Rozšiřte si realitu

Před několika týdny jsem si s kamarádem povídal o možnostech využití nových technologií pro reklamní účely. Téma, které člověka fascinuje a děsí zároveň. Vzpomínali jsme na sci-fi snímek Minority Report od Stevena Spielberga, ve kterém je docela přesvědčivě nastíněna vize tohoto oboru v budoucnosti (a nejen jeho když přemýšlím o dotykových telefonech a tabletech). Reklamy filmové budoucnosti jsou interaktivní, přímo vstupují do našeho života, oslovují nás jménem a svůj obsah upravují podle informací, které o nás vygenerují. Podle posledního vývoje se zdá, že Spielbergův tým odvedl v predikci let budoucích dobrou práci. Já jsem si vzpomněl na reportáž, která byla o testování nové technologie pro venkovní reklamy. Představte si, že čekáte na tramvajové zastávce. V bocích budky je umístěn reklamní plakát nebo obrazovka přehrávající reklamní video. Zatím známá věc. Rozdíl spočívá v tom, že reklamní „vitrína“ zachycuje, kdo se zrovna pohybuje v její blízkosti. Za pomocí kamery nasnímá váš obličej a pošle ho počítači ke zpracování. Ten následně určí, jestli jste žena nebo muž a kolik vám je přibližně let. Dvě kategorie, na jejichž základě vyhodnotí, která reklama je zrovna pro vás nejvhodnější. Ženě kolem dvaceti let nahodí například prezentaci módní značky, čtyřicetiletému muži pak zobrazí spíše reklamu automobilky.

Zatímco tato metoda je stále ve fázi testování a k jejímu širšímu využití bude potřeba vyřešit řadu etických otázek, můj kamarád mě informoval o jiné novince na reklamním poli, která také jakoby vypadla z nějakého futuristického filmu. Názorná ukázka je někdy lepší než tisíc slov, takže vzal svůj smartphone a notebook, na kterém otevřel obrázek s klasickou tištěnou reklamou. Na telefonu si pak zapnul aplikaci, která snímala jako klasická kamera, zaměřil s ní na obrázek a na dotykovém displeji stiskl ikonu. Reklama se v tu chvíli na obrazovce telefonu rozpohybovala 3D grafikou – jakoby se plocha reklamního letáku pokryla vrstvou nových barev, textů a obrázků. Grafika přitom ale stále reagovala na pohyby ruky, ve které svůj telefon třímal. Úžasné, zábavné, pomyslel jsem si. Takto jsem se poprvé setkal s Augmented reality neboli rozšířenou realitou.

Označení rozšířená realita je užíváno, protože snímaný reálný obraz je doplňován nějakým umělým objektem. Pokud si vezmeme výše uvedený příklad, reálným obrazem je tištěná reklama a umělým objektem je veškerá grafika, která se na snímaném obrazu reklamy rozpohybuje. Za pomocí této technologie můžeme do snímaného obrazu vložit text, 2D nebo 3D objekty, obrázky, filmové klipy, či zvuky. K jejich správnému zobrazení je potřeba speciální aplikace, která „spouštějící obraz“ detekuje. Podstatné pak je, že se vkládání odehrává v reálném čase. Pro ještě lepší představu si vzpomeňte, jakým způsobem viděl Terminátor nebo o něco současnější hrdina Iron Man (ovšem pokud byl ve svém obleku). Jejich vidění okolního světa doplňovaly další informace, v případě Terminátora pomáhaly vzít na mušku Sarah Connorovou, Iron Manovi pomáhaly třeba s letovými vzdálenostmi.

Nabízí se otázka, jaká je souvislost mezi rozšířenou realitou a tou virtuální. Něco mají společné, oba typy reality se zabývají vytvářením 3D modelů a jejich interakcí s člověkem. V případě virtuální reality je však vytvářen celý umělý, modelovaný svět, který nahrazuje ten okolní, reálný. Rozšířená realita stále pracuje s obrazem skutečného světa, modelovaný objekt se do něho jen vkládá.

