Jak vytvořit virál

Abstrakt

Tato esej se zabývá problematikou vzniku virálu. Virální marketing se díky možnostem webu 2.0 stal oblíbenou metodou komunikace firem s potenciálními zákazníky. Díky internetu mají firmy možnost oslovit mnohem více lidí než v offline kampani a navíc mohou značně ušetřit finance. Virál je proces přijetí a přeposlání zprávy dalším lidem. Virální videa bývají dlouhá do tří minut. Na přeposlání má vliv několik faktorů. Aby se ze zprávy stal virál, musí zaujmout, zabavit, vyvolat emoce a mít pointu.

Abstract

This essay is about virals and their formation. Viral marketing became a popular method of communication of firms with their potential customers thanks to web 2.0 and its facilities. Thanks to the internet firms are able to approach more people than in an offline campaign and save up their finances. Viral is a process of accepting and forwarding messages to others. Viral videos are usually up to three minutes long. There are many factors that affect the forwarding of a message. A message needs to be interesting, entertaining, provoke emotions and have a point to become a viral.

Camarero, Carmen – San José, Rebeca: 2011. Social and attitudial determinants of viral marketing dynamics. Computers in Human Behavior, Vol. 27, No. 6, p. 2292-2300.

Limity a možnosti dnešního použití sociálních sítí v politických kampaních ve srovnání s volbami do amerického kongresu 2012

Abstract

This essay is composed from two different parts. The first contains summarization of the study made by Stephanie E. Bor in 2012 published in 2013 Using Social Network Sites to Improve Communication Between Political Campaigns and Citizens in the 2012 Election. This study brings very interesting view on using social network sites in the election campaign to the U. S. Congress in the 4th election district in Utah. The second part contains my own point of view on the whole issue, as the work with social network sites is part of my job on daily bases. The main limit of the summarized study I see in the date of its formation. The social network sites have gone through the thrilling development since 2012. Especially in terms of monetization of content and growing diversity of  social network sites. That is the main reason I think some of the conclusions from original study are not actual in these days any more.

Abstrakt

Tato práce se skládá ze dvou různých částí. První obsahuje sumarizaci studie provedené Stephanie E. Bor v roce 2012 a publikované v roce 2013. Využívání sociálních sítí k vylepšení komunikace mezi politickou kampaní a občany ve volbách v roce 2012. Tato studie přináší velmi zajímavý pohled na využití sociálních sítí ve volební kampani do amerického Kongresu ve 4. volebním obvodu v Utahu. Druhá část obsahuje můj vlastní pohled na celou problematiku, jako člověka, který pracuje na sociálních sítích na denní bázi. Hlavní limit zkoumané studie shledávám v datu jejího vzniku. Sociální sítě prošly vzrušujícím vývojem od roku 2012. Zejména, pokud jde o zpeněžení obsahu a rostoucí rozmanitost sociálních sítí. To je hlavní důvod, proč si myslím, některé závěry z původní studie nejsou v dnešní době aktuální.

Zdrojová studie

BOR, S. E. Using Social Network Sites to Improve Communication Between Political Campaigns and Citizens in the 2012 Election. In: American Behavioral scientist. vol. 58, 6/2013, s. 1195 – 1213. New York: SAGE Publications, 2013.

Google Art Project: je digitalizace umění správnou cestou?

Prezentace uměleckých děl se v průběhu staletí mění. V současné době stále se vyvíjejících technologií přichází nové a nové formy prezentace. Kulturní instituce využívají moderní způsoby komunikace s návštěvníkem, snaží se být interaktivní, případně zapojit diváka do expozice. Logickým krokem v době vlády internetu tedy je i zpřístupnění sbírek on-line, ať již kompletních či jen nejvýznamnějších děl. 

Kulturní instituce se s příchodem digitální revoluce musely – pokud bylo jejich cílem ‚jít s dobou‘ a nepřicházet o své návštěvníky – do značné míry proměnit. Od funkčních a zajímavých webových stránek, po profily na sociálních sítích a promýšlení, jak návštěvníka v době tolika možností, jak trávit volný čas, zaujmout. Přístup tuzemských a zahraničních institucí se stále velmi liší: česká muzea a galerie až na výjimky zaostávají jak v komunikaci s návštěvníkem (ať již skrze sociální sítě nebo weby), tak právě v digitalizaci svých sbírek.

