3D grafikem nebo čímkoliv jiným - snadno a rychle

Dávno pryč jsou časy, kdy se tvorba počítačové grafiky týkala pouze několika vyvolených, kteří měli přístup k drahým profesionálním počítačovým softwarům nebo kteří měli to štěstí studovat obor související s počítačovou grafikou, nedej bože museli mít nějaké hlubší znalosti matematiky či programování. Základní fotomontáž dnes dokáže udělat každý školák z druhého stupně a ani k tomu nepotřebuje mít v počítači nainstalovaný žádný grafický editor. Stačí mu pouze internetový prohlížeč a například nástroj Canva a může se pustit do základní, ale celkem kvalitní grafické práce. Když o tom přemýšlím, tak možná zmíněný školák k realizaci svých kreativních myšlenek nepotřebuje ani ten počítač, ale stačí mu pouze chytrý telefon nebo tablet a příslušná aplikace, kterých se na Google Play nebo iTunes najde jistě nespočet.

Pro lidi, kteří si například pohrávají s myšlenkou práce herního vývojáře a při pomyšlení na zmiňovanou matematiku nebo programování se jim dělá zle, jsou tohle zlaté časy. Takoví lidé, totiž mohou začít třeba s 3D grafikou a bez jakéhokoli oficiálního odborného vzdělání či investování peněz do často velice drahých 3D grafických editorů, se mohou propracovat až do jejich vysněného herního studia. Samozřejmě s určitou dávkou odhodlání a špetkou talentu. Koncept kolektivní inteligence, který v devadesátých letech minulého století popsal francouzský filozof a mediální teoretik Pierre Lévy, totiž v současnosti dost dobře funguje. Samozřejmě funguje nejen v oblasti počítačové grafiky, ale také ve velkém množství jiných oborů a člověk se tak z domova může naučit téměř cokoliv.

Co tedy jako aspirující 3D grafik potřebujeme k práci a ke zdokonalování se? Pro začátek by se hodil nějaký ten 3D software. Stránka na Wikipedii nám nabízí množství možností a i když vyřadíme všechny programy, které jsou placené, stále máme celkem slušný výběr. O kvalitě některých freeware 3D programů by se asi dalo diskutovat, ale po krátkém hledání odpovědi na otázku: „Který free 3D software zvolit?“ zjistíme, že nejlepší volbou pro nás bude opensource 3D editor Blender. Výběr tohoto programu má asi dva hlavní důvody, krom toho, že je zdarma. Zaprvé, je Blender velice rozšířený, to znamená, že potenciální množství návodů, fór a jiného potřebného „studijního“ materiálu je velmi vysoké. Zadruhé, Blender dosahuje kvalitou a tvůrčími možnostmi ke špičkovým komerčním programům jako Maya, 3DS Max nebo Cinema 4D.

Hlavní potřebný software tedy máme, ale nastává problém. Jak se ten program ovládá? A co jsou to ty polygony? Odpovědi na tyto otázky a na různé další, na které narazíme později, nalezneme velice lehce pomocí vyhledávání na Googlu nebo na Youtube. Pomoci nám může nějaká z mnoha komunitních stránek, jako třeba blenderartists.org. O základní terminologii si můžeme přečíst například na blogu Plularsight. Můžeme také začít odebírat výukový YouTube kanál Blender Guru, který se zabývá výhradně tímto editorem. Nebo prostě stačí do vyhledávače napsat spojení „Blender basics“ a kliknout na první odkaz. Možnosti jsou v tomto ohledu opravdu dalekosáhlé.

