Dohady ohledně autorských práv na internetu jsou nekonečné a střety tradičních monopolů a nové digitální generace jsou často bouřlivé. Kultura remixu nemá problém používat obsah umístěný na síti pro vlastní účely, ale pravdou stále zůstává, že většinou je legislativní úprava kdekoli na světě na straně vlastníků, tedy na straně nahrávacích společností, mediálních korporací, fotobank a dalších. V České republice působí společnost
isifa Image Service, která je zástupcem fotobanky
Getty Images. Během posledního roku se množí případy toho, že nicnetušícím internetovým uživatelům přichází poštou prostřednictvím vymahačské společnosti
LogiCall sídlící v Krnově oznámení o dohledaném užití fotografie a návrh na dohodu. Dohoda většinou spočívá v tom, že isifa prostřednictvím LogiCallu požaduje zaplacení dvojnásobku licenční odměny, kterou si za danou fotografii účtuje. Licenční odměna je však v jejich případě nepřiměřená (což potvrdili dva na sobě nezávislí právníci, kteří tvrdí, že se licenční odměna neřídí zákonitostmi trhu, a proto je odkazování na ní nerelevantní) a je velmi pravděpodobné, že si na tomto způsobu jednání isifa založila podnikání. Autorským právem chráněná díla pravděpodobně sama po internetu šíří bez udání zdroje a pak se na vyděšených uživatelích, kteří nevyhledají právní pomoc, živí, jelikož ti pod výhružkou soudního vymáhání radši několikatisícovou sumu zaplatí. Krom nepřiměřené ceny se ale v rámci požadavků isify objevuje ještě několik trhlin. Jako důkaz o dohledaném užití užívají printscreen, který by sám o sobě jako relevantní důkaz u soudu příliš neposloužil. Alespoň tak to tvrdí další oslovený právník. Dále nedokládají, že práva k danému dílu opravdu vlastní, což je zásadní. Pokud v odpovědi osočený uživatel na tyto body upozorní, většinou LogiCall, respektive isifa, od svých požadavků okamžitě odstupuje. Toto jednání je jen dalším důkazem toho, jak je v dnešním světě nových médií obtížné udržovat starý model uvažování o autorství. Zároveň také jasně poukazuje na fakt, že strašák v podobě porušení autorských práv je stále aktuální a platná legislativní úprava se s dostatečnou pružností nedokáže přizpůsobovat realitě. Na to se můžeme podívat také v rámci diagramu navrženého Ryanem Shawem.
zdroj: http://zbiejczuk.com/web20/architektura-participace.png
Model uvažování, který isifa předkládá, se ani zdaleka nepřibližuje realitě, ve které běžní uživatelé fungují. Argumentem samozřejmě stále může být fakt, že pokud něco vyprodukuji, tak na to vlastním i určitá práva. Na druhou stranu jsou to ale většinou sami společnosti, které se musí přizpůsobit změnám trhu. Jako příklad může posloužit služba typu
Spotify či
Netflix, kde se s problematikou autorských práv vypořádali po svém a uživatelé za službu, která odpovídá jejich představám, rádi zaplatí. Z hlediska mediálních studií je isifa jasnou ukázkou jakýchsi přežitků, které v rámci moderní mediální logiky nemohou fungovat a také nefungují. Diagram výše ukazuje, že remixování, znovu užití a přebírání různého, autorskými právy často chráněného obsahu je běžnou praxí a komerční subjekt se tomu musí přizpůsobit. Pochopitelně to může být u společnosti typu fotobanka velmi složité, protože je na příjmu z prodeje materiálu chráněného autorským zákonem závislá, ale obchodní model založený na finanční persekuci, kterou ještě sám pravděpodobně iniciuji, je pochybný minimálně z etického hlediska. V mediálním prostředí to pak přinese přinejmenším pobouření, což se stalo i v případě isify, a především na serveru piratskenoviny.cz se strhla na toto téma bouřlivá diskuse a uživatelé kooperují v rámci nalezení způsobu, jak požadavkům isify nejlépe uniknout. To je, na druhou stranu, ukázka moderní podoby médií. Bude zajímavé sledovat, zdali nová mediální kultura a s ní spojené přehodnocení autorských zákonů získá navrch, nebo zdali bude za pár let pouhou utopií, která neměla šanci uspět.
Více informací o této kauze naleznete na serveru
www.piratskenoviny.cz.
No comments:
Post a Comment