Používá snad Doom IDDQD, že je stále naživu?

Stierlitz a Müller stáli proti sobě na opačných koncích úzké chodby budovy velitelství gestapa.
Stierlitz tasil svou pistoli a bez přebíjení vypálil do Müllera 1000 ran.
„IDDQD,“ pomyslel si Stierlitz.
„IDKFA,“ pomyslel si Müller.

Pokud vás úvodní vtip pobavil, zřejmě patříte ke staré komunitě hráčů počítačových her, která si ještě předávala své herní úlovky na 3,5 palcových disketách, a jistě také víte, že zmíněné cheaty neodmyslitelně patří k akční FPS (first-person shooter) hře Doom. Proč se ale chceme zabývat hrou, jejíž první díl vznikl v dílně ID Softwaru už v roce 1993? Na příští rok je totiž ohlášeno v pořadí již čtvrté pokračování této legendární hry, jež je prezentováno jako návrat ke kořenům, a my jsme zvědaví, zda dokáže navázat na obrovský úspěch prvního dílu této herní série.

Fenomén zvaný Doom

Vzniku Dooma předcházelo v ID Software uvedení hry Wolfenstein 3D, která byla jednou z prvních 3D her vůbec. Zdaleka však nedosáhla takové popularity jako o rok mladší Doom. V čem tkvělo tajemství úspěchu této prvoplánové akční střílečky? V případě Dooma byl použit průlomový engine, v němž poměrně nově objevený 3D prostor skýtal nečekané možnosti. Doom přinesl do herního prostředí nejen vykreslené textury všech zdí, stropů a podlah, ale hlavně víceúrovňové mapy se schody a výtahy, po nichž se hráči mohli pohybovat, což bylo do té doby nevídané. Zatímco Wolfenstein 3D nabízel vcelku sterilní prostředí, v němž jsou všechny chodby směřovány do pravého úhlu a o texturách sbíraných předmětů si můžete nechat jen zdát, v Doomovi se hráči poprvé setkali s propracovaným, barevně pestrým prostorem plným předmětů, oken, jimiž můžete střílet, děsivých nepřátel a jako bonus jste se pohybovali klikatými chodbami, kde občas blikaly žárovky, měnila se intenzita světla nebo byla rozlitá kyselina, či láva, do níž jste nesměli vstoupit. Říkáte si, co je na tom tak převratného (a možná vám to přijde i úsměvné), ale ve své době působila hra až neuvěřitelně realisticky a ostřílení hráči si při jejím hraní připadali jako Alenka v říši divů.

http://www.youtube.com/watch?v=GsiE15zoW6o&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=ggMsQc9ld9g

Legenda o Doomovi se neutvořila sama, přátelé

Kolem revoluční hry se postupně začala i u nás tvořit silná komunita hráčů nejprve hrajících prostřednictvím LAN připojení, později pomocí internetového připojení. S nástupem internetu byly vytvořeny podmínky a nástroje rychlého rozvoje fenoménu kolektivní inteligence, který se promítl také do hráčské obce Dooma. Začaly vznikat internetové stránky příznivců Dooma, kde si hráči dle hesla „víc hlav víc ví“ (v podstatě základního principu kolektivní inteligence) předávali své zkušenosti, postřehy, společnými silami vytvářeli návody ke hře, distribuovali cheaty apod. Doom se také dostal na stránky dnešní meky kolektivní inteligence – Wikipedii – a vznikla též samostatná „wiki“ stránka věnovaná pouze Doomovi (http://doom.wikia.com/wiki/Entryway).

Od fenoménu kolektivní inteligence už je jen krůček k procesu produsage. Z uživatelů Dooma se totiž postupně stávali tvůrci nových mediálních obsahů. V roce 1998 byly spuštěny první (a rozhodně ne poslední) české internetové stránky příznivců Dooma, jež jsou dodnes aktivní (http://www.idoom.cz/). Vytvářením internetových stránek produsage v tomto případě teprve začíná. Na stránkách Youtube naleznete mnoho fanouškovských videí z prostředí Dooma, jež musel někdo natočit, sestříhat a nahrát na zmiňované stránky. Dnes v prostředí internetu naleznete kompletní návody ke hraní všech dílů, datadisku a doplnění Dooma. Dodnes také kolují po internetu nejrůznější variace vtipů na dva nejznámější cheaty ve hře: IDDQD (zajišťoval nesmrtelnost) a IDKFA (zajišťoval tzv. plnou polní – klíče všech barev, 200% brnění, výběr všech zbraní ve hře s maximálním počtem munice). Zde se můžete pokochat menší ochutnávkou:

S trochou nadsázky by se dalo říct, že si hráči v rámci produkce nových významů vytvořili i svůj vlastní Doom jazyk. Dlouhá léta (a někdy se s tímto jevem setkáte i dnes) se FPS hrám říkalo prostě „důmovky“, na internetových diskuzích nebyly výjimkou rozpravy typu:

