Anglicky mluvící učitelé už si na nedostatek inspirace při vymýšlení hodin stěžovat nemohou. Existuje totiž praktická webová stránka Curriki.org, která jim zadarmo poskytuje velké množství učebních materiálů ze všech předmětů. Nemusí si proto pracně tvořit svůj vlastní program, jen sáhnou rovnou po nápadech svých zkušenějších kolegů.
Curriki ve svém názvu spojuje dvě klíčová slova k pochopení celého projektu. Je to „curriculum“ neboli učební plán a „wiki“. Jedná se o databázi učebních pomůcek, nápadů a dokumentů převážně pro americké učitele, kteří je mezi sebou sdílejí a vzájemně hodnotí. O zábavu tak mají americké děti i jejich učitelé postaráno.
Jak tvrdí zakladatelé Curriki, jedná se o první webovou stránku, která nabízí otevřené zdroje informací pro učitele od školek, základních a středních škol až po unverzity. Jejím deklarovaným cílem je zmenšit rozdíly v přístupu ke vzdělání. Obsah Curriki, který je kolektivně vytvářený jednotlivými uživateli, do ní vkládají studenti, učitelé, experti na vzdělávání a spřízněná nakladatelství. V současné době je na ní 35 000 příspěvků a zaregistrováno je přes 110 000 členů. Dokumenty ale nejsou jen v podobě učebních plánů – jsou tu i videa, obrázky, webové odkazy, pracovní listy nebo zvukové a multimediální záznamy. Principem Curriki je v co největší míře využít výhody tzv. 4 P: Reuse, Redistribute, Revise a Remix.
Technicky je koncept Curriki postaven na open source softwaru XWiki, funguje tedy na podobném principu jako známá Wikipedie. Obsah stránek je tudíž neustále proměnlivý a zdokonalovaný uživateli. Pokud některý z členů Curriki nahraje na svůj profil dokument nebo rovnou celé učební osnovy, ostatní je mohou editovat, přičemž zapíší provedené změny, nebo pozměňovat pro svoje vlastní potřeby a pak je publikovat jako jiné verze produktu. Odráží se zde tedy princip tzv. kolektivní inteligence, který považuje teoretik Pierre Lévy za formu univerzálně distribuované, zdokonalované a koordinované komunikace. Stránka Curriki je úzce tematicky zaměřená a koncentrují se na ní odborníci na pedagogiku. Při editování jednotlivých aktivit vycházejí ze svých profesních zkušeností a znalostí, a proto má úprava dat přímý dopad na práci s dětmi ve škole. Od Wikipedie se tak odlišuje praktickou a instruktážní povahou textů.
Tvůrci jednotlivých aktivit na Curriki jsou zároveň konzumenty těchto obsahů a podílejí se na jejich neustálém vývoji, jde tedy o koncept zvaný produsage. Nejenže lze v Curriki cizí obsah dotvářet, navíc si uživatel může vytvořit skupinu a přizvat do ní další členy. Společně pak mohou diskutovat nad nějakým problémem, vytvářet dokumenty atd. Existuje okolo 500 skupin, napříkad skupiny Digitální pomůcky pro dělání domácích úkolů, Novopečení učitelé či Dveře k architektuře. Administrátoři skupin si mohou zvolit, bude-li jejich obsah viditelný veřejnosti a kdo se k ní může přidat.
Jak se pozná, že je daný příspěvek opravdu kvalitní? Curriki využívá hodnocení prostřednictvím Curriki Review System (CRS). Uživatel může k videu nebo textu přidat příslušný počet hvězdiček, stejně jako je tomu na stránce Amazon, nebo může doporučit příspěvek k ohodnocení. Vedoucí tým Curriki pak rozhodne, jakou známku od jedničky do trojky si produkt zaslouží. Nejlepší příspěvky pak lze snadno najít v rámci pokročilého vyhledávání. Stránka Curriki nabízí svým uživatelům také klasické produkty webu 2.0. Každý, kdo se přihlásí, si může založit svůj blog, dají se stahovat podcasty, příspěvek lze přiřadit do oblíbených nebo odeslat příteli.
Na Curriki dochází ke skupinové tvorbě obsahu, stejně jako je tomu na stránce Wikipedia, ovšem zde je obsah tematicky zaměřený na problematiku školství. Curriki je prototypem stránek, které se na Internetu budou nejspíš vyskytovat v čím dál větší míře. Jde totiž o princip ideální pro sdílení vědomostí a informací z různých oborů a profesí. Lze si například představit, že zanedlouho budou lékaři sdílet informace o postupech léčení a vzájemně si budou radit u komplikovaných případů onemocnění. Na kolektivně vytvářených stránkách se budou koncentrovat lidé se stejnými zájmy a pravděpodobnost, že se zapojí do kreativního procesu, je tak vyšší než je tomu např. u Wikipedie, kde obsah tvoří pouze zlomek uživatelů. Princip sdílení informací je pravděpodobnější v těch oborech, které nejsou založeny na soutěžení a kde sdílení know how pomůže vývoji znalostí o dané problematce. Jak je vidět na příkladu Curriki, princip produsage lze dobře aplikovat nejen na servery primárně přinášející uživatelům zábavu (YouTube, Flickr, fan fiction atd.), ale i na stránky přinášející ryze profesionální obsah.
O sdílení mentálních schopností a možnosti vytvářet stránky založené na kolektivní inteligenci mluví teoretik Pierre Lévy. Výsledek takovýchto činností označuje jako tzv. hyperkortex, kolektivní mozek komunit na Internetu. Jak tvrdí, rolí moderních technologií není nahradit člověka, ale umožnit mu realizovat se v komunitách, které rozvíjejí lidský potenciál. Je pravděpodobné, že spolu s rostoucím povědomím o možnosti kolektivně sdílet a vytvářet data bude počet takových profesně zaměřených stránek narůstat.
Zajímavé! Je něco podobného i v češtině?
ReplyDelete