Sign up and join in!

Sociální sítě mají v poslední době zelenou. Po původním chvilkovém tápání a nedůvěře se vlna zájmu o ně přenesla i do České republiky. Co ale o těchto sítích víme? Jak je můžeme charakterizovat? Jaké jsou jejich kořeny? A zasahují jejich prvky i do společnosti jako takové?

Abychom mohli s termínem "sociální sítě" operovat, měli bychom si jej nejprve stručně charakterizovat. Definic se nabízí několik, ale můžeme je chápat jako na internetu zřízené služby, které umožňují jednotlivcům vytvoření vlastních veřejných či soukromých profilů v rámci určitého systému, v němž se mohou propojit s dalšími jedinci, s nimiž si lze vyměňovat zprávy, udělovat komentáře atd.

Podle doktorky Danah Boydové, která se sociálním sítím věnuje na akademické půdě americké University of California už mnoho let, se za první skutečnou sociální síť tohoto typu dá považovat server SixDegrees, který byl spuštěn v roce 1997. Uživatelé zde dostali možnost si vytvořit svůj vlastní profil, seznam přátel a především – dostali možnost navštěvovat profily svých přátel. Samozřejmě možnost vytvořit si svůj vlastní profil existovala již dříve, SixDegrees byl však první, který tyto prvky integroval a vytvořil tak přehledný a snadno pochopitelný systém. Zmínit můžeme také server ClassMates, který stál v počátcích zájmu o sociální sítě, protože umožňoval spojit se s bývalými spolužáky ze školy (na stejném principu funguje i česká obdoba Spolužáci.cz).

Na konci 90. let začaly prvky sociálních sítí využívat i další servery (např. LiveJournal, Asian Avenue nebo Cyworld) a jedním z nejvýraznějších byl Friendster, který si zvláště v roce 2003 získal velkou popularitu. Vytvořen byl především jako protiklad k seznamovacím serverům jako byl např. Match. Idea Friendsteru spočívala v tom, že „známí vašich známých“ jsou vhodnější pro navazování nových kontaktů, než zcela neznámí lidé. Do problémů se server dostal tím, že původně úzká komunita začala narůstat geometrickou řadou, objevily se problémy technické, narůstal počet falešných profilů nebo se objevovali „sběratelé přátel“ usilující o kvantitu kontaktů. Friendster začal s omezováním a zákazy, např. také začal vymazávat profily hudebních skupin. Toho bleskově využil server MySpace, který naopak tyto kapely ve svém virtuálním světě rád přijal. Vzhledem k tomu, že v USA je přístup do hudebních klubů často až od 21 let, přilákal tímto krokem MySpace i spoustu teenagerů, kteří zde mohli poslouchat, hodnotit nebo stahovat hudbu. MySpace se postupem času stalo nejnavštěvovanějším serverem s možností úpravy vzhledu profilu a dalších vymožeností.

Zájem o MySpace také spustil další vlnu utváření nových sociálních sítí. Vznikaly jich desítky, namátkou můžeme jmenovat např. Hi5, Tagworld, Bebo, Piczo či Faceparty. Různé komunitní servery si získaly odlišnou popularitu v různých částech světa, jiné byly a jsou populární v Asii, jiné v Evropě a úplně jiné v Jižní Americe.

V únoru roku 2004 byl potom v rámci Harvardské univerzity spuštěn dnes asi nejznámější zástupce sociálních sítí – server Facebook. Systém byl původně otevřen jen místním studentům, postupně se však rozšiřoval i na další univerzity. Pro registraci bylo nutné mít přístup do e-mailové schránky končící příponou .edu. Síť se stávala čím dál tím oblíbenější, takže např. nově přijatí studenti univerzit se dožadovali zřízení e-mailové schránky s příponou .edu ještě před začátkem školního roku, jen aby se na Facebook mohli zaregistrovat. Být na Facebooku tedy znamenalo posunout se v hierarchii a Facebook se stal do značné míry elitní sociální sítí. Z čistě akademického prostředí se Facebook vymanil v roce 2006 a počet uživatelů začal strmě narůstat až do dnešního počtu více než 200 milionů uživatelů.

Čteme-li však o „sociálních sítích“ v angličtině, může nás zarazit, že se častokrát zaměňují dvě termíny: „social network sites“ a „social networking sites“. Liší se hlavně svým zaměřením a rozsahem. Zatímco „networking“ zdůrazňuje tvorbu nových kontaktů, seznamování se s cizími lidmi, u „social network sites“ dochází ke spojení mezi lidmi, kteří se již dříve znali díky předchozímu kontaktu. Účastníci zároveň mohou zveřejnit okruh svých známých, což přispívá k jejich společenskému zakotvení. Jinými slovy "We are who we know."

