Rachna, kachna obletěla svět

Sport je obrovským fenoménem doby. I v médiích zaujímá dostatečně velký prostor. V Česku vévodí především fotbal a hokej. Zápas fotbalové reprezentace bývá vděčným tématem konverzací mnoha lidí v hospodách, na pracovišti či ve škole, v autobuse nebo vlaku. Hokejové mistrovství světa zase pravidelně na jaře zasahuje do chodu mnoha českých domácností.

Na příkladu mediálního zpracování některých významných akcí se zvláštním zaměřením na poslední mistrovství v hokeji, které se od 7. do 23. května konalo v německých městech Mannheimu a Kolínu na Rýnem, se pokusím diskutovat koncept transmediálního vyprávění a produsage.

První titul mistrů světa získali českoslovenští hokejisté v roce 1947. Na šampionátu konaném v Praze jim pomohli ke zlatým medailím hokejisté Rakouska. Překvapivě totiž v předposledním utkání mistrovství porazili Švédsko, dosud vedoucí celek, který den předtím porazil Čechoslováky 2:1. Dle dokumentu Hokej v srdci, srdce v hokeji proudili do hlediště lidi, kteří poslouchali rozhlasovou reportáž souboje. Trio reportérů (Laufer, Procházka, Mašlonka) vykonávalo dle sportovního historika Miloslava Jenšíka svými reportážemi apoštolskou činnost: „Spousty fanoušků je hltaly a samotný hokej ani nikdy neviděli,“ poznamenal Jenšík.

O více než šedesát let později, letos na jaře, dobyli čeští hokejisté již dvanácté zlato z mistrovství světa. Podobně jako jejich první titul byl vzhledem k vývoji šampionátu poměrně překvapivý. Češi už v základní skupině prohráli s Norskem, v osmifinálové fázi turnaje pak se Švýcarskem. O holou účast v play off bojovali v zápase s Kanadou. Do finále prošli přes dva penaltové rozstřely, když remízu se Švedskem v semifinále zařídil střelou sedm vteřin před koncem Karel Rachůnek. Ve finále pak Češi udolali Rusko 2:1.

Velké úspěchy se pravidelně dočkají svého knižního vydání. Jeden z největších v dějinách – hokejová zlatá medaile z olympijského turnaje v Naganu 1998 – byla zpracována hned několika autory.

Dokonce se stala námětem pro operu Nagano. Hlavním hrdinou byl na olympiádě až třetí brankář, který na turnaji neodchytal ani minutu – Milan Hnilička.

Slavných sportovců využívají reklamní billboardy. Úspěšní sportovci pomáhají v politických kampaních, stávají se tváří značek.

Dosaženého úspěchu na sportovním poli pak média využívají ve svých dalších pořadech. Tak jako byl reportér Radiožurnálu hostem pravidelného dopoledního pořadu na ČRo 1, bývají hráči nebo trenéři zváni do různých diskuzních pořadů v televizích i rádiích. Letošní mistrovství světa v Německu shrnuje dokument České televize.

Na serveru idnes.cz se hokejovému MS věnuje více než 150 článků. Od skládání nominace při přípravných utkáních, až po reportáže a ohlasy z finále a následného příjezdu mistrů světa, oslav nebo hodnocení éry končícího trenéra u národního mužstva. Zpravodajské servery akci věnovaly speciální stránky jako třeba blesk.cz. 3D animace gólů nabízel např. server sport.cz.

Česká televize odvysílala z mistrovství 32 přímých přenosů. Finále pak 23. května dle ct24.cz sledovaly téměř tři miliony diváků v ČR. Do Německa se vydaly dva týmy reportérů (jeden ve složení Robert Záruba, Martin Hosták, Tomáš Jílek, druhý Michal Dusík, David Pospíšil a Ondřej Zamazal), které denně komentovaly přenosy a připravovaly reportáže z mistrovství. Studio před utkáními pak Česká televize vysílala z Prahy.

