Filmy natočené podle literární předlohy tvoří velkou část filmové produkce a těší se i značné oblibě u diváků. Nejedná se o nic překvapivého, člověk, který si oblíbil knihu, bude pravděpodobně zvědavý i na její filmové zpracování a přesvědčit ho, aby navštívil kino nebo koupil DVD, nebude tolik obtížné. A pokud se filmovým tvůrcům podaří získat práva na natočení knižního bestselleru, mají vysoké zisky téměř jisté. Všichni si jistě živě pamatujeme šílenství, které propukalo při premiérách filmů o Harrym Potterovi. Davy fanoušků čekající před kinem, s blesky namalovanými na čele, kulatými brýlemi na nose a typickou nebelvírskou šálou omotanou kolem krku. Kina byla v těchto prvních dnech promítání vyprodána a tvůrci si jistě mnuli ruce. Úspěch filmů také zpětně zvýšil prodej již tak masově skupovaných knih, které byly znovu a znovu vydávány v různých jazycích, grafickém zpracování a výhodných setech. Ani zde se však trh nezastavil a obchody zaplavily hračky, oblečení, sladkosti, počítačové hry a mnoho dalšího sortimentu s motivy Harryho Pottera a jeho přátel. Z původně chudé autorky knih se za pár m
ěsíců stala jedna z nejbohatších žen světa.
Dalším velmi aktuálním příkladem je knižní série o upírovi Edwardovi a jeho lidské družce Belle, která je v současné době průběžně převáděna na filmové plátno.
Knihy se po svém vydání žádným ohromným trhákem nestaly, v knihkupectvích se netvořily fronty a po ulici nepobíhali
lidé s umělými upírskými zuby, ale ve chvíli, kdy se příběhu ujalo nezávislé studio Summit Entertainment a rozhodlo se natočit podle něj filmovou sérii, nastal obrat. Knihy se během několika dnů vyšplhali na první místa žebříčků nejprodávanějších knih, vznikla řada internetových stránek stránek, kde se horlivě debatovalo o průběhu natáčení a možné premiéře a nikdo nebyl na pochybách, že nám přímo před očima vzniká nový kult. Premiéra prvního dílu s názvem Stmívání samozřejmě zaznamenala ohromný úspěch, a ač byl film po technické a herecké stránce hodnocen množstvím recenzí negativně, nijak to neovlivnilo zájem o jeho další pokračování. Situace se dále vyvíjela podobně jako u Harryho Pottera – další vydávání knih a prodej mnoha dalšího sortimentu. Této vlny také využila řada dalších autorů a knihkupectví se zaplnila romantickými příběhy o upírech a dalších nadpřirozených bytostech. Myslím, že na filmová zpracování nejúspěšnějších z nich nebudeme muset čekat dlouho. Vysoký zisk s minimem úsilí je pro filmová studia neodolatelným lákadlem.Jak je z uvedených příkladů vidět, transmediální vyprávění je velmi šikovný způsob, jak co nejvíce využít potenciál vybraného příběhu a jak získat co největší základnu fanoušků. Stejný cíl sleduje i opačný jev – knihy vzniklé podle již natočených filmů, knihy o natáčení, ze zákulisí, knihy doplňující děj, fotoknihy a tak dále a tak dále. Je-li film divácky úspěšný, je vysoce pravděpodobné, že jeho fanoušci budou mít zájem koupit si i knižní verzi, ve které mají možnost dozvědět se více o motivech jejich filmových hrdinů, najít řadu fotografií a dozvědět se i nějaké „libůstky“, které se mohli dít mimo přímý pohled kamery.
Zamyslíme-li se nad tím, jakou má kniha sepsaná podle filmu hodnotu a jaký je vlastně její smysl, pravděpodobně dospějeme k tomu, že naprosto žádný. Proč přepisovat film? Když je kniha podle filmu může nás vůbec něčím překvapit? Myslím, že se odpovědi na tyto otázky různí dílo od díla, ale v celku by se asi dalo říci, že se opravdu jedná pouze o chytrý trik na fanoušky, jak z nich dostat co nejvíce peněz.
Knihy obsahující informace o natáčení, ze zákulisí atd. mohou být o něco zajímavější. V dnešní době vzniká řada nových technik natáčení a je zajímavé se o nich dozvědět více skrze konkrétní případ použití. Na tomto místě bych ráda uvedla příklad z českých luhů a hájů, a to film Kuky se vrací. Jedná se o loutkový film velmi kvalitního českého režiséra Jana Svěráka, který je navíc namluven herci zvučných jmen. Po jeho odvysílání se snad v každém knihkupectví objevily stojany plné knih převyprávějících příběh Kukyho, které šly velmi rychle na odbyt. Netrvalo dlouho a Kuky se dostal mezi nejprodávanější knihy a následoval stejný vývoj jako v předchozích případech – plyšové hračky, hrnečky, trička. Vypukla „Kukymánie“.
V celé předchozí části jsem popisovala jednu z možností využití transmediálního vyprávění. K ní se váže i jev anglicky nazývaný produsage. Tento jev je snadno sledovatelný v případě Harryho Pottera, kdy vznikla celá řada fanouškovských stránek, kde skupiny lidí prováděly amatérské překlady ještě nepřeložených knih. Své překlady nahrávali na stránky a ostatní si je mohli volně a zadarmo stahovat. Pokud se někomu překlad nezdál přesný či chtěl něco pozměnit, mohl text upravit ve svém počítači a zaslat ho administrátorovi stránky, který ho mohl na webu aktualizovat. Fanoušci se však nezabývali pouze překlady. V případě Pána prstenů dokonce vytvářeli celé nové příběhy, které prezentovali na webu a vzájemné si je hodnotili. Dodnes si pamatuji na Tajné deníky Společenstva prstenu, které se v té době objevily na "fanouškovských" stránkách a které celý filmový děj parodovaly a měly obrovský úspěch.
Jak je vidět, fanoušci odmítají být pouze pasivními příjemci vznikajících příběhů a snaží se čím dál více zapojit do tohoto světa fantazie a zanechat v něm svou stopu. Své hrdiny chtějí vidět na vlastní oči, ač pak často kritizují tvůrce, že vybrali naprosto nevhodné herce, a snaží se dozvědět vše, co jim snad film neprozrazuje a kniha by mohla. Ve volném čase vytváří vlastní mini příběhy, o které se dělí s ostatními snad pro pocit sounáležitosti, toho že někam patří a že je někdo oceňuje. Možná to má něco společného i s tím, že realita, ve které žijí, jim neposkytuje dostatek podnětů a vzrušení a útěk do světa fantazie se tak stává příjemným vytržením ze stereotypu.