Úplně každému grafikovi se také jistě hodí nějaký bitmapový editor, nám se bude například hodit pro tvorbu textur nebo úpravu vyrenderovaných scén. Nejlepší volbou by určitě byl Adobe Photoshop, který je obrovsky rozšířený a platí za nejlepší editor svého druhu. Špatnou zprávou pro nás ale je, že se jedná o měsíčně placený komerční program. Proto můžeme sáhnout například po známém opensource programu Gimp. Naše požadavky Gimp splňuje, je dostatečně kvalitní, je rozšířený a je zdarma. Bitmapový editor tedy už máme, ale možná zatím ani nevíme, co jsou to textury, k čemu jsou dobré a jak je vytvořit. V takovém případě se můžeme znovu ponořit do hlubin YouTube a Googlu a najít si nějaké „How To…“. Pokud nás zajímají spíše teoretické informace a ne proces tvorby textur, můžeme si jednoduše vygooglovat požadovaný článek nebo vlákno na fóru.

Množství informací, které se dají v prostoru kolektivní inteligence najít je opravdu pozoruhodné. Ve 3D grafice můžeme například narazit na různé specifické problémy. Dejme tomu, že vytváříme nějakou skleněnou nádobu a pro realistický vzhled potřebujeme vědět index lomu světla skla – věc, o které jsem nikdy předtím neslyšel. Žádný problém. Za deset vteřin se z Wikipedie dozvím, že index lomu světla skla je 1,5 až 1,9. Zadám tedy hodnotu do 3D editoru a mám hotovo, problém jsem vyřešil a ještě jsem se dozvěděl něco nového. Studnice sdílených vědomostí ale určitě není bezedná a odpovědi na některé otázky nebo problémy se prostě nedozvíme. Máme ale možnost se toho dozvědět a naučit opravdu hodně.

Ius Wiki - studenti sobě

Jak už název napovídá, jedná se o jeden z Wikiprojektů, variaci na populární Wikipedii. Kdo má alespoň základní „uživatelskou“ znalost latiny, tak se nejspíš dovtípí, že tahle Wiki má něco společného s právem. Jde o web studentů Právnické fakulty Univerzity Karlovy, ale může posloužit i studentům ostatních právnických fakult. Dostanete se na něj po vyťukání adresy ius.tulacek.eu a většina studentů mu neřekne jinak než „Tuláček“. Proč zrovna Tuláček? Tyto stránky nesou jméno, respektive příjmení, jejich stvořitele, jednoho „téměř absolventa“ Matematicko-fyzikální fakulty UK, oboru umělá inteligence, jež se z dlouhé chvíle rozhodl vystudovat práva. S trochou nadsázky lze říci, že kolektivní inteligence je vlastně inteligencí umělou, proto není divu, že Tuláčka stvořil právě tento matfyzák. Když vezmeme v úvahu, že v jednom ročníku je cca 600 studentů, dostaneme už celkem slušný mozek, nemyslíte?

Nápad to není nikterak originální, inspirací mu byla WikiSkripta - stránky studentů lékařských fakult. Nejedná se ani o jedinou právnickou Wiki – už delší dobu existuje encyklopedie Iuridictum. Přesto lze říct, že Tuláček je svým způsobem výjimečný, Hlavním smyslem těchto stránek je kolektivní vypracování zkouškových otázek za využití konceptu produsage. Student si vybere některou z otázek, tu vypracuje a zveřejní ji ku prospěchu všem. Kdokoliv a kdykoliv ji pak může doplnit, opravit či aktualizovat a tak se otázky neustále zdokonalují. To je hlavní výhoda oproti jiným stránkám se studijními materiály (jako např. Spolužáci, Vakobobři, Primát a mnoho dalších). Aby toho nebylo málo, jsou ke každému předmětu vytvořeny teamy dobrovolníků, jež zodpovídají za správnost otázek, provádí korekturu, a to jak odbornou, tak jazykovou. Tuláček nežije jen svým vlastním životem, ale v symbióze s facebookovou skupinou, kde jsou zveřejňovány novinky, dotazy, připomínky, výzvy apod.

