Showing posts with label koletkivní inteligence. Show all posts
Showing posts with label koletkivní inteligence. Show all posts

Monday, December 12, 2011

Pro kočku je Facebook out

Před nedávnem jsem začala přemýšlet o tom, že si koupím kočičku. Strávila jsem několik hodin na internetu, kde jsem si kotě vybírala na různých inzercích. Také jsem samozřejmě navštívila několik stránek s chovatelskými potřebami, abych kočce pořídila patřičné vybavení. Při tomto brouzdání na internetu jsem narazila na stránku www.miciny.cz. První, co mě na portálu zaujalo, byly kočičí profily. Řekla jsem si, že až si kotě pořídím, musím mu zcela jistě založit profil na www.miciny.cz.

Zanedlouho jsem si koťátko přivezla domů a ještě ten večer jsem jí vytvořila na www.miciny.cz profil, aby byla správná moderní kočka, jak se patří. Zní to šíleně, vím. Také mi to ze začátku připadalo šílené, a upřímně, založení profilu jsem nebrala tak vážně jako jiný uživatelé - jak jsem později zjistila. Horší možná je, že po tom, co jsem portál www.miciny.cz poznala více, mi to celé připadá ještě šílenější. Je potřeba vysvětlit proč.

Webový portál Miciny.cz provozuje společnost MITON CZ s.r.o., která mimo jiné provozuje i obdobné portály jako jsou Hafici.cz a Konicci.cz. Na portálech Miciny.cz, Hafici.cz a Konicci.cz. je ke dni 10.11.2011 registrováno 80 850 uživatelů, kteří vlastní 15 130 kočičích profilů. Je třeba podotknout, že jakmile se registrujete na jakýkoliv z těchto portálů, automaticky se stanete uživatelem zbylých dvou portálů.

Na www.miciny.cz si tedy můžete vytvořit profil kočky, a to jak skutečný, tak virtuální. V pravidlech portálu Miciny.cz je upřesněno, co virtuální profil je: „Slovem „virtuální“ musí být označen profil zvířete, které není vlastněno uživatelem, jenž profil vytvořil. Výjimku tvoří profily zvířat, o která se daný uživatel stará a je s nimi v kontaktu. Další výjimka může nastat, pokud uživatel má povolení k vytvoření profilu cizího zvířete od jeho majitele a zároveň povolení k použití jeho fotografií.“[1]

Součástí profilu je samozřejmě fotogalerie, údaje o zvířeti (datum narození a místo narození, plemeno…), deníček a zeď, na které jiní uživatelé zanechávají vzkazy.

Hlavním posláním portálu Miciny.cz je vytváření a používání profilů zvířat registrovanými uživateli, tedy produsage. Profily koček vlastně slouží jako „life-catching“, jelikož jsou v nich zachyceny fotografie a zápisky do deníčků. Někomu se může zdát komické, že uživatelé do deníčku koček píší v první osobě, to znamená, že se vžívají do role koček. Možná tento způsob přemýšlení upevňuje vztah páníčka a zvířete, právě vzhledem ke snaze porozumění pocitům zvířat a zachycení jich. Možná tento způsob přemýšlení člověka dovede k šílenství. Víte, ono to takhle nezní zas až tak divně. Ale prosím, podívejte se na nějaké profily kočiček na www.miciny.cz a přečtěte si jejich deníček nebo vzkazy na zdi. Komu z vás to bláznivé nepřipadá?

Bylo by dobré také zmínit, že na www.miciny.cz můžeme naleznout kočičí nebe, kam se automaticky přesunou profily koček, u kterých uživatel vyplní datum úmrtí. Divné se pak může zdát to, že někteří uživatelé tento profil zesnulého mazlíčka používají i nadále několik let po jeho smrti. Díky profilu komunikují s ostatními uživateli a píší jim vzkazy na zeď. Hloupé mi ovšem připadá pak to, že někteří tito uživatelé ani po úmrtí mazlíčka nepřestali psát zvířecí deníčky.

