Mikhail Koulikov:
Fighting the fan sub war: Conflicts between media rights holders and unauthorized creator/distributor network
Anime (japonsky アニメ)
je označení animovaných filmů a seriálů, které jsou kresleny japonským stylem
manga.[1] Pro
kresbu manga jsou typické například velké oči, malý a špičatý nos a rafinované
účesy.
Anime se dělí na TV seriály,
video seriály a filmy, je určené pro děti i dospělé diváky a zahrnuje širokou
škálu žánrů od pohádek až po erotickou
(porno) tématiku. V Česku je známé
hlavně anime určené dětem, například Pokémon nebo Cesta do fantazie.
 | |
| Obrázek z filmu Cesta do fantazie (zdroj: http://www.fanpop.com/clubs/spirited-away/images/4378326/title/spirited-away-screencap) |
Japonské animace se dostávají mimo Japonsko nejen oficiální
distribucí, ale jsou také šířeny svými fanoušky, kteří vytvářejí fanouškovské
sítě. Překlady filmů jsou vyráběny bez
povolení a sdíleny mimo zavedené komerční kanály. Mikhail Koulikov se ve svém článku zabývá
změnami fanouškovské distribuce během let a čerpá z konceptu “Netwar“
k vykreslení konfliktu a možných nástrojů a metod animačních distribučních
firem, které byly použity k rozvratu a zákazu těchto skupin.
Netwar (síťová
válka) je forma konfliktu nízké intenzity, zločinu a aktivismu vedena aktéry pomocí
sociálních sítí. Typické netwar subjekty mohou být nadnárodní teroristé,
zločinecké organizace, aktivistické skupiny a sociální hnutí. Termín Netwar
vyvinuli výzkumníci John Arquilla a David Ronfeldt.
Arquilla a Ronfeldt popsali
tři základní typy sítí, které mohou být použity netwar aktéry:
Řetězová síť -
typická pašerácká síť, kde informace musí cestovat tam a zpět mezi
zprostředkovatelskými uzly.
Hub neboli
hvězdicová síť - různorodí aktéři jsou vázáni na centrální (i když ne nutně
hierarchický) uzel a veškerá komunikace prochází tímto centrálním uzlem.
All-kanálové sítě -
každý jedinec je schopen plně komunikovat se všemi ostatními uzly v síti. All -kanálová síť
nemá ústřední vedení ani žádný klíčový uzel, jehož odstranění by mohlo narušit
celou organizaci.
Autor článku popisuje vznik
fanouškovských sítí v Americe a jejich vývoj.
Animace byly
odvysílány v japonské televizi, promítány v kině nebo distribuovány na
DVD, poté získaly americké společnosti práva k jednotlivým titulům,
později byly tyto tituly přeloženy a distribuovány v USA. Doba mezi
uvedením v Japonsku a na americkém trhu se pohybovala v rozmezí
několika měsíců do několika let (cca 1 – 2 roky).
Mimo to existovala "fanouškovská
distribuční síť ", paralelní, ale zcela nekomerční. Osoby po celých
Spojených státech získávaly anime přímo z Japonska, a to především
prostřednictvím soukromých nekomerčních kanálů, pomocí nejmodernější počítačové
technologie byly připojeny titulky k originálu a pak byl distribuován výsledný
produkt známý jako „fansub“ (zkrácené slovo fan-subtitlet).
Zákazník
musel hledat přístup k fansub skupinám například přes kamarády, pomocí
on-line reklamy a podobně. Různé skupiny
měly různá pravidla, animace byly většinou distribuovány na kazetách například
po zaslání nadepsané ofrankované obálky a prázdné kazety. Transakce měly
nekomerční charakter, v souladu s etickým kodexem, který mimo jiné předepisoval,
že výsledný překlad anime se má co nejvíce blížit japonskému originálu i za
cenu částečné krkolomnosti.
 | |
| Kresba ve stylu manga (zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Manga) |
Na počátku 90. let nebyly žádné snahy narušit tuto fanouškovskou
distribuci. Bylo to tím, že americké distribuční firmy vznikly z řad
fanoušků a byly s fanouškovskými sítěmi stále propojeny. Navíc, přístup k prosazování
autorských práv byl v Japonsku poněkud laxní.
Od roku 1990 se distribuční fansub sítě vyvinuly
prostřednictvím dvou (možná tří) fází a dostaly se až do bodu, kdy anime
epizody promítané v japonské televizi v pátek večer mohou být k dispozici
zdarma on-line následující pondělí, ne-li dříve, s (relativně) přesnými
anglickými titulky.
Vznik a šíření vysokorychlostního přístupu k internetu
umožnilo digitální sdílení fanouškovských kopií. Skupiny mohly ještě fungovat
jako hub, ale jejich počet a počet připojených uživatelů neustále rostl. Již
neexistovalo omezení, kolik kopií anime může být fyzicky vytvořeno a rozesláno.
Také už se nemuselo čekat na doručení pásek s novými anime epizodami
z Japonska.