Ikonismus – esperanto současnosti

Student je především tvor líný, nejvíce energie je schopen obětovat hledání způsobu, jak energii ušetřit. A proto dává raději přednost vypracovaným otázkám, jež nepřesáhnou 200 stran, před několikasetstránkovými učebnicemi. S vrozenou leností studenta počítá i grafická podoba Tuláčka – na úvodní stránce nalezneme názorné ikonky ke každému předmětu, které návštěvníkovi usnadní orientaci a díky nimž nemusí přečíst ani písmeno navíc. Není zkrátka čas, ztrácet čas. Používání „ikonismu“ je nový trend, který má usnadnit komunikaci, jedná se vlastně o takové novodobé esperanto, uměle vytvořený jazyk pro mezinárodní komunikaci. Na rozdíl od esperenta se ale jazyk ikon ujal, stačí chvilku brouzdat po internetu a uvidíte sami. To jsem ale odbočila, takže zpátky k Tuláčkovi.

Tuláček má háček

Nikdo není dokonalý, ani Tuláček ne. Prvním nedostatkem je jeho věk. Tuláčkovi nejsou ani dva roky, proto zatím slouží pouze prvním dvěma ročníkům. Vedle vypracovaných otázek zde naleznete i výpisky z přednášek, seminářů, diskuzi, zadání testů či odpočinkové sekce „Hlášky našich drahých pánů, profesorů, docentů a doktorů“ a „Srandičky z per studentů“. Tedy přesněji, měli byste nalézt. Po bližším ohledání zjistíte, že Tuláček je v tomto směru ještě trochu „nedonošený“, spousta toho zatím chybí. To souvisí jak s jeho batolecím věkem, tak i s dalším problémem: spousta studentů ráda redukuje koncept produsage na pouhé usage, tedy užívání. A tak se stává, že Tuláček nevyužívá celé své mozkové kapacity, ale pouze zlomku svých mozkových buněk, na nichž parazitují ostatní.

Posledním nedostatkem je, že i přes veškerou snahu obsah otázek kontrolovat, se sem tam nějaká ta chybka vloudí. Může to být dáno nepochopením dané látky či neznalostí souvislostí (například otázky z Ústavního práva obsahují chybné odkazy na starý trestní zákon, což je dáno tím, že studenti druhého ročníku jsou doposud trestním právem nepoznamenáni). Tyto chyby by šly jistě odstranit ve spolupráci s vyučujícími (jak se to děje v případě WikiSkript mediků), ti však často na Tuláčka nahlížejí s despektem. „V dnešní době studenti vůbec nečtou, všechno chtějí mít zesumírované, našel jsem nějakou Wiki, kde už jsou vypracované otázky a přitom je katedra ještě ani neschválila,“ hřímal na přednášce Ústavního práva docent Gronský. Ano, studenti by měli víc číst, zvlášť když teď vyšla nová, plnoštíhlá, učebnice Ústavního práva, která je k dostání za „rozumných“ 1.200,- Kč.

Také se může stát, že někdo v dobré víře, že odhalil chybu, „opraví“ správný údaj na špatný. A dokonce lze narazit i na chybu záměrnou. Ve vypracovaných otázkách z Českých a československých právních dějin nalezneme v části týkající se vývoje četnictva zmínku o nějakém poručíkovi Arazimovi z četnické pátrací stanice Brno. Řada studentů nepochopila, že se jedná o transmediální narážku na Četnické humoresky a tuto čerstvě nabytou znalost reprodukovala u zkoušky...

Dlužno dodat, že i přes všechny uvedené mouchy, má Tuláček slušný potenciál, tak uvidíme, co z něho vyroste. Snad vydrží energie jeho „produživatelům“ i do nadcházejících let.

IKEA tak trochu jinak – originálně!

Přiznejme si to na rovinu. Kdo z nás v nějaké životní fázi nepodlehl kouzlu tohoto švédského řetězce s nábytkem? Alespoň na chvíli nebo i navždy. Může se nám to stát již v dětství, protože zdejší dětské oddělení je učiněný ráj pro fantazii malých trpaslíků. Může to být v období puberty, kdy máme potřebu upravovat si k obrazu svému svůj úkryt před naprosto nesnesitelnými lidmi, se kterými - k naší velké lítosti - stále ještě sdílíme jeden příbytek. Anebo v době, kdy hledáme svůj první pronájem či zařizujeme svoje bydlení.

