Podcasting: průzkum motivací nezávislých podcasterů

Podcasting: průzkum motivací nezávislých podcasterů

Fenoménu podcastingu se věnuje článek Kris M. Markmanové Ph.D., odborné asistentky z Katedry komunikačních studií Memphiské univerzity, pojmenovaný „Dělat rádio, navazovat přátelství a bavit se: Průzkum motivací nezávislých zvukových podcasterů“. Článek vyšel  online v říjnu roku 2011, časopis New Media & Society jej pak publikoval v čísle 14, ročník 2012.

Kris M. Markmanová

Hlavní oblastí zájmu Markmanové je využití nových médií v každodenním životě lidí, především pak ve směru nejnovějších forem mediální produkce a on-line komunit. Mezi jejími pracemi však nalezneme i publikace věnované filmu, fandomům či sbírku článků o obchodní komunikaci. 

  

Vynalezení podcastingu je připisováno bývalému MTV hostiteli Adamu Currymu, který pátral po snazším způsobu, jak přidávat zvukové soubory na svůj blog, a Daveu Winerovi, který vytvořil kód RSS, určený obecně pro syndikaci webových obsahů. Vymysleli tak způsob, jak tyto zvukové záznamy, které autor umisťuje na internet, provázat do sad a distribuovat je takto k uživateli-odebírateli, jemuž specializovaný program (zvaný podcatcher)do příslušného zařízení (PC, mobilní telefon, tablet aj.) automaticky stahuje každé další zvukové soubory sady, kterou se tento uživatel rozhodl odebírat. 

A koho zajímají podcasteři?

V úvodu svého článku autorka čtenáře seznamuje s historií fenoménu audio-podcastů. Jeho počátek se datuje již do roku 2004, poté jeho publikum rapidně rostlo – především díky zařazení podcastů do katalogu iTunes firmy Apple v červnu roku 2005 - až do míry přibližně 23% internetově aktivního obyvatelstva Spojených států amerických ve věkové kategorii 12+ (procentuální výsledek vychází z výzkumů z roku 2010, předpokládám tedy, že v současnosti je toto číslo ještě vyšší). 

Jak však doktorka Markmanová výstižně upozorňuje, od té doby nevyšla žádná odborná studie věnující se tématu podcasterů do větší hloubky než pouze v rovině představování tohoto pojmu lidem, kteří se s ním doposud nesetkali. A jelikož se hranice mezi produkováním a konzumováním obsahů stále více stírá (Deuze, 2007), je podle Markmanové důležité přiblížit se webové kultuře a pochopit toto hnutí. Její článek proto nabízí výsledky pozorování v oblasti nezávislých audio-podcasterů.

Markmanová sice uvádí i několik vydaných prací na téma podcast, které přibližují samotné médium, jeho žánry, či jeho posluchače. Nachází též paralely mezi podcastery a bloggery, o nichž odborné studie vycházejí přirozeně častěji. Jelikož se však nesetkávala s texty o osobách podcasterů a jejich motivacích k vytváření podcastů, rozhodla se takový výzkum provést osobně.

Výzkum

V přípravné fázi výzkumu si doktorka Markmanová stanovila čtveřici výzkumných otázek:

1.       Kdo jsou nezávislí audio podcasteři?
2.       Co je přivedlo k podcastingu?
3.       Co je motivovalo k pokračování v podcastingu?
4.       Co podcastery na podcastingu baví a co naopak nebaví?

Jelikož není možné obsáhnout všechny nezávislé podcastery jednou výzkumnou metodou, výzkum Markmanové používá a kombinuje techniky účelového výběru a sněhové koule. Náborové inzeráty byly směřovány některým podcasterům, „zavěšeny“ na příslušná diskuzní fóra či do dvanácti facebookových skupin s podcastingovým zaměřením.

Pro potřeby výzkumu byl pojem podcast definován jako stažitelný digitální audio soubor distribuovaný přes internetový RSS kanál, schopný být přehrán na počítači či osobním přehrávači. Termín „nezávislý audio podcaster“ pak představuje producenta a distributora regulérních audio podcastů, které nemají původ v již existujícím tradičním médiu.

Na své hlavní výzkumné otázky se Markmanová rozhodla odpovědět pomocí dotazníku sestaveného ze čtyř otevřených otázek:

• a)     Proč jste se rozhodl začít s podcastingem?
• b)     Z jakých důvodů chcte s podcastingem pokračovat?
• c)      Co Vás na podcastingu baví?
• d)     Co Vás na podcastingu nebaví?

Výsledky

Výzkum doktorky Markmanové se bohužel zaměřoval pouze na anglicky hovořící populaci, čímž jeho výsledky poněkud ztrácí na atraktivitě. Z dostupných odpovědí pak vyšlo najevo, že průměrný podcaster je muž ve věkové skupině 35-44, s vyšším vzděláním. Tato čísla podle článku zhruba korespondují i s daty předchozích výzkumů, v nichž se otázka věku podcasterů vyskytla. Co se geografie podcastingu týče, velkou převahu má stále Severní Amerika, již obývá 74% dotazovaných. Vysokých procent kladných odpovědí se dočkaly také doplňující otázky, které měly za úkol zjistit, zda podcasteři využívají i jiných nových médií, včetně e-mailu, blogování, mobilních technologií či sociálních sítí.

Okruhy motivací podcasterových producentů, které je k podcastingu vedly, a které je vedou k tomu, aby v něm i pokračovaly, se dají shrnout do úhledné tabulky (při jejíž tvorbě vycházím z totožné tabulky obsažené v článku).

Tabulka 1 – výsledky

V oblasti pozitivních a negativních „zákoutí“ podcastingu článek bohužel příliš neobstává. Zjišťuje totiž, že odpovědi jsou v mnoha směrech variabilní – na předních místech otázek „Co Vás na podcastingu baví/nebaví?“ se tak objevovala například technologie, článek samozřejmě neoperuje s daty bývalých podcasterů, od nichž by na stranu negativních aspektů podcastingu chodily jistě barvitější výsledky. Mezi nejvýraznější kladné stránky podcastingu však patřila především možnost sebevyjádření, tvorba nových přátelství a kontakt s publikem.

Přestože i v tuzemských internetových vodách není o podcastingové kanály nouzi, většinou pocházejí z dílen zaběhlejších mediálních značek (např. Český rozhlas, nebo podcasty televizních pořadů – RePlay či oblíbených internetových stránek – Moviezone), a tudíž se k nim výzkum nezávislých podcasterů nemůže vztahovat. Přesto se jistě dá i u nás postupný nárůst nezávislých tvůrců podcastů očekávat.

Zdroj:

MARKMAN, Kris M. Doing radio, making friends, and having fun: Exploring the motivations of independent audio podcasters. New Media & Society. 2012, č. 14.