V roce 2010 společnost Google založila Google Cultural Institute za účelem pomoci zachovat a podporovat kulturu on-line. Pod jeho záštitou vzniklo několik projektů a to včetně konceptu Art Project.

Art Project byl spuštěn 1. února roku 2011. Partnerem projektu je v tuto chvíli více než 250 muzeí a kulturních institucí po celém světě, momentálně obsahuje přes 45 tisíc uměleckých děl. Smyslem projektu je zpřístupnit umění každému, smazat vzdálenost mezi institucí a návštěvníkem a nabídnout divákovi detailní pohledy na díla. Muzea již před vznikem projektu dávala díla k dispozici i ve virtuální podobě a tento počin Googlu pomohl vše propojit a zapojit i instituce, které například tato možnost v minulosti nenapadla. Zároveň také mnoho institucí disponuje daleko větším množstvím uměleckých děl, než jaké má kapacitu možnost vystavovat. Tímto způsobem mohou zajistit, aby byla alespoň tímto způsobem viditelná, i když v tu chvíli třeba odpočívají v depozitáři.

Partnerem projektu nejsou jen muzea či galerie, ale i významné objekty, jako například francouzské Versailles nebo Bílý dům ve Washingtonu. V rámci České republiky jsou partnery programu například Museum Kampa, Národní galerie v Praze, Moravská galerie v Brně nebo Muzeum umění Olomouc. 

   Tweets by @googleart

Jak již bylo zmíněno, díla jsou nafocena ve vysokém rozlišení a u vybraných je možnost přiblížení do absolutního detailu, lze ho tedy takto prozkoumat daleko lépe, než ve chvíli, kdy na obraz koukáte ‚pouhým‘ okem. Google také v rámci projektu využívá svého známého konceptu Street view: vybrané instituce jsou nafocené ve 360° panoramatech a je tak umožněna i virtuální návštěva. Součástí je i možnost vytvořit si svou vlastní galerii a samozřejmě i sdílení na sociálních sítích. Nabízí se však otázka, zda takto téměř dokonalé virtuální prostředí naopak potenciální návštěvníky neodradí od fyzické návštěvy, místo aby je k ní vybízela.

Ze sedmnácti původních institucí, které byly součástí spuštění projektu v roce 2011, v tuto chvíli Google spolupracuje již s více než 250. A právě i pražské Museum Kampa je součástí projektu od počátku, kdy ještě nebylo jasné, jak se koncept vyvine a zda bude úspěšný. Jejich očekávání byla převážně zvýšení povědomí o muzeu a rovněž zvýšení zájmu o umění mezi mladými lidmi, pro které by mohlo být lákavé již zmíněné vytváření a sdílení své ‚osobní‘ galerie (již během prvního týdne fungování aplikace bylo vytvořeno přes 70 tisíc takzvaných osobních galerií). Podobný názor, jaký má vedení Musea Kampa, sdíleli na počátku také ředitelé ostatních šestnácti muzeí světového formátu. Internetu se jako konkurence v tomto směru neobávali, spíše naopak. Od spuštění projektu věří, že projekt dokáže motivovat k osobní návštěvě muzea či galerie a že vzbudí u lidí chuť postavit se mistrovským dílům tváří v tvář. 

Fyzická návštěvnost kulturních institucí se od roku 2011 nijak rapidně nesnížila. Zároveň však neexistují žádné veřejně dostupné průzkumy, které by prokázaly, jakým způsobem Google Art Project na návštěvníky působí: zda je skutečně motivuje k návštěvě galerie nebo naopak podporuje pohodlné prohlížení uměleckých děl z vlastního křesla. A v neposlední řadě také upřednostění klidu, kterého se často v současné době v muzeích a galeriích vlivem ostatních návštěvníků nedostává. Otázkou zůstává, zda i sebelepší přiblížení a rozlišení umí navodit pocit, který v nás některá díla ‚naživo‘ vzbuzují.

