Jak již napsal Henry Jenkins ve
svémčlánku, transmédia jsou velmi
užitečná, zejména v případech velkých franšíz, kde se pracuje
s obrovskou masou lidí, fanoušků. Transmédia je udržují ve střehu,
dodávají jim materiál k přemýšlení, ale zároveň lze díky nim získat
citlivé informace o těchto lidech, třeba email anebo v dnešní době
mobilních aplikací, telefonní číslo. Tyto informace pak samozřejmě společnost
využije v budoucnosti k další propagaci. Ne každá kampaň je však
povedená, jak dokazuje nedávný debakl marketingového týmu Hry o trůny.
HBO se letos rozhodlo držet fanoušky seriálu Hry o trůny ve střehu
i v období mezi sériemi a vymyslelo kampaň Tříokého havrana, který
přinášel lidem přihlášeným k odběru vidění. Kampaň dávala smysl, protože
v nadcházející sérii se údajně nemáme setkat s jednou z postav
seriálu, s Branem Starkem. Jeho zapojení do kampaně před začátkem vysílání
nové série tedy mohlo být logickou snahou o to, aby postava nebyla zapomenuta.
Navíc vzhledem k charakteru postavy byly logické i zasílané vidiny
z minulosti, současnosti a budoucnosti, které Bran v seriálu i v
knize mívá. Jednotlivé vize tedy ukazovaly víceméně již známý obsah, který byl
občas obohacen o pár vteřin z nové řady seriálu.
Americký fantasy seriál
z dielne káblovej televízie HBO, ktorú vlastní mediálny koncern Time
Warner, Hra o tróny (ďalej len GoT) je
dokonalým príkladom ako je možné prehĺbiť podnetový príjem u diváka
prostredníctvom obsahov, ktoré sú zobrazené na niekoľkých typoch nosičov.
Vytvorenie unifikovaného, koordinovaného a uceleného procesu zážitku zábavy
nazýva Henry Jenkins transmediálnym rozprávaním (príbehom). Každé jednotlivé
médium, ktoré je do tohto procesu zapojené by malo vytvoriť jedinečný prínos
k rozvoju príbehu samotného.
Snáď už každý člověk, ktorý za posledné tri
roky od priemiéry GoT 17.4.2011, aspoň niečo o tomto seriále počul,
v nemalom počte seriál samotný zhliadol. Príbeh je natočený podľa knižnej
predlohyGeorga R. R. Martina,
avšak postupnou popularizáciou sa tento seriál posunul ešte ďalej. Ku knihe
a televízii sa pripojili aj ďalšie platformy, akými sú sociálne siete a YouTube
videá, blogy, diskusné fóra, počítačové hry, umenie, zábava prostredníctvom
stolových hier a dokonca došlo až k prestúpeniu či extenzii aj do reálného
života prostredníctvom role playingu, ponuky tematických jedál
v reštauráciách či stánkoch rýchleho občerstvenia, ktoré sú voľne
inšpirované práve ikonickým príbehom GoT.
Divák má potrebu dozvedieť sa čo najviac
informácií čo najpodrobnejšie, ideálne si dané situácie osobne prežiť prostredníctvom zážitkovej
formy, ktoré si môže prepojiť do komplexného celku, napriek komplikovanému a
rozsiahlemu charakteru tohto seriálu, kterého koniec ešte stále nie je známy.
Môžme v podstate hovoriť o tom, že dnes je sieť, ktorá bola vytvorená
okolo pôvodného epicentra knihy, schopná pôsobiť na každý z našich zmyslov.
Príbeh fiktívnej ríše poskytuje fanúšikom priestor neustále si klásť nové a nové otázky o tom, aké sú hranice daného prostredia, klimatické podmienky, ako ľudia žijú... Práve zábavné prostredie hier dáva tvorcom priestor na zachytenie ďalších informácií, ktoré užívateľ postupne objavuje a nie sú limitované priestorom knihy či stopážou časti seriálu. Taktiež lákajú alternatívnu cieľovú skupinu, ktorú tvoria mladiství a deti, ktoré nemajú povolené sledovať dramatický seriál s násilným a sexuálnym kontextom. Pre tieto účely boli vytvorené kartové, stolové a v neposledním rade v dnešnej dobe najpopulárnejšie počítačové hry. Okrem klasických strategických videohier sú na trhu varianty online hry na princípe sociálnej siete alebo aktívneho role playingu (ktorý však prebieha aj v reálnom živote na rôznych tematicky zameraných festivaloch, či výstavách a konferenciách).
