The Big Bang Theory vs. The Big Bang Theory

                                                   

Seriál The Big Bang Theory (Teorie velkého třesku) patří mezi úspěšné seriály poslední doby. V Česku ho vysílá televize Prima COOL, která se snaží cílit na mladé diváky. Dokonce vyslyšela jejich přání a zařadila ho do svého vysílání v původním znění s českými titulky. Jak si ale Prima COOL v souvislosti se seriálem vede v boji o pozornost mladých lidí?

  

 Jednou z hlavních postav seriálu je teoretický fyzik Sheldon Cooper (Jim Parsons). Sheldon má IQ přes 180 a rád svou inteligenci před ostatními zdůrazňuje. Takřka vše v jeho životě má nějaký řád, je posedlý pořádkem a pravidly (která také často a rád vytváří a po ostatních vyžaduje jejich dodržování) a k jeho vášním patří komiksy a Star Trek. Bydlí v bytě s Leonardem Hofstadterem (Johnny Galecki), který pracuje na stejné univerzitě jako Sheldon, ale zabývá se experimentální fyzikou. Leonard se Sheldonem sdílí některé zájmy, ale na rozdíl od něj je mnohem „použitelnější“ pro normální život. Co ale Sheldon s Leonardem nesdílí, je zamilovanost do jejich sousedky Penny (Kaley Cuoco). Penny (jejíž příjmení v seriálu dosud nezaznělo) na rozdíl od zbytku postav nemá žádné vysoké vzdělání, ráda by byla herečkou, ale protože se jí dosud nepodařilo prosadit, tak pracuje jako servírka.                                       

            Kromě těchto tří postav od počátku v seriálu vystupují ještě Howard Wolowitz (Simon Helberg) a Rajesh Koothrappali (Kunal Nayyar). Oba také pracují na univerzitě. Howard jako konstrukční inženýr, který jako jediný z čtveřice mužských postav nemá doktorát. Stále bydlí u své matky a neustále se snaží zapůsobit na opačné pohlaví, což se mu nakonec podaří. Raj by u žen také rád uspěl, ale má fobii, kvůli které dokáže se ženou mluvit jedině opilý.

            Ve třetí sérii základní pětici postav doplnila Bernardette Rostenkowski (Melissa Rauch), která vystudovala mikrobiologii a zasnoubila se s Howardem. Ve stejné sérii, ale o několik dílů později, do seriálu přibyla Amy Farrah Fowler (Mayim Bialik), neurobioložka, která vytvořila pár se Sheldonem.

            Mimo těchto a několika další příležitostných vedlejších rolí se v seriálu objevily i některé hostující hvězdy, které si zahrály samy sebe (např. Wil Wheaton, Stan Lee, Steve Wozniak ad.).

Sitkom vytvořili Chuck Lorre a Bill Prady, vysílat se začal 24. září 2007 na stanici CBS. V České republice se vysílá od 7. dubna 2009 na stanici Prima COOL. Od podzimu 2011 COOL seriál vysílá jak ve verzi s českým dabingem (od pondělí do čtvrtka večer), tak v původním znění s českými titulky (od úterý do pátku odpoledne).

Stránky Primy COOL k pořadu lze najít na webové adrese http://www.prima-cool.cz/porady/t?page=1. Jsou tam jak odkazy na "Teorii velkého třesku", tak na "The Big Bang Theory". Co se týká těch druhých, tak tam jsou odkazy pouze na první, druhou a čtvrtou sérii. Pod jednotlivými odkazy lze najít základní informace o seriálu a jeho obsazení a pár zajímavostí. Informace jsou zde uvedené poněkud nelogicky, protože pod odkazem na druhou sérii jsou informace o ději a vedlejších postavách ze čtvrté série, zatímco pod odkazem na čtvrtou sérii jsou jen minimální všeobecné informace o ději seriálu. Fanoušci seriálu zde pak mají prostor pouze v tom, že je pro ně na stránkách vytvořena možnost diskuse (která je prázdná) a anketa, kde mohou hlasovat pro svou nejoblíbenější postavu.V případě odkazů na "Teorii velkého třesku" také nejsou uvedeny všechny řady, ale informace o čtvrté sérii jsou alespoň uvedeny správně a diskuse není prázdná.

            Na stránkách s aktualitami (http://www.prima-cool.cz/ nebo http://www.prima-cool.cz/coolajda) pak lze čas od času nějaké novinky k seriálu také nalézt. Poslední byla z 13. 3. 2012 a týkala toho, že si v sitkomu zahraje slavný fyzik Stephen Hawking (tato informace ale proběhla i českými zpravodajskými servery, viz např. http://www.novinky.cz/kultura/261648-v-teorii-velkeho-tresku-si-zahraje-fyzik-stephen-hawking.html  nebo http://www.lidovky.cz/v-the-big-bang-theory-se-objevi-stephen-hawking-fqz-/ln-media.asp?c=A120318_150313_ln-media_mtr).