Sportovní komentátoři v posledních letech pravidelně absolvují chat s fanoušky z místa dějiště konání významné sportovní události, odkud zprostředkovávají své dojmy a odpovídají na jejich dotazy. Jsou zváni do zábavných pořadů. Jejich vtipné historky dávají velkou šanci, že publikum dobře pobaví.

Český rozhlas měl v Německu dva reportéry Pavla Petra a Kamila Jášu. Zápasy českého týmu byly přenášeny na vlnách ČRo1 Radiožurnálu v přímých reportážích. Tu z třetí třetiny finále si lze poslechnout zde.

Netřeba připomínat, že zpravodajství ze šampionátu bylo nosným tématem většiny českých deníků. Úspěchy týmu při cestě za titulem ve vyřazovacích bojích pak v nich byly prezentovány fotografiemi a články na titulních stranách. Díky úspěchu pak články s hokejvou tematikou plnily víkedové magazíny deníků.

Vedle toho mohli fanoušci sledovat textové on-line zpravodajství ze všech utkání. Finále komentoval na serveru idnes.cz Robin Krutil, na onlajny.cz pak Václav Trávníček.

Internet nabízí ve formě diskuzí ke každému článku (třeba ta pod reportáží finálové utkání na idnes.cz měla 1909 příspěvků) podobnou alternativu, jíž si užívají fanoušci při hromadném sledování v barech, hospodách nebo náměstích. Staroměstské nebo Václavské náměstí jsou totiž tradičním místem, kde se scházejí lidé pomalovaní národními barvami, v dresech, s národními vlajkami a společně prožívají vrcholná utkání nejvýznamnějších podniků při velkoplošných projekcích.

Již běžným bývá během významných sportovních událostí zprostředkování on-line rozhovorů s hráči či trenéry. Otázku může položit prostřednictvím formuláře na webových stránkách kdokoli. Publikum tak přestává být jednosměrným příjemcem, ale samo vytváří obsah rozhovoru. Na dotazy odpovídal třeba střelec vyrovnávací branky ze semifinále Karel Rachůnek.

A právě jeho hvězdná chvilka a vůbec mimořádně dramatický závěr semifinálového utkání mimořádně emotivně okomentovaný Robertem Zárubou včetně hlášky „Rachna kachna to to letělo“ se stal stěžejním motivem klipu na youtube.com.

Aktvita uživatelů znamenala nahrání obrovského množství sestřihů nejdůležitějších momentů zápasů nebo rozhovorů s aktéry, tak jako po vítězném finále s Jaromírem Jágrem. Vrcholné okamžiky mistrovství i s autentickým komentářem si tak příznivci mohou přehrát kdykoli ještě dlouho po odehraném finále.

Se Zárubou by mohl soupeřit Fin Antero Mertaranta, který se už v Česku „proslavil“ úžasem v hlase při komentování zlatého hodu oštěpařky Barbory Špotákové na olympijských hrách v Pekingu v roce 2008. A ani česká média nenechala jeho interpretaci bez povšimnutí.

Že hokejoví fanoušci nezůstávají jen pasivními diváky, ale sami komentují dění jejich oblíbené hry dokládají i jejich vlastní weby nebo blogy. Neoficiální fanclub hokejové reprezentace pak má na facebooku 3400 členů.

Mekka všech českých filmových fanoušků

Stalo se vám někdy, že jste bloumali videopůjčovnou, případně listovali televizním programem a nemohli jste na nic kloudného narazit? Nebo vás zaujal název nějakého filmu, ale nechtěli jste riskovat ztrátu času nad něčím nepříliš nebo naopak příliš intelektuálně náročným? Chcete znát názory ostatních filmových nadšenců na svůj oblíbený film? Nebo se naopak chcete s ostatními podělit o své dojmy? Chodíte rádi do kina? Jste filmovým fanouškem? Pak vám určitě neunikla existence Česko-slovenské filmové databáze neboli ČSFD.