IKEA to s námi umí. Nabízí nám prakticky veškeré vybavení domácnosti za neuvěřitelně nízké ceny, kterým nelze odolat. To je sice velká motivace pro českého člověka, ale IKEA jde dál. Mladé lidi osloví neotřelý, kvalitní, moderní design jejich nábytku. To vše má ale i svou stinnou stránku. Množství variant, jak vše poskládat dohromady, je hodně. Ale ať chceme nebo ne, v závěru bydlíme všichni v podobně unifikovaně zařízeném obydlí s postelí MALM a kuchyňským stolem BJÖRKUDDEN, v horším případě to u nás doma vypadá jako v IKEA showroomu. Jednoduše to postrádá originalitu a nic to neříká o naší osobnosti.

Domácí kutilové spojte se
Ikeahackers.net je web pro domácí kutily a nadšence, kteří podlehli fenoménu IKEA. Na rozdíl od většiny z nás jsou tvořiví a originální, a proto výrobky IKEA používají v modifikované podobě, případně k trochu jiným účelům, než jaký byl původně záměr výrobce. To by mohlo být řešení pro českého člověka, který nejen slyší na nízké ceny a slevy, ale je také celkem zručný a vynalézavý. Některé úpravy jsou snadné, jiné vyžadují více šikovnosti a trpělivosti.

V květnu 2006 jej založila malajská dívka s pseudonymem Jules. I výběr pseudonymu není samozřejmě náhodný, neboť se jedná o název jedné ze židlí v IKEA katalogu. :) Při brouzdání internetem zjistila, že je tu spousta skvělých nápadů na „IKEA hacks“, které by si zasloužily jedno místo. A nápad byl na světě.

Slovo hacker používáme běžně i v češtině pro označení komunity programátorů, kteří se dokáží nabourat do počítačových sítí (profesionálové odpustí toto zjednodušení). V tomto případě se tedy jedná o jakési nabourání do výrobků IKEA. Navíc se tady dostáváme k úplné podstatě slova hacker, protože původně údajně sloužilo k označení někoho, kdo vytváří nábytek za použití sekery.


Celý princip blogu je postaven na principu produsage, který byl definován Axelem Brunsem. Už z množného čísla v názvu totiž vyplývá, že se jedná o komunitu fanoušků IKEA. Uživatelé nejsou jen pasivními čtenáři blogu jednoho autora, ale jsou zároveň jeho spolutvůrci. Bez jejichž spolupráce by blog nikdy nevznikl. Sami posílají Jules svoje nápady, komentují ostatní příspěvky, podílí se na vytváření nových modifikací. Nevědomky se tak stávají činorodými spolutvůrci obsahu.

Gatekeeper a prodejce inzertní plochy v jedné osobě
Jules funguje jako mediální gatekeeper. Sama rozhoduje o tom, zda příspěvek splňuje základní požadavky, je dostatečně nápaditý, originální a zajímavý pro ostatní uživatele blogu. Nezbytnou podmínkou je, že musíte použít alespoň jeden IKEA výrobek v modifikované podobě. Nemusíte být ani jeho autory, mohli jste nápad najít jinde ve skrytých koutech internetu. I tak může být váš příspěvek publikován s odkazem na původní zdroj. Nezbytné jsou také fotografie (nejlépe postup „krok za krokem“) a srozumitelný návod. Pokud váš příspěvek není publikován do pěti dnů, smůla. Nesplnili jste některou z podmínek nebo se snažíte o více či méně skrytou reklamu.

Za šest let existence webu se podařilo nashromáždit na 2500 nápadů, jak si přizpůsobit IKEA výrobek k obrazu svému. Rozjezd byl první čtyři roky relativně pozvolný (přibližně 250 nápadů za rok). Zájem spoluautorů výrazně vzrostl v roce 2010 a v letošním roce je to již přes 900 hacků.

