Informační věk jako síťové paradigma

Dnes už nám všudypřítomná záplava informací nepřijde divná. Ovšem „neprůstřelný“ hluk médiovaných obsahů s sebou nese mnoho otázek o nás samotných. Odpověď lze najít v pojmu síťové paradigma.

Kde se vlastně vzal informační věk? Politické a válečné krize první poloviny 20. století měly za následek masivní rozvoj moderních technologií a jak západnímu tak východnímu bloku bylo jasné, že budoucnost mocenského rozvoje a kontroly již nespočívá na velikosti armád, ale na vývoji nových technologií a rychlosti získávání a zpracování informací. Toto zjištění mělo za následek nejen závody v jaderném zbrojení, ale také obrovské investice do vědeckých projektů a vývoje informačních technologií. Společně s vynálezem a raketovým poválečným rozvojem televize jako prvního masového multimédia (audio, video) a radikální proměně rychlosti získávání aktuálních informací širokou societou zapříčinil tento vývoj přerod věku industriálního ve věk informační.

Jiný úhel pohledu – změna paradigmatu

V oboru fyziky – tedy nauce o povaze a příčinách přírodních jevů – se popisují tři velké změny paradigmatu. Nejprve se od naivních kosmogonií se přešlo na Aristotelovskou fyziku, která byla významně překonána až fyzikou Newtnovskou o 2000 let později. Avšak již o necelých 200 let později přišla další změna v podobě Einsteinovy relativity a pozdějšímu vzniku kvantové mechaniky. Paradigma se vyznačuje určitým úhlem pohledu na danou problematiku, v jehož módu se pozorovatel, vědec či teoretik pohybuje. Stejně tak je tomu i ve vědách humanitních a sociálních. I zde probíhaly změny paradigmatu – vzhledem k jejich členitosti a rozmanitosti je v podstatně nemožné určit jejich přesný počet a není potřeba se jimi ani více zabývat. Nyní je podstatné, že moderní informační věk, rozvoj výpočetních technologií a následný vznik počítačových sítí si, především podle španělského sociologa Manuela Castellse, vyžaduje zcela nový úhel pohled sociálních věd na současný svět – změnu paradigmatu – vznik paradigmatu síťového.

Rozhovor s Castellsem na YouTube zde.

Co se vlastně stalo?

Informační věk je s technologiemi spojen pupeční šňůrou. Je možné, že jejich rozvoj, původně v osidlech vojenské sféry, prodělal takový rozpuk, že způsobil radikální změny ve fungování a organizace celé naší společnosti? Odpověď je jednoduchá – ano, díky jednoduchému kapitalistickému mechanismu, know how a ekonomické vidině většího zisku. A proto vstoupily v podobě osobních počítačů informační technologie do veřejné i soukromé sféry. Následný vznik internetu a dalších lokálních či mezinárodních sítí proměnil čistě výpočetní oblast počítačových technologií na oblast především komunikační. Vznik v podstatě neomezeného a technologicky velmi potencionálního média nutně zapříčinil změny v základních komunikačních strategiích lidské společnosti s výraznou zpětnou vazbou na veškeré obory lidské činnosti: ekonomiku, politiku, sociální vztahy, vědu a v rámci cyklické reakce i technologií samých.

Síťové paradigma jako způsob rozdělení sociálních sfér

Co je to však ono vlastní Castellsovo síťové paradigma? Základní definicí současné společnosti je její rozdělení na dvě bipolární sféry: Síť a „Já“ (jak uvádí ve svém díle The Rise of the Network Society, 1999). Síť působí jako ustanovující sféra ekonomických globalistických tendencí a mód sociální komunikace mizícího času a prostoru – vše buďto „je tady a teď“ nebo to není – 1/0. „Já“ je naopak oblastí v níž redefinujeme a znovu-nabýváme identity, které reagují na měnící se strukturální uskupení sociálních a ekonomických aktivit v nových dynamicky se rozvíjejících sítích.

Nové sociální identity se vždy tradičně formovaly kolem rasového, náboženského, kulturního, sexuálního či národnostního prostředí – které bylo většinou pokládáno za neměnitelnou danost. V době počítačových sítí se však díky řadě dříve nemožných okolností i některé z těchto daností mohou měnit a vytvářet tak živnou půdu pro vznik odlišného stylu virtuální identity – která však zpětně ovlivňuje i indetitu reálnou a sociální komunikaci.

Síť a „Já“ jako základní dialektická dvojice síťového paradigmatu

Dialektická dvojice Sítě vycházející z kapitalistické dvojice módu produkce a módu rozvoje má svojí syntézu v okamžicích, kdy dochází k shromáždění dostatečného ekonomického nadbytku, ale i invence k tomu, aby mohlo dojít k změně výrobních prostředků a zdokonalení a zrychlení a změně produkce. Tato syntéza sítě je pak v dialektické opozici s „Já“, které formuje vznik nových sociálních identit v reakci na nové socio-ekonomické podmínky. Společným charakterem technologické a sociální změny je forma reprezentace – jelikož jedno se nemůže reprezentovat bez druhého a je na sobě takto závislé.

Síť, globalismus a delokalizace

Asi největší vliv sítí a jejich aplikace do naší sociální struktury je patrný v moderní globalizované ekonomice. Nadnárondní korporace jsou tvořeny především komunikačními sítěmi a nelokalizovaným managementem. Zde si můžeme poukázat na novou formu sociální stratifikace v rámci síťového paradigmatu – i když základní síť tedy Internet je svobodná zóna, existují sítě, které jsou přístupné pouze ekonomickým elitám – ty tak získávají nástroj moci, který je upevňuje v jejich postavení.

Jak ale sítě fungují z technologického hlediska? Existuje více možných „technologických“ pohledů. Ty nejznámější tvrdí, že síť je „oblak“, její interní struktura není viditelná ani relevantní. Další tvrdí, že jde o soustavu vzájemně propojených sítí (katenový model) či o množinu vzájemně propojených aktivních prvků (směrovačů). Přednáška Jiřího Peterky z MFF UK na toto téma je k dispozici zde.

Současnost síťového paradigmatu

Význam vzniku současných sítí se dá srovnat s významem vzniku písma. Ze strukturalistického hlediska pak u každého textu musí čtenář nejprve provést důslednou dekonstrukci, aby mohl uchopit vlastní jedinečné sdělení. Kyberprostor nám však poskytuje prostředky k překonání těchto omezení. Pomocí interaktivity, simultánním (nebo alespoň) velmi rychlým formám mnohovrstevnaté komunikace zde máme psaný text (a další formy reprezentace) jako epistemologický nástroj, který můžeme užít s dalšími způsoby reflexe současně.

Síťové paradigma má však v humanitních vědách mnohem hlubší konotace. Skrze jeho optiku lze nahlížet na ontologické ale i psychologické otázky, které si v rámci nového virtuálního prostoru musíme nutně klást. Také si musíme uvědomit, že nové médium už není jen novým rozměrem lidského těla, nýbrž prostoru, a síťové paradigma je jeho základní jednotkou.