Troll, exhibionista nebo přítel lidu aneb praví i falešní sportovní insideři

„They say that in England you’re never more than six feet away from a rat. Similarly, if you log onto any football site, your’re never more than six seconds from seeing an update from an ‚in-the-knower‘“    Howard Hockin

Potenciál fanouškovských mas

Co mají společného velké sportovní týmy, bez ohledu na odvětví? Především obrovskou fanouškovskou základnu. Ta v sobě skýtá ohromný potenciál při sebeprezentaci na sociálních sítích a nových médiích obecně. Rivalské týmu se předhánějí, kdo bude mít více fanoušků na Facebooku či followerů na Twitteru.

Zdroj: http://fanpagelist.com/category/sports-teams/

Místem, kde se pak fanoušci ze všech koutů světa scházejí, jsou diskuzní fóra. Zatímco na oficiálních facebookových / twitterových účtech komunikují týmy oficiální stanoviska směrem dolů – k fanouškům, na diskuzních fórech si jsou v základu všichni diskutující rovni, pomineme-li úlohu administrátorů a moderátorů, kteří mají možnost příspěvky ostatních mazat či dokonce blokovat účty některých uživatelů.

I v tomto prostředí se však začne komunita brzy kastovat. Někteří diskutující si dokáží vybudovat větší respekt a uznání ostatních. Příčin k tomu může být několik. Nejviditelnější je většinou počet příspěvků. Na nejnavštěvovanějších diskuzních fórech sportovních týmů lze najít uživatele, jejichž počet příspěvků se počítá na desetitisíce.

Kdo je to insider?

Největší pozornost však dokáží přilákat uživatelé, kteří působí tak, že mají přístup k informacím ze zákulisí, tedy jsou tzv. insidery. Většina z nich je ale falešných.

Není potřeba žádný velký výzkum. Už při letmém pohledu na jakékoliv podobné diskuzní fórum je jasné, co je nejdiskutovanějším tématem. Zápasy? Taktika? Hodnocení hráčů či trenéra? Ani jedno. Všechny nejvíce zajímají přestupy, přesněji řečeno přestupové spekulace.

A právě zde se skýtá možnost pro potenciální insidery. Ti opravdoví mají výhodu anonymity internetu a nehrozí jim, že by byli odhaleni někým z vyšších pozic v týmové hierarchii. Tito insideři jsou většinou pracovníky týmu na nižších pozicích, zaměstnanci sponzorů a občas i agenti hráčů. Jejich motivy jsou většinou jednoduché: líbí se jim pozornost, pocit důležitosti a vděčnost davu.

Falešní insideři

Anonymita internetu má však i v tomto případě druhou stranu mince. Drtivá většina insiderů se za ně totiž jen vydává. I u nich mohou být motivací výše zmíněné faktory. Kromě toho se však jedná i o typické internetové “trolly“, kteří se baví snadným manipulováním s lidmi.

Stát se falešným insiderem je přitom velice snadné. Mnoho lidí se nechá oklamat už jen samotným tvrzením, že máte zákulisní informace, podle kterých má tým XY zájem o hráče YX a popsat, v jakém stádiu jsou jednání. Někdo tomu uvěří už jenom proto, že to vidí napsané a “něco“ na tom přece být musí.

Se stále rostoucím množstvím falešných insiderů se ale také zvyšuje nedůvěra a pochybnosti členů diskuzí. Varovným znamením může být již zmíněný počet příspěvků. Stálí členové většinou nemají potřebu vymýšlet si lživé informace a “post count“ nepravých insiderů je většinou maximálně dvouciferný.

Nedůvěra, osočování a občasné nadávky je však většinou neodradí. Často tak začínají své příspěvky větami typu „Klidně mi nevěřte, jenom se chci podělit o informaci, které se ke mně donesla“ nebo „Kamarád mého strýce pracuje jako správce stadionu a tvrdí, že…“ či „Nejsem žádný insider, jenom se ke mně donesla zajímavá informace.“ Své vyprávění pak většinou končí konstatováním „Může a nemusí se to stát, jednání teprve probíhají“ a jsou z obliga.

Jak se stát falešným insiderem?

Britský fotbalový novinář Howard Hockin sestavil ironický, překvapivě však přesný návod na to, jak se stát falešným insiderem, který nazval How to become an ITKer (in-the-knower). Jedná se o popis sedmnácti kroků, které mají sloužit k získání důvěry a následného klamání velkého počtu sportovních fanoušků.

Prvním krokem je založení účtu na relevantních diskuzních fórech a Twitteru, následuje volba vhodné přezdívky, naznačující přístup k zákulisním informacím (footyagent64, footballspy1). Další kroky představují získání důvěry lidí obyčejnou diskuzí a tím pádem i narůstání příspěvků, širší rozvední obecně známé spekulace, sledování známých osobností na Twitteru či občasné konstatování, že v současné době nejsou žádné novinky.

Vrcholem postupně budované taktiky je pak uzávěrka přestupů, kterou mají zavedeny prakticky všechny ligy velkých sportů. V ten den už může falešný insider psát opravdu cokoliv a s důvěřivými lidmi, visícím na každém jeho slově, si libovolně hrát.

Insider novinář

Zvláštním druhem insiderů jsou pak samotní novináři. Ti ze známých sportovních serverů o svou kredibilitu ani nemusejí příliš bojovat, mají ji takřka implicitně danou. Tito novináři se prezentují nejčastěji na Twitteru. U nich je poměr pravých a falešných insiderů samozřejmě vyváženější, i mezi nimi se ale najdou mistři klamu. 

Vypuštěním senzační spekulace se jim zvýší počet followerů a tím pádem nepřímo i kredibilita. Důležitost svému sdělení přidávají počtem svých zdrojů (“Multiple sources“), svou pověst pak chrání pojistkou v podobě věty „Nothing is imminent“.

Zdroj: twitter.com

Insideři v ČR? Spíše jen sporadicky

V České republice se fenomén pravých / falešných insiderů teprve rozjíždí, pozorovat lze ve velmi menší míře. Jedním z důvodů může být fakt, že takoví insideři jsou v českém prostředí napadáni ještě daleko více a tvrději než například v USA.

Zdroje:

HOCKIN, Howard. This is How It Felt To Be City: Manchester City 2011/12 Season Review

www.twitter.com

www.lakersground.net

www.clublakers.com

www.bluemoon.co.uk

www.espn.com

www.slavistickenoviny.cz

www.spartaforever.cz