Součástí portálu je také inzerce, poradna, články, sekce o kočkách, zábava a v neposlední řadě diskusní fórum, ve kterém hraje roli kolektivní inteligence – víc hlav víc ví – jelikož si zde uživatelé radí s nejrůznějšími problémy, jako jsou například nemoci koček nebo výchova koček. Větší pozornost si jistě zaslouží i sekce články, ve které uživatelé mohou mimo jiné přispívat kočičími příběhy.

Další možností portálu Miciny.cz je chat a e-shop, který odkazuje na spřátelený obchod www.spokojenypes.cz . V neposlední řadě webový portál nabízí kočičí mapu, která umožňuje nahlédnutí na umístění profilů po celé České republice.

Jako poslední bych chtěla zmínit, že na portálech Miciny.cz, Hafici.cz a Konicci.cz probíhá – jak tomu říkají uživatelé – „myšičkování“, „kostičkování“ a „jablíčkování“. V pravidlech portálů je uveřejněno: Je to soutěž TOP 100 o nejoblíbenějšího psa, kočku a koně měsíce, kterým se stává profil s nejvyšším počtem hlasů (kostiček – u psů, myšiček – u koček, jablíček – u koní). Celý tento systém je založený na tom, že uživatelé každý den hodnotí profily hlasy – od jednoho do pěti. Zajímavé je to, že úplně všichni uživatelé dávají pokaždé plný počet hlasů. Ten profil, který je na konci měsíce ohodnocen nejvíckrát získává medaili za první místo (medaile se udělují až do 100. místa).

Bohužel, vždy vítězí profil, jehož uživatel stráví na portálu nejvíce času ohodnocováním profilů, jejichž uživatelé mu hlasování oplatí. Předevčírem mi na toto moje mladší sestra řekla: „Aha, takže je to na stejném principu jako www.xteen.cz , kde nevyhrává ten nejhezčí, ale ten, kdo všechny nejvíc otravuje, aby mu dali hlasy.“ Právě díky této soutěži se mnoho uživatelů stalo závislými na zmiňovaných portálech. Každý den stráví několik hodin hlasováním jen proto, aby jejich mazlíček vyhrál virtuální medaili.

Tereza Durchánková, 10.11.2011

Zdroje obrázků:

1. http://www.google.cz/imgres?q=miciny.cz&hl=cs&gbv=2&biw=1024&bih=416&tbm=isch&tbnid=pP8YSYCpF78qoM:&imgrefurl=http://ads.miton.cz/projekty/miciny-cz/&docid=We6IlwSuNifi8M&imgurl=http://ads.miton.cz/projekty/miciny-cz/ir/images/admarket_UK-ProjectPreviews/15-thumb-File-miciny_HP--ifresize-980x.jpg&w=980&h=980&ei=l9nkToOTCc334QSNsfX4BA&zoom=1&iact=rc&dur=588&sig=110495964478366706468&page=2&tbnh=85&tbnw=85&start=13&ndsp=16&ved=1t:429,r:10,s:13&tx=62&ty=42 (Miciny.cz)

2. http://www.google.cz/imgres?q=profil+miciny.cz&hl=cs&gbv=2&biw=1024&bih=416&tbm=isch&tbnid=qwIURgziHGSuwM:&imgrefurl=http://www.emag.cz/vyzkousejte-si-web-pro-kocku/&docid=m_yriRshnW23OM&imgurl=http://g2.emag.cz/magazin/4086/miciny-profil.png&w=735&h=953&ei=5drkTpWgJ6Lb4QTjmIW2BQ&zoom=1&iact=hc&vpx=89&vpy=55&dur=360&hovh=100&hovw=77&tx=113&ty=201&sig=110495964478366706468&page=1&tbnh=100&tbnw=77&start=0&ndsp=13&ved=1t:429,r:0,s:0 (profil na Miciny.cz)

