Koukej, kam jdu dneska!

Je klasické surfování na netu passé?

Využívání Facebooku jako prostředku pro propagaci není žádnou novinkou. Od vzniku sociálních sítí tráví lidé daleko více času na internetu. Osobní mezilidské kontakty sice nelze zcela nahradit těmi virtuálními, nicméně v některých případech komunikace tato náhražka postačí, má řadu výhod a komunikaci zjednodušuje. Fenomén Facebooku s sebou sice nese to, že jeho uživatelé, což je dnes v České republice už zhruba 4 200 000 lidí, tráví daleko více času na internetu, ale na druhou stranu klesá návštěvnost jiných internetových stránek. Často jsou jiné stránky navštěvovány hlavně z toho důvodu, že se odkaz na ně šíří Facebookem, na který lidé klikají. Dá se říct, že co se týče mladé generace, tak ten, kdo nemá svůj profil na Facebooku, je do jisté míry sociálně diskvalifikovaný. Uniká mu tím pádem spoustu (někdy zbytečných) informací, nedozví se o různých událostech a celkově je pro své přátele méně dostupný (a oni pro něj). Když někdo z mladých lidí nepoužívá Facebook, je pro některé lidi ze svého okolí divný nebo asociální.

Uživatelé, kteří se stanou fanoušky konkrétní facebookové stránky, si často jsou v nějakém smyslu podobní. Jejich podobné zájmy se protínají právě prostřednictvím společně sledovaných stránek. Tím se vytváří určitá virtuální komunita, i když se spousta do ní náležících uživatelů osobně nezná. Ta je živá především ve virtuálním prostoru a díky virtuálnímu prostoru. Funguje de facto jako neplacené PR a díky možnostem Facebooku se může neustále aktualizovat a růst. Záleží pouze na informacích z určitého zdroje, který spravuje administrátor dané stránky, a ty se pak šíří díky této komunitě dál. I když zpětná vazba často neodpovídá rovnocennému přístupu, fanoušek stránky může mít i tak pocit, že se díky možnostem Facebooku stává spolutvůrcem obsahu (přispívání na stránku, komentáře, sdílení, rozesílání pozvánek přátelům atd.).

V poslední době se objevuje trend, kdy si některé kluby ani nezakládají vlastní internetové stránky a mají jen svoji stránku na Facebooku. Kolem té se utváří okruh fanoušků, kteří tuto stránku sledují. Informace o daném klubu a akce, které se zde konají, se tedy prvotně šíří jen prostřednictvím Facebooku. Jako příklad lze uvést třeba nedávno vzniklé pražské kluby Neone nebo Terminal B. Ačkoli nemají vlastní webové stránky, bývají v pátek večer narvané k prasknutí. A to i přesto, že akce zde pořádané obvykle nejsou zdarma. Základem pro úspěch této formy propagace je nejprve nasbírat dostatečný počet těch správných fanoušků. To se děje nejčastěji efektem sněhové koule – tedy, že někdo se stane fanouškem stránky daného klubu, což zaznamenají jeho faceboookoví přátelé, některé to zaujme, na stránku se podívají a také se stanou fanoušky. Tito fanoušci si pak vzájemně posílají facebookové pozvánky, případně pozvou další své přátele. Na stránkách pozvánek je vidět, kdo odklikl účast na dané události. A i když to zdaleka není závazné, může to k účasti nalákat další uživatele. I tady funguje efekt sněhové koule. Vybírat si akce ale jen podle toho, kdo na ní na Facebooku přislíbil účast, je dost zrádné. Kamarád tam nakonec vůbec nemusí být a účastník se může octnout sám na koncertě trash metalu.

Faktem je, že ne vždy PR stojí pouze na fanouškovské základně a jejím samovolném rozšiřování. Mechanismy Facebooku využívají určitých algoritmů, vycházejících z historie uživatele a zaměření jeho profilu, a podobně jako Google nabízejí stránky a události, které by ho mohly zajímat. Můžeme vděčit programátorům Marka Zuckerberga, že tento mechanismus funguje velmi spolehlivě. Za tuto výpomoc s propagací se Facebooku však platí, ale nakonec jde vždy o to získat co nejvíc fanoušků, kteří odvedou PR práci k nezaplacení. Což je ve finále možné i bez placené propagace.

Mezi uživateli se můžou vyskytnout jisté „elity“, které svou prestiž z reálného života přenášejí i na Facebook. Autorčinu okolí je známý příklad Holanďanky, která se s jistotou pohybuje v amsterdamském a berlínském uměleckém prostředí. Díky jejím společenským vazbám je najímána na propagaci různých akcí přes Facebook, za kterou dostává víceméně stabilní příjem a obstojně se tím živí (a současně má pozvánky na nejvíc „trendy“ akce).

Faktem je, že kluby, které takto využívají Facebook, získávají věrné návštěvníky. Ti se na akcích pravidelně potkávají, a dostávají tak pocit sounáležitosti s nějakou skupinou, a s tím se do jisté míry pojí dojem příslušnosti k určité elitě. Další výhodou pro klub je to, že tam naopak většinou nepřijde nikdo, kdo by mohl tento pocit narušovat. A i proto se tam budou fanoušci dále vracet. Otazníkem ale je, jakým způsobem bude Facebook fungovat v budoucnosti a zda bude možné tímto způsobem pokračovat. To asi neví ani Mark Zuckerberg.