Monday, November 29, 2010

Mediální stopa pekelného synka

Mediální stopa pekelného synka


Hellboy, největší světový paranormální vyšetřovatel. Rudý démon, pravým jménem Anung Un Rama, byl z pekelného podsvětí povolán na lidský svět na sklonku roku 1944. V rámci tajného nacistického projektu byl vyvolán mnichem Rasputinem, jako prostředek pro obrat v průběhu světové války. Rohaté nemluvně se ovšem při této okultistické akci zhmotnilo v týmu protinacistických spojenců, jehož členem byl také profesor Bruttenholm, americký expert na paranormální jevy a zakladatel Úřadu paranormálního výzkumu a obrany, který rudé stvoření pojmenoval Hellboy, a který se také ujal jeho následné výchovy. Malý pekelník dospěl nadpozemsky rychle do monstrózních rozměrů a k čistě pozemským zálibám v kouření doutníků a všudypřítomném troušení suchých, ironických hlášek. Determinací lidským světem a vlastním mentálním potenciálem se vymanil ze svého předurčení uvrhnout tento svět do náruče chaosu, a ač sám nepozemského původu, snaží se všemi svými superhrdinskými silami, v čele se svou nezranitelnou, bolest necítící kamennou rukou, mocnou to zbraní, ale i tíživým svým břemenem, být lidstvu ku prospěchu. Stává se členem výzkumného týmu ÚPVO a na konferenci OSN je mu přiznán statut „čestného občana“. Boj se stvůrami a patvory všelikých velikostí a úmyslů ho provází takřka na každém kroku.
Komiksovou postavu Hellboye vymyslel a ztvárnil Mike Mignola a veřejnosti byla poprvé, coby charakter s příběhem, představena v roce 1993 v San Diego Comic Con Comics č. 2, při konání komiksového festivalu San Diego Comic Con. Úplně první představení postavy nazvané Hellboy proběhlo v programové brožuře komiksového festivalu Great Salt Lake Comic Con v roce 1991. Byla to však jen pouhá kresba bez příběhu, která neměla ani charakter, ani vizuální podobu dnešního Hellboye.
Na následném Hellboyově putování mediálním světem, tedy na formách mediovaných obsahů, které jsou k charakteru postavy Hellboye a jeho světa vztaženy, lze vysledovat prvky konceptu transmediálního vyprávění, kdy jednotlivé samostatné prvky příběhu jsou vhodně distribuovány rozličnými komunikačními kanály tak, aby tvořily ucelený, vzájemně se doplňující útvar, a kdy každá takto distribuovaná část příběhu přispívá svým jedinečným způsobem k rozvinutí a obohacení příběhu jako celku. Transmediální vyprávění zároveň pomáhá vytvořit síť odlišných vstupních bran k příběhu, kdy různě zpracované obsahy a platformy po kterých se distribuují, mohou přitáhnout odlišné segmenty publika. (Jenkins, Transmedia storytelling 101)
Hellboyův svět vznikl nejprve na poli tištěných médií a teprve s jeho rostoucí oblibou expandoval do dalších distribučních kanálů. Mike Mignola, oproti oborovým zvyklostem, velký počet obsahů sám vytvořil a nad dalšími produkovanými díly si uchoval poměrně silný stupeň kontroly. Stěžejní vymezení Hellboyova světa, se všemi fungujícími principy, charakterem postavy a základními příběhovými liniemi, které je zdrojem následných forem rozšiřujících tento svět, je koncipováno ve vydávaných komiksech. Komiksové knihy (např. Sémě zkázy, Probuzení ďábla, Spoutaná rakev, Pravá ruka zkázy, Červ dobyvatel, Podivná místa, Pražský upír, Melouchy) jsou většinou složeny z jednotlivých minisérií, které byly před uceleným knižním vydáním vydány samostatně v komiksových časopisech, např. v Dark Horse Presents, resp. Dark Horse Presents Annual. Knižní vydání komiksů je v několika případech obsahově bohatší a původní příběh doplňuje o rozšiřující informace. Najdeme zde například přidaný čtyřstránkový epilog k minisérii Skříňka plná zla (komiksová kniha Pravá ruka zkázy), či přidané tři stránky v minisérii Málem kolos (komiksová kniha Spoutaná rakev). K rozšíření příběhu bylo vydáno i několik psaných knih, z nichž první dvě, The Lost Army a The Bones of Giants, z pera Christophera Goldena, jsou řazeny k oficiální příběhové linii. I shodná platforma tištěných médií přispívá