3. http://www.google.cz/imgres?q=hafici.cz&hl=cs&gbv=2&biw=1024&bih=416&tbm=isch&tbnid=DfdqFxOdaasc1M:&imgrefurl=http://ads.miton.cz/projekty/hafici-cz/&docid=l-FEL11vkR4evM&imgurl=http://ads.miton.cz/projekty/hafici-cz/ir/images/admarket_UK-ProjectPreviews/48-thumb-File-hafici_HP--ifresize-980x.jpg&w=980&h=980&ei=TNzkTuD7KcT24QT85I2IBQ&zoom=1 (Hafici.cz)

4. http://www.google.cz/imgres?q=konicci.cz&hl=cs&gbv=2&noj=1&tbm=isch&tbnid=Y1lp7QCekjaZHM:&imgrefurl=http://www.kocicky-4.estranky.cz/clanky/logo-hafici-miciny-a-konici.cz.html&docid=a1CsLB13qg9xBM&imgurl=http://www.konicci.cz/files/banner.php%253Fuser%253D14800&w=120&h=60&ei=6dzkTun9NfCN4gSOwYiTBQ&zoom=1&iact=hc&vpx=273&vpy=204&dur=28889&hovh=54&hovw=108&tx=50&ty=25&sig=110495964478366706468&page=1&tbnh=54&tbnw=108&start=0&ndsp=13&ved=1t:429,r:1,s:0&biw=1024&bih=416 (banner Konicci.cz)


[1] Miciny.cz [online]. 2011 [cit. 2011-12-11]. Pravidla. Dostupné z WWW: http://www.miciny.cz/pravidla/>..



Friday, November 25, 2011

Kolektivní inteligence, která radí, pomáhá a občas se i vysmívá – už jsi byl na zpovědnici?













Máš problémek? Bolí tě srdíčko? Máš špatnou náladičku? Tak o tom, ale zcela určitě, jdi napsat na stránky zpovědnice.cz, kde si to někdo přečte a poradí ti, jak to řešit. Přesný popis, zformovaný do první rady najdeme už v záhlaví: „Pro všechny smutné lidičky a pro ty, co jim chtějí pomoci“. Před jedenácti lety kdosi dostal geniální nápad, že česká (a slovenská - pro ně je určena spovednica.sk) mládež má nějaký blok v komunikaci, a tak místo, aby řešila své osobní problémy v soukromí, bude mnohem lepší, když je bude ventilovat na internetu. Vzhledem k tomu, že úvaha byla správná, přetrvává portál zpovědnice.cz, až dodnes a za tu dobu se zde shromáždilo zhruba půl milionu zpovědí a k nim přibylo přes osm milionů komentářů. Krásné vidět, jak moc jsme byli komplikovaní a stále jsme.

Celý model Zpovědnice spočívá na jednoduchém principu – víc hlav, víc ví. Toto lidové sousloví se odborně nazývá kolektivní inteligence, a jako první jej použil francouzský vědec a filozof Pierre Lévy v roce 1994. Samozřejmě i předtím se vědělo, že čím víc jedinců schopných přemýšlet spojí své mozky (obrazně), tím větší je šance, že se nalezne správné řešení. Jenže pan Lévy našel vhodné pojmenování a rovnou tím zdůvodnil rozpad Sovětského svazu.

Vraťme se nyní ke Zpovědnici, o které moje esej pojednává. Představte si, že máte nějakou nesnáz a jste tak zoufalí, že k nalezení rozhřešení svého problému se anonymně svěříte internetu (jaká je anonymita v době, kdy zhruba 30% ostatních uživatelů je schopná rozkrýt vaši IP adresu, ponechávám stranou), a pak si počkáte, až vám ostatní internetoví kolemjdoucí nabídnou své subjektivní stanovisko k danému tématu. Kdybychom žili v ideálním světě, tak by to znamenalo, že pokud si s něčím nevíte rady, stačí napsat svůj problém na internet (přesněji – na k tomu určenou stránku) a hned máte vyřešeno. Jenže život není pohádka, a tak má tahle taktika jedno velké úskalí a tím je neochota ostatních vám pomoci a naopak se vám třeba i vysmát.