Vyhledávat můžete podle jednotlivých kategorií. Kromě klasických hesel jako koupelna, dekorace zdí nebo osvětlení najdete i nápady na sváteční dekoraci nebo vánoční dárky.

Jak sama autorka přiznává, na svém nápadu vydělává Google reklamou nebo ji čtenáři mohou podpořit koupí Amazon výrobků přes její partnerský odkaz. Jejím cílem je ale údajně omezit reklamu tak, aby nebyla pro uživatele příliš otravná.

Poradíte prosím?
Pokud nepatříte do kategorie tvořivých jedinců a nevíte, jak vyřešit svůj problém, můžete zde požádat ty nadanější o radu nebo konzultaci. Můžete s nimi sdílet své kutilské dovednosti, znalosti, podělit se o praktické rady. Uplatňuje se tedy i princip kolektivní inteligence, který můžeme volným překladem definovat jako schopnost řešit kolektivně problémy a nacházet tak kvalitnější řešení.




Hack of the year
Ne každý nápad je stejně dobrý. Někdy se jedná o menší vylepšení, někdy je to opravdová bomba. Aby všechny nápady nezapadly pro propadliště dějin a těm nejoriginálnějším se dostalo nějakého ocenění a zviditelnění, hlasují uživatelé pro hack roku z deseti nej nápadů, které vybírá Jules.

Hlavně, ať vám nic neunikne
Pokud chcete, spojení s touto komunitou může být intenzivnější. Můžete si nastavit klasický RSS feed, přihlásit se k zasílání nových hacků na váš e-mail, sledovat stránku na Twitteru nebo „lajkovat“ IKEA Hacker na Facebooku, kde má téměř 26 tisíc příznivců.

Sdílet svoje kutilské nápady, učit se a spolupracovat na různých inovacích tohoto typu můžete také prostřednictvím internetové platformy Instructables, kde najdete spoustu IKEA hacků. Pokud se cítíte osaměle nebo v nesnázích, zkuste si popovídat s ostatními fanoušky prostřednictvím fóra IKEA hacker.

A kdyby jste snad při čtení tohoto příspěvku dostali hlad, udělejte si tradiční švédské masové kuličky. O správném postupu můžete samozřejmě polemizovat v komentářích pod receptem, případně kolektivně sdílet vlastní návod, který přispěje ke kvalitnějšímu výsledku…..

The longest Long Island? YELP-IT!

Ľudská zvedavosť je nekonečná a priamo úmerná rozvoju internetového obsahu a technológií, ktoré umožňujú s ním narábať. Túžba vedieť je o to silnejšia, keď viete, že rýchlo vedieť môžete. A dokonca vám tú informáciu garantuje naraz celá komunita skutočne rozličných ľudí, ktorí sú na tom tak ako vy – chcú viac informácií. Je to jednoduchšie a lacnejšie, než sa snažiť obvolať desať známych s prosbou „aký je ten sushi bar na konci ulice“? ,ktorí by vám aj tak nakoniec povedali „YELP-IT“! A konverzácia sa skončila. Pravdou skalnou je, že www.yelp.com nakŕmi vašu zvedavosť a ušetrí čas. Prečo? Pretože veríte, že väčšina tých ľudí, čo dychtivo hodnotí čokoľvek od veterinárnej ordinácie po pomer ginu a tonicu v „pube“ na rohu vašej ulice, tam boli a vedia, o čom hovoria. Pohodlne sa usaďte, vystrite si chrbát, a pripravte sa na nekonečný svet hviezdičiek, kritiky, chvály, obrázkov, odkazov a ďalších vecí, do ktorých sa natoľko zamotáte, že zrazu nad nimi trávite už tri hodiny, ale máte takmer dokonalý obraz o tom, v ktorej reštaurácii vás obslúži klon Josha Hartnetta, či na ktorej ulici z vás (podľa väčšiny) namaľujú najlepšiu karikatúru. Toto všetko je online, ale s jednou podmienkou - zatiaľ všetko o čom sa píše (a vy asi tiež) musí byť v USA.

