Žlutá síla útočí

Simpsonovi. V současnosti nejspíš nejoblíbenější a nejznámější televizní animovaný seriál, který se díky své vtipnosti a originálnosti vysílá ve více než 70 zemích světa. Žlutá rodinka se na televizních obrazovkách objevila poprvé 19. dubna roku 1987, ovšem ne jako dvaadvacetiminutový seriál, ale jako dvouminutový skeč v Show Tracey Ullmanové, kterou tehdy vysílala americká televizní stanice Fox. Teprve až v prosinci téhož roku vznikl první díl řádných dvacetiminutových epizod s názvem Vánoce u Simpsonových. Seriál měl obrovský úspěch a tak byl přesunut do hlavního vysílacího času. Od té doby se mnohé změnilo, ale fakt, že v současnosti má seriál 18 sérií se zhruba 400 epizodami, hovoří za vše. Od svého začátku posbírali Simpsonovi několik cen Emmy, několik Oskarů a nesmím zapomenout na to nejhlavnější - nespočetné množství fanoušků a diváků různého věku.

Transmedia storytelling
V následujících odstavcích se pokusím vyložit fenomén Simpsonových z hlediska konceptu transmediálního vyprávění, kdy je obsah či děj předáván masovému publiku přes důmyslné a dobře plánované využití různých mediálních platforem. Pro transmediální vyprávění je typický multiplatformní přístup. Vytváří různá místa vstupu pro různé segmenty publika.
Nejvíce Simpsonovi zasáhli v roce 2007, a to díky filmu – Simpsonovi ve filmu (The Simpson Movie) , který měl v českých kinech premiéru 26. července 2007. Na filmu pracovali stejní tvůrci jako na televizním seriálu (James L. Brooks, Matt Groening a Al Jean), a tak se fanoušci dočkali většiny svých oblíbených postav. Po dvaceti letech přeskočila nejoblíbenější animovaná rodinka z malých obrazovek na velká filmová plátna. Ve vedlejších rolích se objevili i některé filmové hvězdy a skutečné postavy americké historie. Ve Springfieldu se také začaly řešit problémy jako znečišťování ovzduší, ekologická krize a současná americká politika. Transmediální vyprávění by mělo rozvíjet původní příběh a přinášet něco nového, nový pohled na svět příběhu. Rozšíření však musí dávat reálný smysl fikci jako celku, a to se tvůrcům filmu podařilo. Jejich snahou bylo také přitáhnout k filmu i ty diváky, kteří se zatím s fenoménem Simpsonových nesetkali a zároveň uspokojit věrné fanoušky.
Jak už bylo řečeno, transmediální vyprávění přináší různé přístupové body, přes které se mohou spotřebitelé ponořit do světa příběhu. Jedním z takových vstupů do světa Simpsonových byla 3D hra The Simpsons Game od společnosti Electronic Arts. Hra je dostupná na platformách Playstation 3, Playstation 2, Playstation Portable, Xbox 360, Wii a Nintendo DS. Aby si hry všimli i "ne-fanouškové" Simpsonových, zaplatila si společnost EA na americkém televizním kanále FOX 30sekundovou reklamu.
Podle recenzentů dobrou práci na hře odvedli také scénáristé. Jednotlivá videa jsou přesně taková, jaká byste čekali v televizi včetně některých zcela uzemňujících hlášek. Oficiální web The Simpsons Game je zde. Najdete tam podsekce věnující se jednotlivým levelům, obrázky ze hry a mnoho dalšího. Českým "oficiálním" webem je tato stránka. Fanoušci zde najdou Soundboard, tapety na plochu apod.
Dalším vstupem do světa Simpsonových mohl být v nedávné době medializovaný Playboy, na jehož obálku se dostala Marge Simpsonová. Kreslená postavička dostala v magazínu celé tři strany prostoru, kde kromě fotek narazí čtenáři také na rozhovor či dosud nezveřejněné informace o jejím životě. Zde se potvrzuje, že transmediální vyprávění nás orientuje na postavy, jejich svět či cíle. Každé takové rozšíření základního příběhu přináší nové informace, které nás nutí přepracovat naše pochopení fikce jako celku. Příjemci se tak stávají „sběrači“, kteří se pohybují mezi jednotlivými vyprávěními a snaží se poskládat souvislý obraz.
Transmediální vyprávění však není založeno jen na individuálních postavách či konkrétním ději, ale také na komplexním fiktivním světě, který nabízí propojení postav s jejich příběhy. Zde bych zmínila komiks Simsonovi od vydavatelství Crew, který se na českém trhu objevil také v roce 2007. Oficiální texty distributorů slibovaly „extra-unikátní příběhy“, které rozhodně nekopírují děj seriálu.