Aplikace rozšířené reality není zas takovou novinkou, jak by se mohlo zdát. O jejím využití pro reklamní účely najdete články již několik let staré. Její počátky jdou ještě mnohem dál, ale teprve v současnosti si s vývojem dalších technologií vydobývá své místo na slunci. Velkou roli v tom hrají chytré telefony a tablety, které v dnešní době dokáží to samé, co kamera připojená k počítači umožňující  výkonné 3D zobrazení. Svoji realitu si už tak můžeme „rozšířit“ velice snadno – vždy když u sebe máme svůj smartphone nebo tablet. Tato zařízení navíc při zobrazení rozšířené reality využívají další své funkce, nejčastěji GPS, digitální kompas a připojení k Internetu (jak dlouho vám pak vydrží baterka, je věc druhá).

V současnosti se prvky rozšířené reality využívají nejviditelněji pro marketingové účely. Letos ji například integroval do své valentýnské kampaně kavárenský řetězec Starbucks. Tic Tac pak přišel s poměrně komplexní kampaní nazvanou „Shake It Up“. S aplikací Tic Tac Viewer se teď můžete u prohlížení firemních inzerátů i docela dobře pobavit. Například reklamní sdělení oznamující, že „většina Američanů stráví třináct let svého života sledováním televize“, vám spustí prezentaci o tom, co všechno se dá za třináct let stihnout.

V našich končinách si s rozšířenou realitou pohrávají například spřízněná vydavatelství BURDA Media 2000 a BURDA Praha. Jejich aplikace BLive vám umožňuje vidět skrytý obsah na vybraných stránkách časopisů jako je Elle, Maxim, Apetit nebo Marianne. V případě kulinářského časopisu Apetit si tak můžete na videu přehrát, jakým způsobem fungují speciální „loupací rukavice“. 

Možnosti využití rozšířené reality jsou samozřejmě mnohem širší, než je reklama a marketing. Další velkou oblastí je zábavní a především herní průmysl – obory, které neustále hledají nové cesty, jak nás pobavit a překvapit. Nabízí se také mnohem praktičtější a sofistikovanější způsoby uplatnění, například jako navigace, informační zdroj pro turisty nebo návštěvníky galerií nebo třeba jako osobní překladač.

Metoda rozšířené reality je v současnosti ve fázi hledání všech svých možností. Mnoho lidí v ní může vidět jen novou hračku pro dospělé, která nás jistě rychle omrzí. Já bych si spíš ale vsadil na to, že rozšířená realita se stane nedílnou součástí našich budoucích životů a dokonce možná způsobí i menší revoluci. Dokladem může být i fakt, že společnost Google aktuálně vyvíjí nový typ brýlí, které jsou právě na funkci rozšířené reality založeny. I když vývojáři od Googlu budou potřebovat ještě nějaký ten pátek na další testování, společnost již vypustila propagační video, ze kterého můžete snadno získat představu o tom, jak asi bude jeden takový den s jejich brýlemi na nose vypadat.

Snad vychytají všechny mouchy, aby nám jejich supermoderní brýle neudělaly spíš medvědí službu.

Pavel Šafin

Zdroje:

• http://www.pixel.cz/pdf/184-47-augmented-reality.pdf
• http://www.palmserver.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=9605
• http://www.tyinternety.cz/mobilne/budoucnosti-od-googlu-se-blizi-6512
• http://www.dashe.com/blog/augmented-reality/augmenting-the-reality-of-learning

Pinterest – světem hýbou obrázky a Facebook byl jen začátek

Nejdravější štika internetu se jmenuje Pinterest a pro mnohé nebude překvapením, že se jedná o novou sociální síť. Pinterest je vůbec nejrychleji rostoucí webovou službou internetu vůbec! A v posledních měsících bujně klíčí i v českém prostředí. Pinterest si za relativně krátkou dobu své existence vysloužil hned několik „nej“.

·      *   Po dvou letech od svého vzniku (Kalifornie, 2009) byl web Pinterestu poctěn oceněním magazínu Time, který jej zařadil mezi padesát nejlepších světových webů roku 2011.

