Konceptualizace osobního média

Základní technické principy

Mezi základní principy nových médií (dále jen NM), nebo přesněji digitálních médií, tak, jak je definoval na konci devadesátých let Lev Manovich ve své úspěšné knize The language of new media (volně dostupná zde), patří numerická reprezentace (NM mají číslicovou povahu), modularita (veškerý jejich obsah je generovatelný a manipulovatelný), automatizace (pracují s šablonami a algoritmy), variabilita (proměnlivé standardy, mutování) a strukturní kódování (neustálý vývoj, zlepšování). Přesto, že tento výčet zahrnuje principy spíše technického rázu, pro autora byl stěžejní spíše kulturální pohled na dopad informačních a komunikačních médií na informační společnost. Dnes, téměř o dekádu dál, je tato charakteristika stále platná. Popisuje totiž jen technickou stránku média, jejíž obsah, funkce i využití se neustále vyvíjí. Patrné je to na vývoji emailových klientů nebo komunitních sítích a jejich postupném zdokonalování (permanent beta), na hledání nových možností pro využití jejich potenciálu.

Základní trendy

Jedním z vývojových trendů je usnadnění orientace v záplavě informací a jejich přizpůsobení uživatelským potřebám a přáním. Ať už se jednalo (z čistě uživatelského hlediska) o skinování winampu v první polovině devadesátých let, záložky na internetových stránkách, přes rss čtečky, tagování, až po přizpůsobování např. obsahu zpravodajských serverů vlastním potřebám. Postupná personalizace veřejného prostoru (či spíše kyberprostoru) internetu je pochopitelným krokem. Pro sociálně vědní reflexi vývoje komunikačních a informačních technologií to však vyvolává potřebu konceptualizace, potřebu zachycení sociální dynamiky a informační změny.

Základní vymezení

Článek, který mě zaujal a kterým se budu dále zabývat, byl publikován v říjnu 2008 v New Media and Society a jeho autorkou je Marika Lüders, postgraduální stipendistka Institutu pro média a komunikaci Univerzity v Oslu, která v současné době působí jako vědecký pracovník v oblasti nových médií ve významné skandinávské vědecko-výzkumné organizaci SINTEF. Téma její disertační práce se týká výzkumu praktik osobních médií a váže se k ní i článek, který se pokusím v následujích řádcích stručně shrnout. Hlavním cílem této práce Mariky Lüdersové je ona konceptualizace pojmu osobní médium (v orig. Personal media), které autorka vnímá jako specifickou formu komunikace, jež se začala rozvíjet spolu s příchodem digitálních médií. Diskurzivní pole, ve kterém se autorka pohybuje, zahrnuje a částečně vychází z konceptů archeologie participace Tima O´Reillyho, kultury účasti Henryho Jenkinse nebo kreativního průmyslu Johna Hartleye. Koncept je popsán dostatečně komplexně. Autorka vychází z předpokladu, že technologický vývoj je nutné vnímat a popisovat v každodenním sociálním a politickém kontextu. Tím se opírá o Feenbergovu (1999) teorii technologie, založenou na neo-konstruktivistickém přístupu vycházejícím z tradiční kritické teorie.

Základní odlišnosti

Osobní média se podle autorky dichotomicky vymezují vůči médiím masovým podobným způsobem, jako se od sebe liší komunikace masová a interpersonální. Na tomto dvoudimenzionálním modelu autorka vytyčuje jednotlivé charakteristické rysy. Osobní média jsou podle ní deinstitucionalizovaná, deprofesionalizovaná a znesnadňují interakci. Zřejmé rozdíly mezi masovými a osobními médii vidí jak na technické, tak na sociální úrovni. Její náhled podle mého názoru netrpí výraznějšími rysy techno- či socio-deterministickými prvky, ani jiným typem redukcionismu.. Ve dvou přiložených grafech konstruuje technický a sociální pohled, vymezující pojetí a dynamiku médií osobních vůči médiím masovým

Tento model znázorňuje proces tvorby významu dle míry interakce. Zatímco vertikální osa zobrazuje míru institucionalizace, či profesionalizace, horizontální osa rozlišuje míru symetrie, či asymetrie mediované komunikace.

Druhý čtyřúrovňový model znázorňuje vztahy mezi technikou, technologií, formou a žánrem coby kategoriemi, které jsou naplňovány uživatelskou tvorbou. Technikou autorka míní přístroj, zařízení či stroj, na kterém pracuje určitá technologie. Ta může produkovat jak formy masové komunikace, tak komunikace osobní. Obě mediální formy jsou vytvářeny vzájemnými vztahy mezi technologií, a její funkcí v každodenním životě. Mediální formy je posléze nutné nahlížet podobně z hlediska žánrových charakteristik.

Základní otázky

Další kapitolu autorka věnuje vztahu osobních médií a sociálních struktur. Zejména otázkám identity a sociálních vztahů v post-tradičních společnostech a roli personálních médií při utváření a udržování sítí společenských vazeb. Rozdíly mezi osobními a masovými média autorka shrnuje v různých typech a míře začlenění, které jsou od jejích uživatelů očekávány. Autorka se také blíže věnuje i otázkám gramotnosti, či multimodality, kterou musí tvůrci i uživatelé osobních médií disponovat, z čehož vyvstávají i otázky svobody a politické moci, které s sebou osobní média přinášejí a samozřejmě, mnoho dalších otázek, které vytříbí spolu s teoretickou reflexí, teprve čas. A nebo si je vytříbí každý sám.

LÜDERS, MARIKA (2008): Conceptualizing personal media. New Media & Society 2008 10: 683-702.

Dostupné na: http://nms.sagepub.com/cgi/content/abstract/10/5/683