Simpsons fanfiction
Koncept transmediálního vyprávění předkládá nové potenciální děje, které ale nemusí být diváky plně interpretovány a spíše zakrývají, než-li odkrývají. Příjemci pak dostávají impuls k tomu, aby pokračovali nebo přepracovávali určité části příběhu a spekulovali o nich. Vzniká tak fanfiction. Principem fanfiction je použití postav, námětů a světa vytvořeného původním autorem, ovšem tak, že výsledné dílo není jen plagiátem původního díla, ale kreativním výtvorem fanouška. (Wikipedie)
Historie fanfiction sahá až do 17. století. Moderní fenomén fanfiction se pak datuje od 60. let 20. století, kdy se utvořila fanouškovská základna okolo televizního seriálu Star Trek. Povídky navazující na původní dílo se publikovaly v tkz. fanzinech, amatérsky vyráběných a šířených časopisech. (Wikipedie) Skutečný rozmach fanfiction však přichází s nástupem internetu. Vytvářejí se rozmanité webové archivy, na kterých je možno příběhy vystavovat, v roce 1998 vzniká největší a nejreprezentativnější archiv fanfiction. Fanoušci zde vytvářejí vlastní pohled na svět svých hrdinů. Součástí fanfiction.net je také Simpsons fanfiction, obsahující bezmála 800 fanouškovských povídek. Mezi nimi je například 37 tzv. crossovers. Jsou to příběhy, které spojují dva různé prameny, světy – postavy dvou různých seriálů. Jako jeden příklad za všechny bych uvedla propojení světa Simpsonových a Futuramy. Příběh nás zavádí do doby těsně před Fryovým zmrazením (Futurama), kdy se on a jeho rodiče přestěhují do Springfieldu (Simpsonovi). V rámci simpsonovské komunity na fanfiction.net nalezneme také šest dalších „subkomunit“ , sdružující fanoušky strašidelných Simpsonů či milovníků Barta a Jessicy.

Koncept Produsage
V českém prostředí se simpsonovská fanfiction zatím nerozvinula. Publikum fanoušků však přesto v síti sítí také aktivně vytváří nejrůznější webové stránky mapující historii seriálu, obsahující jednotlivé díly, odkazy, soundtracky, hry a diskuzní fóra. Za všechny jmenujme tuto či tuto. Nesmíme zapomenout ani na youtube, kde najdeme nespočet videí - od perliček z jednotlivých dílů, přes chyby v seriálu po manuál, jak jednotlivé postavičky Springfieldu nakreslit.

Jak broskev a meruňka ožily v nulách a jedničkách

V květnu roku 2008 Blender Foundation zdarma zpřístupnila na internetu krátký animovaný film „Big Buck Bunny“ (pracovní název projektu Peach). V druhé polovině téhož roku byla vydána multiplatformní počítačová hra „Yo Frankie!“ (pracovní název projektu Apricot), která svým způsobem navazuje na děj filmu. Oba projekty jdou v duchu prvotiny „Elephants Dream“ , prvního open source filmu který byl kdy vydán, stalo se tak v květnu roku 2006. V současnosti je v přípravě další filmový projekt, dalo by se říci, krátkometrážní 3D film třetí generace, do kterého tvůrci dávají mnoho zkušeností ze tří předešlých multimediálních projektů a protože vždy postoupí o notný kus kupředu, očekává se, že film s pracovním název „Sintel“ (pracovní název projektu Durian), jehož světová premiéra je naplánována na polovinu roku 2010, bude zas něco více dýchat Pixaru na záda. Kdo ví, třeba film čtvrté generace bude dokonce celovečerní, nechme se překvapit.

Big Buck Bunny na Youtube


Kolektivní inteligence a Produsage ruku v ruce

Globální vývoj
Pro produkci krátkého 3D animovaného filmu i multiplatformní počítačové hry bylo využito open source softwaru, který byl v průběhu prací na obou projektech nadále vylepšován. Softwarový vývojáři z celého světa měli okamžitou zpětnou vazbu od tvůrců a mohli tak ihned upravovat vlastnosti a schopnosti programu, aby přesně vyhovoval pro takto náročné projekty. Blender tak prochází zkouškou ohněm, neboť obecně u open source programů není navázání na rozsáhlou praxi takové, jako by asi mělo být, nejen proto se Blender vydává touto cestou. Hlavním cílem tedy bylo vylepšit Blender, program pro 3D modelování a animaci. Dále pomohly programy jako GIMP, Inkscape a samozřejmě operační systém Ubuntu.

Komunitní financování
Oba projekty byly financovány internetovou komunitou kolem Blenderu. Hlavním producentem byla Blender Foundation, významný díl rozpočtu byl zaplacen z DVD předobjednaných uživateli. Filmový projekt Peach měl také několik sponzorů, kteří do něj dali svou práci, případně pracovní prostředky. Sponzor Digitale Pioniersdigitale, rendering: Sun Microsystems, hardware: Maqina Computersystems, kompozice hudby a design zvuku Jan Morgenstern, zvukové studio wavemage. Projektu hry Apricot se mimo podpory komunity dostalo také pomoci sponzorů a partnerů, partneři projektu: Grupo Ikusnet, Dutch Game Days Foundation, sponzoři: Amsterdams Fonds voor de Kunst, Paravizion, Redfish, Nyquist Art + Logic, Sponsor: tarent, hudební kompozice a design zvuku Claire Fitch, hardware: Maqina Computersystems, externí konzultace game designu: Wouter Baars.

