Ve světě technické imaginace je výpověď o to pravdivější, čím větší je počet stanovisek, které se v ní ozývají a čím větší je počet lidí schopných zaujmout tyto stanoviska. Kriteriem pravdy již není „objektivita“ ale „intersubjektivita.“
(Vilém Flusser, 1974)
Tyto věty Viléma Flussera by mohly být manifestem takzvaných net-generací Y a Z. Flusser už na počátku 70. let popsal, jak důležitý je pro společnost vznik prostoru, který by lidem umožnil komunikovat pomocí technických obrazů mezi sebou, tj. síťově. Tehdejší dobu viděl jako krizi kódů. Psané texty vznikaly v obrovské kvantitě, ale významově se vyprazdňovaly, člověk z nich nemohl vyzískat skutečný smysl; technické obrazy, které se na něj řinuly ze všech stran, byly naopak smyslem nabité, ovšem smyslem odcizeným, nikdo je neuměl používat ke komunikaci s ostatními. Technické obrazy byly produktem amfiteátru, kde jsou všichni nuceni sledovat zprávy, aniž by mohli porozumět, jak vznikají, aniž by se na jejich genezi mohli nějak podílet. – To vše je dnes minulostí.
Online počítačové hry, sociální sítě typu Facebook, servery pro sdílení amatérských videí jako Youtube – vše spěje k naplnění pozitivní Flusserovy vize, že se lidé přece jen dostanou z krize kódů, že se technická imaginace stane rozhodující kompetencí v komunikaci s ostatními. Technický obraz na našich obrazovkách již není nástrojem hegemonie nebo brainwashingu, ale prachobyčejné hry. Konec velkých pravd, konec ideologií a „objektivity“, která se z nich odvozuje není žádnou tragédií. „Intersubjektivita“ jako způsob hledání pravdy je již z principu demokratičtějším diskurzem než hledání jednoznačné „objektivity“.
Tragédií by podle Flussera byla ale situace, kdy by lidé nedovedli používat nový kód ke vzájemné komunikaci. To se naštěstí nestalo. Změny jsou ovšem tak převratné, že mladší generace si na nové prostředí zvykají rychleji, zatímco ty předchozí nechávají za sebou. Jak uvidíme, starší jsou nuceni přijímat strategii mladších, což je historický precedent, který se zřejmě stane pro budoucnost zcela přirozeným. Nestojíme u konce dějin, jak napsal Francis Fukuyama, ale zcela převracíme jejich vnitřní dynamiku. Mladší nejsou nuceni stárnout, ale starší generace jsou nuceni naopak mládnout:
(Vilém Flusser, 1974)
Tyto věty Viléma Flussera by mohly být manifestem takzvaných net-generací Y a Z. Flusser už na počátku 70. let popsal, jak důležitý je pro společnost vznik prostoru, který by lidem umožnil komunikovat pomocí technických obrazů mezi sebou, tj. síťově. Tehdejší dobu viděl jako krizi kódů. Psané texty vznikaly v obrovské kvantitě, ale významově se vyprazdňovaly, člověk z nich nemohl vyzískat skutečný smysl; technické obrazy, které se na něj řinuly ze všech stran, byly naopak smyslem nabité, ovšem smyslem odcizeným, nikdo je neuměl používat ke komunikaci s ostatními. Technické obrazy byly produktem amfiteátru, kde jsou všichni nuceni sledovat zprávy, aniž by mohli porozumět, jak vznikají, aniž by se na jejich genezi mohli nějak podílet. – To vše je dnes minulostí.
Online počítačové hry, sociální sítě typu Facebook, servery pro sdílení amatérských videí jako Youtube – vše spěje k naplnění pozitivní Flusserovy vize, že se lidé přece jen dostanou z krize kódů, že se technická imaginace stane rozhodující kompetencí v komunikaci s ostatními. Technický obraz na našich obrazovkách již není nástrojem hegemonie nebo brainwashingu, ale prachobyčejné hry. Konec velkých pravd, konec ideologií a „objektivity“, která se z nich odvozuje není žádnou tragédií. „Intersubjektivita“ jako způsob hledání pravdy je již z principu demokratičtějším diskurzem než hledání jednoznačné „objektivity“.