Mateřská stanice seriálu CBS pojala své stránky http://www.cbs.com/shows/big_bang_theory/  zajímavěji. Kromě obvyklých informací o ději a obsazení zde lze najít děj jednotlivých epizod, shlédnout fotky (nejen ze seriálu ale i z akcí, kde se herci objevili), různá videa včetně ukázek z následujících epizod nebo poslední zprávy herců z Twitteru.

 Z internetových stránek v češtině pak mohou pro fanoušky seriálu být zajímavější např. http://www.edna.cz/big-bang-theory/, kde se kromě obvyklých informací o sitkomu objevují různé novinky jak přímo o seriálu, tak i ze soukromého života herců nebo s jinou seriálovou tématikou. Nechybí zde nejlepší hlášky z jednotlivých epizod, titulky ke stažení či diskusní fórum. Obdobně funguje http://www.serialzone.cz/serial/teorie-velkeho-tresku/. Zmínit lze i stránky http://www.big-bang-theory.cz/, které jsou ale zaměřeny hlavně na titulky k seriálu.

Z předchozího výčtu je tedy patrné, že stránky Primy COOL nejsou pro fanoušky příliš atraktivní, zatímco stránky CBS či ostatní zmíněné české stránky jsou mnohem pestřejší, aktuálnější, zajímavější, což se projevuje i v tom, že fanoušci zde živěji diskutují ať už jen tak o seriálu a oblíbených postavách, nebo o informacích ohledně epizod, titulků apod. Zřetelněji zde lze tedy najít prvky konvergence médií, kdy lze různé informace a obsahy najít na rozličných mediálních platformách a kdy je také publikum na těchto platformách nejen vyhledává, ale je i aktivní a podílí se na podobě obsahu. S aktivitou publika pak souvisí rovněž pojem kolektivní inteligence, který lze v tomto případě ilustrovat právě na diskusních fórech, kde si účastníci radí ohledně titulků apod.

Krok Primy COOL vysílat seriál v původním znění s českými titulky hodnotím pozitivně. Je to změna k lepšímu už jen proto, že český dabing, ač je považován za kvalitní, mnohdy lidem, kteří film či seriál slyšeli v původním znění, přece jen trošku trhá uši. Navíc různé vtípky a slovní hříčky často nelze adekvátně přeložit (a v The Big Bang Theory jsou tyto hříčky o to specifičtější, že zde tvůrci rádi používají různé vědecké termíny). Takže si myslím, že tato změna mohla k televizním obrazovkám přilákat některé diváky, kteří by jinak seriál s dabingem nesledovali.

            Nicméně další otázkou je to, že v televizi lze seriál sledovat jen v určitý pevně daný čas, zatímco na internetu si ho lidé mohou pustit prakticky kdykoli. Nehledě na to, že na internetu si lze pustit nejnovější epizody, zatímco v televizi by se jich divák dočkal až s několikaměsíčním zpožděním. Proto v tomto ohledu sledování seriálů na internetu alespoň u mladých lidí podle mě vede před televizí.

           

Použité zdroje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Teorie_velk%C3%A9ho_t%C5%99esku_%28seri%C3%A1l%29

http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_The_Big_Bang_Theory_characters

http://en.wikipedia.org/wiki/The_Big_Bang_Theory

http://www.big-bang-theory.cz/

http://www.cbs.com/shows/big_bang_theory/

http://www.edna.cz/big-bang-theory/

http://www.iprima.cz/novinky/televize-prima-odpovida-23

http://www.lidovky.cz/v-the-big-bang-theory-se-objevi-stephen-hawking-fqz-/ln-media.asp?c=A120318_150313_ln-media_mtr

http://www.novinky.cz/kultura/261648-v-teorii-velkeho-tresku-si-zahraje-fyzik-stephen-hawking.html

http://www.prima-cool.cz/

http://www.prima-cool.cz/coolajda

http://www.prima-cool.cz/porady/t?page=1

http://www.serialzone.cz/serial/teorie-velkeho-tresku/

JENKINS, Henry. Convergence Culture: Where Ola and New Media Collide. New York University Press, 2006. 308 p.

LÉVY, Pierre. Collective Intelligence.

Seriál The Big Bang Theory, USA, 2007 – 2012.

http://bigbangtheory.wikia.com/wiki/Category:Group_Pictures

http://www.gybon.cz/~katchar/index.html

Je bezpečnost dětí na Internetu nedostižným ideálem?

