Seznamte se se Sweetie - holčičkou, na kterou letí internetoví pedofilové. Dostihne je někdo?

„Jmenuji se Sweetie, je mi 10 let a žiji na Filipínách. Každý den musím sedět před webkamerou a mluvit s muži.  Stejně tak jako desítky tisíc dalších dětí. Muži mi říkají, abych si sundala oblečení. A sami se svléknou. Hrají si se sebou a chtějí, abych si se sebou také hrála.“ 

Sweetie. Zdroj: Terre des Hommes International Federation. http://www.terredeshommes.org/webcam-child-sex-tourism/

Jde o úvodní slova jednoho virální videa s holčičkou, která se jmenuje Sweetie. Sweetie se pohybuje po internetových chatovacích místnostech. Jakmile se k chatu přihlásí, okamžitě jí začnou chodit desítky zpráv od mužů, kteří po ní chtějí různé sexuální věci, mnohdy i za peníze. Co ovšem internetoví pedofilové nevědí je to, že Sweetie není skutečná. Jedná se o počítačově propracovaný robotický 3D model.

Vznik skutečné Sweetie. Zdroj: National Post. http://news.nationalpost.com/2013/11/04/dozens-of-canadians-among-1000-adults-who-try-to-pay-for-web-sex-with-virtual-10-year-old-girl/

Dospělí muži nabízeli Sweetie finanční částky v přibližném rozmezí 1-100 amerických dolarů za to, aby jim předvedla nějakou sexuální službu přes webkameru - přestože věděli o tom, že jí je pouhých 10 let. Podle serveru news.Nationalpost.com jí dokonce jeden muž nabídl 500 $ za to, aby mohl vidět, jak má se svou starší sestrou sex. 

Zdroj: Youtube.com

U několika prvních zpráv se jednalo o žádosti o přímý kontakt přes webkameru. Tvůrci tyto (většinou muže) nazývají predátory. Mluvili s více než 25 tisíci a identifikovali tisíc z nich. Čtyři členové skupiny Terre des Hommes International Federation (TDHIF), která za projektem stojí, uvedli, že identifikovali 1000 pedofilů během 10 měsíců minulého roku. Během interakcí vědci využili pro identifikování pachatelů online vyhledávání a veřejné databáze. Z 1000 pachatelů je 999 mužského pohlaví. 254 predátorů bylo z USA, 110 z Velké Británie. Výzkumníci však identifikovali pouze 5 % z těch, kteří se snažili o to, aby se jim dostalo od Sweetie sexuálních služeb. 

Ukázka konverzace. Zdroj: studie Webcam child sex tourism. http://www.terredeshommes.org/wp-content/uploads/2013/11/Webcam-child-sex-tourism-terre-des-hommes-NL-nov-2013.pdf

Vědci ze skupiny aktivistů pro dětská práva vytvořili tento počítačový model, aby zabránili tomuto zneužívání prostřednictvím webkamery, které se nazývá Webcam Child Sex Tourism (WCST). To je definované tím, že dospělý platí dítěti za to, aby prostřednictvím webkamery předvádělo různé sexuální akty. 

Predátoři tu byli pochopitelně již delší dobu, ale je velice těžké jim cokoliv prokázat, pokud nejsou chyceni přímo při činu. Navíc využívají děti z rozvojových zemí, které tak vidí, že si mohou prostřednictvím těchto spojení snadno vydělat peníze. 

Ukázka konverzace. Zdroj: studie Webcam child sex tourism. http://www.terredeshommes.org/wp-content/uploads/2013/11/Webcam-child-sex-tourism-terre-des-hommes-NL-nov-2013.pdf

Kampaň, která má za cíl sehnat mimo jiné podpisy pod svou petici probíhá hlavně přes server Youtube. a oficiální webové stránky. Reportáže o Sweetie však natočily i renomované zpravodajské stanice, např. BBC a CNN. Většinu informací, včetně zpracované studie, lze nelézt na serveru Terre des Hommes International Federation.

Přestože se o internetové bezpečnosti mluví již delší dobu, video se Sweetie vyšlo ve známost díky virálnímu sdělení. Video je navíc dostupné s titulky v osmi jazycích. V anglickém jazyce ho na serveru Youtube zhlédlo k dni 18. 4. 2014 více než 4 469 000 uživatelů a video bylo zveřejněno dne 4. 11. 2013. Na tzv. virální média upozornil už i Henry Jenkins ve své studii If It Doesn’t Spread, It’s Dead. Video totiž splňuje základní předpoklady k virálnímu sdělení (i když tyto předpoklady nemusejí být zárukou). Je zajímavé a zároveň srozumitelné i pro laiky. 

Co se děje jinde u nás není?

Pro podobné případy nemusíme chodit daleko. Přestože v České republice není taková rozsáhlá kampaň, na něco podobného upozornil blog Michaela Čejka na serveru Respekt.cz. Zde zmiňuje ve svém článku Rajčatový pedotlak populární server na ukládání a sdílení fotek Rajče.cz a poukazuje na neuvědomění uživatelů týkající se dětských fotek. Nepochybně z vlastní nevědomosti sem nahrávají fotky svých nahých dětí (např. ve vaně či na dovolené u moře). Začal po tom pátrat na základě popudu od své kamarádky - na server vložila své fotky z rodinné dovolené u moře. Díky fotkám své malé neteře se návštěvnost tohoto alba vyšplhala až na 10 000 shlédnutí, přitom u všech ostatních byla výrazně menší. Přibližně 90 % návštěvníků přitom přicházelo přes různé účty. 