·     *    Marketéři zbystřili. Nadšeně a jednohlasně provolávali jméno sociální sítě, která prostřednictvím sdílení skýtá skvělý prostor pro nenucenou reklamu. Vtip je totiž v tom, že o reklamu nejde. Není (i když může být) placená, ani nijak řízená, takže samozřejmě funguje stokrát lépe. Na podzim roku 2011 se do Pinterstu začaly sypat nemalé finance a odhadovaná cena vzrostla ze 40 na 200 milionů amerických dollarů.

·       *  Pinterest je nejrychleji rostoucím webem naší doby. Předčí i Facebook ve svých nejlepších měsících růstu.

O co se tedy jedná?

To, co hýbe světem, jsou obrázky, to si dobře uvědomili i tvůrci Pinterestu, kteří vsadili na jednoduchost, retro design a na lidskou oblibu sbírat, tvořit sbírky všeho hezkého, co člověka zajímá. Hlavně tím posledním bodem se odlišuje od ostatních sociálních sítí a blogů. Pinterest si představte jako vaší osobní virtuální nástěnku, kam prostřednictví „pinů“ špendlíte hezké obrázky, či videa (ale pouze ta z youtube.com). Jednoduché a geniální!

Vyjadřujete se prostřednictví obrázků, můžete je skládat do různých kategorií (boards – jednotlivé menší nástěnky), či je sdílet (repinovat) od svých přátel – followerů, jež zajímají podobné věci jako vás. Pinterest je tedy specifičtější a úžeji zaměřený, než facebook a hlavně klade důraz na vizuální stránku! To samozřejmě přijde vhod všem designérům, módním nadšencům, gurmánům, ale také kutilům, fotografům, architektům….

Pinterest můžete využívat jako svojí osobní databázi, či jako blog – inspirovat prostřednictví originálního obsahu ostatní (followers). S tím rozdílem, že blogujete více než písmem obrázky. Ke každému můžete připsat maximálně 500 znaků. Linkování a komentování pak funguje stejně jako na Fb.

Pinterest a problém zvaný copyright

Protože tato webová služba je založená na připichování jakýchkoliv obrázků (ne vkládání celých odkazů) zvedla se vlna kritiky, která vyčítá Pinterestu ilegální „sdílení“ fotografií (to se děje i na jiných sítí, ale ne tak okatě). Samotná sociální síť tedy přišla s nápadem, že ten, kdo chce zamezit možnosti špendlení vlastních obrázků, zažádá Pinterest o kód, kterým své obrázky zablokuje. Ale musí si o něj sám zažádat! Což není úplně fér. Na druhou stranu hodně marketérů je z Pinterestu nadšených právě pro sdílení všemožného obsahu, protože obrázek máte sice na vaší nástěnce, ale po rozkliknutí vede přímo ke zdrojové stránce…  A hlavně o produktech, značkách, i videích se mluví!

Pinterest a zajímavosti

Aneb o pozoruhodná fakta nemá fenomén Pinterest nouzi. Upoutá například skutečnost, že více než 95 procent uživatelů jsou ženy! Opravdu značný to nepoměr. Můžeme pouze polemizovat nad tím, čím to je (Pinterest je hodně zaměřený na design, bydlení, ale i jídla a roztomilé obrázky. Ženy mají více času (?)). Pinterest využívá více než dvanáct milionů aktivních uživatelů, což je několikanásobně méně než třeba Twitter, či Facebook. Přesto Pinterest dokázal přivést na stránky blogů více návštěvníků než zmíněný Twitter! S facebookem se Pinterest bojovat nesnaží, naopak prostřednictvím účtu na Fb můžete dávat vědět o vašich čerstvých úlovcích (pinech) svým přátelům.

Na internetu už vznikají přímo celé návody, jak být úspěšným uživatelem (jak pro jednotlivce, tak pro společnosti) Pinterestu. Ten nejúspěšnější, Mike D, se pyšní  1, 2 milionem followers a přes čtyři tísíce pinů. V našem prostředí se od počátku k Pinterestu hlásil student Famu, Teodorik Menšl, který se řadí ve světě na sté místo s počtem 350 tisíci followers.

Pinterest: sláva sdílení, sláva průměrnosti ?