Aký bol nástup GoT do rozbiehajúcej sa sezóny
2014?
Sociálne siete
Zahájenie
tohtoročnej premiéry vyvolalo veľký ohlas medzi fanúšikmi na Twitteri, ktorých má seriál
viac ako 1,4 milióna.Pred premiérovom
týždni bolo pomocou Twitter Trackeru nameraných viac ako 1 milión tweetov,
z toho v deň premiéry diváci tweetovali o GoT až viac ako 600 tisíc krát,
až 80% z nich malo pozitívny charakter.
Umenie
Pred uvedením štvrtej série sa na sociálnych
sieťach a blogoch
začali hromadne šíriť obrázky, ktoré zobrazujú hlavné predstaviteľky
v podobe inšpirovanej dielom Alfonsa Muchu.
Extenzie
V roku 2012 vznikol food blog The Inn at the Crossroads, ktorý prináša recepty z jednotlivých regiónov ríše. Okrem digitálnej formy vyšly recepty z tohto blogu aj prostredníctvom kuchárskej knihy. Ani biznis s alkoholovými nápojmi nezaostal a pri premiére uvedenia štvrtej série GoT reťazec BLT Steak spadajúci pod ESquared navrhlo nový názov pre nápoj „The Angel of Death“, ktorý nesie nové meno „The Red Wedding“, očakávajúc že spojitosť so seriálom prinesie rovnaký úspech ako priniesol Sex v meste Cosmopolitanu.
Z množstva rôznych mediatypov a platforiem
na ktorých sa tento príbeh šíri, doplnených o extenzie, ktoré prebiehajú
v reálnom živote a z ich odlišnosti prevedenia, je pomerne jednoduché
usudzovať, že nie každý šíriteľ využívajúci značku GoT má na jej použitie
licenciu. Je však možné predpokladať, že HBO bude podnikať kroky k ochrane
svojho najpopulárnejšieho seriálu? Pre ilustráciu a zodpovedanie si tejto otázky,
využijem prehlásenie
CEO Time Warners - Jeffa Bewkesa, ktorý reagoval na fakt, že GoT v prvej
časti štvrtej série prekonalo pirátsky rekord nasledovnými slovami:
„ ...Game of Thrones is the most pirated
show in the world. Well, you know, that’s better than an Emmy.”
Mediálne
konglomeráty majú motiváciu expandovať svoje produkty prostredníctvom čo
najrôznejších platforiem, ktoré zabezpečujú rozšírenie trhu o ďalšie
potenciálne publikum a kladne pôsobia aj na image značky, o ktorej sa hovorí
bez toho aby investovala akékoľvek ďalšie finančné prostriedky do podpory a
propagácie.
Na počátku byla kniha. Tedy přesněji řečeno knižní sága amerického autora
fantasy George R. R. Martina, jejíž první díly spatřily světlo světa
v devadesátých letech minulého století. Do dnešní doby Martin vydal pět
z plánovaných sedmi dílů, dosud poslední vyšel v roce 2011. Příznivci
fantasy světů si jeho ságu A Song of Ice
and Fire samozřejmě našli a oblíbili už dávno, do povědomí masového publika
se ovšem dostala až v souvislosti s televizním seriálem Game of Thrones, který začala na motivy
jeho díla v roce 2010 natáčet stanice HBO. Tím se z Martinova fantasy
světa stal transmediální fenomén, který dnes poutá k obrazovkám miliony
diváků. A mnohé z nich dokonce přiměje k tomu otevřít tisícistránkové
bichle, které by jinak obešli velkým obloukem.