Na podobnou situaci upozornila autorka článku na serveru Modnipeklo.cz, kde se zabývala webovým server určeným pro skupinu matek Mimibazar.cz. 

Informace jsou dostupné

Informace lze naleznout na několika stránkách, např. i od Microsoftu či Applu. Ti přímo nabízejí i rodičovskou kontrolu, kde mohou rodiče monitorovat stránky, které děti navštěvují. Bohužel děti mohou mít přístup k počítačům i jinde - ve škole, v knihovně apod. 

V České republice se internetovou bezpečností zabývají například stránky Bezpečnyinternet.cz, kde je i přímo sekce pro děti či pro rodiče. Částečným řešením by mohla být větší informovanost internetové populace a případné zásahy ze strany majitelů stránek. 

Zpracovala: Adéla Hořínková

Zdroje: 

„ADA“. MIMIBIZAR. Modnípeklo.cz [online]. 2011-10-11 [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: http://www.modnipeklo.cz/2011/10/mimibizar/

BBC News - Meet Sweetie, the girl catching online predators. In: Youtube [online]. 05.11.2013 [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=OPkKVS8TBfA. Kanál uživatele WorldNewsVideos

BERKMAN, Fran. Virtual 10-Year-Old Girl Used to Expose Thousands of Pedophiles. mashable.com [online]. 2013-11-05 [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: http://mashable.com/2013/11/05/sweetie-child-sex-abuse/

CANADIAN PRESS. Dozens of Canadians among 1,000 adults who try to pay for web sex with ‘virtual’ 10-year-old girl. news.Nationalpost.com [online]. 2013-11-04. [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: http://news.nationalpost.com/2013/11/04/dozens-of-canadians-among-1000-adults-who-try-to-pay-for-web-sex-with-virtual-10-year-old-girl/

ČEJKA, Michael. Rajčatový pedotlak. Blog.Respekt.cz [online]. 2014-01-22. [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: http://cejkamichael.blog.respekt.ihned.cz/c1-61592170-rajcatovy-pedotlak

'Girl' used to find pedophiles online. In: Youtube [online]. 5.11.2013 [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=gYP2tInr_YY. Kanál uživatele CNN.

JENKINS, Henry. If It Doesn’t Spread, It’s Dead (Part One): Media Viruses and Memes. Confessions of an Aca-Fan: The official weblog of Henry Jenkins [online]. 2009 [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: http://henryjenkins.org/2009/02/if_it_doesnt_spread_its_dead_p.html

Stop webcam child sex tourism!. In: Youtube [online]. 4.11.2013 [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=aGmKmVvCzkw. Kanál uživatele sweetie.

TERRE DES HOMMES. Webcam Child Sex Tourism. terredeshommes.org [online].  © 2013 – Terre des Hommes International Federation [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: http://www.terredeshommes.org/wp-content/uploads/2013/11/Webcam-child-sex-tourism-terre-des-hommes-NL-nov-2013.pdf

Bezpečný internet

                                                                                                                                   Helena Pavličíková 

Řada jedinců, kteří jsou označováni jako „digital natives“- digitální domorodci, rodilí digitálové - zná přírodu pouze z médií, představy pedagogů a sociologů o procesu socializace staví na hlavu hlavně tím, že tráví s médii mnohem více času než se svými rodiči. Digitální technologie provázejí  život digitálních domorodců  tak samozřejmě a neodmyslitelně, že  mediálnímu multitaskingu – konzumaci více médií najednou – se věnují stále častěji.

Do digitálních (síťových, nových)  médií se vkládala od konce osmdesátých let  20. století velká očekávání, psalo se o digitálním okouzlení (digital sublime), o spirále humbuku (spiral of hype), o tom, jak bude prudce vzrůstat tvořivost dětí a jak se pozitivně zvýší motivace dětí poznávat a objevovat vše nové.  Ale zároveň se  objevila první varování zejména z řad pedagogů a psychologů, kteří upozorňovali jednak na to, že nekritický obdiv k hrdinům z digitálního světa, ztotožnění se s hrdinou, popřípadě jeho nápodoba, může s sebou nést i jistá nebezpečí – třeba v podobě přebírání negativních vzorů chování, ve vzrůstající agresivitě, neklidu, ztrátě zájmu o sociální kontakty „tváří v tvář“ a jiné. Jestliže před deseti lety nikdo nepoužíval slovo „facebook“, zůstávala rizika spojená se sdílením sociálních sítí  neznámá. Rizika chování dětí a dospívajících v kyberprostoru se však stala v posledních letech středem zájmu různých výzkumů a také programů, jejichž cílem je upozornit děti, jejich rodiče i učitele na pravidla bezpečného užívání internetu. A tak kromě sloves tweetovat, chatovat,  se rozšířila slovní zásoba české populace o podstatná jména hoax, kyberstalking, kybergrooming, sexting a obavy z toho, jak mohou mít děti zneužívány v kyberprostoru, oprávněně vzrostly.