Tragédií by podle Flussera byla ale situace, kdy by lidé nedovedli používat nový kód ke vzájemné komunikaci. To se naštěstí nestalo. Změny jsou ovšem tak převratné, že mladší generace si na nové prostředí zvykají rychleji, zatímco ty předchozí nechávají za sebou. Jak uvidíme, starší jsou nuceni přijímat strategii mladších, což je historický precedent, který se zřejmě stane pro budoucnost zcela přirozeným. Nestojíme u konce dějin, jak napsal Francis Fukuyama, ale zcela převracíme jejich vnitřní dynamiku. Mladší nejsou nuceni stárnout, ale starší generace jsou nuceni naopak mládnout:
Generace X (narozeni v 60. a 70. letech) - prožila dospívání bez internetu, jejich hlavním médiem byla televize. Právě tato generace byla tahounem popkultury a všeho, co s ní máme dnes spojené (také se na ně soustředí většina prací kulturálních studií v čele s Johnem Fiskem).
Generace Y (narozeni od 80. do poloviny 90. let) – byli to oni, kdo prožíval boom síťových technologií během svého dospívání. Oni se také nejvíce podílejí na vzniku nových trendů v oblasti síťových médií, určují jejich podobu, něco přijímají a rozvijí, něco zavrhují, což určuje vývoj síťových médií nadlouho dopředu. V průběhu jejich života se internet stal masovým médiem, avšak pamatují si ještě i svět, kterému jednoznačně vládla televize. Před jejich očima a pod jejich prsty se popkultura začala přetvářet v kyberkulturu.
Generace Z (narozeni 1995-2010) - je první generace, která chápe komunikační síť jako něco zcela přirozeného. Svět bez internetu je pro ní stejně těžko představitelný, jako pro nás svět bez aut. U internetu tráví více času než u televize. Prostředky, které generace Y předpřipravila využívají dnešní děti s větší racionalitou a někdy i vlažností, každopádně jsou pro ně v první řadě nástrojem, nikoliv objevitelským počinem. Nevnímají internet jako cosi alternativního, jako prostor pro vzpouru, ale více spíše prostor pro obyčejnou zábavu. To je první věc, kterou se od nich předchozí generace začali učit.
Takto vidí generační vývoj Mark McCrindle, marketingový odborník zaměřený na pochpení vlastností generací Y a Z:
(zdroj: http://www.mccrindle.com.au/resources.htm)
„Intersubjektivita“, jak to dobře pojmenoval Vilém Flusser, je kvalitou, která se rozvijí uvnitř net-generací. Z pohledu zvenčí může tato kvalita vypadat jako nespojitost myšlení, ale ve skutečnosti je to jako s díly stavebnice. Ona nespojitost znamená více možnosti napojit se na jiné díly ve stavebnici, znamená více možných úchytů, větší schopnost reagovat a být s něčím ve vztahu. Nedostatek respektu k pravidlům, k ustaveným rolím pak může znamenat nejen generační vymezení, ale také nahrazení „objektivních“ hodnot „intersubjektivními“. Net-generace jsou, jak říká tvůrce tohoto pojmu Don Tapscott, sociálně odpovědnější, s větším respektem rozdílnosti, aktivnější při vyhledávání informací a tím pádem i chytřejší. Mimochodem Tapscottovi právě vychází, kniha, kde mimo jiné analyzuje vliv této nové net-generace a jejích komunikačních nástrojů a hodnot na zvolení Baracka Obamy.
Z předchozího textu se dá usoudit, že model „intersubjektivity“ je atraktivnější, než model „objektivity“, jehož krize vyvrcholila ve 20. st. Snad proto je dnes nejaktuálnějším trendem vstupování předchozích generací do světa sociálních sítí jako je facebook. 25. března 2009 vyšla zpráva, že počet uživatelů starších 35-ti let se za posledních 60 dnů zdvojnásobil. Tím získali uživatele starší 25-ti let majoritu. Dokonce se ustavují i poměrně široké sítě, které jsou od mladých generací víceméně odděleny, např. Twitter.
Kam dál?
Informacemi nabitý článek o vlastnostech Net generace, založený na univerzitním výzkumu Diany Oblingerové z North Carolina State University.
Seznam publikací Marka McCrindla sledujících rozdílnosti net generací z pohledu marketingových analitiků. - Jsou ke stažení!
10 přikázání generace Z - základní nastřel předpokládaných hodnot současných nejmenších.
...A to samé v trochu uvolněnějším stylu o generaci Y.
Nielsnova zpráva o globálních trendech v používání sociálních sítí - mnoho dat a grafů. Pro zajemce ke stažení v .PDF.
odkaz pro všechny, kteří shánějí data k této tématice. Stránka je také dobrým rozcestníkem k dalším článkům o trendech ve využití internetu.
Pěkný příspěvek. Pojem "intersubjektivní" se kdysi objevil v jedné velmi vlivné teorii, která na počátku ovlivnila snad všechny humanitní vědy, ale kupodivu nikoli politiku a ideologii. Kdopak ví, co to bylo za teorii?
ReplyDelete