Ke kořenům znalostí pomocí nových médií

Teorie aneb Terkel má problém

Od zadání práce až do doby, než jsem na svém příspěvku začal pracovat, se mi vůbec nelíbilo, že bychom měli svůj text odevzdat na konkrétní blog konkrétní společnosti. Mám totiž stále na mysli boj o pozornost, který svádí všechny informační kanály naší doby. Musím ale uznat, že to má svou logiku a souvisí to se sdílením znalostí i s "produžíváním", ke kterým se máme vyjádřit. Snad by tyto souvislosti mohli explicitně zaznít při zadávání práce dalším ročníkům. Proč bychom jinak měli zvyšovat návštěvnost a atraktivitu konkrétního média, pokud tím zároveň neprohloubíme znalosti, nebo prakticky nevyzkoušíme něco z teorie. Vtipem blogu Mediální proroci tedy je, že zde vystupujeme zároveň v roli tvůrce i uživatele obsahu a naplňujeme tak termín „produžívání“ (produsage), jak jej popisuje Axel Bruns v knize Blogs, Wikipedia, Second Life, and Beyond: From Production to Produsage.

Produsage (především na internetu) chápu jako proces - informační šum, ze kterého občas vzniká něco hodnotného, ale často jde jen o povídačky. S tím rozdílem, že na rozdíl od běžného hovoru, tyto zůstanou uloženy v databázích. Důležité je, že myšlenkový prostor v síti serverů a jejich uživatelů existuje a nové myšlenky zde vznikají, aplikují se a vystavují se kritice i konkurenci. Pierre Lévy ve své knize Collective Intelligence [Cambridge, MA: Percus Books, 1997, str. 1-10] v části Introduction říká, že tento znalostní prostor (knowledge space) je zatím nejvyšším antropologickým stupněm naší identifikace. Základním stupněm, je jméno, druhé je „teritorium“, ve kterém žijeme a třetí komodity, kterými disponujeme. Podle Lévyho „je internet pouze nástroj, jak se v tomto znalostním prostoru pohybovat a zásadní bude schopnost jednotlivce filtrovat informace podle své potřeby“.

Virtuální univerzita zdarma naučí hodně, ale diplomy nedává

Z kolektivní inteligence (stav nebo proces?) jsou zajímavé hlavně takové informace a myšlenky, které jsou úspěšné, mají velkou přidanou hodnotu pro společnost, nebo v ní rezonují. Například zmíním projekt virtuální univerzity KhanAcademy, která si klade za cíl „poskytnout zdarma vzdělání na světové úrovni komukoliv a kdekoliv“. Narazil jsem na ni díky blogu Josefa Štěpánka. Jde o neziskovou vzdělávací organizaci založenou v roce 2006 Američanem původem z Bangladéše. Salman Khan začal v roce 2004 doučovat svou sestřenici matematiku, ale když po něm stejnou pomoc chtěli další příbuzní a přátelé, přišlo mu praktičtější nahrát videa na YouTube. Pomáhat ostatním lidem svými znalostmi mu nakonec přišlo užitečnější, než stávající práce. Částečně i díky vzdělání z MIT dotáhl projekt tak daleko. [http://en.wikipedia.org/wiki/Khan_Academy]

Myšlenka virtuální univerzity, kde se lze naučit novému, připomenout zapomenuté, a která je zdarma online přístupná celému světu, byla oceněna v roce 2008 spolu s dotací dvou milionů dolarů od společnosti Google v projektu „10 to the 100“.

Khan Academy dnes obsahuje více, než 2 700 videí s lekcemi z matematiky, fyziky, historie, chemie biologie, medicíny a dalších oborů. Samotný kanál na YouTube doplňují další funkce přímo na stránkách projektu. Snadno se můžete přihlásit pomocí účtu Google nebo Facebook, procvičovat znalosti v příkladech z 200 oblastí matematiky a sledovat zlepšení nejen u sebe, ale případně i u svých žáků, pokud jste vyučující. Ke zvýšení atraktivnosti cvičení (prozatím jen matematiky) je použito herních principů – za splněná cvičení získáváte odznaky znalostí.