Obrázek 1: http://www.e-bezpeci.cz/

Obrázek 2: http://seznamsebezpecne.cz/video/3-pornografie-za-uplat

 Obrázek 3: http://www.bezpecnyinternet.cz/

Obrázek 4: http://www.bezpecnyinternet.cz/deti/komiksove-pribehy/komiks-annin-pritel.aspx

Obrázek 5: http://www.ovce.sk/

   

Obrázek 6: http://sk.sheeplive.eu/fairytales/zodpovedne

Obrázek 7: http://sk.sheeplive.eu/fairytales/obtazovanie

Obrázek 8: http://uk.sheeplive.eu/games/cubes

Proč to dělají?

Z přehledu uživatelských stylů je patrné, že různí mladí uživatelé přistupují k internetu (ale i další digitálním médiím) různým způsobem. Co však tyto uživatele vůbec motivuje k tomu, aby internetu a dalším novým médiím věnovali tolik času a pozornosti? Pro mladší uživatele poskytují tato média možnost zábavy a odreagování, ale také učení a získání informací. U starších dětí a dospívajících se k tomu přidává řada dalších funkcí (viz SULER 2005). Aktivity v kyberprostoru jim pomáhají v hledání vlastní identity a umožňují s ní experimentovat. Díky online životu navazují nové intimní vztahy a hledají skupiny, v nichž mají pocit, že někam patří. Hledání identity, intimních vztahů a skupin přátel probíhá současně s procesem separace od rodičů a rodiny. Internet teenagerům umožňuje stát se nezávislými, dělat si věci po svém, prožívat dobrodružství, o nichž rodiče nemají tušení – a přitom tak činit z bezpečí domova. Nadto se kyberprostor stává místem, kde si dospívající mohou snadno odreagovat frustrace, které jsou s vývojovým stádiem dospívání často spojeny.

BEZPEČNÝ INTERNET Projekt Bezpečný internet.cz vznikl s cílem ukázat mnohá rizika spojená s používáním internetu a také na způsoby, jak se jim účinně bránit. V současnosti lze na internetu najít mnoho informací, které se bezpečnosti věnují. Ve většině případů se však jedná pouze o popis konkrétních rizik bez celkového rámce. Velmi často jsou tyto projekty také zaměřené pouze na určitou skupinu uživatelů, například na děti, nebo jsou vázané na produkty konkrétní společnosti.

Projekt Bezpečný internet.cz oslovuje různé cílové skupiny uživatelů a na názorných příkladech pomáhá vytvářet správné návyky internetové bezpečnosti. Projekt není vázán na produkty žádných společností a zcela zdarma poskytuje rady, návody i zkušenosti provozovatelů nejnavštěvovanějších internetových služeb.

Emailová komunikace, platby přes internet a bohužel i internetové viry jsou každodenními průvodci více jak 5,5 milionů lidí, kteří se každý měsíc připojují na český internet. Čím více budou právě oni vědět o možných rizicích spojených s používáním internetu, tím rychleji budou umět reagovat na podvodné nabídky, útočné viry nebo emaily zjišťující jejich osobní data.

Proto se zakládající partneři projektu, společnosti Česká spořitelna, Microsoft a Seznam.cz, domluvili a připravili společný projekt Bezpečný internet.cz. Hlavním cílem spojení je společnými aktivitami posílit celkové povědomí o rizicích a vzdělat české uživatele internetu v této oblasti.

Tento projekt je nekomerční a je otevřen pro další partnery, kteří chtějí vzdělávat uživatele v oblasti bezpečného internetu

Komiksové příběhy 

Příběhy jsou zaměřeny na různé věkové skupiny, nicméně děti je mohou procházet nezávisle na sobě.

Bezpečný Internet je jedinečnou příručkou z dílny WaltaDisneye, která je určená školákům, rodičům a učitelům.

Příběhy pro 7 až 12leté:

Nekonečný les vypráví příběh devítiletého Michala, který se učí používat počítač a e-mail. Příběh mimo jiné sděluje, co je to internet a co lze na internetu dělat. Současně se dozvíš, že na internetu se můžeš setkat také s negativními jevy, před kterými je nutné se chránit.

---

Annin nový přítel je pokračováním příběhu Nekonečný les a hlavní postavou je zde Michalova sestřenice Anna. Příběh se zabývá internetem jako veřejným prostorem, chováním na internetu a zveřejňováním obrázků.

---

Ztráty a nálezy vypráví příběh Michala hledajícího svoji ztracenou kočku Micku. V rámci pátraní se dozví, jak zacházet s osobními daty na internetu a pozná, že anonymita jeho uživatelů nemusí být vždy jen výhodou.

Příběhy pro 13 až 16leté:

Příběh Výlet do Říma začíná, když Ema, která je ve školním dramatickém kroužku, dostane scénář od neznámého přítele z chatu. Příběh se mimo jiné zabývá autorskými právy, ochranou počítače a významem hesel.

---

Příběh Zmatky a nehody se skládá z krátkých epizod, které se věnují správnosti informací na internetu, otázkám odpovědnosti spojeným se zveřejněním fotografií a textu, potkávání nových lidí na internetu a sítím typu peer-to-peer.