k formě trasnmediálního vyprávění, neboť každé z užitých médií, kniha, komiksová kniha, i komiksový časopis, má potenciál k oslovení jiné části publika, a může tak sloužit jako vstupní brána k příběhu pro odlišnou podskupinu komiksových zájemců. Odlišný potenciál lze vysledovat i v rozdílných povahách stejných forem textů. Například komiksové speciály Hellboy Junior Halloween Special (1997) a dvoudílný Hellboy Junior (1999) se prezentují spíše cartoonovským stylem s důrazem na humor a recesi (byť stále pod dohledem Mike Mignoly), a od stylu komiksu dospělého Hellboye se značně odlišují. Hellboyův svět je dále transmediálně rozvíjen obsahy proudícími dalšími typy mediálních kanálů. Na pole audiovizuálních forem pronikl v roce 2004 hraným filmem Hellboy, který byl v roce 2008 následován druhým filmem Hellboy II: Zlatá armáda. Dále vznikly i dva filmy animované, Sword of Storms v roce 2006 a Blood and Iron v roce 2007. Vzniklé filmy nejsou pouhou konverzí komiksových knih, byť základem prvního hraného filmu je komiksová kniha Sémě zkázy a druhý animovaný film čerpá z části komiksové knihy Probuzení ďábla, ale představují i nové příběhy hlavního hrdiny. Transmediální produkcí Hellboyova světa lze označit i v roce 2007 vydané komiksové knížky The Black Wedding, The Judgment Bell a The Menagerie, jejichž děj je rozvinutím příběhů postav animovaných filmů. Odlišnou, interaktivní platformu využívá Hellboyův svět pro svou expanzi ve videohrách. V roce 2000 vznikla 3D akční adventura Hellboy: Dogs of the Night (v USA s názvem Hellboy: Asylum Seeker), a v roce 2008 pak videohra Hellboy: The Science of Evil. Obě videohry vznikly za dohledu Mikea Mignoly, ctí atributy komiksu, avšak vytváří svůj vlastní, na komiksech nezávislý příběh. Hellboyův svět je dále podporován například na stránkách jeho komiksového vydavatelství, společnosti Dark Horse.
Oficiálně produkované obsahy se staly inspirací pro aktivitu publika, k jejímuž rozvoji zásadně napomáhá stále větší dostupnost a otevřenost veřejně přístupného, interaktivního prostředí internetu, která umožňuje snadnou participaci na vzniklých obsazích, či prezentaci obsahů svých vlastních.
Část těchto aktivit můžeme zahrnout pod koncept produsage, kdy se uživatelé zároveň stávají spolutvůrci určitého obsahu, při tvoření textů se stírá hranice mezi tvůrcem a uživatelem a vertikální struktura se tak mění na strukturu síťovou. Tato aktivita je zřejmá na vytvořených fanouškovských stránkách a fórech s hellboyovskou tématikou, kde uživatelé diskutují, uploadují trailery, plakáty, či komiksové obrázky (např. zde), a vedla také ke vzniku neautorizovaných audiovizuálních obsahů, kdy aktivní publikum vytváří vlastní obsahy vztahující se k Hellboyovi, kterými obohacují jeho svět. Příkladem mohou být amatérské sestřihy oficiálních audiovizuálních obsahů, videa s akčními figurkami natočené podle vlastních scénářů, trailery na neexistující filmy, hudební klipy, či segmenty amatérských herních videí . V oblasti videoher byly například vytvořeny patche pro instalaci českých dialogů do těchto produktů.
Aktivitu publika využívá i koncept kolektivní inteligence, kdy na bázi kolaborativní platformy dávají všichni participující společně k dispozici část svého vědění a vytvořením sdělení, které je skrze tuto platformu mediováno, přispívají k ucelenější znalosti. Takto je například vytvořeno rozsáhlé heslo Hellboy na wikipedii (lze srovnat s českou verzí wikipedie). Na vytvořených fanouškovských stránkách a fórech diskutují fanoušci o postavách a objasňují si děj vydaných komiksových knížek a filmů, upozorňují se na fanouškovské i oficiálně pořádané akce, diskutují o akcích proběhlých, uveřejňují odkazy na externí zdroje informací. Znalosti obsahů Hellboyova světa jsou, včetně hodnotících prvků, obdobným způsobem skládány na rozličných filmových, nebo komiksových databázích, jakými jsou například IMDb, CSFD, FDb, či COMICSdb.

Jiří Semecký

No comments:

Post a Comment