Od několika pro každého
Celkové výsledky obou projektů, kompletní produkční materiály a data, která byla při pracích vytvořena, byla vydána pod licencí Creative Commons Attribution 3.0. Proces zveřejňování probíhal následovně: jako první byla na DVD odeslána předplatitelům/sponzorů, poté zpřístupněna na internetu. Splnil se tedy hlavní cíl, kterým nebylo ani tolik vytvořit film či hru, jako pokročit ve vývoji softwarového vybavení, aby jednoho krásného dne dobylo třeba i dosud vzdálený Hollywood. Také vytvořit studijní materiály, se kterými by mohl pracovat kdokoli, zkoušet si práci s programem. Proto byly vytvořeny i učební a návodné texty, materiály, které dopomohou k větší počítačové gramotnosti v oblasti náročné počítačové grafiky. Zkrátka usnadnit tvorbu každému, kdo má nějaký nápad nebo aspoň špetku talentu, ale nedosáhne na speciální hardware, nemá prostředky na nákladné programy či drahá školení.

Tvoříme společně
Tvůrčí týmy obou projektů byly vybrány producentem z internetového publika, lidí kteří již stvořili nějaké menší grafické práce a prezentovali je světu pomocí internetu, příkladně na Youtube. Sedm tvůrců, kteří byli vybrání jako členové mezinárodního týmu, vyrábějícího film „Big Buck Bunny“, se na určitý čas přestěhovalo do Amsterodamu, kde na projektu pracovali od října 2007 do dubna 2008. Dále do projektů přispíval nespočet jednotlivců rozesetých po celé zeměkouli propojené, globální internetovou sítí, napříč časovými pásmy, jazyky a kulturami. Ti se zapojili komentářem, radou, sdílením know how, ale také tvorbou některého detailu, na než se týmu nedostávalo času a tak podobně.

Transmediální vyprávění

Všude a na všem
Film „Big Buck Bunny“ byl vydán na video serverech jako Youtube, Vimeo a poskytnut ke stažení v několika formátech a kvalitách, aby byla zaručena kompatibilita s co nejvíce zařízeními a platformami, od výkoných počítačů přes přenosné přehrávače médií po mobilní telefony. Od Windows přes Linux po Mac. Nesmí chybět ani soundtrack z filmu, v Ogg Vorbis a MP3.

Od králíka ke hraní
Vizuální svět, postavy a prostředí stvořené pro krátký animovaný film „Big Buck Bunny“ se nedlouho po jeho vydání uplatnil i v multiplatformní počítačové hře, nesoucí název „Yo Frankie!“, kde svým způsobem pokračoval příběh jedné z postav, kterou hráč ovládá a řeší s ní logické a prostorové nástrahy. Byla vydána pro tři hlavní platformy: Windows, Linux, Mac, s možností další doplnit uživateli.

Tomáš Kroupa

Hvězdná brána, otevřená ...

Fenomén Stargate – hvězdná brána, má za sebou dlouhou historii a snad i slibnou budoucnost. Nevyčerpatelné téma, obrovská základna fanoušků, domácí seriálové zlato společnosti Metro Goldwyn Mayer. Dovolte mi, abych vás ještě dříve, než se budu zabývat tématy jako produsage či transmédia, provedl v krátkosti světem Stargate.

Vše začalo v roce 1994 celovečerním sci-fi filmem Rolanda Emmericha Hvězdná brána.

Velmi stručně řečeno, děj se točí okolo objevu archeologické expedice, kruhového artefaktu z neznámého materiálu a s neznámými symboly. Ukáže se, že jde o přepravní zařízení – bránu, umožňující cestovat mezi dalšími bránami, které jsou rozesety po celém vesmíru. Expedice složená z vojáků a vědce, který symboly rozluštil, nachází planetu s civilizací na úrovni starověkého Egypta s krutým faraonem – bohem (a jak se později samozřejmě ukáže, mimozemšťanem). Ke slovu se tak dostává danikenovský motiv o pyramidách jako výtvorech sloužících potřebám mimozemšťanů. Film nezískal mnoho pochval tehdejších recenzentů (předvídatelnost děje, patos příslušníků americké armády hájících humanistické ideály a obětujících se vlastně pro blaho lidstva), nicméně reakce publika byla velmi příznivá, stejně jako zisky (celosvětově skoro 200 mil. USD). I dnes, po letech není hodnocení na IMDB nebo na CSFD vůbec špatné.