Laická veřejnost z anglicky mluvících zemí má velmi často právě kvůli této terminologii odlišné představy o fungování „social network sites“. Právě na budování „reálných“ kontaktů a přátelství vystavěl svou filozofii server Facebook. Rozhodně není typické, aby uživatelé Facebooku měli ve svém seznamu přátel tisíce jmen, jako tomu bývalo u portálu MySpace. Svědčí o tom i reakce, která byla z Facebooku zaslána jednomu z uživatelů, který chtěl uplatňovat odlišný přístup k celé věci a pro potřeby jedné z aplikací si přidával velké množství neznámých „přátel“ :-)

Please note that Facebook accounts are meant for authentic usage only. This means that we expect accounts to reflect mainly “real-world” contacts (i.e. your family, schoolmates, co-workers, etc.), rather than mainly “internet-only” contacts. As stated on our home page, Facebook is a social utility that connects you with the people around you, not a “social networking site”. It is meant to help reinforce pre-existing social connections, not build large groups of new ones. If this is in direct contrast to what you expected as legitimate Facebook usage, I apologize for any confusion. This is simply the intention behind the site.

Accounts that are used solely for the purpose of applications are in violation of our Terms of Use. Unfortunately, I will not be able to reactivate your account. Sorry for any inconvenience, but this decision is final.

Thanks for your understanding,

Lauren
User Operations
Facebook

Hovoříme-li teď ale o „social network sites“, pak bychom také měli zmínit termín, který se sociálními sítěmi do značné míry souvisí. Uživatelé těchto sítí totiž nejsou jen zcela běžným typem veřejnosti, ale označuje se jako „networked public“. Veřejnost zprostředkovaná pomocí sítí (čili nějakého síťového média) je typem „mediated public“ a síť je v tomto případě nositelem interakce mezi členy a veřejností. Potenciální veřejnost je ovlivněna vlastnostmi zprostředkujících technologií, v tomto konkrétním případě potom doktorka Boydová hovoří o čtyřech znacích „networked public“:

1. persistence (stálost)
2. searchability (dohledatelnost)
3. replicability (schopnost replikace)
4. invisible audiences (neviditelná publika)

Právě tyto čtyři vlastnosti oddělují veřejnost „nezprostředkovanou“ (unmediated), od veřejnosti „zprostředkované pomocí sítí“ (networked).

1. PERSISTENCE: zatímco v běžné komunikaci je povaha řeči efemérní neboli pomíjivá, u komunikace probíhající prostřednictvím sítí je komunikace zachycená pro „další generace“
2. SEARCHABILITY: jelikož je komunikace zaznamenaná a identity účastníků jsou ve většině případů ověřené, je jednodušší využívání nástrojů pro vyhledávání (a třeba i vyhledání osob podobně smýšlejících)
3. REPLICABILITY: jakákoliv sdělení v rámci síťovým médiem zprostředkované komunikace mohou být kopírovány a doslovně umístěny kamkoliv jinam, není možnost odlišit kopii od originálu
4. INVISIBLE AUDIENCES: ve virtuálním světě není možnost kontrolovat, kdo všechno je naším publikem a výroky se mohou objevit ve zcela jiném čase a na jiném místě, než byly původně vyřčeny

Ve zkratce tedy veřejnost zprostředkovaná pomocí sítí může zahrnovat všechny osoby na všech místech po všechen čas. Pro vývoj jednotlivce hraje veřejnost stěžejní roli, protože je místem, kde si jedinec formuje svou identitu a učí se vyjednávat s dalšími členy společnosti. I proto je pochopitelné, že si sociální sítě našly tolik příznivců mezi teenagery, kteří se jejich prostřednictvím učí žít v rámci struktur, které společnost utváří. Naše identita je totiž definována jak námi samotnými, tak i ostatními příslušníky naší společnosti. Jednou ze změn je ovšem to, že uživatelé sociálních sítí přistoupili na fakt, že jejich projevy „na veřejnosti“ – tedy v rámci sociální sítě – může slyšet či vidět kdokoliv. Být na očích veřejnosti už tedy přestalo být doménou politiků a celebrit. Náš veřejný život se právě i díky sociálním sítím stal sám o sobě mnohem viditelnějším.