Internet ničí módní diktát

Zatímco tok informací o módním průmyslu byl vždy pouze jednosměrný a více než kdekoliv platilo, že obraz módního světa formovala média, internet dává stále zřetelněji najevo, že existuje i jiná alternativa.

Vždy bylo jaksi přirozené, že ženy v mediích určovaly soudobé módní trendy. Za první republiky to byly filmové herečky, v dobách normalizace televizní hlasatelky a v porevoluční době to jsou kromě redaktorek dámských časopisů i módní stylisté. Lidé, kteří se starají o outfit modelek na stránkách časopisu a zajímavé módní kreace celebrit. Jejich práce spočívá ve výběru vhodných kombinací oděvů a doplňků, které pak obvykle se jménem a cenou výrobku předkládají publiku. Pozorný čtenář lifestylových časopisů brzy zjistí, že leckteré značky se často opakují, a to nejen kvůli své ceně a dostupnosti řetězce. Pokud vás móda baví, a chcete si zkusit být na chvilku stylistkou či stylistou, aniž byste nutně měli k dispozci pouze obchody tipu Zara či Mango, zkuste to na webu.

Stránka www.polyvore.com nabízí hru s různými kusy oblečení, z něhož si lze vytvořit celý imaginární šatník, včetně bot a doplňků. U každého kusu je značka výrobku společně s jeho cenou. Naleznete tu spoustu inspirace, které vám poskytnou již vytvořené modely, dokonce se k nim prostřednictvím komentáře i můžete vyjádřit. Když si naopak nebudete vědět s něčím rady, stačí napsat do zdejší poradny. Nechybí ani nejrůznější soutěže.
Podobnou stránkou je i http://looklet.com/ , kde oblékáte virtuální modelku. V nabídce je několik modelek a u každé ještě tři výrazy tváře. Zvolit lze i pozadí, které díky stínování ponouká ke slušné zábavě. Vybírat modely pak můžete dle konkrétní značky či designéra. A to vše, aniž byste se museli registrovat.

Chcete-li experimentovat přímo s vaším typem postavy a máte odvahu vystavit se internetovému publiku, pak navštivte stránky www.lookbook.nu. Ty se snaží předvést „každodenní styl lidí na celém světě“ prostřednictvím vlastních fotografií uživatelů, které ostatní uživatelé hodnotí. Abyste se mohli stát součástí komunity, je nutná registrace na pozvánky a respektování celkem propracovaného kodexu. Mimojiné je zakázáno publikovat vulgární či pomlouvačný obsah. Fotografie pak musí zachytit celou postavu(včetně bot) a musí na ní být přihlášený daný uživatel (tedy – vy sami).
Také v českém prostředí se nedávno objevila podobná stránka. Navazuje na knihu Czech Original Fashion, která je jakousi encyklopedií mladé české designérské platformy. Na stejnojmenné internetové adrese http://www.czechoriginalfashion.cz/ se točí informace o dění kolem alternativních značek a tvůrců. Vedle krátkých zpráv ze světa designu (nejen českého a nejen fashion) se zde objevují i videa a tipy na akce. Největší prostor však dostávají sami uživatelé. Tedy všichni, kteří si připadají styloví a originální a kteří zveřejní fotku svého outfitu. Projekt se zaměřuje na moderního městského člověka, jenž bojuje proti diktátu módního průmyslu a bezhlavé oblibě nadnárodních oděvních značek. Sami autoři se dokonce vymezují proti „obecné monokulturnosti a jakési vizuální dietě“, která dle nich rozhodně není otázkou peněz. Jejich záměrem je vytvořit jakousi komunitu, jež si bude informace sdílet a vyměňovat, a tím přispívat ke zmapování zdejší úrovně vkusu a originálního odívání.

Největším pomocníkem jim je akce s názvem Code:Mode, jež nedávno proběhla v pražském Karlíně. Třídenní maraton, kdy se sami tvůrci setkávali s módními nadšenci, pozvedl povědomí o české alternativní scéně. Ačkoliv domovská stránka toho prodejního festivalu http://codemode.cz/ obsahuje pro leckterého nadšence cenné informace, daleko přínosnější se díky své interaktivitě ukázala sociální síť Facebook, http://www.facebook.com/pages/CodeMode-Prague-Free-Fashion-Weekend-2010-/265307940908. Správci stránky postupně odkrývali identitu vystavujících, pro fanoušky uspořádali několik soutěží a hlavně jim poskytli prostor, kde si vyměňovali nejrůznější postřehy a zážitky, jež se týkají tuzemské designérské platformy. Po skončení akce se stránka zaplnila nejrůznější audiovizuálními odkazy, takže i ten, kdo z nejrůznějších důvodů na akci chyběl, si udělal představu, co se v Karlin Hall během jednoho dubnového víkendu odehrálo (a že to teda byl mazec, obzvláště módní přehlídka zakončená fireshow).

Moje kamarádka (pracuje v jednom nejmenovaném týdeníku) mi říkala, že její šéf nechce psát o designu, poněvadž si myslí, že jsou designéři a jejich příznivci něco jako sekta. Navzdory tomu, že to člověka může poněkud zaskočit, má v podstatě pravdu. Lidé, kteří propadli mladému (nejen) českému a slovenskému designu vytváří jakousi komunitu. Pro okolní svět často těžko uchopitelnou, a tudíž nepochopitelnou, nikoliv však nebezpečnou. Ba naopak, je to komunita přátelská, otevřená a velmi kreativní. Jejím náboženství je snaha o maximální sebevyjádření prostřednictvím originality (často hraničící s extravagancí) a individualismu. A je to těžce návykové. Mnozí z těch, kteří toto „učení“ přijali s ním nedokáží přestat. A zdá se, že závisláků přibývá. Naštěstí.
A velkou zásluhu na tom mají prácí internetové aplikace. Publikum, které bylo dříve vystaveno jen jednosměrnému komunikačnímu toku, konečně přestalo mít pocit, že jim kdosi vnucuje cosi, s čím nemohou a nechtějí souhlasit. Své pohnutky a postoje, pak mohou díky těmto a podobným stránkám dát patřičně najevo, a ukázat, že dekódování předkládaných mainstreemových textů rozhodně nesplnilo předpokládaný a zakódavaný účinek na publikum. A že nastal čas na změnu, protože i oni sami se chtějí podílet na mediálních obsazích. Webové adresy, jejichž obsah může být jistou formou komunitního serveru, jsou proto jakýmsi logickým vyústěněním této touhy po interakci. Uživatelé a příjemci jsou totožní lidé, nebo alespoň lidé s totožnými zájmy, což podporuje i koncept kolektivní inteligenci. Pokud někdo potřebuje informace, stačí se obrátit na ostatní uživatelé, kteří dají hlavy dohromady a doberou se řešení. Každý zde nalezne alespoň část toho, proč na stránku vstoupil. Především díky tomu, že publiku funguje na principu již zmíněného produsage.Mediální produkt má ve výsledku podobu takovou, jakou jeho uživatelé chtějí.

Soňa Kacerovská