Tento server, založený v roce 2001 Martinem Pomothym, je česko-slovenskou obdobou světoznámé databáze IMDb. Někteří uživatelé nedají na IMDb dopustit a k ČSFD si zachovávají odstup. Myslím si, že je to zbytečná nedůvěra, protože ČSFD umožňuje svým lokálním charakterem lepší pokrytí domácí scény, byť má oproti svému známějšímu a staršímu protějšku některé mouchy. U jednotlivých titulů bývají uvedeni pouze režiséři a herci, a to ještě pouze někteří a bez přiřazení jmen filmových postav, které v daném filmu ztvárnili. Nemyslím si ale, že by to byly nějaké zásadní chyby, které by fatálně ovlivňovaly kvalitu této databáze.

ČSFD je jedinečné zejména množstvím funkcí, které umožňuje svým uživatelům využívat. Registrovaný uživatel zde může komentovat filmy, procentuálně je hodnotit pomocí hvězdiček, a tím napomáhat sestavovat žebříčky nejlepších, nejhorších i nejrozporuplnějších filmů a seriálů. V profilu daného filmu si může nejen přečíst obsah filmu, který je buď oficiálním textem distributora, nebo dílem některého z uživatelů, ale i externí recenze či zajímavosti upozorňující na méně známé detaily týkající se vzniku nebo děje filmu. Pokud má psaného slova dost, prohlédne si fotogalerii, shlédne trailer a pokud se mu film líbí, může si ho hned koupit v bazaru. Na filmového nadšence, který se rozhodne zjistit, co se děje ve světě filmu nového, čeká přehled premiér v kinech a na DVD nebo spousta stále přibývajících článků informujících o aktualitách a chystaných projektech. Pokud máte náladu a nevíte co s volným večerem, může vám jako inspirace posloužit vyhledávání konkrétních filmů podle zadaných kritérií, které zahrnují původ a rok vzniku, žánr a i typ programu, protože na ČSFD jsou zastoupené nejenom filmy a seriály, ale také televizní pořady, soutěže, reality-show i divadelní inscenace. Tipy vám můžou poskytnout i osobní filmotéky registrovaných uživatelů nebo diskuzní fóra. Pokud máte pocit, že je nějaký film naprosto nesehnatelný, zkuste místní bazar, kde je velká jak nabídka, tak poptávka. Pokud máte svého oblíbeného herce či režiséra, můžete zavítat na jeho profil, doplnit jeho biografii, prohlédnout si chronologicky seřazenou filmografii všech titulů, ve kterých se váš oblíbenec kdy objevil nebo se kochat fotogalerií, také seřazenou dle filmů. Ale to není všechno, ČSFD vám nabídne i seznamy oficiálních a fanouškovských webů nebo seznam získaných Oscarů. Máte zájem o autogram? Není problém, ČSFD vám napoví, na jakou adresu si o něj napsat.

ČSFD je tak zářným příkladem konceptu produsage, který vychází z představy aktivního publika, které je nejen konzumentem, ale i spolutvůrcem daného mediálního produktu, v tomto případě webového serveru. V případě ČSFD sice můžete zůstat jen pasivním uživatelem, který si zde najde film, který ho zajímá, projde si komentáře registrovaných uživatelů, zajímavosti, fotogalerii, pustí si trailer a možná se prokliká i na externí recenze. Ale je spousta takových, kterým to nestačí a rozhodnou se, že by se s ostatními rádi podělili o své názory, ať už nadšení nebo kritiku. Ty pak čeká nejen klasická anabáze registrací, ale musí splnit i další podmínky, například ohodnotit alespoň 200 filmů, aby jim byla zpřístupněna všechna diskuzní fóra a další funkce. Toto opatření pravděpodobně slouží k tomu, aby byla zachována určitá vyšší kvalita komentářů, která zde u některých uživatelů skutečně přesahuje i oficiální recenze různých filmových magazínů. Poté mohou tito registrovaní uživatelé využívat všechny interaktivní funkce, které ČSFD nabízí, například přidávat komentáře a zajímavosti k filmům, stát se fanoušky slavných osobností a spolutvořit jejich profily, vytvořit si svou filmotéku, nebo nabízet a kupovat filmy v bazaru.