Kričanie online

Stránka Yelp funguje v USA od roku 2004 a v preklade znamená zavíjať, štekať, zhíknuť, či kričať. Za tých 6 rokov existencie sa skutočne (a okrem iného) stala platformou, kde sa ľudia idú virtuálne vykričať od chvály, či vyštekať od kritiky. Prekvapivo som sama na seba objavila referencie z časov, keď som pracovala v San Franciscu . O týchto som sa dozvedela až pri písaní tohto blogu.

Yelp „kričí“ aj príkladom, ako dokážu užívatelia pomocou referencií vytvoriť kompletný obraz o ktorejkoľvek firme, reštaurácii, párty, ulici, zubárovi, kvetinárke, či inej veci verejnej. A pri toľkom množstve referencií a referencií na referencie máte pocit, že na tej-ktorej kritike či chvále niečo bude. Každý, kto chce k tejto debate prispieť sa musí zaregistrovať. Ostatní mu dávajú spätnú väzbu tým, že referencie hodnotia. Je to skvelým príkladom kolektívnej výmeny znalostí, ktorá je založená feedbacku a budovaní obsahu ostatnými užívateľmi. A produkty tejto „kolektívnej inteligencie“ sú očividne veľmi populárne. Za január 2011 navštívilo Yelp 45 miliónov informácie-chtivých zvedavcov, ktorí si mohli zvoliť z 15 miliónov doposiaľ napísaných referencií.

Hodnoť veľa, ale pravdivo

Spoločnosti, o ktorých sa píše, ani inzerenti stránky s hodnoteniami nemôžu nič urobiť. Sú odkázaní na milosť či nemilosť zaregistrovaných „yelperov“. To na druhej strane budí otázku, či si hodnotiaci môže písať, čo len chce. Aj nepravdivo. Na to má stránka vybudovaný jednoduchý princíp: Čím viac prispievate, tým dôveryhodnejším sa stávate. Každý užívateľ má pri svojom mene počet recenzií, ktorými prispel, a taktiež počet virtuálnych priateľov. Na základe toho sa môžete rozhodnúť, nakoľko tomu, čo píše, môžete uveriť. Tí najaktívnejší to môžu dotiahnuť až do tzv. „Elite Squad-u“, čo sa objaví pri vašom avatarovi.

Spoľahlivým yelperom sa teda stávate vašou snahou stránke prispievať a robí ho z vás aj komunita. Každý komentár môže byť ostatnými ohodnotený ako „useful“, „funny“, „cool“, a pokiaľ je vaša referencia masovo ohodnotená ako užitočná, etc., môžete sa tiež dostať na titulnú stránku ako „review of the day“.

Stránka si tak nielen sama, ale aj prostredníctvom svojej užívateľskej obce zabezpečuje vlastnú dôveryhodnosť. Avšak na rozdiel od Wikipédie, obsah jednotlivých hodnotení je podpísaný užívateľom a ďalej ho nejde upraviť.

Yelp funguje ako skvelý metavyhľadávač. Zatiaľ čo všetko recenzované je zaradené do „klasických“ kategórií, stránka vás víta aj s recenziou dňa, s najnovším „hot on yelp“, čo je biznis, ktorý bol najčastejšie uložený do záložiek, „popular events this week“, etc. Netradičných filtrov je mnoho, stačí si vybrať. Asi najjednoduchšie je lokálne vyhľadávanie podľa PSČ (ZIP code) a kľúčového slova, napríklad „pancakes“ . A môžete surfovať.

Pohľad z druhého brehu

Pokiaľ vlastníte podnik či reštauráciu, Yelp sa pre vás stal veľmi dôležitým zdrojom informácií, ktoré vám môžu nahradiť reklamu, alebo vás nenávratne poškodiť. V tomto majú yelperi voľnú ruku a vy sa môžete spoliehať na to, že vás úradník po ťažkom pracovnom dni neznesie zo sveta pre pomalý servis, či málo nutelly na palacinkách. Nie vždy to však ostáva pri úprimnej kritike. Firmy súťažia o priazeň konzumenta a teraz dostali na internete možnosť zdiskreditovať konkurenciu. Ako? Poprosíte známeho, aby vás v referenciách vyniesol na piedestál dokonalosti a konkurenciu kritickými komentármi zahrabete pod čiernu zem. A ak nemáte tak spoľahlivého známeho, ponúknete pravidelné vylepšovanie reputácie ako part-time job (viď obrázok).