Čtyřiašedesátiletý Martin
na rozdíl od mnoha autorů, které filmové či seriálové adaptace jejich děl
příliš nenadchly a mnohdy k nim mají velké výhrady, s tvůrci seriálu Danielem
B. Weissem a Davidem Benioffem spolupracuje. A na své dílo tak dává svým
způsobem pozor. Mezi fanoušky dokonce kolují informace o tom, že jim prozradil zápletku
dvou zatím nevydaných dílů a závěr celé ságy, kdyby náhodou zemřel dřív, než by
stihl celou ságu dokončit.
Dlouhé čekání je ostatně jedním z průvodních jevů pro
ty, kteří se zamilovali do jeho fantasy světa Sedmi království. První díl série nazvaný Game of Thrones, podle kterého se jmenuje i televizní zpracování,
vyšel v roce 1996, druhá část A
Clash of Kings o necelé tři roky později. Třetí A Storm of Swords sice následovala rychle po ní, ovšem na čtvrtý
díl A Feast for Crows čekali čtenáři
dlouhých pět let, do roku 2005. Zatím poslední a nejrozsáhlejší část, A Dance with Dragons, spatřila světlo
světa v roce 2011. Na šestý The Wind
of Winter a závěrečný A Dream of
Spring se zatím čeká, ačkoliv už autor uveřejnil jednu kapitolu ze šestého
pokračování.
„Pohádka“, kde se
nadává, chlastá a souloží
A co že dělá ze A Song
of Ice and Fire mezi záplavou fantasy sérii tak jedinečnou, že se z ní
stal celosvětový fenomén? Autor si vytvořil zcela imaginární svět, který
přibližuje čtenářům pomocí popisu jednotlivých království, rodů a příběhů z jejich
historie. Hlavní zápletka celé série se točí kolem souboje o moc v Sedmi
královstvích, na jejichž Železný
trůn si dělá nárok hned několik silných rodů. Daleko na severu se ovšem bez
pozornosti navzájem se vraždících rodů vzmáhá hrozba nemrtvých bytostí, které
by mohly zahubit celý svět. A zima přichází…
To samo o sobě ještě nezní nikterak originálně. Ovšem
Martinovo pojetí se od ostatních poněkud liší. Ať už tím, že téměř žádná
z postav není vysloveně černá nebo bílá, zlá nebo hodná, tak explicitním
zobrazením smrti, násilí či sexu. Dovedete si představit Aragorna
z Tolkienova Pána prstenů, jak
kleje, opíjí se a souloží s děvkami v nevěstinci? A vznešené elfy už
vůbec ne. Navíc má autor ságy také pořádně zlomyslný smysl pro humor, jak jinak
si vysvětlit, že na konci první knihy nechá bez mrknutí zabít hlavní postavu. A
mrtvolami z řad oblíbených i neoblíbených postav hlavních i vedlejších se
to v jeho příběhu jen hemží (a některé se hemží samy, protože ještě nejsou
tak zcela mrtvé).
V Martinově světě ovšem nic z toho nepůsobí
nepřirozeně nebo rušivě. Tvůrci seriálu nicméně tento
aspekt museli řešit. Násilí ani sex ze seriálu nevypustili, byli ovšem nuceni
některým postavám poněkud přidat na věku, protože pohlavní život patnáctiletého
Robba Starka by byl přece jen trošku silným soustem pro televizní diváky. Jeho
seriálovému představiteli Richardu Maddenovi
tak bylo v době vysílání první série o rovných deset let více než knižní
předloze jeho postavy. Jinak se ale Weiss s Benioffem knižní předlohy
prozatím drží poměrně přesně, ale není možné se vyvarovat určitých zkrácení
několikasetstránkových bichlí, které jsou uspořádány netypicky do kapitol
pojmenovaných podle jednotlivých postav, které v nich hrají hlavní roli.
Znělka televizního seriálu Game of Thrones
Teprve s vysíláním seriálové adaptace se stala A Song of Ice and Fire transmediálním
fenoménem. První dvě desetidílné série (vysílané v roce 2011 a 2012)
odpovídají dějově prvním dvěma dílům Martinovy ságy, poté už se tvůrci rozhodli
rozdělit třetí knižní díl na série dvě, aby předešli přílišnému zkracování a
vypouštění jednotlivých dějových linií. První z nich, která na televizní
obrazovky převádí první polovinu knihy A
Storm of Swords, HBO právě vysílá, druhá je v plánu na rok 2014.