ZDROJE:

Google Art Project [online]. [cit. 2015-04-12]. Dostupné z: https://www.google.com/culturalinstitute/about/

Towse, Ruth –  ¨Economics of Cultural Heritage¨ in A Textbook of Cultural Economics. Cambridge University Press (2010) S. 237 - 262

Tisková zpráva společnosti Google: Program „Google pro českou kulturu 2011“, I. projekt: Museum Kampa v unikátním „Art Projektu“ Googlu. [online] vydal Šimon Rákosník, 1. února 2011 [ cit. 11.4.2015]. Dostupné z: <https://sites.google.com/a/pressatgoogle.com/cz/novinky/program%E2%80%9Egoogleproceskoukulturu2011%E2%80%9Ciprojektmuseumkampavunikatnim%E2%80%9Eartprojektu%E2%80%9Cgooglu>.

PIVODOVÁ, Eva, On-line galerie. In Sanquis. Č. 87, březen 2011. S. 43 – 48. 

Humans of... Když je dojatý celý svět

„Když jsem se dozvěděl, že moji dceru zavraždili, seděl jsem akorát za ozbrojenou loupež. Ona a můj zeť brali halucinogeny. Dusil ji, měla tak docílit lepšího orgasmu. Odřízl ji ale od přísunu kyslíku na příliš dlouhou dobu a zabil ji. Místo toho, aby zavolal policii, seděl nad ní tři dny a pak ji vyhodil za supermarket. Byl jsem hrozně naštvaný, když mi to oznámili, až tak, že jsem vytrhl okovy na nohou, které byly přidělané k zemi. Jsem chudý, ale velmi silný. Moje žena to neunesla a předávkovala se. našli ji v koupelně se stovkou prázdných balíčků heroinu. Když mi to zavolali, pokusil jsem se oběsit na prostěradle,“ zní jeden ze 6 tisíc krátkých příběhů na fotoblogu Humans of New York.

Foto: Facebook/ Humans of new York, Brandon Stanton

Obyčejní lidé a jejich neobyčejné příběhy, které je možné na ulici zachytit objektivem fotoaparátu a několika větami. To je podstata fotoblogu Humans of New York mladého amerického fotografa Brandona Stantona, který se nejdříve stal hitem na sociálních sítích, postupně ale dobyl celý svět. Svůj blog s krátkými příběhy lidí zachycených na ulici má už i Indie, přes Írán a Maroko, až po Nizozemsko nebo Peru. Stranou nezůstává ani Česko.

„Když můj muž umíral, nevěděla jsem, jak bez něj budu schopná žít. Tehdy mi řekl, ať vezmu svojí lásku k němu a šířím ji kolem.“ 

Foto: Facebook/ Humans of new York, Brandon Stanton

„Škrábu se vždy, když přijdou policajti. Nechtějí se vámi zaobírat, když krvácíte.“

Foto: Facebook/ Humans of new York, Brandon Stanton

Jednatřicetiletý Stanton chtěl původně vytvořit rozsáhlý katalog obyvatel New Yorku. Měl v plánu nafotit na 10 tisíc portrétů a ty pak připnout na mapu města na Internetu. Stále častěji se ale začal s lidmi dávat do řeči a ti mu vyprávěli své osudy. Po několika měsících focení k snímků, začal krátké citace nebo příběhy připojovat. Fotografie tak začali promlouvat a jeho práce dostala nový rozměr. V roce 2010 vyústila založením blogu Humans of New York.

Blog Humans of New York na Facebooku dosud podpořilo více než 12 milionů uživatelů, na Instagramu ho sledují téměř 3 miliony lidí. Mezinárodní akademie digitálních umění a věd Stantonovi v roce 2013 udělila ocenění Webby Award za Nejlepší využití fotografie, získal i cenu People‘s Voice Award za Nejlepší kulturní blog.

Brandona Stantona v akci můžete vidět v následujícím videu:

Magazín Time navíc Stantona ve stejné době zařadil mezi 30 lidí pod třicet, kteří změnili svět. „Seznamte se s fotografem, který své hobby proměnil ve světovou senzaci,“ napsal na sklonku roku 2013 americký časopis.