Yelp s tým počíta, a preto sa rozhodol, že okrem používateľov samotných, ktorí majú taktiež možnosť označiť podozrivé hodnotenia, sa vyplatí pustiť sa do filtrovania komentárov. Samozrejme, ani to nefunguje dokonale. Niekedy sa nastaveným filtrom omylom zmaže relevantná referencia, ale to už je cena, ktorú Yelp za svoju snahu byť rovnocennou platformou pre vyjadrovanie názorov musí zaplatiť.

Napriek tomu, že nie každá referencia musí mať nutne k blízko k pravde pravdúcej (koniec koncov, čo má?), sa Yelp stal v USA veľmi populárnym, a to najmä vďaka princípu kolektívnej databáze informácií, ktorú môže obohatiť skutočne každý.

Stránka yelp je teda perfektným príkladom dynamického „knowledge space“. Ukazuje, že sme v etape znalostí, ktorých produkcia už nie je záležitosťou jedného, ale všetkých užívateľov . Každý z týchto „produserov“ prispieva do kolektívneho produktu tým svojím a ten nám pasívnym, či aktívnym užívateľom v konečnom dôsledku ponúka takmer nevyčerpateľnú databázu informácií. Naviac, pomocou kontroly ostatných má informácia skutočnú hodnotu.

A na záver, všetko je tzv. "american-user-friendly", čo v našom preklade znamená, že by sa v tom zorientoval váš na digitálnych hrách závislý desaťročný bratJ.

Ztraceni v mediální džungli

ZTRACENI V MEDIÁLNÍ DŽUNGLI

Seriál Ztraceni (v originále Lost) se začal vysílat na americké televizní stanici ABC na konci září roku 2004. Od té doby se už odvysílalo 5 řad tohoto sci-fi seriálu. V roce 2007 bylo natáčení kvůli stávce scénáristů na nějakou dobu pozastaveno, ale ani půlroční pauza ve vysílání neohrozila oblíbenost seriálu. Šestá, poslední, série má naplánovanou americkou premiéru na 2. února 2010.

U nás zakoupila na "Losty" vysílací práva televize Nova a první díl seriálu odvysílala 3. září roku 2006. Od té doby se jeden z nejdražších televizních seriálů (jen pilotní díl stál 10 milionů dolarů) stal fenoménem nejenom ve světě, ale i v České republice a vybudoval si obrovskou fanouškovskou základnu.

Tvůrci seriálu Damon Lindelof, J. J. Abrams a Jeffrey Lieber sesbírali za Zatraceni několik ocenění: Television Critics Association Awards za nejlepší seriál a nejlepší nový seriál (Ceny amerických televizních kritiků), Zlatý Glóbus za nejlepší televizní dramatický seriál (Cena Sdružení zahraničních novinářů akreditovaných v Hollywoodu) a Emmy za nejlepší obsazení a nejlepší režii, J. J. Adams získal cenu za epizodu "Pilot", za nejlepší seriál, nejlepší hudbu, nejlepší kameru a za nejlepší efekty.

Děj seriálu se odehrává na tajemném tropickém ostrově v jižním Pacifiku, kde se snaží přežít skupina cestujících havarovaného letu ze Sydney do Los Angeles. Pokusy o záchranu komplikují nejen záhadné jevy, o které není na ostrově nouze, ale i mezilidské vztahy početné skupiny těch, kteří pád letadla přežili (ukázka ze seriálu)

Ztraceni nemají pouze jednoho hlavního hrdinu, ale více postav, které zůstávají po celou dobu seriálu a mnoho dalších, které se objevují vždy jen v několika dílech. Charakteristiky jednotlivých postav jsou divákům prezentovány v řádě flashbacků, kterými nám tvůrci odhalují minulost jednotlivých hrdinů. Od čtvrté řady se přidávají i flashforwardy ukazující budoucnost postav.