Šílenství okolo
Martinova fantaskního světa
Z do té doby více či méně známých divadelních,
filmových či televizních herců se staly světoznámé hvězdy, sledovanost seriálu
při amerických premiérách epizod druhé série se už vyšplhala na čísla kolem 4
milionů. Nadšení ovšem nejsou pouze diváci, kteří na Mezinárodní filmové
databázi ohodnotili seriál prozatím známkou 9,4 z maximálních 10 a na Československé filmové
databázi 92 procenty. I od recenzentů sklízí seriál samou chválu a kromě
bezpočtu žánrových ocenění byl odměněn i Zlatým Glóbem. Ten získal za nejlepší
herecký výkon ve vedlejší seriálové roli Peter Dinklage, který ztvárňuje trpasličího
bratra královny Tyriona Lannistera. Mimochodem postavu, která s oblibou holduje
výše zmíněným neřestem.
Fanouškovská základna seriálu i knih se sdružuje především
na internetu. Kromě oficiálních pramenů, například stránky HBO věnované
seriálu, bují diskuse i na nejrůznějších fanouškovských webech. Z těch
českých můžeme uvést například web Ice &
Fire, který je určen jak pro fanoušky knižní ságy, tak pro příznivce
seriálu. Diskutéři kromě chatování o dílech i sami tvoří, píší povídky na
motivy Martinova fantaskního světa. Ten podporují i vydavatelé a tvůrci
klasickými setkáními s příznivci série.
Svoje nezastupitelné místo má televizní seriál z produkce
HBO i na webech serialzone.cz
či edna.cz, kde patří k nejoblíbenějším
mezi fanoušky. Adminové těchto stránek tvoří ve svém volném čase profily postav
a shrnutí epizod, pro web Edna dokonce bleskurychle vyrábí české titulky.
Premiérové díly běží na HBO v noci z neděle na pondělí ve 3 hodiny
středoevropského času, už v pondělí během dne přitom čeští fanoušci mohou
stahovat titulky a shlédnout tak díl ještě dřív, než ho v pondělí večer od
22 hodin uvede v otitulkované verzi česká verze HBO.
A kdo že překládá neoficiální fanouškovskou verzi titulků? Lord
Hlawoun z Pilsnerfellu, ser Bechr05 z Náchodbergu a lady Katherine16
z Apple's Landing, jejichž přezdívky celkem jednoznačně svědčí o tom,
že si svět Martinovy ságy berou tak nějak za svůj. K životu se v Čechách
pomalu ale jistě probouzí i merchandising, nezbytná to součást pořádného
transmediálního fenoménu. Do Sedmi království, kde zuří válka a ze severu
pořádně táhne, se přece nemůžete vydat nedostatečně vybavení.
Co tedy stojí za tím, že se z Martinovy knižní série a
její seriálové adaptace stal ukázkový příklad transmediálního vyprávění, kde je
fantaskní svět konstruován napříč žánry a z části je vytvářen samotným
publikem? Odlišnost. Ne každá fantasy série se přiblíží slávě Tolkienovy
pramáti, A Song of Ice and Fire se to
daří právě kvůli tomu, že Martin nabízí fantasy drsnou, ale nikoliv až příliš
brutální, s jemnou příměsí nadpřirozena (alespoň zatím, kdo ví, co se
stane v šestém a sedmém díle), kde se však hrdinové nechovají jako
sterilní elfové, ale užívají si v mezidobí mezi válkami, vražděním a
spřádáním uchvatitelských plánů všech radostí života.
Americká komerční televizní stanice HBO odvysílala 6. dubna premiéru nového sitcomu s názvem Silicon Valley.
Hlavními hrdiny tohoto nového komediálního seriálu jsou tři mladí programátoři - Richard, Big Head a Gilfoy, kteří se snaží prosadit se ve svém oboru v místě zvaném Silicon Valley a jimž poskytuje přístřeší (výměnou za desetiprocentní podíl ve všech jejich projektech) muž jménem Erlich.
