.com/watch?v=K0koLgcKMcQ), tedy příběh zaměřený na romantické vztahy mezi hlavními hrdiny, nejčastěji v homoerotické rovině. Tyto povídky nejsou pro každého, ale pokud člověk dychtí po neautorizovaném a poněkud jemnějším nášupu Harryho Pottera, stačí zapnout YouTube.


S jeho masovou oblibou se tento videoportál stal doslova baštou videí s popkulturní tématikou a překypuje fan-made materiálem. Právě Harry Potter je spolu se Star Trekem, Star Wars, Pánem prstenů a také Stmíváním nejvíce vděčným terčem pozornosti. V době aktivních nezávislých uživatelů, kteří sami generují nepřeberné množství obsahů, posílají je do oběhu a sdílejí je tak s celou komunitou, není problém najít nepřeberné množství videí s vaší oblíbenou tématikou. YouTube je místem, kde se střetává fiktivní hrdina a ve většině případů i jeho filmová podoba s hravou fantazií svých fanoušků. Samozřejmě, že i zde najdeme slash, dále pak fan-made trailery vyráběné především v nedočkavé touze nadcházející premiéry dalšího z dílů a mnoho parodií na kouzelnického učně. Jedním z nesledovanějších videí (tedy před nástupem éry Lady Gaga) se pak stalo nevinné a vcelku jednoduché http://www.youtube.com/watch?v=Tx1XIm6q4r4. Video komediálního umělce Neila Cicieregy se stalo jedním z nejoblíbenějších na YouTube (dodnes ho vidělo více než 100 milionů uživatelů) a vyhrálo hlasování o nejlepší komediální video roku 2008. Nemusíte si ale dávat takovou práci, stačí vám trocha zručnosti a můžete třeba nechat rapovat profesora Snapea, a to jen pomocí sestříhání jeho několika filmových replik. odkaz. Rapová a hiphopová scéna je vůbec populárním pozadím parodií, využili jí například i tvůrci on-line komediálního kanálu www.omovies.com (mrkejte zde). Všeobecně známému příběhu čarodějnického učně neodolali ani scénáristi pořadu americké stanice NBC Saturday Night Live a vytvořili skeč plný nevybouřených hormonů a poprsí Lindsay Lohan. Pokud se ale vrátíme k neprofesionály generovaným obsahům, stojí za zmínku ještě alespoň dva. Pomocí příběhu Harryho Pottera se například pokusila skupina aktivistů/recesistů vtipně poukázat na na americký mamutí řetězec supermarketů Walmart http://www.youtube.com/watch?v=no0WqYWdH74 jeho zaměstnaneckou politiku či postoj vůči konkurenci. A nyní se dostáváme k poslednímu příkladu síly transmediálního vyprávění. Ačkoliv se to nezdá, je vcelku jednoduché postavit na fan-videu Harryho Pottera i vlastní kariéru. Zářným příkladem je Darren Criss, jeden z autorů parody muzikálu A Very Potter Musical (http://www.youtube.com/watch?v=pDgdXyrD46g&feature=related). Série videí obsahující záznam jeho fanouškovské muzikálové produkce se stala jakýmsi novým High School Musical mezi americkými náctiletými uživateli YouTube, a právě autor a představitel hlavní role Criss se stal idolem mnoha dívek a známou osobou, překračující hranice YouTube. O tom pak svědčí jeho hvězdné hostování v v středoškolském seriálovém kultu Glee.


Harry Potter má opravdu mnoho tváří a podob. Pokud nemusíte vidět ani jednu, brzy si oddechnete, oficiálně jim bude brzy konec. Jestli je ale rádi objevujete, je to teprve začátek. A teď mě omluvte, jdu si najít nějaký pěkný kapesník!


Petra Nováková