Všichni ho známe, všichni ho používáme, někteří z nás jej bezmezně milují a jiní se mu vyhýbají jako čert kříži. Řeč je o Facebooku, v současné době nejrychleji rostoucí sociální síti světa. Málokdo z nás však ví, ať už je náš vztah k tomuto fenoménu jakýkoliv, že z pohledu výzkumů akademického charakteru je Facebook ideální platformou pro objasnění a vysvětlení mnoha zajímavých mediálních konceptů, které se v oblasti online médií nezřídka uplatňují.
Tím zcela nejzřejmějším konceptem je produsage, metoda nejčastěji spojovaná se jménem významného univerzitního profesora Axela Brunse (Queensland University of Technology, Australia). Ten se proslavil právě oním inovativním paradigmatem, týkajícím se změn v pojetí publika, konkrétně v jeho způsobu konzumace a produkování obsahů. Podle této teorie se z člověka, klasického konzumenta na straně jedné a producenta mediálních obsahů na straně druhé, stává jakási kombinace těchto dvou do té doby nesourodých činností. Facebook, coby sociální síť, je založen na interakcích mezi jednotlivými uživateli, kteří mezi sebou navzájem mohou vykonávat celou řadu činností. Jednou z nejčastějších aktivit, kterou lze na této sociální síti provozovat, je publikování fotografií a videí. Věc, kterou každý z nás vykonal již mnohokrát. Znáte to – brouzdáte si tak Internetem, prohlížíte neznámé weby a najednou vás něco zaujme. Video orangutana tancujícího do rytmu populární hudby či fotografie automobilu, jemuž z kapoty roste strom. Ne zrovna tradiční scény, se kterými běžně přicházíme do styku, že? A protože člověk je tvor chlubivý, není lepší příležitosti jak se blýsknout před kamarády a známými, než dané výjevy ukázat ostatním právě skrze Facebook. Stačí několik málo kliknutí myši a daná událost hodná zaznamenání se skví na výsostném místě našeho profilu. Spolu s tím se zobrazí také všem kamarádům, kteří na ni mohou reagovat a často tak také dělají. Přidávají komentáře o původu takové fotografie či videa a doplňují tento příspěvek dalšími podobnými výjevy, které na Internetu našli oni. Často se tak stane, že z jediného takového příspěvku vznikne celá kolekce zajímavých audiovizuálních unikátů, doplněná významným počtem vysvětlujících a upřesňujících komentářů týkajících se původu videa či autorova záměru poukázat na takovou či onou skutečnost. Člověk, který umístil kýžený první odkaz, tak získává unikátní soubor videí či fotografií podobného charakteru, které může později sám jednoduše využít pouhým nahlédnutím do svého profilu. Stejně tak z dané kolekce těží ti, kteří se nějakým způsobem zapojili do její tvorby.
Velmi podobná situace nastává v případě odkazování na vybrané články, které nás v prostředí Internetu zaujaly. Ať už se daný článek zabývá aktuální situací na domácí politické scéně či rozebírá problematiku rovnosti práv zvířat odlišného pohlaví na množství přijímané potravy, vždy se okolo takového článku velmi rychle vytvoří diskuze, která slouží coby výstavní skříň zajímavých názorů. Někdy jsou tyto značně diametrálně odlišné, jindy se pro změnu většina autorů shodne a kloní se k jedné straně názorového pole. Budeme-li na tuto aktivitu nahlížet optikou již výše zmíněného konceptu produsage, bude nám sloužit, stejně jako v případě fotografií a videí, především coby aktivita vhodná k doplnění daného tématu, kdy díky různorodým komentářům a odkazům na jiné články, tematicky příbuzné, dochází k vytváření zajímavého obsahu. V tomto případě je však potřeba seznámit se i s dalším konceptem, kolektivní inteligencí, která se zde také „dostává ke slovu“. Ve své podstatě se jedná o společné řešení problému či akumulaci znalostí více jedinců dohromady. Právě ony různorodé názory a informace, kterými jedinci komentují a doplňují příspěvek libovolného charakteru, vytvářejí nový zdroj poznání a vědění, který původní článek (např. zmínka týkající se vývoje politické scény) rozšiřuje a dodává mu novou, vyšší informační hodnotu. Často se tak stává, že se o dané kauze dozvíme nějaké zákulisní informace, podpořené neprůkaznými domněnkami a daty přinášejícími zcela nový úhel pohledu na věc díky obrázkům dokládajícím pravý opak.
Samostatnou kapitolou je poté publikování statusů za účelem jen a pouze informačně zištným. Nezřídka se stává, že někteří z našich známých publikují statusy, ve kterých se dožadují informací buď povětšinou obecně známých, nebo alespoň jednoduše dostupných – stačí použít některý z vyhledávačů (Google, Seznam, Yahoo, Bing atd.). Jedná se však buď o jedincovu lenost, nebo o brilantní vypočítavost, když takový status publikuje, stačí totiž několik málo minut a skupina kamarádů či nadšenců různorodých socializačních příležitostí začne na požadovaný dotaz odpovídat a informace spojovat dohromady. Ve výsledku tak několik na sobě nezávislých mozků vytvoří informačně hodnotný obsah, ze kterého mohou těšit všichni, kteří se jeho tvorby účastnili, největší užitek z něj však samo sebou mívá samotný původce dotazu.
Nejnovějším trendem s Facebookem spojeným je pořizování (respektive nakupování za účelem generování zisku) virtuálního obsahu, který je snadno dosažitelný v „off-line“ světě – nejdále v tomto směru pokročila firma Zynga, která je v současné době největším developerem v oblasti zábavy na sociálních sítích. Herní tituly jako jsou MafiaWars, Texas Hold‘ Em či FarmVille všechny spadají pod její křídla. Nově byla na trh uvedena služba, která umožňuje nákup virtuálních doplňků a různých vylepšení za účelem zvýšení celkového skóre či dosažení lepšího stupně herního rozvoje. V praxi to znamená, že můžete zajít do svého oblíbeného supermarketu a na polici mezi pochutinami a drogerií narazíte na papírové kupóny, které vám za drobný obnos umožní nakoupit lepší zemědělské stroje na vaší „farmu“ či dovybavit klan vaší „mafie“ lepšími zbraněmi a rychlejšími auty. V zájmu udržení co nejpočetnější hráčské komunity i do budoucna by logickým krokem byla portace těchto her na mobilní telefony, které coby platforma pro přistupování do Facebooku (rozuměj do sociální sítě samotné) slouží již dlouhou dobu, navíc když se tato aktivita těší se čím větší popularitě. Taková informace však světlo světa coby oficiální plán společnosti Zynga prozatím nespatřila, lze se proto o jejím naplnění či nevyplnění jen domnívat. Výše uvedené propojení světa virtuálního a skutečného lze definovat jako jistou formu transmediality, která je třetím důležitým konceptem mediálních studií. Ta umožňuje prezentování zajímavého obsahu skrze vícero druhů mediálních platforem (budeme-li za druh mediální platformy považovat poličku v supermarketu).
Jak vidno, Facebook nám kromě „prostého“ publikování statusů, obrázků a videí či hraní her, zkrátka díky činnostem, které jsou na denním pořádku prakticky každého z nás, umožňuje nahlédnout i do akademického pojetí fungování této sociální sítě a dovoluje nám zamyslet se nad jindy běžnými aktivitami a podívat se na ně z trochu jiného úhlu pohledu.
No comments:
Post a Comment