Po celosvětovém úspěchu zatrhlo překvapivě vedení studia MGM plány na filmovou trilogii, ale v roce 1996 oznámilo natáčení seriálu z prostředí Stargate. Seriál byl nazván Stargate SG-1 a volně navazoval na celovečerní film. Měl v USA premiéru v roce 1997 a díky velké sledovanosti se dočkal 10 sezón, vysílaných až do roku 2006. Tím se stal nejdelším nepřetržitě vysílaným sci-fi seriálem americké televizní historie a dostal se do Guinnessovy knihy rekordů.

I český divák se s tímto seriálem mohl seznámit, protože byl vysílán na TV NOVA a v současnosti je vysílán na NOVACINEMA. Základní linie příběhu je prostá. Čtyřčlenný tým SG-1 prozkoumává planety s cílem získat nové technologie či poznatky, které by mohly obohatit Zemi. Setkává se s nejrůznějšími mimozemskými rasami, z nichž jedna v návaznosti na celovečerní film je agresivní a v seriálu získává důraz motiv boje lidí proti zákeřným nepřátelům.

SG-1 pak symbolicky uzavřely dva celovečerní filmy určené pro DVD trh Stargate: The Ark of truth a Stargate:Continuum. V obou těchto filmech se lidé vypořádávají s nepřátelskými rasami a série se tak uzavírá. Z dnešního pohledu je na této sérii a hlavně na prvních sezónách vidět doba, ve které vznikly. Triky jsou z dnešního pohledu skromné a jednoduché (i když s každou novou sezonou se pochopitelně zlepšují), stejně tak výprava, kulisy a kostýmy z dnešního pohledu neobstojí. Kvalita jednotlivých dílů kolísá a postupem času dochází seriálu dech. V posledních sériích se objevuje ještě další nepřátelská rasa, která se snaží vrátit seriálu novou energii, tato snaha však zůstává někde napůl cesty a tak je ukončení celé série správným krokem, aby si seriál udržel jakousi důstojnost a odešel, když už ne v nejlepším, tak alespoň v dobrém. Na druhou stranu seriálu nechybí humor, v mnoha dílech se daří budovat napětí a zajímavé zápletky. Scénáristé měli dost času, aby rozvedli charaktery všech postav i cizích mimozemských ras a seriál si vytvořil svou pevnou fanouškovskou základnu, která byla zárukou úspěchu dalších produktů z tohoto světa.

V roce 2002 měl na stanici FOX Network premiéru animovaný spin-off seriál Stargate Infinity. Byl vytvořen za spolupráce Metro-Goldwyn-Mayer (MGM) a DiC Entertainment. Díky malé oblíbenosti se však přestal vysílat hned po první sezóně, předtím, než byla rozřešena hlavní zápletka. Popravdě řečeno, stačí se podívat na úvodní znělku seriálu a všem bude asi jasné, že tento seriál mohl jen těžko oslovit fandy televizních sérií.

V roce 2004 měl premiéru první díl spin-off seriálu Stargate Atlantis, navazující zvolna na události ze sedmé série seriálu Stargate SG-1.

Lidstvo objevilo v jiné galaxii dávné a opuštěné město rasy Antiků. V tomto městě, ležícím v jiné galaxii, je utvořena základna Země, složená z lidí nejrůznějších národů (včetně jednoho herce zastupujícího Českou republiku a často ve vypjatých okamžicích česky nadávajícího). Týmy lidí prozkoumávají planety v jiné galaxii a objevují další nepřátelskou rasu a další světy. Ano, dalo by se říct, že prostě to samé, co v původním seriálu SG-1, jen na jiném místě, s jinými aktéry. Prostě další využití fantazie tvůrců seriálu, kteří před sebou mají díky nekonečnosti vesmíru nevyčerpatelné možnosti.

Přes velkou podobnost se ale určitě nějaké změny najdou. Díky nemožnosti vrátit se jednoduše každý den z mise na Zem, se zde objevuje častý faktor stesku po domově. Seriál se pomocí triků snaží vypadat „filmověji“. Velký prostor dostává objevování samotného města a problémy z toho pramenící. Také hlavní záporná mimozemská rasa vypadá o něco děsivěji. Seriál se dočkal pěti sezón a finální epizoda byla odvysílána v lednu 2009.

Posledním krokem do světa Hvězdné brány je seriál Stargate Universe. První sezóna tohoto seriálu právě probíhá od října letošního roku na třech televizních stanicích současně (USA, Kanada, Velká Británie). Nesourodá skupina lidí se díky souhře nešťastných okolností ocitá na opuštěné vesmírné lodi, letící neznámo kam. Bojuje se zde o přežití díky nedostatku základních surovin i díky nesouladu mezi jednotlivými členy nedobrovolně vzniklé posádky. Tento seriál nezapře inspiraci v kultovní Battlestar Galactice. Vlastně je tento seriál největší změnou v celé dosavadní historii Stargate světa. Zmizelo veselé barevné prostředí kosmických lodí, kde byli vlastně hlavní hrdinové nesmrtelní a postavy se dělily na dobré a zlé. Dobře je tato změna vidět i z následujícího traileru:To, že seriál „dospěl“, je nejenom změnou k lepšímu po všech stránkách, ale také nutností k vyšší sledovanosti a tím i k přežití seriálu v silné konkurenci. První čísla sledovanosti dosud odvysílaných dílů jsou dobrá. Seriál díky nastoleným změnám působí reálnějším, uvěřitelnějším dojmem a slibuje, že se fandové světa Stargate mohou v budoucnu těšit na další sezóny.