Největší přínos mají ovšem samotná videa, která jsou přehledně uspořádaná nejen podle oboru, ale také od nejjednodušších oblastí po složitější. Samotný výklad je dobře srozumitelný a konkrétní. Takže možná budeme vídat studenty, kteří si cestou do školy opakují látku z videa na chytrém telefonu místo ze sešitu se zápisky.

Co je na projektu kolektivního, když se znalosti šíří jen od jednoho autora (dnes už skupiny autorů)?

Videa jsou šířena po licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 3.0 a jsou původně namluvena v angličtině. Protože mají ambice vzdělávat po celém světě, kdokoliv k nim může přidávat (a upravovat) titulky, a při větším zájmu je možné videa i dabovat. Tím se z uživatelů stávají spoluautoři – projekt využívá kolektivní inteligence formou tzv. crowdsourcingu k překonání jazykové bariéry. Pod každým videem je navíc možné přidávat komentáře ať už přímo na stránkách projektu, nebo na YouTube (což je zase produsage).

Internet je dnes plný zajímavého obsahu, stejně jako svět mimo počítačové servery. Myslím, že úkolem naší „generace C“ [Axel Bruns] je naučit se tento obsah používat i vytvářet ku prospěchu všech.

Skládej puzzle pro vědu...

... je motto webových stránek na adrese www.fold.it. Uživatelé, kteří se k nim pomocí internetu připojí a zaregistrují se na nich, si mohou zahrát zajímavou a celkem zábavnou hru. Její pravidla jsou jednoduchá. Hráč má za úkol řešit jakési trojrozměrné puzzle, které ne náhodou připomíná obrázky složitých molekul. Toto puzzle se chová podle předem daných pravidel. Při správném řešení je hráč oceněn určitým množstvím bodů, při špatném se mu body odečítají. Cílem hráče je samozřejmě dosáhnout co největšího počtu bodů.

Tato hra je ve skutečnosti vědeckým projektem, jehož autory jsou Zoran Popovic, profesor působící na washingtonské univerzitě, který se zabývá teorií počítačových her, a David Baker, biochemik působící na lékařském institutu Howarda Hughese v USA. Program, který vyvinuli, sbírá data od tisíců uživatelů po celém světě a ta pak vyhodnocují vědci a snaží se na jejich základě určit strukturu proteinů a bílkovin, které by v budoucnu mohly být použity při léčbě chorob, na které současná věda nezná lék.

Renomovaný přírodovědný časopis Nature Structural and Molecular Biology zveřejnil výsledky, kterých dosáhli hráči Folditu při řešení složitého problému, jakým je vymodelování struktury M-PMV retrovirální proteázy, látky, která způsobuje u opic onemocnění podobné AIDS. Bez jakýchkoli znalostí biochemie dokázali hráči během tří týdnů na základě intuice a s pomocí jednoduchého počítačového programu vymodelovat strukturu molekuly, kterou se vědci snažili určit po několik let!!!

Webové stránky Foldit nabízejí navíc zaregistrovaným uživatelům spoustu doplňkových funkcí, jakými jsou informace z chemie a medicíny, fórum, kde mohou uživatelé diskutovat a virtuálně se seznamovat s ostatními.

Program Fold it využívá v podstatě principu kolektivní inteligence, který popsal v knize Collective Inteligence: Mankind’s Emerging World in Cyberspace francouzský filozof Pierre Lèvy. Počítačový program využívá lidské hravosti, intuice a soutěživosti k tomu, aby nalákal pokud možno co největší počet uživatelů k tomu, aby si jej stáhli z internetu. Jakkoli tito uživatelé většinou nemají nejmenší tušení o tom, co jsou to proteiny, složité bílkoviny a aminokyseliny pomocí intuitivního ovládání, které hra nabízí, se jim daří řešit uspořádání jednotlivých atomů ve složitých molekulách.