---

Další zajímavé informace o zásadách a pravidlech bezpečného používání internetu najdeš zde.

·         Jak bezpečně procházet web

·         Na co si dát pozor při on‑line komunikaci

Více »

·         Pravidla pro zabezpečení počítače

·         Jak zvýšit ochranu při užívání internetového bankovnictví

Více »

·         Doporučení, která by měl každý rodič znát

·         Jaká jsou rizika sociálních sítí

Více »

·         Prohlédni si komiksové příběhy

·         Dodržuj desatero bezpečného internetu

Více »

·         Tipy pro výuku

Tipy pro výuku

Diskutujte s dětmi nad konkrétními tématy týkajícími se bezpečnosti na internetu. 

Způsob seznámení s otázkami informační bezpečnosti

Informační bezpečnost na internetu lze zařadit do následujících výukových hodin: informatika, základy společenských věd, občanská nauka. Pokud zvolíte formu debaty, je možné ji zařadit také do hodin českého jazyka nebo do výtvarné výchovy.

Ukázková struktura výuky:

1)	Podnícení debaty ·         Proč je informační bezpečnost důležitá a proč je nutné se těmto otázkám věnovat ve škole? ·         Mezi možné důvody rizik patří aspekty související s vlastnostmi internetu a jeho důležitostí jako komunikačního média, které jsou uvedeny v části pro učitele.

2)

Seznámení s příběhy ·         Žáci si mohou samostatně přečíst příběhy prezentované ve formě animovaných filmů. ·         Příběh Nekonečný les je určen především pro žáky ve věku 7 až 10 let. ·         Když děti dostatečně nezvládají četbu, může je příběhem provést učitel. ·         Příběh Výlet do Říma je určen hlavně pro žáky ve věku 11 až 14 let. ·         Jako doplňkovou činnost mohou žáci popsat nějaký související problém.

3)	Diskuse ·         Poté co si žáci příběhy přečtou, utvoří skupiny, ve kterých budou moci diskutovat o problémech prezentovaných v příbězích. ·         Důležité je zahrnout osobní zkušenosti a pohledy žáků na informační bezpečnost na internetu.

Možná témata k diskusi:

Co patří mezi osobní údaje?

Jméno a adresa - ano, ale mezi osobní údaje patří také další informace, které se vás mohou týkat, např. telefonní číslo, adresa školy nebo e-mailová adresa.

---

Metodické materiály, informace a podklady pro pedagogické pracovníky můžete získat na serveru Moderní učitel.

www..e-bezpeci.cz

Základní informace o projektu

Projekt E-Bezpečí je celorepublikový projekt zaměřený na prevenci, vzdělávání, výzkum, intervenci a osvětu spojenou rizikovým chováním na internetu a souvisejícími fenomény. Projekt je realizován Centrem prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého ve spolupráci s dalšími organizacemi.

Projekt se zaměřuje na nebezpečné internetové fenomény, které ohrožují jako děti, tak i dospělé uživatele internetu.

Projekt E-Bezpečí se specializuje zejména na:
a) kyberšikanu a sexting (různé formy vydírání, vyhrožování, poškozování obětí s pomocí informačních a komunikačních technologií),
b) kybergrooming (komunikace s neznámými uživateli internetu vedoucí k osobní schůzce),
c) kyberstalking a stalking (nebezpečné pronásledování s použitím ICT),
d) rizika sociálních sítí (zejména sítě Facebook),
e) hoax a spam,
f) zneužití osobních údajů v prostředí elektronických médií.

Základním východiskem činnosti projektu je terénní práce s nejrůznějšími cílovými skupinami, přednášková činnost, preventivní vzdělávací akce apod. Přednášky/besedy mapují jak konkrétní nebezpečné jevy, tak možnosti prevence a obrany proti útočníkům. Představa o problematice je vytvářena na základě modelových situací i skutečných kauz. Besedy jsou multimediální, jsou doprovázeny prezentací a videoukázkami.

Mezi cílové skupiny projektu E-Bezpečí patří žáci a studenti (od 1. stupně ZŠ), učitelé, preventisté sociálně patologických jevů, metodici prevence, policisté (městská policie, Policie ČR), manažeři prevence kriminality, vychovatelé, pracovníci OSPOD a v neposlední řadě také rodiče.

Kromě vzdělávacích akcí realizuje projekt E-Bezpečí také pravidelná celorepubliková výzkumná šetření, zaměřená na rizikovou komunikaci v online prostředích, provozuje také online poradnu, vydává řadu zajímavých tiskovin pro žáky/učitele a realizuje řadu dalších aktivit.

Historie projektu

Projekt jako celek byl zahájen v roce 2008 (předcházelo mu období sběru a systematizace dat spojených s online kriminalitou v českém prostředí) díky grantové podpoře Grantové agentury ČR. Grantová podpora trvala do roku 2009, kdy se projekt osamostatnil a začal fungovat jako jeden z klíčových projektů Pedagogické fakulty UP v Olomouci.