Transmédia: celý fenomén Stargate zasáhl nejrůznější média. Mezi nejdůležitější patří následující:

1. Celovečerní a divácky úspěšný film Hvězdná brána.
2 Televizní seriály Stargate SG-1, Stargate Atlantis, Stargate Universe a animovaný televizní seriál Stargate Infinity.
3. Televizní celovečerní filmy určené pro DVD: Stargate: The Ark of truth a Stargate:Continuum.
4. Televizní celovečerní filmy, které vyšli na Blue-ray: Stargate: The Ark of truth a Stargate:Continuum.
5. DVD edice seriálových řad.
6. Blue-ray edice seriálových řad.
7. Stargate knihy (např. Stargate: Rebellion).
8. Stargate komiksy (zde kompletní seznam).
9. Časopis Stargate Sg1 - Atlantis - SGU
10. Fanziny. Existují stovky, vydávají je fancluby po celém světě (např. Kree! - Itálie).
11. Audioknihy.
12. Sběratelská karetní hra na motivy Stargate SG-1 byla vydána jak v online, tak i tištěné podobě v dubnu 2007.
13. Multiplayerová on-line hra Stargate Worlds.
14. Atrakce v zábavných parcích. V atrakci Space Shuttle America byl promítána mimo jiné i projekce Stargate- SG:300.
15. Hudba z filmů a seriálů Stargate. Hlavním skladatelem je Joel Goldsmith. Kromě této hudby jde často i různé kompilace či relaxační hudbu.

Koncept produsage ve světě Stargate. Publikum fanoušků Hvězdné brány aktivně vytváří nejrůznější obsahy. Jde hlavně o tvorbu webových stránek a jejich obsah plný tématických novinek a nejrůznějších databází znalostí ze světa Stargate. Od abecedy a gramatiky mimozemských jazyků, přes popisy vesmírných lodí, až po databázi ras, symbolů, planet, výstroje a technologií. Některé stránky nabízejí vědomostní kvízy nebo nejrůznější ankety oblíbenosti jednotlivých epizod. Zajímavým fenoménem jsou přepisy jednotlivých dílů do textové podoby a povídky různé délky a různé kvality ze světa Stargate. Povídky jsou buď nezávislé na nějaké souvislejší dějové linii, nebo jsou psány jako scénaristický spin-off celé sezóny. Pro příklad uvedu v čestině Stargate Horizont nebo Stargate Odyssey. Další aktivitou je tvorba titulků pro nově odvysílané seriálové epizody, které se pomocí internetu šíří do neanglicky mluvících zemí. Protože jde většinou o týmy lidí, kteří spolu úzce spolupracují (např. Stargate Translation team), můžeme tuto činnost označit termínem kolektivní inteligence (to samé se týká případů kolektivně vytvářených databází světa Stargate). Mnoho obsahů tvořených fanoušky vzniká střihem videa, posléze sdíleného na webu. Jde často o výběr zajímavých scén, různých parodií nebo vtipných momentů.

Sestříhané promo video na seriál Stargate SG-1 od českého fanouška.

Již zmiňovaný sestřih českých hlášek jednoho ze členů expedice ve Stargate Atlantis.


Svět Stargate je nevyčerpatelný stejně tak, jako je nevyčerpatelná lidská fantazie. Pokud máte tento žánr rádi, je jen na vás, zda se necháte tímto světem chytit. Uvidíte, že vás už potom nepustí …

Ludvík Kysela

How I Met The Phenomena aneb Tedova parta pod drobnohledem

Minulý týden dorazil na naše obrazovky kultovní americký seriál How I Met Your Mother, v česku je vysílán pod názvem Jak jsem poznal vaši matku. Ve čtvrtek 26.11. ho uvedla Prima COOL a český divák tak může konečně zcela legálně shlédnout seriál, který je považován za jeden z nejlepších sitcomů posledních let, a mocně atakuje přední pozice seriálu Přátelé, které se pro mnohé z nás zdály být nedostižné.

