Narcismus jako metafora užívání sociálních sítí

Každý člověk nese do jisté míry rysy narcismu. Stávají-li se ale dominantními, výrazně to ovlivňuje jedincovo chování a jeho preference. U takového člověka lze potom pozorovat všudypřítomné rysy velikášství, potřeby obdivu a přehnané zdůrazňování významu svojí osoby. 

Podle pojetí Sigmunda Freuda značí narcismus stažení touhy z vnějšího světa do Self, které se tak stává prvořadým zdrojem i cílem zájmu. S tím si ale člověk nemůže vystačit, taková touha se vždy promítne i na objekty vnějšího světa. Nejvýstižnějším příkladem je zbožňování vlastního dítěte, učinění z něj Jeho Veličenstvo dítě, které nesmí nic ohrožovat ani omezovat. Takto zveličené dítě je výrazem projekce tužeb jeho rodičů na objekt vnějšího světa (dítě), které je ale doslova částí jich samotných. Takoví rodiče vynikají schopností přesvědčit sebe sama nakupováním toho nejlepšího pro Jeho Veličenstvo dítě o nezištné lásce k němu. Ve druhém sledu takové zbožňování částečně nahrazuje více či méně nenaplněné potřeby obdivu, kterého se jim v dětském věku nedostalo. Klíčovým rysem narcistického vztahování se ke světu je tedy ambivalence – je současně sobecké i altruistické, racionální a iracionální. To se promítá právě i do spotřebitelského chování a projevů na sociálních sítích. Taková teze má ovšem povahu diagnózy; excesivní projevy narcismu jsou součástí narcistické poruchy osobnosti (narcissistic personality disorder), zanesené v Mezinárodní klasifikaci nemocí. Interpretovat oblíbenost určité služby mezi uživateli jako symptom duševní poruchy by potom znamenalo dopustit se jak analytického přehmatu, tak projevu značné necitlivosti. Řečeno analogicky s Raymondem Williamsem, síťová média změnila náš svět. Místo jejich pojetí jakožto symptomu společenské neurózy nebo nutným produktem technologického determinismu je lepší "narcismus" používat jako metaforu kulturní formy získávání obdivu či užívání si privilegovaného postavení. Nelze ale zapomínat ani na tvůrčí intenci. Facebook nevzniknul sám od sebe, "pouze" měl přenést na síť princip univerzitní ročenky. Ta má v rámci univerzitního kampusu významnou socializační úlohu, umožňuje lépe se poznat lidem, kteří se sice pravidelně míjejí, ale nic o sobě nevědí. Za této situace tedy být viděn znamená být rozpoznán a mít možnost navazovat přátelství, nemusí jít automaticky o manifestaci narcistické touhy po neutuchajícím obdivu.

Prosím, mějte mě rádi?

