Od Tesly k on-line televiznímu vysílání, aneb internetizace televize

Před téměř 90 lety jsme byli svědky vůbec prvního televizního přenosu obrazu[1], v roce 1953 vznikl první československý televizní přijímač Tesla a bylo zahájeno pravidelné zkušební vysílání Československé televize, o 20 let později jsme se v Československu mohli koukat na barevnou televizi, od roku 2005 začala na území České republiky probíhat postupná digitalizace a dnes už se můžeme koukat na obsah televizního vysílání kdykoli, kdekoli a televizi k tomu vlastně vůbec nepotřebujeme.

Dnes totiž podle slov N. Negroponte  (2001) žijeme v digitálním světě[2] a tato skutečnost má vliv nejen na tradiční masmédia, ale také na žurnalismus jako takový[3], na diváka a na jeho časoprostorové uspořádání.

Internetizace televizních diváků někoho zabolí

Zmasovění internetu má bezpochyby vliv na tradiční masová média a na ekonomiku mediálního průmyslu. Mediální magnát Rupert Murdoch se k tomu před 5 lety vyjádřil takto: „Lidé všude na světě budou mít brzy možnost přistupovat k téměř neomezenému zdroji informací, budou si z něj moci vybírat, co chtějí, sdílet to, přispívat sem a vytvářet nové komunity, které překročí staré hranice“… „Není pochyb o tom, že to někoho zabolí. Ohrozí to podnikání, které se nezvládne přizpůsobit. Ale jako trend to prospěje společnosti.“[4] Murdoch měl pravdu – díky online zpravodajství a přístupnosti internetu a technologií se můžeme při čekání na tramvaj cestou do práce na smartphonu podívat na aktuální zprávy, kvůli kterým jsme dříve museli v konkrétní čas sedět doma u televizního přijímače. Internet a nové technologie nás tedy zbavují časoprostorové vázanosti, což má vliv na sledovanost klasické televize. To má dále dopad na pokles reklamy a její ceny a tedy na celou mediální ekonomiku. Tak přináší digitalizace a internetizace televizního vysílání kromě nových televizních kanálů také finanční ztráty. S tím se potýkají zejména komerční televize. „Mediální trh se dostává na tři až čtyři roky do deficitu. Náklady na digitalizaci jsou sice nižší, než se předpokládalo, ale došlo k propadu reklamního trhu“[5], řekl Na konferenci Digimedia 2009 manažer programu digitalizace České televize Pavel Hanuš. Pokles sledovanosti se týká televizí komerčních i veřejnoprávních. Protože se ale komerční televizní stanice cítí být propadem reklamního trhu znevýhodněny, bouřily se proti spuštění on-line vysílání České televize, ke kterému došlo před necelým rokem.

Česká televize online a nesouhlas komerčních televizí

Internetové vysílání České televize zahájilo 4. května 2011 řádný provoz a téměř jeden rok již tedy běží na internetových stránkách www.iVysilani.cz. Kromě videoarchivu zde mohou diváci sledovat také živé online vysílání ze všech čtyř programových okruhů z původní tvorby České televize, tedy ČT1, ČT2, zpravodajské ČT24 a sportovní ČT4. To ale vyvolalo nesouhlas ze strany komerčních televizí, konkrétně televize Nova. Na rozdíl od ostatních komerčních hráčů na internetovém trhu, kteří diskutují o zpoplatnění svých online služeb, je ČT podle TV Nova ve výhodě, protože její služby jsou již dávno zpoplatněny koncesionářskými poplatky. Generální ředitel komerční televize Nova Jan Andruško říká, že „hranice je tam, kde veřejnoprávní televize začíná vytvářet nové unikátní obsahy, které primárně nevycházejí z jejího vysílání, což je rozšířené online zpravodajství, aplikace pro mobilní telefony a tablety“[6].

Vedle poskytování služeb veřejnoprávní televize v oblasti nových médií je také otázkou, do jaké míry může veřejnoprávní televize nabízet na internetu reklamní prostor? Zákon totiž prodej reklamy na internetu pro veřejnoprávní média nijak nereguluje. Měla by být tedy reklama v online verzi veřejnoprávního vysílání nějak omezena? Nebo by ČT měla své služby poskytovat pouze v televizoru, jak argumentují někteří lobbisté za nezasahování veřejnoprávních médií do komerčního prostoru? Tato omezení by ale mohla vést k postupnému úpadku ČT, protože mladá generace si v dnešním digitalizovaném a internetizovaném světě už místo televize vybírá spíše počítače, chytré telefony nebo tablety, což vede také ke změnám chování konzumentů.