Mně osobně nejvíce na tomto sociálním fenoménu zaujala jednoduchost celého nápadu, a to že tu stále existuje dostatek času (uživatelů) a prostoru (internetu) vytvářet inovace v rámci sociálního života na síti. Facebook byl jen začátek. Teď uživatelé směřují k užšímu zaměření a bojují o co možná nejoriginálnější a nejkrásnější obsah. Pinterest není zdaleka jedinou takto specificky zaměřenou sítí. Můžete si vybrat sociální prostředí přímo pro sdílení videí (Chill), nebo se vyjadřovat pouze jednotlivými písněmi (This is my Jam), apod.

Jak tento trend ovlivňuje prostředí internetu a nás samé? Jednotlivé nástěnky Pinterestu by mohly fungovat jako filtry a vytřídit tak pro ostatní (followers) to nejzajímavější a nejpodstatnější z jednotlivých oborů. Schopnost rychle třídit a orientovat se v objemu informací na internetu považuje Pierre Lévy za rozhodující dovednost pro naše století. Jenomže problém tkví v tom, že mantra sdílení neprovolává věcnost a hodnotu informací, ale hodnotu vizuální. Místo kolektivní inteligence tak vzniká spíše kolektivní vkus, kolektivní potřeby a kolektivní názor. Což se hodí mnoha oblastem businessu, ale kulturu jedince a společnosti to komercializuje a ve většině případů činí průměrnou.

Zdroje:

 http://www.crunchbase.com/company/pinterest

Handl, Jan: Je Pinterest ilegální?

http://www.lupa.cz/clanky/je-pinterest-ilegalni/

Cabalona, Jeremy: How to Make Images Stand Out on Pinterest

http://mashable.com/2012/03/26/optimize-images-pinterest/

Ty Internety: Infografika: Je pro vaší firmu vhodně Pinterest?

http://www.tyinternety.cz/novinky/infografika-je-pro-vasi-firmu-vhodny-pinterest-6380

Handl, Jan: Nastává čas Tumblr, Pinterestu, Chill a těch dalších „ostatních“?

http://www.tyinternety.cz/socialni-site/nastava-cas-tumblr-pinterestu-chill-a-tech-dalsich-ostatnich-6232

Lévy, Pierre: Collective Intelligence (dostupné z Pdf ze sylabu)

Červáková, Hana: Studie: Pinterest už blogerům přivádí víc čtenářů než Twitter

http://www.tyinternety.cz/novinky/studie-pinterest-vydavatelum-privadi-vic-ctenaru-nez-twitter-6294

Fanouškovské stránky na Facebooku

S rozvojem internetu neustále rostou i možnosti online propagace výrobků a služeb. Firmy se snaží využívat nových trendů na síti, aby tak oslovily/zasáhly co největší množství lidí. V tomto článku se budeme zabývat fanouškovstvím na sociálních sítích a na konkrétních příkladech si ukážeme, jakým způsobem se na Facebooku pracuje s fanouškovskými skupinami se zaměřením zejména na filmy a seriály.