Od roku 2009 byl projekt E-Bezpečí podporován různými granty a účelovými dotacemi např. od:
* Statutárního města Olomouc (Městský program prevence kriminality)
* Olomouckého kraje (např. v rámci projektu Patron bezpečného netu)
* ESF OP VK (získali jsme 2 projekty na podporu témat E-Bezpečí)
* Ministerstva vnitra ČR (proškolení policistů PIS všech krajů)
* Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR (program prevence rizikového chování)
* Fondu rozvoje vysokých škol (v rámci inovací studijních předmětů)
* firmy Vodafone (která prvky E-Bezpečí využívá v rámci CRS)
a dalších menších donátorů.

Regionálním mediálním partnerem projektu se stal Český rozhlas Olomouc, který společně s týmem E-Bezpečí začal realizovat specializované diskusní živé pořady o rizicích internetu.

S projektem E-Bezpečí samozřejmě spolupracuje také Policie ČR. Projekt začal rovněž realizovat placené formy vzdělávání (zejména v situacích, kdy nebylo možné vzdělávací akce pokrýt z grantových dotací).

Projekt v roce 2009 získal 3. místo v národním kole Evropské ceny prevence kriminality MVČR.

Současnost

V současnosti je projekt E-Bezpečí dynamicky fungujícím preventivním projektem, který poskytuje pomoc velkému množství uživatelů internetu – dětem i dospělým. Zároveň nabízí pomocnou ruku všem, kteří se dostali díky některému z online nebezpečí do obtížné situace.

E-Bezpečí je uznávaným projektem podporovaným klíčovými ministerstvy (MVČR, MŠMT) a Policií ČR, představuje velmi důležitý článek v oblasti prevence online kriminality – a to na národní úrovni.

Novou úroveň a rozměr dodává projektu E-Bezpečí grantový projekt E-Synergie, který začne být řešen od dubna 2011.

Za tým projektu E-Bezpečí
dr. Kamil Kopecký, Pedagogická fakulta UP v Olomouci

Chcete vědět o problematice rizikové virtuální komunikace více? Přečtěte si článek Proč vlastně E-Bezpečí.

Vodafone Czech Republic, a.s.
Seznam, a.s.
Google Czech Republic, a.s.
Policie ČR

Linka bezpečí
Statutární město Olomouc
Ministerstvo vnitra ČR
Zodpovedne.sk
CyberspaceResearch Unit, University ofCentralLancashire, Preston, UK
Net University s.r.o.
Český rozhlas Olomouc
Člověk v tísni
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

OVCE.SK

Internetový portál sa spustil 8. októbra 2009 v slovenskej verzii a vo verzii pre národnostné menšiny žijúcich na Slovensku (maďarská, rómska). Postupne sa dopĺňal o poučný, hravý obsah a 8. februára 2011 sa rozšíril na medzinárodnú úroveň. Prvé multijazyčné verzie sú nemčina (Rakúsko, Nemecko, Švajčiarsko, Luxemburg, Belgicko), slovinčina (Slovinsko), maďarčina (Slovensko, Maďarsko), rómčina (Slovensko, Maďarsko), posunkový jazyk (Slovensko), slovenčina s anglickými titulkami (Anglicko, Írsko, Cyprus, Malta). Portál je vytvorený aj pre zrakovo postihnutých občanov akceptuje vo svojich pravidlách aj iné znevýhodnené skupiny užívateľov (napr.: užívateľov s telesným postihnutím, užívateľov s alternatívnymi zobrazovacími zariadeniami).

Projekt Sheeplive (slovenský originál OVCE.sk) vznikol z iniciatívy eSlovenskoo.z. ako súčasť projektov Zodpovedne.sk, Pomoc.sk a Stopline.sk. Projektovými partnermi sú ďalej Ministerstvo vnútra Slovenskej Republiky a Slovenský výbor pre Unicef. Hlavným cieľom projektu je detský animovaný seriál a medzinárodný internetový portál. Projekt sa zameriava na bezpečnosť detí a mládeže, najmä na riziká internetu, mobilov a nových technológií. Pre nižšiu vekovú kategóriu detí projekt pôsobí ako prevencia, mládeži vtipne nastavuje zrkadlo ich nevhodného správania sa a dospelých chce projekt poučiť.

Detský animovaný seriál sa vracia k tradíciám pôvodnej kreslenej tvorby pre deti a mládež v Česko-Slovensku. Rozprávky vznikli s finančnou podporou EÚ programu Bezpečný internet. Prvé 4 pilotné časti mali na Slovensku premiéru 8. októbra 2009 a zaoberajú sa témami:

·         Bez kožušteka (Zverejňovanie fotografií a videí z odhalenými časťami tela.)

·         Netancuj s vlkom (Zneužitie fotografií a videí.)

·         Zatajovaný kamarát (Nadväzovanie kontaktov za účelom sexuálneho zneužitia - Grooming.)

·         Biele ovce (Diskriminácia a rasizmus na internete)

Ďalších 5 častí mali slovenskú premiéru 8. februára 2011. V spolupráci s ÖsterreichischesInstitutfürangewandteTelekommunikation - ÖIAT (Rakúsko) a Univerza v Ljubljani (Slovinsko). Za podpory EÚ programu Základné práva a občianstvo. Projekt finančne podporil Audiovizuálny fond Slovenskej republiky.

·         Deväťdesiatdeväť (Reťazové listy šťastia?)