Podle Lèvyho spočívá princip kolektivní inteligence v tom, že jednotlivci jsou spojeni prostřednictvím moderních komunikačních technologií a sdílejí spolu jeden společný kyberprostor naplněný veškerými poznatky lidstva, které jsou kdykoli komukoli na dosah ruky. Vytvoření nástrojů pro sdílení našich mentálních schopností při vytváření kolektivního intelektu nebo představivosti je (podle Lèvyho) společensky nejdůležitějším úkolem současnosti.

Výsledkem snažení jednotlivých hráčů je jakési kolektivní dílo, do kterého každý z nich přispěl svým malým dílkem. Dá se říct, že každý z hráčů je nejen uživatelem, ale také autorem určité části skládačky. Cokoli udělá kterýkoli hráč na svém počítači, je odesíláno do ústředního počítače, který shromažďuje a vyhodnocuje výsledky od všech hráčů z celého světa.

Pro takové chování uživatelů zavedl Axel Bruns, australský mediální teoretik, pojem produsage. S příchodem webu 2.0 se stále více stírá hranice mezi tím, kdo vytváří obsah přístupný na internetu a mezi uživateli a konzumenty tohoto obsahu. Většina uživatelů internetu je dnes více či méně obojím. Moderní technologie totiž umožnily velice snadné publikování veškerých obsahů na internetu. Program Foldit využívá také technologické možnosti webu 2.0 tím, že uživatelé spolupracují ve sdíleném virtuálním prostoru jeden s druhým a výsledky své práce mohou velice snadno zveřejnit.

Pokud byste tedy měli chuť podílet se na řešení problémů současné vědy a třeba i na objevení léku proti AIDS nebo rakovině, není nic jednoduššího, než se zaregistrovat na webových stránkách Foldit. Možná, že se v budoucnu splní přání jednoho z autorů Folditu, Zorana Popovice, který řekl: „Naším konečným cílem je, aby obyčejní lidé hráli naši hru a díky tomu se nakonec stali kandidáty na získání Nobelovy ceny.“ Pokud tedy toužíte po Nobelově ceně, neváhejte, zaregistrujte se a začněte hrát.

Color.com: Ukaž mi, co fotíš, a já ti ukážu, jaké máš přátele

Představte si, že čekáte v dlouhé frontě na zmrzlinu a o několik lidí před vámi stojí sympatický protějšek. Stydíte se ho oslovit. V tom si ale vzpomenete, že s sebou máte dobrého pomocníka. Na svém chytrém telefonu zvolíte aplikaci Color.com, vyfotíte něco hezkého ve svém okolí, připíšete něco vtipného a budete doufat, že sympatický protějšek má stejného pomocníka jako vy. Pokud tuto podmínku dotyčný splní a stojí do třiceti metrů od vás, pak se mu automaticky vaše fotografie a vzkaz zobrazí v mobilu. Objekt vaší pozornosti začne hledat, kdo v dané vzdálenosti obrázek pořídil a společný zájem je v tu chvíli na světě. Pak už stačí jen se přenést z virtuálního světa do reality.

Jiný příklad. Jste zmrzlinář a nikdo si k vám nechodí kupovat zmrzlinu, protože všichni chodí ke konkurenci do vedlejší cukrárny. Vsadíte tedy na Color.com. Vyfotíte mobilem několik krásných a velkých kornoutů se zmrzlinou, nápis na své prodejně, připíšete cenu a čekáte, zda si lidé ve frontě u souseda začnou nejprve prohlížet své mobilní telefony a posléze se začnou ohlížet po vašem krámku: „Páni, ten vedle má tak velké a levné kornouty se zmrzlinou a my tady čekáme v dlouhé frontě!“ řeknou si uživatelé nové mobilní aplikace a rozeběhnou se pro zmrzlinu k vám. To jsou ovšem zatím jen utopistické scénáře.