Společnost  Social Shield, která se dlouhodobě věnuje otázce bezpečnosti dětí na Internetu a sociálních sítí na základě monitoringu jejich aktivit, na svých webových stránkách pravidelně poskytuje užitečné nástroje, pomocí kterých se mohou rodiče lépe orientovat v kybernetickém životě svých dětí a tím jaksi pozitivně působit na zvyšování jejich bezpečnosti[1]. V této souvislosti bylo jednou z posledních aktivit (a na kterou prostřednictvím blogu reaguji) této společnosti zveřejnění seznamu nejčastěji užívaných zkratek – tzv. akronymů, pomocí kterých děti na sociálních sítí vzájemně komunikují[2]. Georgie Garrick, CEO společnosti, v souvislosti s tím komentoval současnou situaci následovně: „Mnoho rodičů si myslí, že být přítelem svého dítěte na sociálních sítích stačí k tomu, aby mohli kontrolovat jejich činnost a ochránili je. Ale znovu a znovu se ukazuje, že to nestačí. Většina rodičů nemá čas, aby udrželi krok s veškerým objemem jejich interakcí, nebo dostatečně nerozumí online jazyku, aby opravdu rozuměli tomu, co jejich děti říkají, nebo co lidé říkají jim“.[3]

Nabízený seznam akronymů jistě není vyčerpávající, ani definitivní, stejně jako společnost Social Shield není jediná, kdo se systematickému monitoringu užívaných akronymů věnuje[4]. Ale proč se vůbec užívání akronymů v takové míře objevilo a nadále se rozmáchá? Ne jedné straně jsou k tomu jejich uživatelé, tedy zejména děti, motivování tím, že užívání akronymů šetří jejich drahocenný čas a na straně druhé to představuje sofistikovaný a zcela programový způsob, jakým ochránit své soukromí před dotěrnými rodiči.

Na první pohled se tato zpráva nemusí zdát natolik zajímavá, aby se ji věnovala hlubší pozornost. Svým způsobem se vlastně jedná o symptomatický fenomén, doprovázející vznik a vývoj celé platformy sociálních sítí, respektive chování jejich uživatelů, z nichž tou nejsledovanější sociální skupinou jsou právě děti[5]. Podíváme – li se však na tento fenomén optikou vědeckého diskurzu mediálních studií, můžeme v této souvislosti formulovat dva protichůdné trendy, které při studiu nových médií odhalují jejich dynamický vývoj a generují nový typ mediálního chování. Na straně rodičů se ve jménu zvýšení bezpečnosti dětí, pohybujících se v kyberprostoru prosazují nové druhy mediačních opatření[6], které kombinují v přístupu rodičů k využívání internetu jejich dětmi restriktivní metody spolu s osvětovou činností, anebo zastávají v tomto směru liberální, až lhostejné postoje. Na straně dětí se naopak objevuje fenomén, pro který se v odborné literatuře vžil pojem „ložnicová kultura“. Podle Livingstonové a Dasové se tímto pojmem označuje „soubor konvenčních významů a praktik úzce spojených s identitou a soukromím, jež jsou nejčastěji vykonávány ve vlastních pokojích“[7]. „Ložnicovou kulturu“ je tak možné vnímat jako odraz specifické povahy nových médií jakožto nové a pro děti užitečné platformy pro jejich emocionální (viz. používání emotikonů – např. smajlíků) a sociální vývoj (modifikace řeči a jazyka – příkladem jsou právě akronymy). Čím více používají rodiče v rámci svých mediačních opatření restriktivní metody, čímž pádem více narušují soukromí dětí, tím spíše se snaží děti svou „ložnicovou kulturu“ chránit. K tomu právě používají celou řadu sofistikovaných nástrojů včetně akronymů (nepočítáme - li minimalizování oken, či domnělé promazávání historie internetových prohlížečů). S řešením této situace přicházejí právě služby Social Shield. O potřebnosti aplikací, které nenásilnou a méně viditelnou formou zvyšují bezpečnost dětí v kyberprostoru a zároveň po rodičích nevyžadují pokročilou počítačovou gramotnost, si je společnost Social Shield dobře vědoma, což se odráží i v poplatku za nabízené služby (96 dolarů za rok). O tom, jak služba funguje se můžete sami přesvědčit otevřením přiloženého videa.