·         Ogrgeľ (Internet si vždy pamätá tvoje chyby z minulosti.)

·         Korunka krásy (Anorexia, recepty „krásy“ na internete.)

·         Pomsta (Virtuálne prenasledovanie - Cyberstalking.)

·         Hlásna trúba (Prezradenie údajov a majetkových pomerov - Phishing.)

V týchto dňoch majú premiéru 4 časti:

·         Fašiangová maska (Napodobňovanie mediálnych vzorov v nebezpečných scénach.)

·         Tisíc priateľov (Virtuálne priateľstvá.)

·         Druhý breh (Sociálna rovnosť.)

·         Ohňostroj (Nebezpečenstvo výroby a použitia výbušnín.)

V roku 2012 sa plánuje premiéra ďalších 8 častí. Rozprávky vzniknú s finančnou podporou EÚ programu Bezpečný internet.

·         Maškarný ples (Nikdy nevieš, kto je na druhej strane internetu alebo mobilu.)

·         Ruky hore (Vulgárny jazyk a gestá.)

·         Cudzí mobil (Rešpektujte súkromie svojho priateľa. Etiketa mobilnej komunikácie.)

·         Hrubokrk (Virtuálne prenasledovanie - Cyberbullying.)

·         Mobilmánia (Závislosť na mobile, etiketa mobilnej komunikácie.)

·         Darčeky (Nakupovanie cez internet. Nakupujte len to, na čo máte.)

·         Guľovačka (Natáčanie násilných a ponižujúcich scén - Happy slapping.)

·         Pomútené hlavy (Závislosť na počítačových hrách.)

Internetový portál sa spustil 8. októbra 2009 v slovenskej verzii a vo verzii pre národnostné menšiny žijúcich na Slovensku (maďarská, rómska). Postupne sa dopĺňal o poučný, hravý obsah a 8. februára 2011 sa rozšíril na medzinárodnú úroveň. Prvé multijazyčné verzie sú nemčina (Rakúsko, Nemecko, Švajčiarsko, Luxemburg, Belgicko), slovinčina (Slovinsko), maďarčina (Slovensko, Maďarsko), rómčina (Slovensko, Maďarsko), posunkový jazyk (Slovensko), slovenčina s anglickými titulkami (Anglicko, Írsko, Cyprus, Malta). Portál je vytvorený aj pre zrakovo postihnutých občanov akceptuje vo svojich pravidlách aj iné znevýhodnené skupiny užívateľov (napr.: užívateľov s telesným postihnutím, užívateľov s alternatívnymi zobrazovacími zariadeniami).

Je internet lepší veřejnou sférou?

Na tuto a další otázky se pokusili odpovědět autoři Jürgen Gerhards a Mike S. Schäfer ve své studii Is the internet a better public sphere? Comparing old a new media in the USA and Germany. Studie je reakcí na naděje upínající se k internetu jako spasiteli veřejné sféry. S jeho rozvojem se totiž množí kritická srovnání nových a starých médií, ve kterých jsou ta stará prezentována jako neschopná vytvořit široce přístupný prostor pro diskusi občanské společnosti a přispívat tak k demokratické komunikaci.

Studie na tyto předpoklady reaguje srovnávací analýzou veřejného prostoru v tištěných médiích a komunikace zprostředkované internetovými vyhledávači v USA a Německu. Při posuzování, zda internet umožňuje lepší přístup a vliv na veřejnosti menšinovým skupinám a jejich argumentům, čerpá z Habermasova participativního modelu veřejné sféry. Autoři pomocí obsahové analýzy sledovali kteří aktéři, hodnocení, argumenty a rámce byly užity ve vybraném období v tištěných médiích a internetové komunikaci. Na základě výsledků pak dochází k závěrům, že internet není lepším komunikačním prostorem ve srovnání s tištěnými médii. V obou médiích prostor ovládají stejní aktéři, podobná hodnocení, argumenty a dochází k podobnému rámcování. Navíc se internetová komunikace zdá být ještě více jednostranná než tištěná média ve smyslu struktury účastníků a hodnocení problému.

Dále upozorňují na příčiny těchto výsledků, které tkví ve vyhledávacích mechanismech internetových vyhledávačů, které komunikaci organizují. Ty dávají více prostoru institucionalizovaným aktérů a ve výsledku mohou veřejnou debatu spíše tišit. Proti tomu staví stará média, která jsou alespoň částečně vedena žurnalistickými normami.

Mapping the Arabic blogosphere: politics and dissent online

ETLING, Bruce, KELLY, John, FARIS, Robert, PALFREY, John. Mapping the Arabic blogosphere: politics and dissent online. New Media & Society [online]. 2010. č. 8 [cit. 2011-05-15]. Dostupný z WWW: http://nms.sagepub.com/content/12/8/1225

Tato studie se zabývá strukturou a obsahem blogů v arabském světě. Ty byly zkoumány v období od března 2008 do dubna 2009. Využívá metody frekvenční analýzy v kombinaci s ručním kódováním. Nalezena byla síť, ve které se identifikovalo přibližně 35 000 blogů v arabštině. Zmapování proběhlo v rámci 6 000 nejvíce propojených blogů a ručně jich bylo zakódováno kolem 3 000. Studie především hodnotí zasíťování veřejné sféry v arabsky mluvících zemích, které se utváří na úrovni států.