V oboru mediálních studií se vyděluje několik typů publik. V rámci tzv. duality publika hovoříme jednak o publiku majícím původ v lidech a jednak o publiku vycházejícím z média nebo z mediálních obsahů. Fanouškovství budeme řadit do druhé skupiny, tzn. že se jedná o publikum vytvořené na základě určitých společných hodnot, které vykazují jeho jednotliví členové. Konkrétně se potom hovoří o tzv. kultuře vkusu (taste culture), která se organizuje kolem určitého mediálního obsahu. Fanouškovské skupiny bývají potom vytvářené médii kolem jejich populárních děl. Vznikají tedy na základě zájmu o určité dílo nebo o určitého autora. V historii asi nejznámějšími příklady budování fanouškovské základny nalezneme v Hollywoodu u filmů Hvězdné války a u filmů a seriálů patřících do rodiny Star Trek. Takto vytvořené publikum však postrádá jakékoli zřetelné vymezení nebo vnitřní kategorizaci. Jeho složení se v průběhu času proměňuje buď přirozeně (fanoušci stárnou, mění se jejich preference), nebo v důsledku změny mediálního obsahu (seriál skončí, zemře oblíbená postava…). Na sociálních sítích (ale i mimo ně) potom dochází k tomu, že se média snaží tato publika podněcovat k utváření sociálních skupin – fanklubů. Za ty můžeme označit v podstatě veškeré profily na sociálních sítích (nebo pages na Facebooku), skrze které dochází k organizování a sdružování fanoušků, k jejich ovlivňování, zvyšování napětí daného dějem a samozřejmě k podněcování k dalšímu sledování. K utváření fanklubů může ale samozřejmě docházet i spontánně, například když fanoušci napodobují typickou mluvu své oblíbené postavy („miláššek“ v Pánovi prstenů), napodobují styl oblékání nebo používají filmové hlášky v běžném životě. Fanouškovství však není nutné považovat za manipulaci ze strany média. Spíše hovoříme o plodné síle publika, která mediálním obsahům propůjčuje hlubší smysl. Tuto sílu potom využívají mediální obchodníci, když na určité dílo navazují tematickou produkcí hraček, triček a dalších předmětů odkazujících k danému dílu. Počátky tohoto byznysu můžeme opět hledat v Hollywoodu v 70. letech při premiérách filmů Hvězdné války. Ve druhé části tohoto článku se zaměříme na konkrétní způsoby práce s fanouškovstvím na Facebookových profilech některých filmů a seriálů.

O kontroverzní propagaci nových dílů svého seriálu Cesty domů se na začátku roku 2011 postarala televize Prima, když na Facebooku vytvořila profily seriálovým charakterům, jako by to byli skuteční lidé. Fanoušek si mohl postavu přidat do přátel a ta na něj během celého týdne chrlila své imaginární pocity a zážitky, kterými komentovala nebo doplňovala televizní děj. V podstatě se jedná o techniku transmediálního vyprávění založeného na zprostředkování fiktivního zážitku více komunikačními kanály. Kontroverzním byl tento způsob propagace proto, protože je na Facebooku zakázáno vytvářet profily neexistujících osob. V současné době již vytvořené fiktivní profily postav neexistují, i když seriál v televizi pořád běží dál. Otázkou zůstává, jestli není taková propagace nakonec spíše na škodu, jelikož zadavatel při takto neprofesionální a nepromyšlené komunikaci může působit spíše neseriózně, protože takové počínání poukazuje minimálně na jistou neznalost prostředí sociální sítě.

Další český seriálový gigant Ulice z produkce televize Nova volí střízlivější formu prezentace na sociálních sítích. Každý den se na profilu Ulice objevuje video-upoutávka na nadcházející díl, občas rozhovor s herci, ale například do výraznějšího transmediálního vyprávění, jako se o to pokoušeli na Primě, se na tomto prostoru autoři nepouštějí. Nejvíce to na Facebookových stránkách seriálu Ulice žije asi v sekci „Nejnovější příspěvky ostatních“, kam přispívají výhradně fanoušci, kteří komentují děj a dávají najevo svůj vztah k jednotlivým postavám.

Poněkud živějším dojmem působí stránky zahraničních televizních seriálů jako The Big Bang Theory, nebo How I Met Your Mother, který se už v současnosti dokonce nevysílá. Obě stránky neustále chrlí množství soutěží, anket, odkazů na své tematické reklamní předměty apod. O svých 21, resp. 20 milionů fanoušků, kteří dali těmto seriálům na Facebooku „like“ se snaží dobře postarat. Na zhruba padesátiletou fanouškovskou tradici důstojně navazují i stránky děl z rodiny Star Trek. I když byl poslední ze Star Trek seriálů natočen před deseti lety, tvůrci oficiálních stránek stále udržují svět Star Treku pro své fanoušky při životě. Fanouškovské stránky se v zahraničí ale zakládají i pro díla, která ještě neměla svoji premiéru. Takovýto profil má například připravovaný film Ridleyho Scotta Prometheus. Fanoušci tak můžou sledovat záběry z natáčení, rozhovory s tvůrci, zúčastňovat se soutěží atd. Jde bezpochyby o zajímavý prostředek, který mediálním komunikátorům slouží k patřičné přípravě a nahlodání filmových diváků. Vzhledem k jeho gigantické mediální propagaci se může udržovanými Facebookovými stránkami s téměř třicetimilionovou fanouškovskou základnou pyšnit i film Jamese Camerona Avatar z roku 2009. Na jeho stránkách se neustále objevují příspěvky, které ať už textem nebo obrazově, rozvíjejí svět planety Pandora, citace postav a stránky se snaží dále navazovat a rozvíjet poselství filmu a často se zde objevují příspěvky s ekologickým apelem.