Oproti konkurenčním aplikacím (např. MinorMonitor) je Social Shield výjímečná tím, že dokáže monitorovat více sociálních sítí současně, včetně Facebooku, Twitteru, Google+, MySpace aj. Navíc dokáže mnohem přehledněji pojmenovat potenciální rizika na základě analýzy slovních spojení, slangů či popisků u fotografií a dokonce tato rizika dokáže spojit s konkrétním původcem (potenciálně nebezpečným uživatelem „zvenku“).

I přes deklarované výhody musíme zmínit i obrácenou stranu mince a podívat se v kritické perspektivě na širší implikace a dějinné souvislosti. S hlasitým voláním širší veřejnosti po neustálém zvyšování bezpečnosti a ochrany dětí, zejména v prostoru sociálních sítí, se zároveň vynořuje opoziční skupina lidí, kteří poukazují na to, že boj za větší bezpečnost a snížení pravděpodobnosti rizikového chování dětí v kyberprostoru v sobě implicitně skrývá jiná, explicitně málo reflektovaná nebezpečí. Zde mám na mysli předpoklad regulace jako nástroje k centralizovanému dohledu nad internetovými uživateli včetně dětí za současné ztráty jejich svobody. Ta však představuje elementární princip konstituující vznik a vývoj Internetu a sociálních sítí. Osobně bych tyto názorové střety v rámci odborné diskuze o nových médiích analogicky vztáhnul k situaci, kdy se dominantním médiem ve společnosti stala televize. Ostatně studium negativních účinků médií má ve vědeckém mediálním diskurzu hlubokou tradici. Také s nástupem televize se tehdy objevila tzv. alarmistická kritika (Neil Postman, Jerry Mander, Daniel Boorstin). Tato kritika předpokládala negativní a hrozivé důsledky televize, jejíž publikum se automaticky stává homogenizovanou, pasivní, nemyslící a hypnotizovanou masu, která se tak stává velmi ohroženou obětí manipulativních tendencí[8]. Jerry Mander šel ve svých úvahách asi nejdále, když hovořil o tom, jak televize působí na neurofyziologiocké reakce diváků, což vede ke zmatku a podřizováním se vnucovaným představám. Zvláště vypovídající je v tomto citát z jeho knihy Čtyři důvody pro zrušení televize: „Zjistil jsem, že prostřednictvím sdělovacích prostředků lze vstupovat lidem přímo do podvědomí a jako černokněžník z jiného světa jim tam zasévat představy, které je pak nutí dělat věci, jež by je ani ve snu nenapadly.“[9]  Nic z toho se však na základě vědeckých poznatků a výzkumů nepotvrdilo.

Podobně dystopické úvahy se dnes objevují napříč celou společností v obecném a mnohdy zjednodušujícím hodnocení účinků Internetu a sociálních sítí. Zůstává otázkou, nakolik jsou deklarované ideály projektů podobných Social Shield odrazem dobročinných a altruistických sklonů a nakolik jsou naopak výsledkem zvolené marketingové strategie, která využívá přirozených rodičovských obav ve svůj ekonomický prospěch.

Osobně bych se zaměřil na preventivní a systémovější opatření spíše než na dodatečnou a neefektivní nápravu. Nemusím být mediální prorok, abych věděl, že tím nejúčinnějším prostředkem v rámci prevence je kontinuální, komplexní a institucionalizovaná péče o rozvoj mediální gramotnosti a dovedností, jak na straně dětí, tak na straně jejich rodičů.

---

[1] http://www.socialshield.com/

[2] http://www.allfacebook.com/wordpress/wp-content/uploads/2012/02/Screen-shot-2012-02-01-at-7.52.17-PM.png

[3] http://www.tyinternety.cz/novinky/tdtm-w2m-d46-vazne-znate-facebookovy-jazyk-vasich-deti2-5990

[4] Například: http://www.netlingo.com/top50/acronyms-for-parents.php

[5] Na téma bezpečnosti dětí pohybujících se v kyberprostoru vznikla celá řada výzkumů, například kvalitativní studie Safer internet for children, která vznikla pod hlavičkou a za přispění Evropské komise - http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/quali/ql_safer_internet_summary.pdf 

[6] Např. Livingstone, Sonia and Helsper, Ellen (2008) Parental mediation and children’s Internet use. Journal of broadcasting & electronic media. http://eprints.lse.ac.uk/25723/1/Parental_mediation_and_children's_internet_use_(LSERO_version).pdf

[7] http://eprints.lse.ac.uk/2772/1/From_family_television_to_bedroom_culture_(LSERO).pdf

[8] POSTMAN Neil, Ubavit se k smrti: veřejná komunikace ve věku zábavy, Praha: Mladá fronta, 2010, 204 s.

[9] http://seminarky.chytrak.cz/clanek/clanek.php?id=12