Z gettha do Bílého domu

Na začátku letoška Stanton fotografoval třináctiletého chlapce Vidala a posléze i jeho velkou inspirátorku paní Lopézovou, ředitelku střední školy v Brownsville, v nejchudší a nejdrsnější části Brooklynu a potažmo v celém New Yorku. Série jejich snímků s popisem frustrace z nejasné budoucnosti během ledna návštěvníky bloku Humans of New York velmi zasáhla.

Stanttonovi se tak skrze fundraising podařilo získat více než milion dolarů na výlety na Harvard, letní kempy nebo stipendia pro studenty, a to s jediným cílem – ukázat dětem, že i v oblasti s velkou kriminalitou si lze svou budoucnost vybrat.

Foto: Bílý dům

Záhy přišel další úspěch. Že ve své cestě za vzděláním není chlapec sám, dal malému chlapci najevo i americký prezident Barack Obama. Ten si pozval chlapce i ředitelku střední školy do Oválné pracovny Bílého domu. „Nemusíš na to být sám. Nikdo není, každý potřebuje podporu,“ řekl chlapci Obama. „Mladí lidé jako jsi ty by se nikdy neměli bát nebo stydět obrátit se na ty, kteří tě mohou něco naučit. Tam venku je spoustu lidí, kteří budou vždy ochotni poskytnou podporu lidem, kteří se snaží udělat správnou. Důležité je umět naslouchat,“ dodal.

KRISTÝNA NOVOTNÁ

ZDROJE:

http://www.humansofnewyork.com/

http://ideas.time.com/2013/12/16/30-under-30-meet-brandon-stanton-the-photographer-behind-humans-of-new-york/

http://en.wikipedia.org/wiki/Humans_of_New_York

http://en.wikipedia.org/wiki/Brandon_Stanton

https://www.facebook.com/humansofnewyork

http://www.huffingtonpost.com/2015/02/06/obama-humans-of-new-york_n_6634032.html

iPady a ovladače do každé tlapky

Sociální sítě s profily psů, koček a koní nebo třeba aplikace do mobilních telefonů mající obohatit stereotypní venčení psa novými povely. V těchto případech se ovšem pořád jedná o obsahy, ve kterých hraje zvíře roli pouze jakéhosi prostředníka a které jsou určeny lidskému příjemci. V posledních letech jsme ovšem v této oblasti svědky určité transformace nebo spíše zrodu nové skupiny konzumentů. Na trh se totiž dostávají mediální produkty, jejichž primárními příjemci jsou přímo domácí mazlíčci.

Kočky by kupovaly iPad

V roce 2011 přišla s několika herními aplikacemi, jejichž primárními uživateli mají být kočky, firma na kočičí žrádlo Friskies. Hry se dají spustit v jakémkoli prohlížeči, jsou ale dle autorů určeny především pro iPad a další tablety. Právě ty kočkám umožňují při hrách přímou interakci, jež má být jejich hlavním přínosem. Hry mají být ušity kočkám na míru, jejich vývoji totiž předcházel výzkum, zabývající se reakcí koček na určité předměty, pohyby či barvy. Kočka si tak může na obrazovce iPadu procvičit především svůj postřeh. Pomocí packy „loví“ různě barevné pochoutky v podobě sýra, sucharů nebo dokonce rybičky z akvária.

Podle počtu videí zachycujících snažení koček s iPadem zveřejněných například na serveru YouTube je ovšem otázkou, zda mají hry opravdu prvotně sloužit pro pobavení kočkám  nebo spíše pro obveselení jejich pánů. Dle komentářů majitelů koček jsou hry totiž sice zvířaty přijímány individuálně, velmi často se ale stává, že  kočka buď o hry nejeví zájem nebo její pozornost zaujmou jen na krátkou chvíli. Rozhodně se tedy dá konstatovat, že pořízením hry na iPad kočce nezměníte život ani nad aplikacemi nestráví hodiny denně, jak slibují webové stránky firmy Friskies. Každopádně se ovšem v tomto případě jedná o chytrý marketingový tah.