Právě sociální sítě dávají prostor narcistickým projevům z několika důvodů: umožňují navazovat až stovky vztahů s tzv. virtuálními přáteli a zároveň je udržovat s dostatečným odstupem zprostředkované komunikace pomocí zpráv nebo komentářů na zdi. Klíčový je fakt, že takové online prostředí umožňuje úplnou kontrolu nad vlastní sebeprezentací v rámci snahy o řízení dojmu, kterým člověk působí. Význam této možnosti souvisí totiž také s tím, že lidské sebepojetí může být rozlišeno do dvou kategorií: „stávající já“, ztělesňující již existující identitu tak, jak je vnímána ostatními, a „možné já“, tedy ostatním dosud neznámé. Dotyčná osoba s výrazně narcistními rysy má ale právě na sociálních sítích široké možnosti, jak takové dosud nerozpoznávané já doslova přivést k životu – stylizací do určitých životních rolí nebo selektivním výběrem informací o vlastní osobě (takové možnosti přece jenom nejvíc vyniknou v anonymních on-line světech, kde nikdo nezná „pravé“ já dotyčného). Vnímání vlastní osoby v požadovaném směru má zásadní vliv na sebeúctu. Studie psycholožky Sorayi Mehdizadehové s názvem Self-Presentation 2.0: Narcissism and Self-Esteem on Facebook , z níž cituje i úvod článku, navíc obsahovou analýzou profilů mužů a žen na Facebooku dále potvrdila tezi, že lidé s nižší sebeúctou se budou do online aktivit pouštět usilovněji, mimo jiné právě s cílem snadno prosadit žádoucí „možné já“. Na sociálních sítích potom lidé s vyššími narcistními sklony tráví více času, než lidé takové rysy nevykazující. Muži jako nástroj vlastní sebeprezentace na Facebooku nejvíce využívají sekci s osobními informacemi, ženy se více snažily docílit pozitivního dojmu povedenou hlavní fotografií. Opět: spíše než jako symptom narcistické poruchy osobnosti je analyticky bohatší zaměřit se na sociokulturní kontext, ve kterém se žena implicitně snaží zapůsobit především svým vizuálním dojmem. Jde tedy o intersubjektivní jev. Jeho "psychologizace" dost dobře aní není možná, jelikož respondenti  nevedli s výzkumnicí hloubkové rozhovory, ale vyplňovali dotazník o svém uživání Facebooku a sebepojetí. "Narcismus" se navíc může projevovat zcela jinak v případě zdánlivě podobné kulturní formy, jakou je konzumerismus, tedy projev životního stylu, v němž spotřeba plní funkci okamžitého uspokojení prakticky libovolného přání. Proto je lepší o "narcismu uživatelů sociálních sítí" hovořit jako o metafoře určitého způsobu jejich užívání.

Etický konzumerismus narcismu svědčit nemusí

Na sociální síti by se narcistická osobnost snažila stylizovat do role hvězdy a idealizovat si tak vlastní já (k čemuž jsou paradoxně bytostně potřeba druzí lidé), jenže uspokojování narcistické touhy nakupováním může nabýt zcela odlišné, dokonce až cynické povahy. Odborná esej  „From commodity fetishism to commodity narcissism“ Roberta Cluleyho z Nottinghamské univerzity a Stephena Dunneho z Univerzity v Leicesteru zdůrazňuje, že narcistní osoba se vlastně ani nesnaží popírat, že existují negativní stránky konzumerismu spojené například s dopady výroby zboží na životní prostředí, nevyhovující pracovní podmínky v zemích třetího světa nebo škodlivost lidskému organismu obecně. Jsou to ale právě tyto morálně i logicky ambivalentní jevy, které ve skutečnosti mohou pro narcistní osobu nakupování ještě zatraktivnit - a rozhodně ne znechutit. Znamená to pro ně uspokojit svou touhu zdánlivě na úkor ostatních – pracovníků v rozvojových zemích nebo na úkor životního prostředí. Potom jde o symbol vlastního privilegovaného postavení. V takových představách hraje roli pudové agresivní hnutí, pro které je představa uzurpace a sebeprosazení zdrojem slasti. Zatímco na sociálních sítích, kde je člověk „na očích“, je lákavé ze sebe dělat hvězdu, protože "být viděn" je hlavní možností, jak se na síti projevovat, v relativně anonymním aktu nakupování výrazně narcistní osobnost může projevit i nepříliš prezentovatelné tužby. Případ, kdy jedinec preferuje nakupování například fair-trade výrobků právě kvůli prezentaci sebe sama jako sociálně uvědomělého občana, patří spíše do roviny narcistického řízení dojmů, a ne k samotnému vztahu mezi jedincem a nakupováním. Podstatné je tedy si uvědomit, že jde především o specifickou sociokulturní formu spotřeby a produkce zboží, nikoli symptom mentální poruchy, řečeno lakonicky. Kromě toho často zjednodušeně diagnostikované "od stolu".

Jan Vávra