Ve zhruba dvacetiminutovém seriálu se můžeme potkat s pěticí kamarádů, Tedem Mosbym, Marshallem Eriksenem, Robin Scherbatsky, Barneym Stinsonem a Lily Aldrin. Struktura celého seriálu je jednoduchá. Hlavní postava Ted Mosby neurčitého věku vypráví svým dospívajícím dětem celý příběh o tom, jak poznal jejich matku. A jak sám říká, bude to hodně dlouhý příběh. Koncepce seriálu je velmi podobná právě seriálu Přátelé, za co si již vysloužila kritiku od skalních fanoušků Přátel, kteří tvrdí, že HIMYM, jak se seriálu zjednodušeně na internetu říká, Přátele pouze vykrádá a nepřichází s ničím novým. Pětice z HIMYM žije stejně jako šestice z Přátel v New Yorku, a tam, kde se Přátelé scházejí v kavárně Central Perk, se HIMYM parta schází v baru MacLaren´s, kde řeší své každodenní problémy. Seriál je doslova "prošpikován" ostrým humorem často využívajícím trapnost situací nebo slovní hříčky. Velmi časté jsou také popkulturní narážky, jejichž výčet si můžete přečíst třeba zde. Seriál hodně těží z nejvtipnější postavy, kterou je bezpochyby neúnavný milovník, byznysmen a tvořitel různých životních pravidel Barney Stinson, jehož ztvárňuje skvělý Neil Patrick Harris, známý například z Hvězdné pěchoty, Zahulíme, uvidíme a dalších filmů. Barney obohatil jazyk, především internetový, mnoha lidí o hlášky jako Suit up!, Legen… wait for it …dary, Awesome nebo High Five! I zde se projevuje podobnost se seriálem Přátelé a jeho postavou Joeho Trivianiho. Přesto How I Met Your Mother nelze brát jako pouhou kopii Přátel, protože kromě těchto pár shodností v koncepci se každý seriál vydává jiným směrem a postavy v obou seriálech jsou také vyprofilovány po svém. V pomyslném souboji obou seriálů u mě vítězí How I Met Your Mother, který drtí Přátele hlavně svým daleko ostřejším humorem.

Seriál spatřil světlo světa 19. září 2005, kdy ho uvedla americká televizní stanice CBS. V tuto chvíli v USA běží již pátá série a herci nedávno uzavřeli se studiem 20th Century Fox Television smlouvu na ještě další tři série. Krátce po svém uvedení si How I Met Your Mother našel velké množství fanoušků, dokazuje to například vysoké hodnocení 8,8/10 bodů na IMDb nebo 5. místo mezi top 200 seriály a 93% na ČSFD. Chválou nešetří ani kritici, kteří od roku 2006 udělili HIMYM zatím 11 Emmy Award a jeden Zlatý Globus. To, že HIMYM je pro CBS horké zboží dokazuje i fakt, že ho pravidelně od začátku vysílá v Prime Time ve 20:00 nebo v 20:30.

CBS si je dobře vědoma principu Transmedia Storytelling, jak ho definoval americký mediální odborník a profesor na University of Southern California Henry Jenkins ve své knize Convergence Culture, tedy, že ke správné propagaci mediálního obsahu je v dnešní době potřeba využívat co nejvíce mediálních platforem, jako je internet, televize, rádio, hry apod. CBS k tomuto účelu využívá především internet. Vedle oficiálních stránek seriálu můžeme na jejím webu najít také Barneyho blog, kde se Barney vyjadřuje k aktuálním případům nebo křivdám, které se mu v příběhu staly. Na svých stránkách také televize nabízí možnost zakoupit si soundtrack, stáhnout si mobilní vyzvánění, shlédnout nejnovější videa s ukázkami seriálu nebo si stáhnout různé aplikace na počítač. Zajímavější je ale využití předmětů, které se v seriálu objeví. Fanoušek si tak může zakoupit třeba knihu The Bro Code, jakýsi kodex pro parťáky, který se objevil v díle 3x17 The Goat. Kodex sepsal Barnabas Stinson (Barney Stinson v 18. století), a který stanovuje pravidla chování parťáků, např. „Parťák bude v čase tomu nezbytném varovat svého parťáka o existenci holčičí bitky.” nebo „Parťák nikdy nespí s parťákovou ex.” Dalším příkladem, jak CBS využívá internetového prostředí je opravdová existence webových stránek ze seriálu. Jakmile se v seriálu objeví nějaká stránka, divák si ji může najít i na svém počítači. V díle 3x14 The Bracket založila jedna zhrzená milenka stránku http://tedmosbyisajerk.com/ (Ted Mosby je kretén), kde varuje ostatní ženy, aby se vyhnuly Tedu Mosbymu. Fanoušci poté založili jako odpověď web http://tedmosbyisnotajerk.com/ (Ted Mosby není kretén). Dále si můžeme prohlédnout svatební fotoalbum Marshalla a Lily (zde) nebo fotoalbum z návštěvy Robin a Barneyho u Marshalla a Lily z dílu 5x04 The Sexless Innkeeper (zde). A jako další například z dílu 4x14 The Possimpible jsou k dispozici stránky Doctora X (tajemné univerzitní rozhlasové vysílání Teda Mosbyho) a skvělé video resumé Barneyho Stinsona.