Využíván je zde i koncept kolektivní inteligence, uživatelé jsou totiž i autory profilů herců a režisérů, mohou se tedy s ostatními podělit o své znalosti biografií a filmografií jednotlivých osobností. Další informace si zdejší uživatelská komunita vyměňuje na diskuzním fóru.

Ani ČSFD neuniklo propojení s populárními sociálními sítěmi. Své oblíbené filmy, herce nebo režiséry tak můžete sdílet se svými přáteli na Facebooku, Twitteru i Googlu. Pokud nechcete odkaz přímo sdílet, stačí dát facebookové „Líbí se mi“. I tohle tlačítko máte v dnešním propojeném světě internetu k dispozici. O popularitě této databáze svědčí i upoutávky v kinech, kdy po každém filmu atakuje diváka upozornění, aby náhodou daný film nezapomněl ohodnotit.

ČSFD je tak interaktivním, neustále se rozvíjejícím serverem, který má funkci jak zábavnou, tak i podstatným, a možná zásadnějším, způsobem informační.

Zdeňka Špiclová

Hráčů online: 3.051

Představte si situaci, že sedíte, ležíte či stojíte, a to ve vlaku, v posteli, nebo třeba na kolotoči. To je jedno. Podstatnější je, že kolem vás existuje libovolný počet přátel či známých, se kterými si momentálně nemáte co říci. Dalším přítomným faktorem je strašná nuda a absence jakýchkoli pomůcek, které by vás nějakým způsobem zabavily. A pokud už vás unavuje si jen potichu trhat roztřepené konečky vlasů, a nebo klepat v nepravidelném rytmu podrážkou o zem (a znervózňovat tím ostatní), přijde vám vhod starý známý slovní fotbálek.

Ale nebylo by to jednadvacáté století, kdyby se tato hra neznámého stáří nedočkala své „počítačové“ podoby. Po mnoha verzích různého zpracování her na bázi práce s písmenky přichází online Slovní fotbal od společnosti Geewa s.r.o.

Pravidla této hry nejsou úplně stejná, jaká známe z klasické ústní formy. Princip spočívá zjednodušeně v tom, že každý ze dvou hráčů dostane k dispozici stejné soubory jedenácti vylosovaných písmen, ze kterých se snaží během půl druhé minuty „naklikat“ co nejvíce podstatných jmen. Následuje odečítání písmen, která tvoří slova shodná se slovy protihráče. Písmenka zbylých slov poté kopírují naznačenou trajektorii na fotbalovém hřišti a musí „doskákat“ až do branky. A aby hra napodobila co nejvěrněji skutečnou kopanou, jsou hráčům za určitých podmínek udělovány i červené a žluté karty. (Nejasnosti čtenáře nejsou způsobeny jeho nechápavostí, ale absolutní neschopností autorky cokoli vysvětlit; podrobný a smysluplný výklad pravidel zde.)

Dle výše popsaného, lehce nesrozumitelného popisu pravidel Slovního fotbalu, může každý, kdo se s podobnou hrou někdy setkal, usoudit, že je neuvěřitelným žroutem času. I pisatelka článku označila nejprve hru za „děsnou blbost“ a její hráče za „unuděný důchodce“, vzápětí se ale přihlásila jako uživatel a hraje již pár měsíců jakousi „fotbalovou ligu“. V současné době pracuje na tom, aby se za tuto skutečnost přestala stydět.