Velice často se totiž stane, že když svěříte obsah svého nitra tomuto webovému portálu, tak namísto konejšivých rad (někdy se vyskytnou) se vám dostane pouze výsměchu, zlehčování a ironie. Je to nutná daň, kterou přinesete za šanci získat nezaujaté stanovisko ostatních (příkladu Forresta Gumpa málokdo využívá – škoda). Popravdě se tomu příliš nedivím, za jedenáct let se už na zpovědnici.cz musela vystřídat všechna témata, a tak pokud mají stránky nějaké skalní fanoušky, jež vydrželi se stránkami po celou dobu jejich existence, nikdo se nemůže divit že ty „jedinečné“ a „originální“ trápeníčka o nešťastné lásce, nedostatku sexu, problémech s postavou, nepochopení od nejbližších, neustálé chybějících penězích, atd. (věkové rozpětí majority fanoušků těchto stránek je mezi 15-25 lety, jaké mohou mít tedy tito lidé problémy), už nejenže zůstanou bez odpovědi, ale ještě budou ztrhána. Celé zesměšňování je o to horší, že je v něm rovněž využito kolektivní inteligence, a proto po jedné ráně, která se trefí přímo do autorova bolestivého místa, cílí na něj i ostatní.

Jaký by byl po tom všem důvod, aby lidé stále navštěvovali ony stránky, kdyby se na nich dočkali jen urážek a potupy? Protože nic není tak zlé, jak to vypadá. Kromě několika opravdu zarytých příznivců těchto stránek se jejich uživatelé mění, a tak se průběžně obměňuje i osazenstvo. Kolektivní inteligence, tak přece jen ve většině případů pomáhá a když ne to, tak alespoň pobaví – dost často jsou zde opravdu trefné poznámky a málokde najdete návod k výrobě psího sádla.

Před definitivním zhodnocením výše (už mnohokrát) zmíněného webového portálu bych ráda poznamenala něco k metodě, jíž je celý obsah Zpovědnice vytvářen. Kromě „klasických zpovědí“ (tak se oficiálně nazývá sepsání vaší osobní, případně něčí cizí problematiky), zde nalezneme i vlastní tvorbu (básně, texty písní, beletrii), diskuze a otázky. Všechny příspěvky, ať spadají do jakékoli kategorie jsou produkovány způsobem produsage. Tento výraz se skládá ze svou slov – produce (vyrobit) + usage (užívání), což znamená, že autor je i divákem. Českým ekvivalentem tohoto termínu je „produžívání“ a ani tento terminus technicus se nezrodil jen tak, ale byl na světlo boží donesen australským profesorem Axelem Brunsem. Tato metoda také jako jediná nalézá řešení na otázku, proč by vám měl někdo, proboha svatého, radit zdarma. Velká část internetového obsahu je totiž tvořena metodou produsage a stránky Zpovědnice nejsou výjimkou. Nikdo se neptá, proč se někdo bezplatně svěřuje, ale pár lidem by mohla vězet v hlavě otázka: „Jací jedinci to dobrovolně mrhají časem na pomoc člověku, jehož identita jim není známá?“. Odpověď je prostá, internetoví rádci a mentoři dostanou za svoji ochotu pomoci tzv. „sociální kapitál“. Buď se jim dostaví pocit blaha, protože někomu dobře poradili a ostatní s jejich radami souhlasí (působí moudře), nebo se dobře pobaví, když inteligentně a vtipně zlehčí cizí trable. Oba pojmy jsou zahrnuty v tzv. „sociálním kapitálu“, který motivuje třeba i pracovníky Linky bezpečí.

Nyní se dostávám k závěru, hlavní uživatelé (ti, co se delší dobu snaží bezplatně pomáhat) jsou vlastně jakýmisi internetovými pracovníky Linky bezpečí a je dobře, že ostatní podporují. Jistě, všichni jsme si museli projít pubertálními léty a následně vstupem do pracovního života, ale každý to zvládá jinak, a proto je dobře, že na Zpovědnici se občas vyskytnou i rady, které pomohou vyřešit nějaký opravdový problém.