Jak jsem již několikrát psal, seriál si získal velkou popularitu po celém světě a Česko, ač zde až dnešní doby nebyla žádná oficiální distribuce tohoto seriálu, není výjimkou. O této popularitě svědčí mimo jiné občasné parodie na HIMYM v seriálu stanice FOX Family Guy tady, tady a tady. O HIMYM vzniklo mnoho fanouškovských blogů, jež jsou důkazem nové podoby aktivního publika tvořícího nové mediální obsahy podle konceptu Produsage, více o tomto v knize Axela Burnse: Blogs, Wikipedia, Second Life, and Beyond. Ze zahraničních blogů bych zmínil třeba http://have-you-met-ted.com/ nebo blog na populárním serveru fanpop.com. Z českého internetu musím zmínit především ten nejpropracovanější a nejvíce aktualizovaný, a tím je http://himym.cz/ od dvojice jingspriral a thunderwolf. Jako další bych zmínil např. http://www.himym.estranky.cz/. Z iniciativy fanoušků vznikají také různé internetové obchody s tričky s potiskem s motivy HIMYM, např. zde. Co se týče aktivity publika, rozhodně se nesmí zapomenout na fenomén této doby, sociální sítě. HIMYM má svůj profil na MySpace, Twitteru i Facebooku. O nespočtu videí na YouTube ani nemluvě. Na Facebooku existuje momentálně 33 stránek s názvem How I Met Your Mother, z nichž ta největší má téměř 1 200 000 fanoušků, dále je zde také plno různých skupin zaměřených jen na konkrétní věci ze seriálu, například na automobilovou hru Zich dog spočívající v co nejrychlejším vyslovení ”Zich dog” pokaždé, když uvidíte psa.

V neposlední řadě nemohu opomenout ani třetí mediální koncept, čímž je kolektivní inteligence. Bylo by zajisté s podivem, kdyby takový fenomén, kterým se seriál How I Met Your Mother stal, neměl své téma na největší síti kolektivní inteligence Wikipedii. Téma tohoto seriálu je velmi obsáhle zpracované především na anglické verzi, česká za ní trochu pokulhává. Na odnoži Wikipedie, Wikiquote (Wikicitáty) pak nalezneme velké množství hlášek a nejvtipnějších rozhovorů z celého seriálu. Opět je anglická verze více propracovaná než česká. Kolektivní inteligence se projevuje také na diskusních fórech o seriálu, nejznámější jsou asi tyto dvě forum.himym.cz a lapiduch.

Sex and the City - kolektivní inteligence, transmédia, koncept produsage

Sex ve městě je především pro ženy fenoménem, a troufám si říci, že se stal snad nejoblíbenějším seriálem evropských a amerických žen. Seriál si přízeň žen získal pravděpodobně tím, že jeho hlavní hrdinky řeší víceméně běžné každodenní problémy, se kterými se setkávají i obyčejné ženy – smrtelnice. Na druhou stranu žijí hrdinky bohatým a chvílemi snad i nereálným životem, na který většina divaček jen stěží dosáhne. To jim ovšem nezabraňuje se na chvíli zasnít a vcítit se do kůže hlavních postav seriálu.

Děj je zasazen do města New York, ve kterém žijí všechny hlavní postavy, dlouholeté přítelkyně Carrie, Samantha, Charlotte a Miranda. Ty se pravidelně scházejí a řeší své problémy především v milostném životě. Ženy jsou zachyceny při společných chvílích, ale větší část seriálu tvoří současně běžící děje, ve kterých je zvlášť zachycen životní vývoj každé hrdinky.

Níže se vám budu snažit přiblížit tři témata nových médií, které Sex and the City naplňuje:

1) Transmédia

Seriál zasáhl snad všechna možná média, jelikož se objevuje v podobě od knihy až přes počítačové hry. Především na internetu lze najít nespočet takových podob.

Kniha:

Seriál Sex ve městě vznikl jako inspirace knihou Sex and the City od Candace Bushnell. Candace Bushnell dříve psala (stejně jako hlavní hrdinka seriálu) články do novin, ze kterých časem vznikla zmíněná kniha. Bushnell tvrdí, že hlavní hrdinka knihy, Carrie, je téměř úplným popisem její osoby a života. Obě ale mají i naprosto odlišné vlastnosti.

Seriál:

Tvůrcem seriálu je Darren Starr, první díly se začaly vysílat v roce 1998 na americkém kanálu HBO a běžely po dobu šesti let (celkem vyšlo šest řad seriálu). Seriál byl velmi dobře ohodnocen, což dokazuje i výhra sedmi cen Emmy Awards a osmi Golden Globe Awards (www.wikipedia.com).

DVD:

Celý seriál Sex ve městě vyšel i v podobě DVD. Lze zakoupit dokonce i speciální edice, které nabízí všechny řady seriálu v jednom balení, popřípadě i další bonusy pro sběratele. A jedna perlička: edice můžete koupit zabalené i do kosmetického kufříčku.

Film:

Seriál byl zfilmován a na jaře roku 2008 byl uveden do kin. Film navazuje na poslední řadu seriálu a ukazuje další vývoj postav. Dá se ale říci, že se film na rozdíl od seriálu mnohem více zaměřuje na mezilidskou stránku děje.

