Podle posledních údajů vlastní účet na Facebooku 1,31 miliardy uživatelů. Bylo by ale naivní domnívat se, že počet profilů odpovídá počtu
reálných uživatelů. Otázkou tedy je, do jaké míry jsou facebookové účty věrohodné.
A proč si vůbec přidáváme do přátel lidi, které neznáme?
Samotný Facebook přiznává, že zhruba 5 až 6 % ze všech
profilů bude zřejmě falešných. To nezní jako velké číslo, v přepočtu ale jde
minimálně o 66 milionů účtů, což je víc než součet uživatelů Facebooku v
lidnaté Indii. Mimochodem je zajímavé, že podle průzkumů z listopadu
loňského roku nejvíc falešných profilů prochází právě odsud. Podle nezávislých
odhadů je falešných profilů ještě víc, zhruba kolem 10 %. A tím se počet
falešných identit pozvolna blíží nejpočetnější facebookové národnostní skupině
– Američanům.
Falešný profil za 15 dolarů
Důvodů k využívání falešných účtů je mnoho. Někdo
vytvoří účet své kočce, jinému se nelíbí představa, že provozovatelé
facebookových her můžou získat přístup k jeho údajům jen proto, že si chce
zahrát Candy Crush. Kdo ale aspoň
trochu zavadil o marketingové strategie, pravděpodobně slyšel o vytváření
falešných identit plných falešných přátel za účelem propagace třeba určité
značky.
Je to sice proti facebookovým pravidlům, ale vydávání se za
někoho jiného marketérům hlavu nezamotá. Vytvořit si takový účet zabere i pár
hodin práce – přeci jen všechno musí působit autenticky. Námahu si ale můžete
ušetřit už za 15 dolarů, což je podle průzkumů nejnižší cena
falešného profilu. Ano, dokonce už existují agentury, které vám vytvoří falešný
účet na míru. A co dál s takovým profilem?
 |
| Zdroj: http://www.pammarketingnut.com/wp-content/uploads/2013-03-09_23-31-08.jpg |
Sice se nástroje pro uchování soukromí od vzniku Facebooku
znatelně zdokonalily, mnozí z nás i dále odkrývají víc, než si myslí.
Chytrý marketér si podle dostupných údajů (ať už podle věku, vzhledu, zájmů...)
přidá přesně vybrané jedince do přátel. A tím nejen že získá kompletní
informace o jejich soukromí, ale ještě jim prakticky zdarma může spamovat o
čemkoliv přímo na hlavní stránce Facebooku.
Výjimkou není ani umělé navyšování fanouškovské základny na
Facebooku přímo danou firmou. Mít místo pár stovek fanoušků pár tisíc působí
nesporně lépe. Podle průzkumu BBC je běžné i to, že malá britská nebo
americká firma si najme agenturu, která jí má zvětšit fanouškovskou základnu a
tím pokud možno zvýšit i příjmy. To se povede, ale teprve při bližším zkoumání
si firma všimne, že velkou část tvoří falešní teenageři pocházející
z Filipín a Egypta. A když si rozkliknete jejich profily, zjistíte, že
jejich údělem je lajkování tisíců stránek na zakázku.
Odborníci na facebookový marketing ale přiznávají, že často
sami uměle navyšují počet fanoušků. Otázkou tedy zůstává, k čemu je dobré
mít místo reálných uživatelů jen „mrtvé duše“. Odpověď je prozaická: stačí, aby
měl falešný uživatel mezi přáteli alespoň pár desítek lidí se skutečnou identitou,
kterým se zobrazí jeho sdílené příspěvky a „lajky“, a sklidíte úspěch. Samozřejmostí
je, že uživatel na druhém konci nepozná, že je vystaven cílenému marketingu. A
ono to často vyjde.
Důvěřuj svému facebookovému příteli
I když může být člověk od přírody nedůvěřivý, s připojením
k internetu jako by obezřetnost klesala. Ostatně třeba Jonathan Zittrain
v knize The Future of the Internet and
How to Stop It hovoří o tom, že formování internetu bylo spojeno
s notnou dávkou vzájemné důvěry mezi jednotlivými uživateli.
Zittrainův takzvaný „trust-your-neighbour principle“
(princip „důvěřuj svému sousedovi“) předpokládá, že si uživatelé nebudou vzájemně
škodit. Tento princip funguje zejména ve chvíli, kdy je prostředí, na které se
aplikuje, natolik jednoduše navrženo, že zkrátka nezbývá než si věřit.
Bezpečnostní opatření totiž prakticky neexistují.
V ideálním internetovém prostředí by tak díky tomuto
principu nemusel vznikat copyright, antivirové programy nebo facebookové
metriky pro posuzování věrohodnosti profilů. V této utopii bychom si beze
strachu mohli přidat kohokoliv, kdo nás žádá o přátelství – určitě
s dobrým úmyslem popovídat si o společných koníčcích a podobně.
 |
| Jak vypadá průměrný falešný profil na Facebooku? Zdroj: http://allfacebook.com/files/2012/02/BarracudaInfographic.jpg |
Jenže ve skutečnosti celý proces funguje obráceně. Současný
Facebook je nastaven tak, že jeho uživatelé musí už při registraci dokazovat,
že skutečně existují a že jejich jméno není smyšlené. I po registraci Facebook
mapuje podezřelé chování a zaznamenány jsou mnohé případy, kdy byly zablokovány
účty reálným uživatelům zkrátka proto, že si přidávali hodně přátel, nebo se
chovali jinak „podezřele“. Zajímavou statistiku o tom, jak obvykle vypadá falešný profil na Facebooku, si můžete prohlédnout výše, nebo na odkazu zde.
Možná to zní absurdně, ale vlastně si za to můžeme sami.
Člověk si v internetovém prostředí počíná natolik důvěřivě, že Facebook
musel vzít roli zdravého lidského rozumu na sebe. A to i za cenu jakési
mechanizace, která z lidí udělá jenom číslo ve statistice a která samozřejmě není neomylná. Na rozdíl od komunit, jejíchž členové si vzájemně důvěřují, v globálním měřítku „trust-your-neighbour principle“ zkrátka nefunguje. A kdo se ho bude snažit dodržet, může se stát snadnou obětí internetových podnikavců.