Na obhajobu všech hráčů Slovního fotbalu musím upozornit, že tato „onlajnovka“ dokáže uživateli zábavnou formou rozšiřovat slovní zásobu. O bohatosti slovníků některých hráčů se můžeme přesvědčit nejen prostřednictvím hry, ale také skrze záložku nazvanou Komentáře. Uživatelé se tu vyjadřují k průběhu hry a navrhují slova, která by zařadila mezi ty, jež by měla být zahrnuta do slovníku Fotbalu. Administrátor bere jejich návrhy v potaz a v případě určitého konsenzu přidá nebo odebere slova, která je možné ve hře použít. Tento způsob společného rozšiřování slovníku bychom mohli označit jako produkt kolektivní inteligence. Po přeluštění některých komentářů je ale mnohý čtenář na vážkách, zda se dá vůbec mluvit o nějaké inteligenci.

Účastníci diskuze jsou hráči a tento fakt se zřetelně projevuje i v jejich textech. Slovně se napadají (i když oproti jiným diskuzím v rámci nějaké slušnosti), předhánějí se v tom, čí vysvětlení je lepší, soutěží. Všelijak ospravedlňují své výroky a obhajují svá stanoviska – někteří kvůli tomu, aby jejich navrhované slovíčko zvítězilo, obepisují různé vážené instituce. Všechny tyto jevy vedou k tomu, že konečný výsledek je podložen kromě názorů i několika odkazy na odborníky či literaturu. Administrátor má následně méně starostí – veškerou práci s hledáním a ospravedlňováním nových slov za něj odvede kolektivní inteligence, a to zdarma!

Tím, že uživatelé přispívají svými návrhy do slovníku, účastní se vlastně tvorby obsahu celé hry. Můžeme tedy hovořit o konceptu produsage. Ačkoli se v diskuzích dohadují, paradoxně tím zároveň spolupracují a vylepšují a rozšiřují obsah hry.

Lepším příkladem, ve kterém se ale projevuje koncept produsage, jsou další aktivity hráčů. Vznikají například fancluby (například v rámci Facebooku). Také se objevují články ohledně Slovního fotbalu na blozích, které propukají v rozsáhlé diskuze.

Zajímavé ale jsou i příspěvky uživatelů serverů jako je Youtube či Stream. Videa na Youtube zobrazují v zásadě tři situace. Nejméně z nich se snaží diváku poradit. Ve druhém typu příspěvků se jejich autoři předhánějí v počtu použitých písmen a nebo v počtu vytvořených slov. Autoři, kteří nahráli video třetího typu, chtěli uživatelům Youtube ukázat, že i v této hře se dá podvádět. O podezřele rychlém sestavování slov se můžete přesvědčit na tomto videu.

Ano, stejně jako v původní podobě fotbalu, i ve Slovním fotbalu se ne vždy hraje fair play. Pokud pomineme chyby v systému, které mohou uživateli z hlediska skóre uškodit, existují i taktiky, jak obejít pravidla. Takže hráči, kteří jsou ještě vynalézavější než ti, kteří „pouze“ natáčí videa, vytvářejí i vlastní programy, které mají za úkol hráči „pomoci“ a generují česká slova ze zadaných písmen - jako například na videu níže (doporučuji zvuk). Další taková tvůrčí osobnost, ale horší kvalita videa, zde.

Existují ale i lidé, kteří svůj program či aplikaci představí jako přínosnou, ačkoli je postavena na podobném principu. Na této adrese vybízí autor textu čtenáře (potažmo hráče) k tomu, aby si zkontrolovali, zda nalezli všechna slova, která bylo možné sestavit z kombinace písmen. Předpokládejme, že autorův záměr byl opravdu pomoci čestným hráčům. I tak je zřejmé, že stránka dokáže svést i (ne)hráče, jejichž cílem není vždy pouze kontrola jejich výsledků.

Přese všechno, co bylo řečeno výše, ale také s přihlédnutím k faktu, že Slovní fotbal je jen jehlou v kupce sena tvořenou tisíci online her, si tato hra dokáže na některých serverech vybojovat přízviska jako „nejhranější hra českého internetu“ (viz také novinky.cz).

