Poslední roky jsou i díky rozvoji moderních technologií a nových
médií ve znamení reimaginací – novou tvář získávají jak
klasické příběhy (viz. Šípková Růženka – Maleficent,
Sněhurka a lovec, Jeníček a Mařenka – Lovci čarodějnic), tak
i hry, filmy či seriály (viz. Osamělý jezdec, Hitchcockovi
Ptáci). Mění se vše. I naše vnímání zábavy.
Celý svět se vlivem moderních technologií stává jednou velkou hernou. Tom Cheshire a Charlie Burton se ve svém článku Transmedia:
Entertainment reimagined1
popisují
událost z roku
2007, kdy se americká filmařka Esther Robinson ještě s několika
přáteli vydala do kina na film Head Trauma. Na vlastní kůži
přitom prožila takříkajíc transmediální reimaginaci filmové
zábavy. Nejenže viděla film, ale zároveň do něj byla doslova
vtažena. Tvůrce filmu - Lance Weiler, totiž rozšířil záběr
příběhu, ten tak neskončil na plátně, ale pokračoval i mimo
něj. Už před začátkem promítání se například na ulici
rozezvonily veřejné telefony a před kinem byl Esther vtisknut do
ruky leták, na němž byla napsaná webová adresa doplněná
otázkou: „Chceš si zahrát hru?“ Po skončení promítání,
když doma na stránku najela, zjistila, že se jedná o herní
rozšíření filmu. Z ničeho nic jí přitom, přesně v tom
okamžiku, někdo zavolal: „Cítíš vinu? Jaké je tvé největší
tajemství?“ ptal se hlas. Když chtěla ze stránky odejít, hlas
v telefonu pokračoval: „Kam jdeš? Ještě jsme neskončili.“
Právě v tom okamžiku, se otevřel konferenční hovor, spojující
ji s ostatními účastníky promítání. V tu chvíli jí došlo,
že společně s dalšími návštěvníky prožili transmediální
zkušenost, coby participanti nové formy zábavy, kterou jim
přichystal tvůrce filmu. Vážně poutavý zážitek, umocněný
ještě tím, že účastníky sledoval z veřejného prostoru kina
až do soukromého prostoru jejich domovů. Weiler k projektu řekl,
že chtěl vytvořit určitý typ „všudypřítomné hry“: „začal
jsem experimentovat s něčím, co nebylo tradičním filmem.“ Měl
přitom jediný cíl, prohloubit zážitek ze shlédnutého příběhu.
Jeho záměrem bylo zprostředkovat participantům reálný zážitek
toho, jak se asi museli cítit skuteční filmoví protagonisté.
Chtěl jim dopřát intenzivní proměnu zkušenosti, kdy se z
pouhého diváka sami stali účastníky.
Právě v tomto kontextu a na základě daného příkladu můžeme v
transmédiích spatřovat určitu reimaginaci zábavy. V nutnosti
přímého zapojení konzumentů a, jak píše Henry Jenkins2,
v jistém osvěžení žánrové zábavy. Už nám nestačí jen něco
vidět, slyšet, číst... Chceme komplexní zážitek, chceme
prožitek, chceme být součástí něčeho. Proto jsme tak
fascinováni reality show, která nám nabízí vtažení do života
někoho jiného, někoho s kým se můžeme, alespoň částečně,
ztotožnit, a proto se v dnešním světě těší takové oblibě
například larpy (Live Action Role Play) nebo ARGs (alternate reality games).
Proto dnes, více než kdy dřív, žijeme ve světě, v němž jsou
stírány rozdíly mezi fikcí a skutečností.
Právě pomocí Esther, jejích přátel a dalších účastníků
toho konkrétního promítání došlo na to, co Jenkins nazývá -
transmedia storytelling. Když se prostřednictvím Weilera,
„vyprávějícího“ různé části příběhu prostřednictvím
rozdílných médií, sami stali spolutvůrci, svébytnými
spisovateli vlastního příběhu. A nejen to, původní příběh
byl rozšířen právě skrze jejich jedinečnou zkušenost. Každný
z nich (ačkoli z počátku vyloženě nechtěně) přidal malý
kousek skládačky do celkového obrazu konečného díla.
Z touhy prožívat, zapojit se a tvořit vychází nový koncept
zábavy, charakteristický pro naší dobu. Díky technologickým
možnostem, které nám dnes umožňují snadnější distribuci, ale
i celkovou reimaginaci mediálních obsahů jsme se přesunuli i do
věku nové, reimaginizované zábavy. Do doby, v níž se role tvůrců
prolínají s rolí uživatelů, aby tak uvítaly novou dobu – dobu
transmediálních vypravěčů.
--------------------------------------------------------------------------
1
CHESHIRE,
T.; BURTON, CH. Transmedia:
Entertainment reimagined. Dostupné
z:
<http://www.wired.co.uk/magazine/archive/2010/08/features/what-is-transmedia>
2 JENKINS,
H. The
Aesthetics of Transmedia: In Response to David Bordwell (Part One).
Dostupné z:
http://henryjenkins.org/2009/09/the_aesthetics_of_transmedia_i.html#sthash.Qz9FZBxb.dpuf
No comments:
Post a Comment