Zdroj: http://beforeitsnews.com
V překladu znamená výraz „Silicon Valley“ Křemíkové údolí. Geograficky se jedná o skutečný prostor, který je nejjižnější částí sanfranciského pobřeží v Severní Kalifornii ve Spojených státech amerických. Samotný pojem pochází z roku 1971, kdy v americkém časopise Electronic News začala vycházet týdenní rubrika s názvem Silicon Valley USA, která se ve svém obsahu zaměřovala především na velkou koncentraci společností zabývajících se křemíkovými mikročipy a počítači právě v této oblasti, která dnes tvoří světovou základnu moderních technologií a ve které sídlí klíčové firmy jako Apple, Google nebo Microsoft.
Obrázek reálného Silicon Valley znázorňující zdejší vysokou koncentraci velkých firem. Zdroj: http://www1toutapp.com/heroes
Děj seriálu se tedy odehrává v High-tech světě a sami autoři přiznávají, že se jeho hrdinové trochu podobají kolegům z Big Bang Theory - při nejmenším alespoň tím, že jsou příliš chytří a pohlcení světem čipů, než aby si našli partnerky. Autorem projektu je Mike Judge, který má na svědomí například šílenou komedii Absurdistán, jehož hlavním hrdinou je mladík (ztvárnění Lukem Wilsonem), který se po nepovedeném vládním experimentu probouzí v roce 2505 a zjišťuje, že vlivem reklam a televizním pořadů celá světová společnost zdegenerovala a rázem se stává nejchytřejším člověkem na planetě Zemi. Judge se při tvoření nového sitcomu nechal částečně inspirovat vlastními zkušenostmi ze slavného kalifornského údolí, kde koncem osmdesátých let působil jako inženýr. Sitcom Silicon Valley je, slovy autorů, pohledem do světa nejmodernějších technologií zábavnou formou - o technologiích, technologiích a člověku, o člověku a člověku. Cílovou skupinou budou tedy zaprvé ti, kteří jsou interesováni moderními technologiemi. Příměs mezilidských příběhů, nahlížených komediální formou, zajistí seriálu i účast zbytku diváckého spektra.
Trailer první série sitcomu Silicon Valley.
Zdroj: https://www.youtube.com
Zdá se, že se s příchodem seriálů jako IT Crowd a Big Bang Theory zrodil nový trend užívání prvku specifikace prostředí. V seriálech staršího typu (prakticky si můžeme představit všechny mainstreamové televizní seriály od sedmdesátých a osmdesátých let až do současnosti, ať už se jedná o situační komedie či nikoliv) nikdy nebyl kladen zvláštní důraz na interesovanost diváka směrem ke specifickým aspektům příběhu, kdy je jeho základní prostředí lákadlem pro konkrétně zaměřenou sortu lidí (v IT Crowd „ajťáci“, v Big Bang Theory matematici, fyzikové, v Silicon Valley fyzikové, technologičtí nadšenci). Co do ústřední myšlenky seriálu a jeho hlavní charakterovou strukturu se jeho námět skutečně podobá sitcomu BBT.
Zdroj: torquemag.io
Můžeme pouze doufat, že seriál bude originálním navázáním na tento trend a že se snad (zábavnou formou) jakožto diváci dozvíme něco více o moderních technologiích. Vzhledem k tomu, že zvláště v poslední dekádě se ve světě techniky a moderních médií zrodilo několik výrazných trendů (za všechny příklady si uveďme fenomén sociálních sítí), tvůrci seriálů zaměřujících svůj background tímto směrem jistě nemusí vařit z vody. Též problematika nových médií může být (nejen) v pořadech tohoto typu propírána. Míra rozvoje moderních trendů v médiích je dnes velmi rozsáhlou množinou, kterou by se měli (také) tvůrci obdobných projektů pokoušet maximálně spojovat se svojí množinou zájmů, a sice účelem přilákání co největšího počtu diváků. Pakliže někteří z vás o tomto nově vzniklém sitcomu slyšeli nebo se o něm dočetli jakékoliv další informace, račte své poznatky zmínit v komentářích níže.