Ztraceni se stali světovým fenoménem a dá se říci, že jsou vzorovou ukázkou transmediálního vyprávění, jehož podstatou je přenesení příběhu z původního média do médií dalších. Takový příběh se rozrůstá o další prvky a nabízí přijemcům mediálního obsahu komplexnější prožitek.

Pokud tedy budeme brát televizi jako výchozí médium seriálu Lost, můžeme konstatovat, že se příběh přenesl do téměř všech ostatních médií. Pro shlédnutí jednotlivých epizod není jednoduššího způsobu, neži si najít jednu z mnoha internetových stránek, které nabízejí seriál ke stažení (http://www.iserialy.sk/). Tím nabízí internet divákům mnohem více možností. Sami si mohou zvolit, kdy se na seriál podívají. Zejména v zemích, kde seriál běží o něco později než v USA využívají fanoušci možnosti shlédnout na internetu díly, které nejsou v dané zemi ještě aktuální.

Dalším důležitým jevem transmediálního vyprávění jsou oficiální i neoficiální internetové stránky daného seriálu. Stránky, které se přímo věnují Ztraceným nabízí neskutečné množství informací, odkazů, obrázků, videí atd. týkajících se bezprostředně osudů hrdinů v seriálu i jejich reálném životě. Pro příklad uvádím oficiální české stránky http://www.lost.cz/ a http://www.ztraceni.com/, kde fanoušci najdou komplexní informace o jejich oblíbeném pořadu. Webové stránky neustále informují o novinkách, životě herců, nabízí ke shlédnutí již odvysílané díly, je možné stáhnout si hudbu ze seriálu. K těmto možnostem je přidružen i internetový obchod, kde je možné zakoupit oblečení, soundtrack a další věci s motivy seriálu.

V případě webových stránek nabízejících tyto obsahy se musím zmínit i o konceptu kolektivní inteligence, jako schopnosti nebo možnosti většího počtu lidí získat velké množství informací a vzájemně se jimi obohatit. Tento koncept se nejlépe demonstruje na diskusních fórech, neoficiálních webových stránkách seriálu, facebooku a blozích.

Jednotliví uživatelé si neustále sdělují své dojmy a prožitky z nových dílů, informují se o novinkách, často se snaží předvídat děj následujících epizod, baví se tím, že sestříhávají jednotlivé díly a parodují je, připravují různé testy týkající se seriálu (příklad produsage), sepisují vtipné hlášky, které hrdinové seriálu použijí a kreslí interaktivní mapy tajemného ostrova. Tím vším vytvářejí v daném časovém období velmi soudržnou komunitu.

Počítačové hry neodmyslitelně patří do oblasti transmediální komunikace. Umožňují fanouškům seriálu alespoň na chvíli prožít stejný osud jako hlavní hrdinové Lost. V tomto případě však v teple a bezpečí domova.

Opomenout nesmím ani knižní vydání seriálu (Ztraceni - Známky života, Falešná identita a Boj o přežití), které stručněji popisuje vývoj událostí na ostrově. Vzhledem k množství informací, které lze najít na internetu už nejsou knižní vydání stěžejním vedlejším produktem a není na ně kladem takový důraz jako na ostatní výše zmíněné transmediální jevy.

Cílem všech těch doprovodných produktů je udržovat v divácích, čtenářích a uživatelích internetu neustálý zájem o daný mediální obsah a tím vydělávat peníze subjektům, které seriál uvedly na trh.

Je až téměř neuvěřitelné, jak nám moderní technika umožňuje provázat téměř každý mediální produkt s mnoha dalšími a vytvořit tak komplexní nabídku prožitků příjemcům masových sdělení.

Martina Mamulová