Hry:

Na internetových stránkách seriálu lze najít hru, která testuje paměť divaček ohledně detailů ze seriálu.

Dále existují různé internetové stránky (včetně sociální sítě Facebook), které nabízí kvízy, většinou zaměřené na zjištění, které hlavní hrdince se ženy nejvíce podobají. Jeden příklad takového kvízu lze najít například tady. Snad každá fanynka Sexu ve městě chce přeci vědět, kterou postavu představuje.

Nespočet her spíše jednoduchého rázu (často jako flash) nabízí mnoho internetových stránek. Smyslem her je například chytat padající boty a doplňky, vybrat oblečení pro čtyři hrdinky seriálu a tak dále.

Další hry, jako společenské hry a karetní hry, lze zakoupit například na www.amazon.com.

Soundtrack:

Seriál samozřejmě nabízí i soundtracky jednotlivých řad seriálu a z filmu.

Blogy, internetové stránky:

Různých internetových stránek, věnujících se seriálu, existuje obrovský počet. Všechny mají společné to, že nabízí fotogalerie, videogalerie a různé informace o seriálu.

Kapitolou samo o sobě by v tomto případě mohl být Facebook. Na něm lze nalézt nespočet skupin, které jsou určené pro fanoušky tohoto seriálu. V těchto skupinách mohou lidé diskutovat o seriálu a o filmu, najít lze i skupiny věnované jednotlivým postavám seriálu. Zároveň se zde sdílí fotografie a různé seriálové scény v podobě videí.

2) Koncept produsage

Jako příklad konceptu produsage, podle kterého má publikum aktivní funkci a vytváří obsahy, bych uvedla hlasování na internetových stránkách seriálu. Jsou zde zveřejňovány nové dotazy a zároveň i výsledky minulých hlasování. Otázky se týkají například toho, který muž je pro hlavní hrdinku tím nejvhodnějším. Dá se říci, že tím diváci vytvářejí části příběhu tak, jak by se měl ideálně vyvíjet podle jejich představ.

Při zadání výrazu „Sex and the City“ na serveru Youtube na nás vyskočí neuvěřitelný počet videí. Uživatelé vystřihují různé scénky ze seriálu a z filmu, čímž víceméně tvoří něco nového. Lepším příkladem jsou ale videa, kdy lidé sestříhají různé scénky, doplní je hudbou, případně popisem, a tak vznikají nové formy Sexu ve městě. Jako příklad bych uvedla sestřih momentů, kdy je hlavní postava Carrie v seriálu zachycena se svojí osudovou láskou.

Snad nejvíce mě překvapila internetová stránka, kde je možnost zakoupit účast na organizovaných výletech po stejných restauracích, obchodech, barech a dalších místech, které v seriálu navštěvují hlavní hrdinky. Ženy mají teoreticky možnost vytvářet své vlastní příběhy na místech, kde své příběhy vytvářejí čtyři ženy Sexu ve městě. Pokud byste měli o takový výlet zájem, můžete ho zakoupit zde.

3) Kolektivní inteligence

K Sexu ve městě existuje blog, na kterém fanoušci seriálu sdílí fotografie, videa a různé články. Tento blog uvádím jako příklad kolektivní inteligence z toho důvodu, že na těchto internetových stránkách existuje rozsáhlá sekce otázek a odpovědí. Lidé zde pokládají otázky týkající se seriálu a ostatní uživatelé na ně popřípadě poskytují odpovědi. Uživatelé se tak navzájem informují a sdílejí své znalosti.

Dalšími příklady jsou i webové stránky (především Facebook), kde ženy vytváří seznamy modelů, které na sobě měly herečky v různých dílech seriálu a ve filmu.

Mnoho lidem se určitě zdají až směšná různá videa na Youtube. Například v jednom videu uživatelka předvádí, jak vytvořit stejný make-up, který mají hrdinky. Mimo to existují i návody na účesy hrdinek, kde zakoupit jejich modely apod.

Další nternetová stránka nabízí seznam jednotlivých dílů seriálu s jejich popisy. Uživatelky se k těmto popisům dále vyjadřují a sdělují si své osobní postřehy. Někdy nabízí až neuvěřitelně detailní popisy jednotlivých krátkých dílů seriálu.

Na internetu také můžete narazit na stránky, kam uživatelé přidávají výroky postav Sexu ve městě. Zde si sami můžete přečíst, co mají hrdinky seriálu na srdci.

Anna Michalcová, 28. 11. 2009

Mobilní technologie a protesty v Íránu

Příběhů a zpráv o používání Facebooku a Twitteru při nepokojích po íránských volbách je nespočet. O trošku hlubší analýzu tohohle revolučního cvrlikání se pokouší John Palfrey a Hal Roberts, oba dva odborníci na internetovou cenzuru z Berkman Center na Harvardu. Proč ajatolláh nezakázal mobily?