Ať už o hraní her mají kočky zájem nebo ne, s aplikacemi pro tyto domácí mazlíčky jakoby se od té doby roztrhl pytel. K dispozici jich je opravdu celá škála, za poplatek 1,99 dolarů lze stáhnou například hru s názvem Paint for Cats, pomocí které vytváří kočka na tabletu vlastní obrazy.

Nejzábavnější společník pro psa? Televize

Ještě dál se ovšem zašlo s mediálními obsahy v souvislosti se psy. V únoru roku 2012 začala v San Diegu vysílat jako součást programové nabídky Time Warner a Cox Cable kabelová stanice DogTV, jejíž provozovatelem je společnost PTV Media se sídlem v Izraeli. Jak už název napovídá, jedná se o specializovanou kabelovou stanici, jejíž vysílání je primárně určeno psům, a to hlavně těm, kteří zůstávají sami doma. Pro takové mazlíčky představuje dle zakladatele kanálu Yoshiho Uzrada televize jedinečný zdroj zábavy.

 Co se týče programové nabídky, vysílání se skládá ze tří až šestiminutových materiálů označených kategoriemi relax, stimulace a exploze. V praxi se jedná o převažující záběry přírody, ležících či pobíhajících psů nebo všeho dohromady. Tyto spoty, ještě navíc podbarvené melodickou hudbou, jsou vysílány 24 hodin denně. 

I když někteří byli k úspěchu televize pro psi poněkud skeptičtí, firma provozující stanici DogTv, která je v současné době  za poplatek dostupná také online, expandovala po dvou letech vysílání v USA i na evropský trh. V roce 2014 představili zástupci tento kanál na veletrhu televizní zábavy MIPCOM, konaném ve francouzském Cannes. Záhy podepsali majitelé stanice kromě Francie smlouvu s německou firmou Deutsche Telekom. V Německu tedy DogTv vysílá od listopadu loňského roku. Zdálo by se tedy jen otázkou času, kdy tato stanice dorazí i na český trh.

Lze tedy říci, že tato specifická skupina konzumentů mediálních obsahů jakými jsou domácí mazlíčci je rozhodně skupinou s velkým ekonomickým potenciálem. Ještě je zde ve hře určité hledisko etické a s ním se pojící myšlenka, zda by představa psa, který místo procházky vyžaduje svůj oblíbený televizní program či kočky lovící myši na tabletu, neměla přeci jen radši zůstat antiutopickou vizí, popřípadě pouhou znepokojivou scénou filmu žánru science fiction.

Zdroje:

https://www.youtube.com/watch?v=vaif2uq_0Vc

https://www.youtube.com/watch?v=nn4vD5eKKHE

http://technet.idnes.cz/tablet-ipad-uz-neni-jen-pro-lidi-kocky-se-raduji-z-her-urcenych-primo-jim-1nq-/sw_internet.aspx?c=A110525_083849_sw_internet_pka

http://www.friskies.cz/kocka/zabava-hry/applikace-pro-kocky

http://en.wikipedia.org/wiki/DOGTV

http://www.spiegel.de/kultur/tv/dog-tv-fernsehen-fuer-hunde-kommt-nach-deutschland-a-1003648.html

http://www.mediar.cz/proc-zacala-v-usa-vysilat-televize-pro-psy/

Jak se vytváří příběhy a inspirace s Airbnb

Webová stránka zprostředkovávající ubytování s názvem Airbnb byla založena roku 2008 v San Francisku. Zvláště poslední dobou se stává čím dál více vyhledávanou možností, jak si zařídit ubytování dalo by se říci ne zcela klasickým a tradičním způsobem. Spolu s tím se ovšem objevují i diskuse nad jejím fungováním a zákonným rozměrem celého systému. Někteří z jeho odpůrců tvrdí, že se vlastně jedná o nelegální hostely. Tuto problematiku ponechám stranou a zaměřím se spíše na téma Airbnb a jeho využívání sociálních médií v cestě za úspěchem. Není totiž žádným tajemstvím, že stránka si své loajální uživatele získala právě umným používáním sociálních médií a zapojováním uživatelů do vytváření společného příběhu.