Co lze ještě vnímat jako pirátství, aneb kdo nestahuje seriály není in
O tom, co se stalo v posledním díle Ordinace v Růžové zahradě, pravděpodobně člověka generace mladší třiceti let asi mluvit neuslyšíme, ale o posledních dílech How I met your mother, Spartacus, Game of Thrones se vedou vášnivé debaty a to i přesto, že se v českých televizích vysílají s velkých zpožděním nebo se dokonce nevysílají vůbec. Sledovat zahraniční seriály je módou. K nejnovějším dílům se ovšem dostáváme cestou, která rozhodně není legální a autory schválenou. Někdo stahuje nové díly z přímo z tzv. "úložišť", jiní využívají stránky, které cestu pomáhají najít.
Pirátství se v poslední době stalo tématem propíraným
v podstatě ve všech médiích. I přesto, že se proti pirátství a sdílení
nelegálních kopií filmů, seriálů a hudby bojuje, webové stránky, které
tento obsah různými způsoby nabízejí, jsou stále hitem a neubývá jich.
Například server Uloz.to bude čelit jako první u nás žalobě
za internetové pirátství. Pod tímto odkazem najdeme mimo jiné přímo sdílený nelegální
obsah, proto by snad dávalo toto obvinění smysl. Co mě ale překvapilo je, že se
nikdo nepozastavuje nad poměrně rozšířenými webovými stránky, kde sice není
nelegální obsah uložen přímo, ale uživateli poměrně snadno ukáže, kde daný
obsah stáhnout.
Velmi zajímavou stránkou je např. edna.cz. Tento, podle
samotných tvůrců "u nás nejoblíbenější seriálový portál" nabízí svým
návštěvníkům mnoho informací o různých zahraničních seriálech. Můžete si odtud
stáhnout bez problému české titulky a to i den po premiéře. A co je
nejkontroverznější, stránky přímo odkazují na weby, kde je možné nové i staré
díly seriálů stáhnout. Jde tedy o
zprostředkování poměrně snadné cesty k torrentu na nelegální obsah. Server
na první pohled referuje o seriálovém světě u nás i v zahraničí. Věnuje se
jednotlivým televizím a jejich seriálové tvorbě. Každý seriál má svou stránku s nabídkou informací, trailerů apod.
Vybrala jsem si například seriál Spartacus (http://www.edna.cz/spartacus/extra/) z produkce
kabelové televize Starz, který u nás nyní běží na Prima cool. Na stránce najdete o seriálu nepřeberné množství informací. Je to v podstatě fanouškovský web daného seriálu.
Jednotlivé epizody zde nejsou přímo uloženy, ale když si na
konkrétní díl najedete, najdete odkaz na stránky http://www.rlslog.net,
kde je torrent. Je také možné si stáhnout české titulky hned den po premiéře a to k verzi,
na kterou odkazuje link. Snáze to snad ani nejde.
Je toto také pirátství, nebo není? Z čistě etického hlediska to pirátství, podle mého názoru, je také. Server sice nenabízí prostor pro ukládání
nelegálního autorského obsahu, ale k šíření přispívá podobnou měrou, když
na takové servery přímo odkazuje. Na druhou stranu podobné stránky získávají seriálu více a více fanoušků a sledovanost premiérových dílů mu to pravděpodobně nevezme.
Tyto servery vydělávají peníze na reklamě stejně jako úložiště.
Například na edna.cz inzeruje známý prodejce letenek či banka a další. Je tedy
jasné, že i pro firmy je pravděpodobně dobrý marketingový tah se nechat zviditelnit
na podobném typu internetových stránek. Otázka zda vědí, že jejich reklama je
na stránkách, které dovedou uživatele ke stažení nelegálního autorského
obsahu, je nasnadě.
Internet je vskutku místem, kde se daří šíření obsahu bez
souhlasu autora zcela nekontrolovatelně, a myslím si, že i přes snahu vlád a
dalších orgánů tento trend regulovat, není v jejich silách to zastavit.