Anotace k práci - Facebook jako zpravodajské médium na příkladu české internetové krajiny (Jakub Špičák)

Práce pojednává o tématu dnešní nejpopulárnější "klasické" soicální sítě, Facebooku, a o jeho využití, coby zpravodajského a publicistického média. Široce popisuje základní tematická fakta, od uvedení tématu, přes historii sítě a všeobecké statistiky jejího užívání u nás, i ve světě, a popisuje způsoby jejího užívání jako média pro sdílení informací.

Slovní válka o internetové kokony

Aktuální reakci na text Casse R. Sunsteina, který zazněl na poslední hodině Nových médií a společnosti, najdete ve čtvrtečních (20. května 2010) Hospodářských novinách nebo například ZDE. Autorem je sloupkař The New York Times David Brooks.

"Internet nepovede ke vzniku veřejné platformy složené z informačních kokonů, nýbrž k vytvoření volně plynoucí mnohovrstevnaté veřejné platformy na způsob Šíleného Maxe. Studie rovněž naznačuje, že pokud se zvyšuje polarizace (a ona se zvyšuje), pak příčinou tohoto jevu pravděpodobně není internet."

Internetový folklór, aneb jak Web 2.0 změnil vnímání hudební tvorby

Vytvoření vysokého uměleckého díla bývalo v evropské historii vždy spojováno se jménem nějakého geniálního individua. Profese umělce se začala emancipovat až ve středověku a individuální a unikátní přístup ke zpracovávanému materiálu se v té době stal jednou z definic vysokého umění. Vedle tohoto principu však existovalo ještě umění nízké a kolektivní, tzv. folklór. Ten na rozdíl od vysokého umění neměl svého jedinečného autora. Vznikal v průběhu staletí a jednotné divadelní anebo hudební téma se kraj od kraje, anebo čas od času, mohlo výrazně měnit. Nedefinovatelná směs autorů tak stále pozměňovala předcházející motivy, dokud nebylo vytvořeno dílo, které dosáhlo takové dokonalosti a popularity, že se stalo kolektivně normativním výtvorem.

Folk lore is not dead!
Principy folklórní tvorby se však s postupem času začaly zajídat. Z řemeslníků umění se stali profesionální umělci, kteří svým talentem a inovacemi začali diktovat vývoj uměleckých směrů jak je dnes známe. Folklór jako by vymřel. V západní společnosti folklórní zvyklosti sice z nostalgie stále udržujeme, ale něco jako novou folklórní tvorbu aby člověk v éře globalizace pohledal. Opak je však pravdou. Představa, že nové technologie ruší anebo proměňují zažité způsoby života, tvorby a komunikace, dostává v tomto případě na frak. Internet se totiž stal ideální platformou pro novou vlnu globální tvorby, kterou bychom mohli nazvat folklórem.

Internet jen prodlužuje ruce
Zasíťování celého světa v podstatě jen umocnilo dva fenomény, které byly při zrodu jakéhokoliv folklórního díla vždy přítomné – produsage a kolektivní inteligence. Podívejme se například na lidové písničky. Pasáček někde na louce před dvěma sty lety si matně vybavil nápěv nějaké písně a svou interpretací vytvořil novou podobu již vytvořeného díla. Je uživatelem dané písně, ale zároveň i jejím producentem, poněvadž si domyslel slova, anebo pozměnil melodii. Brzy však nejspíše narazil na překážku v podobě kolektivní inteligence v místní hospodě, poněvadž jeho verzi zkušení stařešinové opravili do všeobecně uznávané podoby. Ovšem stále zde existovala možnost, že by se pasáčkova verze mohla v kraji ujmout jako ta jediná správná a dál se šířit jako normativní dílo. Jak je vidět, tak internet jen posunul hranice kraje až k hranicím dostupnosti internetového připojení.