S tím, jak scéna rostla, se také vytrácela původní
etická složka. Zákazník již nepotřeboval budovat osobní vztah s fanouškovskými
sítěmi. Nástroje jako Kazaa a Napster umožnily, aby zákazníci sdíleli kopie
mezi sebou navzájem. S příchodem peer-to-peer sítí (např. BitTorrent) se
dá již mluvit o all kanálovém prostředí (podle diagramu sítí Arquilla a Ronfeldta).
Toto neoprávněné (či nezákonné) šíření bylo označeno jako
jeden z hlavních důvodů stagnace a poklesu na trhu japonské animace ve
Spojených státech.
Zejména s ohledem na to, co tvrdí Arquilla a Ronfeldt o
síťových válkách, je obtížné úspěšně narušit síť bez použití síly.
Častou praxí amerických anime společností bylo ukončit
vydávání a ustát pak dopisy fanoušků, kteří pracovali na řadě, ke které měla
daná společnost autorská práva (Borland 2005). Tato metoda útočila na hlavní
uzly all kanálové sítě, ale neměla přímý vliv na ostatní uzly nebo jednotlivce.
Navíc, klíčovým symptomem internetu obecně a Webu 2.0 konkrétně je, že jakmile
se nějaká informace uvolní, bude existovat v podstatě neomezenou dobu. Zejména
v prostředí peer - to-peer, jednou vytvořený soubor bude i nadále k dispozici
pro distribuci, pokud jej dává k dispozici alespoň jedna osoba.
Zcela odlišný přístup navrhla (mimo jiných) Debra Kennedy,
která vyzvala americké anime společnosti, aby uznaly, že jejich stávající
obchodní modely prostě nemusí být dostačující k uspokojení potřeb zákazníků. Debra
Kennedy navrhla řešení technologického charakteru (např. zavedení on-line a
on-demand distribuce) i obchodního charakteru (např. prelicensing či
koprodukce). Oba typy mají udeřit na jeden z důvodů existence fansub sítí- zpoždění
mezi vydáním titulu v Japonsku a jeho dostupnosti v zámoří .
Třetím přístupem je využití původních etických zásad fanoušků.
Anime je komerční produkt, který nemůže existovat, pokud nejsou jeho tvůrci
řádně odměněni za svou práci, klíčem k narušení sítě může být tedy emocionální
působení a vzdělávání. Již v roce 2002 byl zaznamenán nejméně jeden případ
japonského výrobce, který veřejně žádal americké fanoušky, aby upustili od
překládání a nekomerční distribuce anime titulu.
V roce 2005 pěly obchodní časopisy Forbes a Fortune
chválu na americké anime firmy pro jejich finanční úspěch. Pět let poté byl
anime trh Severní Ameriky zcela odlišný.
Mnoho společností ukončilo svoji činnost a ty, které zůstaly, výrazně
zredukovaly své produktové řady, alespoň co se týče DVD. Ale změnil se přístup
amerických společností a japonských výrobců anime k digitální distribuci.
Zatímco v roce 2005 byl pravděpodobně jediný způsob, jak stáhnout anime epizody,
získat nelegální kopii, v roce 2010 již bylo možné je stáhnout ve zcela
legitimní registrované podobě. Rychlost, s jakou pracovali fansub skupiny
je už často běžná praxe pro anime show umístěn on-line s plným souhlasem svých
japonských tvůrců a amerických distributorů. Bylo-li toto cílem války, potom
byla válka vyhrána.
Hodně z původní
důvodů stojících v pozadí fansub sítí
již nelze použít. Teď to není o vyplnění prázdna,
spíše je to o přímé
konkurenci s autorizovanými
prodejci, ale s výhodou
neplacení licenčních poplatků, mezd a daní. Diváci mají teď 2 možnosti –platit za sledování
autorizovaného překladu nové anime epizody nebo zvolit jednu z několika
neautorizovaných verzí a sledovat zdarma. Tím se otevřel nový konflikt, známý
jako scanlations - nekomerční užití
neautorizovaných překladů japonských komiksů. Vlastnosti konfliktu mezi
držiteli vysílacích práv a neoprávněnými tvůrci / distribučními sítěmi se mohly
změnit, ale konec války je v nedohlednu.
O autorovi:
Mikhail Koulikov je vysoce zkušený knihovník, zručný
v používání široké škály elektronických zdrojů a
tiskových materiálů, které pomáhají uživatelům právních
informacím na všech úrovních a
v různých typech organizací .
Píše o tématech
týkajících se právního výzkumu, vědecké komunikace, sociální epistemologie,
sdílení znalostí a japonské populární kultury.
 |
| Mikhail Koulikov (zdroj: http://works.bepress.com/mikhail_koulikov/) |
V letech 2009 až 2013 pracoval jako referenční knihovník ve
společnosti
New York Law Institute,
od roku 2013 pracuje ve stejné pozici ve společnosti Skadden, Arps,
Slate, Meagher & Flom LLP & Affiliates.
Jako editor novinek spolupracoval s Anime News Network v letech
2001 - 2009.
Článek "Fighting the fan sub war: Conflicts between media rights
holders and unauthorized creator/distributor network" byl uveřejněn v
Transformative Works and Cultures (TWC), ISSN 1941-2258, vol 5 (2010),
[1] zdroj:
Wikipedie