X: „Já tě zabiju!“

Y: „IDDQD.“

X: „Tak teď už ne.“

Hráčská představivost však šla mnohem dál. Vzhledem k možnosti editace hry se hra dočkala mnoha variací právě ze strany jejích uživatelů. Hráči si sami začali přetvářet herní prostředí pomocí editoru úrovní, textur, hudby a zvuku. Z internetu si tak můžete stáhnout doplňující úrovně, importovat grafiku, vytvořit si vlastní herní prostředí, jehož grafickou podobu si sami zvolíte. Z původních uživatelů mediálního produktu se stáváte jeho tvůrci. Herní mapy tak byly přetvářeny do mnoha podob, které byly dále distribuovány po síti s možností nového a nového přetváření a zdokonalování. V tomto bodě bychom mohli hovořit o silné provázanosti kolektivní inteligence s produsage. Proces pozvolné přeměny uživatele ve tvůrce by nemohl existovat bez kolektivně nabytých znalostí a zkušeností, které se postupem času vykrystalizovaly v jakýsi kompromis na nejvyšší úrovni vědomostí všech zúčastněných, a zároveň toto sdílení vědomostí ve svém vývoji muselo nevyhnutelně vést k produkci nových lidských výtvorů.

Transmediální příběh Dooma

Jako u každého mediálně úspěšného produktu bylo potřeba udržovat si i nadále přízeň fanouškovské obce, neboť ta je tou rozhodující nákupní silou. Příběh prvního dílu Dooma je velmi jednoduchý a nebudeme si nic nalhávat, pro hru, ve které jde především o počet zabitých nestvůr, je spíše podružnou záležitostí. Vy jako elitní voják v podstatě napravujete škody, jež napáchaly neúspěšné pokusy s teleportací, které zapříčinily invazi nestvůr z pekla. Děj se odehrává na Marsu a vaším úkolem je vyčistit tuto planetu od pekelných stvoření, abyste se mohli vrátit zpět na Zemi. V dalších pokračováních hry se děj modifikuje, ale základní premisa zůstává vždy stejná – pozabíjet všechny nepřátele a jejich zneškodňování si co nejvíce užít. Pro úspěšné udržení si hráčské klientely začal být v českém prostředí od roku 2004 vytvářen transmediální doomovský příběh. V tomto roce totiž vyšlo v ČR první ze čtyř knižních zpracování Dooma. Každá kniha rozšiřuje příběh příslušného dílu hry a poskytuje tak fanouškům možnost dalšího poznávání herního světa jiným informačním kanálem. Hlavní postavě hry je tím vdechnut lidský duch a fanoušci se najednou dozvídají něco navíc, což je staví do vyšší pozice vědění o hře a porozumění doomovského světa než obyčejné hráče, kteří (protože nečetli knihu) nemohou „porozumět a vědět“. Prohlubování fiktivního doomovského světa je o to jednodušší, že hra jako taková má natolik jednoduchý děj, že se na něm další vyprávění a utváření příběhu jednoduše realizuje. Vyprávění o Doomovi putovalo i dalšími informačními kanály - v roce 2005 byl natočen film (http://www.csfd.cz/film/185307-doom/), hra se dočkala podoby deskové hry (http://www.planetaher.cz/doom-deskova-hra-p-274.html). Navíc spolu s raketovým rozvojem technologií byla hra původně určená pro PC přepracována i do podoby pro herní konzole a dnes si s patřičným softwarovým vybavením zahrajete Dooma i na mobilním telefonu. Co víc si může koncový uživatel přát? Snad už jen nějaký ten rozhlasový pořad a televizní seriál.

Příběh pokračuje (?)

Jak jsme již předesílali na začátku, v příštím roce by se mělo objevit na pultech dlouho očekávané čtvrté pokračování herní série Doom. Již nyní je však příběh nového Dooma vyprávěn několika mediálními kanály. Můžete si dosud nedokončené pokračování rezervovat na stránkách internetových obchodů (např.: http://www.gamehouse.cz/pc-hry/doom-4-7617.php, http://www.bestgames.cz/doom-4-ps3/), zhlédnout po domácku vyrobené trailery na Youtube (http://www.youtube.com/watch?v=zNJOfMSI7zM&feature=related) apod. Zajímavé je, že knižní zpracování tohoto dílu vyšlo dříve než hra samotná (u nás v roce 2006) a nese příznačný název Doom 4: Konec hry. Znamená to snad, že čtvrtý díl nadobro ukončí mediální příběh jedné z legend herního světa? Těžko říct, ale některá fakta jsou nepřehlédnutelná: doba největší slávy této herní série již pominula a okruh skalních doomovských fanoušků se neustále zmenšuje. Dnešní konkurence na trhu počítačových her je natolik silná a nároky a očekávání fanoušků tak vysoké, že se dá jen ztěží předvídat, jaký úspěch bude mít další pokračování. Nechme se tedy překvapit, zda Doom 4 dokáže navázat na úspěch prvního dílu, nebo se ztratí v propadlišti dějin a celá herní série zůstane už navždy jen legendou.