 

Právě propagace Airbnb je totiž spjatá s ideou, která je od pouhého zprostředkování ubytování  na míle vzdálená. Možnost ubytovat se u zcela neznámých lidí, kteří byli ochotni pronajmout část své nemovitosti opět jím zcela neznámým lidem, zafungovala jako skvělý odrazový můstek pro celou strategii propagace této služby. Airbnb ve svých propagačních materiálech velmi akcentuje tuto rovinu společného vytváření příběhů, nových zážitků a jejich sdílení s podobně smýšlejících lidí po celém světě. Ubytování s Airbnb tak není pouhým dobitím baterií, ale dobrodružstvím a příběhem samo o sobě. Příběhem, který vytvářejí samotní lidé, kteří se potkají v jednom okamžiku na stejném místě.

 

Aby toho Airbnb dosáhlo, používá pro propagaci své stránky a služby mnoho různých sociálních sítí, kanálů a obsahů. Některé z nich zde proto představím.

 
Časopis s názvem Pineapple samo Airbnb charakterizuje jako “skutečnou sbírku příběhů a inspirací naší komunity”. Právě na tomto časopise je vidět, že Airbnb neprodává konečný produkt, ale zážitek. “Nedostanete pokoj, dostanete pocit sounáležitosti”, jak říká sám spoluzakladatel Brian Chesky.

Další platformou pro vytváření společných příběhů je od roku 2012 stránka Airbnb Sousedství. Tento prostor slouží jako společné místo, kde si uživatelé mohou sdělovat své zážitky a pocity nejen z míst, kde se ubytovali, ale obecně z konkrétních míst a destinací, které navštívili. Nechybějí zde rady, tipy, mapy a fotografie, které slouží nejen jako inspirace budoucím dobrodruhům.

To, jak Airbnb využívá všech možných nových aplikací a možností sebepropagace, ilustruje šíře dalších využívaných prostředků komunikace s cílovou skupinou a mezi uživateli navzájem. Takovými příklady jsou blog, Příběhy, krátké filmy a Hollywood&Vines. Všechny tyto platformy povzbuzují uživatele tomu, aby se přidali k příběhu, který již tvoří lidé po celém světě. Hollywood&Vines se pak stal prvním crowdsourced vinem, jehož autoři vytvořili “vizuální příběh o cestování, dobrodružství a hledání svého místa na světě.”

Studie o ekonomickém dopadu jsou příspěvkem ke společenské odpovědnosti firmy, udržitelnosti a vlivech a  dopadech aktivit firmy na místa, ve kterých se firma pohybuje. Kampaň spojená s těmito studiemi akcentuje dnes již velmi často používaný závazek o podpoře místních komunit. Ovšem nad jejich nezávislým úhlem pohledu lze z logiky jejich vzniku spekulovat. Do této kategorie propagace spadají i sponzoringy různých akcí, například Newyorského maratonu.

Mimo zájem Airbnb samozřejmě nezůstávají ani “klasická” sociální média jako Instagram, YouTube kanál, Twitter, Pinterest a další.

 

 

 

Nakonec zmíním několik zajímavých míst, kde je možné se s Airbnb ubytovat. Znovu je to spojeno s hlavním heslem Airbnb, tedy že u nich je vše o vytváření nezvyklých příběhů. A tak si při svých cestách můžete složit hlavu v iglů, na kriketovém hřišti v Sydney nebo si sehnat ubytování na olympijské hry 2016, protože Airbnb se nedávno stalo oficiálním alternativním ubytováním v průběhu této akce. 