Od jednosměrné masové komunikace k prozumentovi

Proměně konzumenta v závislosti na vývoji médií se věnoval Mark Poster, který roku 1995 definoval první a druhý mediální věk (Reifová 2004: 306 – 307). V prvním mediálním věku převažuje klasický mediální systém jednosměrné masové komunikace směrem od komunikátora k adresátovi. Toto období je ztotožňováno s nástupem televize a s érou modernity a konzument je zde uspořádaný. Druhý mediální věk popisuje období médií následujících po televizi, kdy se původní asymetrie mezi aktivním komunikátorem a pasivním adresátem vyrovnává a obě kategorie se prolínají, vzniká tzv. prozument[7]. Každý komunikační systém podporuje jiný typ subjektu: komunikační systém prvního mediálního věku dával vzniknout autonomnímu subjektu, který byl rozumný, stabilní a systematický, zatímco druhý mediální věk, tedy věk internetu, a jeho komunikační systém dává vzniknout nestálému subjektu, jež je těkavý a rozptýlený. Online televizní vysílání nám tedy sice umožňuje mít informace vždy a všude, ale dochází tak nejen ke změnám používání médií a časoprostorového uspořádání našeho života, nýbrž také k psychologickým změnám a ke změnám toho, jak vnímáme sami sebe i naše okolí, resp. celý svět, protože internetizace vede ke stírání vzdáleností[8]. Internet také mění paradigma „klasických“ či „tradičních“ masových médií v tom, že oslabuje moc profesionálního a organizovaného komunikátora, který až do příchodu internetu měl pod svou kontrolou formu, obsah i způsob distribuce komunikovaného sdělení (B. Osvaldová; A. Tejkalová: 2009).

Svět internetových televizí – co bude s televizním vysíláním?

V posledním období se televize nově uplatňuje v rámci rychlého vývoje obecné digitální komunikační techniky směrem k vyšší flexibilitě, interaktivitě a nezávislosti na standardním programovém zdroji. Televize se nyní šíří nejen pozemním vysíláním, ale i prostřednictvím satelitů, kabelových a mobilních sítí a po internetu. V tomto novém vývoji se televize stala součástí velkého komunikačního informačního systému multimediálního charakteru.

Je až překvapivé, kolik vysílá internetových televizí a kolik existuje webových stránek sdružujících internetové televize (jen pro příklad: http://www.tvlink.cz/, http://www.zkouknito.cz/online-tv, http://www.zapni.tv/, http://www.tv-online.tv-on-line.cz/, http://www.oblibeny.cz/online-tv/, http://www.onlinezona.cz/tv, http://www.onlinetelevize.eu/, a mnohé další). Otázkou tedy je, zda-li internetové televize postupně nevytlačí klasické televizní kanály, které už teď utrpěly ztrátou diváků. To se pravděpodobně dozvíme v průběhu několika let. Do té doby si můžeme vybrat, zda si chceme hovět doma u televize, nebo zda dáme přednost internetovému vysílání kdykoli a kdekoli se nám zachce.

Zdroje:

AUST, Ondřej. Šéfové Novy: Veřejnoprávní ČT by neměla vytvářet unikátní online obsahy. Médiář [online]. 2011[cit. 2011-05-08]. Dostupné z: http://www.mediar.cz/newsletter/, Newsletter Médiáře: Co dal týden 30. 4. – 6. 5. v médiích a marketingu

ČTK: Digitalizace způsobila televizím ztráty, říká manažer ČT. Marketing&Média [online]. 2009 [cit. 2012-04-06]. Dostupné z: http://mam.ihned.cz/c1-37571600-digitalizace-zpusobila-televizim-ztraty-rika-manazer-ct

KÁLAL, Jan. Rupert Murdoch: Internetizace televizních diváků někoho zabolí. DigiZone.cz [online]. 2007[cit. 2012-04-06]. Dostupné z: http://www.digizone.cz/clanky/murdoch-internetizace-divaku-zaboli/

NEGROPONTE, Nicholas: Digitální svět. Praha: Management Press, 2001. ISBN: 80-7261-046-5

OSVALDOVÁ, Barbora; TEJKALOVÁ, Alice: Žurnalistika v informační společnosti – digitalizace a internetizace žurnalistiky. Praha: Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1684-1.

REIFOVÁ, Irena.: Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-926-7.

Zákon o České televizi. In: Česká televize.cz [online]. 1991 [cit. 2011-05-08]. Dostupné z: http://img1.ceskatelevize.cz/boss/image/contents/zakony/pdf/zakon-o-ceske-televizi.pdf?verze=2011-05-08-21:16:29

Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. In: Česká televize.cz [online]. 2001[cit. 2011-05-08]. Dostupné z: http://img1.ceskatelevize.cz/boss/image/contents/zakony/pdf/zakon-o-provozovani-rozhlasoveho-a-televizniho-vysilani.pdf?verze=2011-05-08-21:16:29

---

[1] První televizor, na kterém byl poprvé přenesen obraz, byl roku 1923 vynalezen skotským vynálezcem Johnem Bairdem.

[2] V angl. originále Being Digital.

[3] Internetový žurnalismus je charakterizován zejména hypertextualitou, multimedialitou a interaktivitou.

[4] KÁLAL, Jan. Rupert Murdoch: Internetizace televizních diváků někoho zabolí. DigiZone.cz [online]. 2007[cit. 2012-04-06]. Dostupné z: http://www.digizone.cz/clanky/murdoch-internetizace-divaku-zaboli/

[5] ČTK: Digitalizace způsobila televizím ztráty, říká manažer ČT. Marketing&Média [online]. 2009 [cit. 2012-04-06]. Dostupné z: http://mam.ihned.cz/c1-37571600-digitalizace-zpusobila-televizim-ztraty-rika-manazer-ct

[6] AUST, Ondřej. Šéfové Novy: Veřejnoprávní ČT by neměla vytvářet unikátní online obsahy. Médiář [online]. 2011[cit. 2011-05-08]. Dostupné z: http://www.mediar.cz/newsletter/, Newsletter Médiáře: Co dal týden 30. 4. – 6. 5. v médiích a marketingu

[7] Prozument (angl. Prosumer) je pojem Alvina Töfflera, jde o kombinaci producenta a konzumenta.

[8] Marshall McLuhan mluví o globální vesnici.