Lokální přítel
O jakou technologickou novinku se tady vlastně jedná? Color.com je novou geosociální službou pro sdílení fotografií, videí i komentářů. Jedná se o mobilní aplikaci (aplikace funguje na iOS a Android telefonech), která dokáže zároveň velmi přesně určit naši polohu. Umožní nám vyfotit a publikovat fotografii, kterou pak ukáže lidem, jež jsou přibližně do třiceti metrů od nás. Kromě této fotografie se automaticky ostatním uživatelům této aplikace zobrazí i náš profil a historie. Jednotlivý snímek lze okomentovat.

Podmínkou pro možnost vyměňování kreativního obsahu je existence komunity. Ta je teoreticky splněna. Uživatelé tak nejen tvoří nové lokální sociální vztahy, ale zároveň tvoří společný pohled na svět kolem sebe, který se proměňuje s každým novým uživatelem i jednotlivým záběrem. Z hlediska Brunsova pojetí produsage lze říci, že v tomto případě jde o „sdílenou prostorovou paměť a kolektivní zásobník naší vizuální znalosti světa.“ Jde tak o shromažďování určitého typu znalostí, či spíše způsobu nahlížení na naše okolí.



Kromě těchto nových možností však nutně dochází i k posunu ve vnímání našeho soukromí. Určení naší fyzické polohy už s pomocí Color není problém. Je tedy otázka, z jakého důvodu si takovou věc (kromě dvou příkladů v úvodu - seznamky a hyperlokální reklamy) bude chtít někdo pořídit. Jde vlastně o vytváření sociálních vazeb na základě naší polohy. Čím častěji se dostáváme do blízkosti jiného uživatele, tím je pro nás tento člověk (nebo spíš jeho fotka) důležitější. Když přestáváme být ve fyzickém kontaktu, začne se tento člověk z naší databáze „vytrácet“ (údajně jeho fotka postupně šedne, až se úplně vytratí). Co se týká databáze fotografií, má opravdu velké kapacitní možnosti. Vidíme totiž také fotky a profily lidí, kteří jsou do třiceti metrů od člověka, kterého už mezi svými kontakty máme, přestože my jsme v jejich blízkosti nikdy nebyli.

Stejně jako například na Facebooku, lze na základě tohoto sdílení dat snadno vytvářet nové sociální vztahy, ale můžeme také nežádoucí uživatele zablokovat. Provozovatelé Color.com kladou důraz také na to, aby jednotliví uživatelé vystupovali pod skutečnými jmény a fotkami v profilech. Uživatelé mají možnost mazat snímky, které sami nahrají a případně mohou nahlásit závadný obsah. To, v čem se od jiných sociálních sítí liší, je právě dynamika tvorby sociálních vazeb (sdílíme všechna data se všemi a jediným kritériem je lokálnost).

Zůstane(me) na ocet?
Jak bylo naznačeno, spuštění nové mobilní aplikace se zatím neobejde bez určitých nedostatků či komplikací. A to jak z hlediska praktického využití, tak i z hlediska etického. Pro reálný úspěch je také na začátku zapotřebí velká hustota uživatelů. Protože je zatím Color zdarma, lze se domnívat, že už jen ze zvědavosti někteří tuto novinku vyzkouší. Ale o hromadném boomu se dá asi hovořit jen stěží. Problémy mohou vzniknout i v oblasti ochrany osobních údajů. Ovšem to už záleží na každém jedinci. Pokud si tuhle službu aktivuje, tak musí počítat i s možnými negativními důsledky.

Jestli tedy najde Color smysluplné využití, tak to bude nejspíš v oblasti reklamy. Pochybuji, že až budete stát v létě ve frontě na zmrzlinu, tak se s jeho využitím seznámíte.

Jana Teplá