 

 

Zdroje: 

http://contently.com/strategist/2014/12/05/how-airbnb-is-using-content-marketing-to-stay-on-top/

https://www.youtube.com/watch?t=18&v=J0CZS3SYVeQ

 

http://www.inc.com/magazine/201412/burt-helm/airbnb-company-of-the-year-2014.html

https://www.airbnb.com/pineapple

https://www.airbnb.cz/locations

http://blog.airbnb.com/ 

https://www.airbnb.cz/stories

http://hollywoodandvines.com/

https://www.airbnb.com/economic-impact

 

 

Trolling může být slast i past

„Nejhorší je srážka s blbcem. Protože ten tě stáhne na svou úroveň a tam tě semele zkušenostmi.“

Fotbaloví fanoušci se na Facebooku zvláště baví sledováním stránky Fanklub defenzivního fotbalu. Uživatelům neznalým kontextu přijde stránka plná podivínů, kteří bojují za to, aby každý zápas skončil výsledkem 0:0. Po mistrovství Evropy 2012 se jejich idolem stal reprezentační trenér Michal Bílek, který jako první trenér v historii dokázal se záporným skóre vyhrát základní skupinu, na klubové úrovni oslavují Martina Pulpita.

Smysl stránky není (až na výše jmenované) žádný, nikoho nezesměšňuje, nikoho neuráží. Přesto je Fanklub defenzivního fotbalu (FDF) nástrojem jakéhosi mnohostranného trollingu (všichni proti gólům), který je ve své podstatě vnímán jako urážlivá činnost. A to ať už se podíváme na nejlépe hodnocenou definici na Urban Dictionary (Chování se jako svině na internetu. Typicky uvolněná sarkastická, nebo cynická poznámka na dobře míněný příspěvek, jen proto, že to je internet a protože mi to dovoluje), nebo na článek Českého rozhlasu. (Trolling je zlá zábava která nesleduje pozitivní cíl. Dnes se toto pojmenování používá v souvislosti s propagandou placených autorů na webu, kteří za peníze šíří specifický názor.) Příklad Jiřího Vyvadila z posledních týdnů patří do kategorie trollích pastí.

V případě FDF jde o zábavu, která nikomu neubližuje a je srovnatelná například se slovními hříčkami, nebo změnou kontextu. Fanoušci hokejového Dallasu například na konci loňského roku mohli na kostce vidět trolling hvězd New Yorku Rangers, protože když obrazovka slibovala, že připomene hlavní hvězdy soupeře, objevili se Aragorn, Chuck Norris, nebo Chim a Dále, všechno postavy, které mohou být spojovány s Rangery.

Z mediálního pohledu jsou takové akce trollů zanedbatelné, protože jejich lest je snadno odhalitelná. Už těžší to je v případě, že z několika různých důvodů není v určitých situacích jednoduché trolla poznat. Jednou z nich je nedostatek důkazů v anonymním prostředí.

To může být například situace falešného účtu na Twitteru tenistky Nicole Vaidišové. Ta před šesti lety ukončila kariéru, ale najednou se na Twitteru objevil minulý rok účet, který jejím jménem ukazoval fotky, na kterých znovu trénuje na turnaje. Účet získal díky velkému počtu retweetů během jednoho odpoledne přes dva tisíce followerů a server iSport a ČTK vyrobily z jeho fotek zprávu o návratu Vaidišové.

Nicole Vaidišová paří ke sportovcům, kteří si velmi pečlivě hlídají soukromí a nebylo proto možné informaci ověřit, a to ani u jejích blízkých. V takové chvíli je tlak uvnitř mediálních organizací natolik silný, že není možné, aby si ve všech zastánci ověřování informací obhájili, proč není možné zprávu vytvořit. Je pouze shodou náhod, že Vaidišová se opravdu na turnaje po pár měsících skutečně vrátila.

Možná poučeni z tohoto příkladu se v posledních měsících novináři ujišťovali fotbalisty Milana Baroše, jestli má twitterový účet. Nebylo na něm nic podivného, ale i přes veškerou vybrakovanost jednotlivých nicknamů neznělo příliš pravděpodobně, že by si vítěz Ligy mistrů a nejlepší střelec mistrovství Evropy 2004 dal tak triviální nick, jako @bary100, pod kterým by na Twitter psal gramaticky a stylisticky špatné příspěvky. Elementární obrana proti trollům velela, že tohle je jeden z nich – a hle, nebyl.

Trolling je zřejmě tou nejnebezpečnější zbraní českého internetu a nových médií obecně. Odtržení jednoty místa a času dělá z jakéhokoliv výroku příležitost pro trollování a je čistě na samotném trollovi, jestli vyrobí zábavu proti vám, nebo zábavu pro vás.