Současný globální folklór
Příkladů internetové folklorizace umělecké tvorby, která využívá kolektivních znalostí a produsage, je nespočet a zasahuje do všech oblastí umění. Jedinečným příkladem stránek, na nichž vzniká novodobý globální folklór, je hudebně mixážní web ccMixter. Tento komunitní web staví na hromadném sdílení hudebních výtvorů, samplů, nahrávek a na jejich dalších úpravách jednotlivými členy komunity. Hudební dílo tak zde může mít různorodou genezi. Uživatel John(U.S.A.) si z desítek tisíc samplů vybere dvacet, doplní ho o své kousky, vytvoří rytmický set a uploaduje ho na web. Uživatelce Julii(ČR) se rytmus zalíbí, nahraje k němu pasáže na housle a uploaduje svou verzi. Uživatel Toshikatsu (Jap) doplní instrumenty rapem a dá píseň k dispozici k dalším změnám.


Takto bychom mohli pokračovat až do zbláznění. Nejvíce neuvěřitelné je, že výsledné písně jsou doopravdy kvalitní, přestože se na jejich vzniku podílelo několik (desítek/stovek) lidí, kteří se nikdy v životě nesetkali a pravděpodobně ani nesetkají. Všechna díla, která na webu ccMixter vzniknou, mají licenci Creative Commons(na které funguje například Wikipedie), která uživatelům umožňuje jak hudbu zdarma poslouchat a stahovat, tak jí podle libosti měnit, anebo používat k nekomerčním účelům.

Spojením hudebníků a posluchačů z celého světa vzniká internacionální komunita, která v podstatě vytváří globální folklór. Některé melodie a písně se pak na webu stanou tak populárními a jsou dokola remixovány, že bychom je mohli srovnávat s typickým lidovým nápěvem, který byl různě interpretován kraj od kraje. A stejně jako pasáček v hospodě, i nějaký uživatel, který nevhodně interpretuje populární nápěv, bude kolektivní inteligencí v podobě komunity opraven, usměrněn, anebo odsouzen.

Producenti virtuálních kapel
Web ccMixter sice staví na komunitě, ale žádná kolektivní činnost nemůže fungovat bez vedení. Provozovatelé stránek udržují produživatele v neustálé aktivitě, ať už pomocí vyhlašování různých hudebních soutěží, kde hodnotí celá aktivní komunita, anebo hudebních cen, kde hodnotí pouze editoři. Svěžest také stránkám dodává účast některých hvězd hudebního průmyslu, například Bucky Johnsona z Black Eyed Peas, Davida Byrna z Talking Heads anebo Beastie Boys. Stránku tak sledují i velcí producenti, kterým se může líbit právě vaše virtuální kapela a mohou vám nabídnout smlouvu na album.

Negativa produsage aneb kolektivní demence
Propojení role uživatele a producenta má na webu ccMixter svoje plusy a stejně tak i princip kolektivní inteligence. Jenže právě ona pozitiva se mohou v konceptu kolektivního vytváření hudby a především jejího masového poslouchání stát negativy. Kolektivní inteligence se rázem stane kolektivní demencí. Z jedinečné nahrávky, se tak po pár remixech a soutěžích stane legendární pop, který se dobře poslouchá, ale neposouvá hudební vývoj. Logicky z toho vyplívá, že s postupem času bude kolektivně dementní většina poslouchat unifikovaný, globálně stravitelný folklórní pop. Osobně jsem na tento žánr docela zvědavý. Určitě se brzy objeví, pokud už ho však nevytvořily ustavené hvězdy popmusic.

Vojtěch Kolář

xkcd komiks v prezi prezentaci

Rozhodl jsem se spojit zábavné s užitečným a ukázat zajímavé (místy až transmediálně-narativní) aspekty komiksu xkcd, a zároveň upozornit na zajímavou prezentační utilitku prezi.com

XKCD comic on Prezi

K navigaci prezentací slouží šipky doprava a doleva. O prezi.com psal např. Martin Hassman.