Wednesday, December 16, 2009

Star Trek v Česku a ve světě aneb podomácku vyrobené a profesionální fanouškovství

























Star Trek coby synonymum transmediality

Pokud je řeč o transmediálním vyprávění, nelze nevzpomenout giganta v tomto oboru, jenž se po revoluci dostal i na český trh a – jak se sluší a patří – obsadil i u nás hned několik mediálních kanálů. Do roku 2009 vyprodukovala společnost Paramount šest na sobě sice nezávislých, nicméně spolu úzce spjatých seriálů včetně jednoho animovaného, jedenáct filmů a nespočet knih odehrávajících se jak v onom imaginárním, ale divácky atraktivním světě, tak i knih pojednávajících o tomto světě. Kromě toho bylo vydáno několik počítačových, společenských i online her, kuchařek a komiksů, stále vychází časopisy, samozřejmě existuje i internetová stránka, kde lze získat informace o hercích a postavách, chatovat s jinými fanoušky, i zakoupit uniformy, figurky členů posádek a dokonce přístroje, které se v seriálech běžně používají.

Nutno podotknouti, že si při takovém množství produktů jejich obsahy občas protiřečí, kupříkladu zachycení psychologie některé postavy v jedné z knih neodpovídá úplně jejímu jednání v některé z epizod, nicméně podstatnější v tomto případě je vykreslení světa Star Treku a jeho zákonitostí.

V českém prostředí v době největšího rozpuku zájmu o Star Trek koncem devadesátých let byla sice nabídka pro fanoušky o poznání skromnější, nicméně i tak bylo např. možné zakoupit na disketách celou sadu nejrůznějších chybových hlášení, signálů a alarmů, které si každý průměrně zručný uživatel mohl nastavit ve svém vlastním počítači. Rázem tak jeho dennodenním zvukovým vjemům nedominoval Windows, nýbrž pípání, broukání a dokonce mluvené slovo startrekového počítače, který dokázal všechno – a to bez opakované instalace operačního systému.

Svět důležitější než příběh

Přesto byl však český fanoušek o ochuzen o to nejvelkolepější – o osobní, žádným médiem nezprostředkovanou zkušenost se startrekovským světem. V zahraničí byly totiž pořádány také tzv. cony – mohutná fanouškovská setkání na palubách vesmírných lodí, kde se člověk mohl posadit do kapitánského křesla či sáhnout si na „opravdického“ zástupce mimozemské civilizace a na vlastní kůži si zažít iluzorní mediální realitu. Společnost Paramount tedy už neprodávala pouhé produkty, ale i zážitky.

Český fanoušek přesto neklesal na mysli a, využívaje svou vynalézavost a své nadšení pro věc, začal pořádat své vlastní cony. Převzal tím roli o poznání aktivnější než je role pouhého konzumenta – sám organizoval setkání lidí se zájmem o Star Trek, kteří se předtím znali pouze z internetu, a přesunul tím virtuální fanouškovskou výměnu do skutečného světa. V rámci takových setkání se pořádaly „odborné“ přednášky a semináře, při kterých si některý z fanoušků vybral téma, jež mu bylo blízké, a vyprávěl o něm ostatním, samozřejmě za použití odpovídající terminologie a nejmodernějších technologií a velmi často i odpovídajícím způsobem oděn či namaskován, aby iluze světa Star Treku byla ještě o něco věrohodnější.

Když to fanoušci vezmou do vlastních rukou

Star Trek není jen učebnicovým příkladem kolosálního transmediálního projektu, jenž všemi svými seriálovými i filmovými epizodami, knihami, soundtracky a počítačovými hrami vtahuje diváky do svého světa tak mocně, že jsou inspirováni k vlastní nemalé aktivitě – na Star Trek lze pohlížet i z hlediska konceptu produsage, kdy se tvůrci projektu nechávají zpětně ovlivňovat publikem. To pak přestává být pouhým pozorovatelem a konzumentem, ale rovněž se podílí na vzniku obsahu, čímž se stírá rozdíl mezi autory a čtenáři či diváky.

Nejslavnější fanynce Star Treku se podařilo ovlivnit producenty zcela zásadním způsobem již koncem šedesátých let – tenkrát bylo odvysíláno prvních několik řad původního seriálu, které ale nenadchly tolik diváků, kolik by si tvůrci bývali představovali – a společnost Paramount chtěla celou produkci zastavit. V tomto okamžiku se do hry vložila Bjo Trimble se svou kampaní za záchranu seriálu a přiměla producenty natočit ještě jednu řadu, která následně spustila transmediální lavinu. Samotné Trimble se pak splnil sen stát se součástí onoho idealistického světa budoucnosti, neboť jí byla nabídnuta menší role v prvním Star Trek filmu. S tvůrci spolupracovala i nadále a stala se autorkou několika knih o původní a animované sérii a mj. také encyklopedie o Star Treku.

Tvůrci jsou si rovněž vědomi obrovského množství tzv. fan fiction – kratších či delších povídek, odehrávajících se ve světě Star Treku, jejichž autory jsou fanoušci a které se objevují na internetu v nejrůznějších jazycích – a každoročně vyhlašují literární soutěž. Nejlepší povídky jsou pak vydány ve sborníku, čímž se z „pouhé“ fan fiction stává oficiální literatura k seriálu. Takový postup má své nesporné výhody – mimo jiné se fanoušci většinou vyznají ve všech epizodách a filmech lépe než lecjaký najatý spisovatel a kontinuita je tedy zaručena.

Dost možná, že nebýt Bjo Trimble a jejího fanouškovského zásahu, nebylo by nyní o čem psát, neboť Star Trek by byl pravděpodobně dávno zapomenut coby neúspěšný seriál o dvou řadách. V tomto případě lze tedy říci, že právě produsage – neboli aktivní účast publika na vytváření seriálu – umožnila rozvoj transmediálního vyprávění Star Treku.

No comments:

Post a Comment