Nejvíce politicky aktivní blogeři se nacházejí ve státech Egypt, Kuvajt, Sýrie a v oblasti Levanta. Rozdíly mezi nimi se projevují podle toho, na kolik je rozdílná politická situace v daných zemích a jak na danou politickou situaci reagují občané daného státu. Kromě rozdílů v názorech, vyvstávají v této oblasti na povrch také rozdíly náboženské, genderové a rozdíly v možnostech přístupu k/do internetu.

Blogeři se zaměřují především na hlavní politická támata. Jediným tématem, které se vine napříč všemi oblastmi, je téma Palestiny a politické problémy s ní spojené. Blogeři preferují a odkazují především na přední stránky Webu 2.0 (YouTube, Wikipedia, apod.) a také pan-arabská mainstreamová media, jako je Al Jazeera.

Velkej třesk!

V České republice existuje poměrně silná tradice informování o scéně okolo počítačových her. Je to dáno zejména tím, že těsně po převratu v roce 1989 zde začaly vznikat první tištěné časopisy (Excalibur, Score, Level), přičemž již v počátcích se kolem nich sešel velmi silný a hlavně stálý kolektiv autorů. Pokud bychom měli porovnávat tištěná média z té doby u nás a ve světě, zjistili bychom, že kvalita byla překvapivě velmi podobná, leckdy dokonce lepší na české straně. Přesto zde vznikl jeden úzus, který velmi jasně definoval v roce 2000 tehdejší šéfredaktor časopisu GameStar, Karel Papík. České herní magazíny se totiž (s čestnou výjimkou v podobě přejatých materiálů typu Oficiálního PlayStation Magazínu) vždy primárně omezovaly na jakýsi katalog recenzí aktuálních titulů. Tradiční šablona časopisu měla tvar „novinky-preview-recenze-návody-soutěž“. Opravdu „hardcore“ novinářská práce, která zahrnuje tematické články, rozhovory, úvahy a analýzy, zde buď neexistovala, nebo byla minimalizována na nezbytné minimum. Zapojení čtenářů, nepočítáme-li soutěže, bylo rovněž nulové a nikdo z tehdejších redaktorů se ani nesnažil s touto situací něco udělat, neboť lidé si na toto schéma zkrátka zvykli a na změnu si tím pádem z jasných důvodů nikdo netroufl.

Papíroví dinosauři

Ti samí redaktoři přitom stáli i u zrodu prvních internetových herních serverů (Bonusweb, Hrej, Tiscali). A i kvůli návykům z dosavadní časopisecké redaktorské práce je začali vést ve velmi konzervativním duchu. Vedle nezbytných využití internetu jakožto interaktivního média, typu čtenářského hodnocení, okamžitého kontaktu s redakcí a stahování aktuálních souborů všeho druhu se ovšem stále jednalo pouze o prodlouženou ruku papírových časopisů. Pochopitelně je třeba vnímat i omezené možnosti tehdejší doby. Ať už se jedná o celosvětový trend, dostupnost nových technologií, či tehdejší pokrytí internetového připojení na území České republiky. Nicméně už v té době je zcela evidentní, že české internetové servery budou o svého „zákazníka“ bojovat hlavně kvalitním, byť standardním obsahem. Prim v tomto ohledu určitě hrál Bonusweb, který pod vedením šéfredaktora Zdeňka Polácha určoval směr českého herního internetu. Jako vůbec první nabídl stahování plných her (freeware) zdarma, zřídil databázi českých lokalizací do zahraničních her, ale hlavně dostal pod svou střechu jak tehdejší oblíbené autory, kteří si udělali jméno v papírových časopisech, tak nadějné začínající psavce, jež si získávali své první herní ostruhy čistě ve vodách internetu.

S tím, jak získávaly internetové magazíny daleko důležitější postavení na českém herním poli, se postupně začala měnit jak jejich úloha, tak úloha papírových časopisů. Level i Score se začaly postupně zaměřovat na exkluzivní „print“ a video materiály (kvůli nimž zřizovaly i celé speciální DVD disky), které nebyly, a stále nejsou, dostupné na internetu a typy článků, fungující nejlépe v grafické sazbě časopisu (např. retro, komentáře), či útvary, které by si na webové stránce kvůli jejich značnému rozsahu jen málokdo přečetl celé (analytická témata). Velký zlom, co se internetových serverů týče, nastal ve chvíli, kdy vydavatelství Vogel Burda Communications odkoupilo portál Hrej.cz. Vůbec poprvé se ve větší míře začal objevovat multimediální obsah přímo závislý na čtenářské / divácké / posluchačské odezvě. Videorecenze, podcasty a různé interaktivní pořady kopírovaly trend ve světě, byť s několikanásobně menšími rozpočty a nižšími produkčními kvalitami. Ve stejný moment ovšem český online trh ustrnul na mrtvém bodě. I z jasných ekonomických důvodů se nesnažil dále kopírovat vývoj v zahraničí, kde se redaktoři daleko více snažili zapojit čtenáře do aktivit přímo na svých serverech. Jedinou výjimkou na českém internetu je v tomto ohledu server Eurogamer.cz, který nabízí například čtenářské recenze, či velkou evropskou databázi videomateriálů. Je ovšem důležité dodat, že se jedná o licencovaný formát ze zahraničí, kdy byl přebrán jak layout samotných stránek, tak veškeré databáze.

Časy se mění

Učebnicovým příkladem, jak by měl vypadat takový moderní herní web, který klade důraz na silnou komunitu, je relativně nový americký server Giant Bomb. Vedle toho, že nabízí zcela netradiční layout stránek, počínaje základní homepage, je nejen založen na komunikaci se čtenáři, ale dokonce i na čtenářský popud vznikl. Čtveřice kmenových redaktorů (Jeff Gerstmann, Ryan Davis, Brad Shoemaker, Vinny Caravella) totiž za různých okolností odešla, či byla odejita z ostatních herních webů a původním plánem bylo založit blog, na který by si mohli psát cokoliv bez editorských omezení. Kompletní start webu proběhl v polovině roku 2008 a už tehdy bylo jasné, že obsah bude velmi netradiční. Sice si stále můžeme přečíst recenze, prohlédnout aktuální videa a pídit se po novinkách, ale to je pouze desetina z celkového obsahu serveru.

Tu největší část zabírá uživatelská databáze naprosto všeho, co souvisí s herní kulturou. Podobně jako Wikipedia, i zde mohou uživatelé vytvářet svá encyklopedická hesla, k nimž tvoří rovněž popisky a provazují je s již existující herní databází, tvořenou samotnými redaktory. Jednotlivá hesla mohou upravovat pouze registrovaní uživatelé. Nováčci se musí nejdříve „osvědčit“ v očích administrátorů kvalitními příspěvky, až posléze jim jsou přidělena editační práva například pro určitou pod/kategorii (např. střílečky, jRPG, zbraně,…). Důležité však je, že heslo může existovat naprosto k jakékoliv drobnosti. Kupříkladu u velmi známé hry Super Mario Bros. jsou vytvořená hesla jak k hlavnímu hrdinovi, tak k jeho nepřátelům, ale rovněž k bonusovým předmětům, nebo součástem herního plánu. Velmi početná uživatelská komunita si je navíc vědoma své zodpovědnosti a snaží se eliminovat jednak duplicitní příspěvky, ale i na první pohled očividné nesmysly. Uživatel, který odmítá respektovat nepsaná komunitní pravidla, je nejdříve upozorněn na svůj prohřešek a v případě opakování suspendován na řadového uživatele bez jakýchkoliv práv.

Svévolná realizace

Maximální zapojení uživatelů, kdy redaktoři pouze vytvoří nástroje a lidé samočinně generují obsah, je patrný i u druhého důležitého opěrného bodu celého Giant Bombu. Tím jsou uživatelské kvízy. Ve velmi jednoduchém ovládacím rozhraní si naprosto každý může vytvořit vlastní otázku, přiřadit ji do několika kategorií a čekat na statistiky, které ukáží, jak složitou hádanku se mu povedlo vymyslet. Opět velmi jednoduchý koncept, který dovede přitáhnout na stránky obrovské množství lidí, kteří mají, už z podstaty zájmu o počítačové hry, soutěžení v povaze. Třetím a zřejmě nejdůležitějším prvkem Giant Bombu jsou takzvané „achievementy“, neboli trofeje za dosažení určitých cílů. Ty vytváří výhradně redaktoři a maximálně prověření uživatelé, neboť jsou mnohdy svázány i s reklamou na konkrétní výrobek. Ve zkratce se jedná o to, že uživatel si přečte nápovědu k určitému úkolu, chvíli pátrá na vlastní pěst, zajde do diskusního fóra, které je velmi pečlivě (opět samotnými uživateli) moderováno, aby nikdy nebyla prozrazena definitivní odpověď, a nakonec (většinou) úspěšně zavítá na konkrétní stránku v rámci serveru Giant Bomb, za což získává nejen jakousi formu odznáčku na svůj profil, ale rovněž zkušenosti, které jsou jakýmsi důkazem o prověřenosti uživatele. Jedná se o neskutečně vychytralý systém, který vás donutí setrvat na stránkách velmi dlouhou dobu pouze kvůli tomu, abyste si „vyzobali“ veškeré trofeje.

Otázkou pochopitelně je, zda se podobného systému můžeme v nejbližší době dočkat i v rámci českého herního internetu. Myslím, že nikoliv. Jednak je mentalita českých hráčů a vlastně i očekávání toho, co dostanou od herního serveru, někde jinde, než v případě hráčů v USA. Ovšem pochopitelně jsou největším problémem finance. Ani jeden z předních českých serverů nepoužívá v současnosti takový design stránek, který by umožňoval jednoduché zakomponování výše zmíněných prvků (či jejich variant) a kompletní reorganizace webu by pro většinu z nich byla, s mírnou nadsázkou, smrtící. Jsme tedy u nás navěky odsouzeni k tomu, abychom četli recenze, komentovali v diskusích, poslouchali podcasty, ale na „to zajímavé“ chodili do zahraničí? Domnívám se, že rovněž ne. Pouze je třeba si počkat na nějaký velký třesk.

Jaromír Möwald (autor je redaktorem serveru Hrej.cz)