Dnes už pravděpodobně není možné být stoprocentním fanoušek bez „olajkování“ příslušného díla na sociální síti. Fanouškům to dává jedinečnou možnost dozvědět se o svém oblíbeném filmu, seriálu nebo tvůrci aktuální informace, které mu jsou v podstatě servírovány až pod nos. Tvůrcům to naopak dává jedinečnou možnost rychle, levně a efektivně oslovit velké množství lidí a zasáhnout je svojí reklamou. Jak vidno, ne všichni ale ještě dokážou s oslovováním svých fanoušků na sociálních sítích pracovat, i přes veškerý potenciál, který toto prostředí nabízí.

Online supermarket: bude „in“ i v ČR?

Nakupování online se stává stále běžnější součástí našich životů. Většina z nás si již někdy objednala přes internet elektroniku, oblečení, knihy nebo třeba vánoční dárky. Z průzkumů vyplývá, že 84% Čechů, kteří používají internet, již online nákup vyzkoušelo. Kategorie e-komerce se drží vysoko i v žebříčku návštěvnosti. V prosinci 2011 a v prvních měsících roku 2012 byla, co do návštěvnosti, celkově na pátém místě. Přestože e-shopy jsou mezi Čechy oblíbenou variantou ke kamenným obchodům (dle počtu e-shopů na obyvatele jsme dokonce e-shopovou velmocí) k nákupu zboží denní spotřeby je však stále využívá menšina zákazníků. Proč tedy Češi, kteří jsou schopni utratit online až 170 EUR měsíčně, nenakupují na internetu také potraviny? Můžeme v budoucnosti očekávat změnu?

zdroj: Brandbank

Odpověď, proč u nás není online supermarket v současnosti „in“, můžeme najít v obavách, které čeští zákazníci mají z online nákupu obecně. Nejčastější jsou obavy z bezpečnosti nákupu. Mnoho lidí, kteří s nákupem v e-shopu již mají nějakou zkušenost, ho stále vnímá jako rizikový.  Panují obavy především ze zneužití platebních karet. Svou roli hraje také nemožnost osahat si zboží stejně jako v reálu. Což v případě potravin zní jako logický důvod, především u čerstvého zboží jako je třeba ovoce. Dalším důvodem proč nenakupovat online je obava z problematického doručení zásilky a ztížená reklamace.

Změna v režii Facebook generation

I přes obavy zákazníků se ale experti shodují, že online sektor v oblasti FMCG[1] zaznamená v České republice značný nárůst během následujících pěti let. Podívejme se na Velkou Británii, která se může pyšnit nejrozvinutějším e-trhem na světě a do jisté míry udává globální trend v online sektoru. Každý velký supermarket zde provozuje zároveň i svůj e-shop se spotřebním zbožím. Asda-Walmart, Tesco, Waitrose, Sainsburys a mnoho dalších – ti všichni denně doručují v každém britském městě balíčky obsahující sortiment z jejich sítě supermarketů. Část Britů si také nákup objednaný online vyzvedává, třeba po cestě z práce, přímo v supermarketu.

V UK je denně online 82% spotřebitelů (pro srovnání, v ČR je to 62% spotřebitelů denně) a číslo stále narůstá. Britská ekonomika je také nejvíce na světě založená na online sektoru. Celkový podíl online ekonomiky na britském HDP je v současnosti 8,3% a do roku 2016 vzroste tento podíl až na 10% - růst podílu online ekonomiky na HDP je celosvětový trend. V České republice bychom se sice v roce 2016 měli dostat teprve na 5,7% podílu na HDP, oproti současnosti jde ale o nárůst.

   

Motorem změny, která by měla nastat v oblasti online nákupu spotřebního zboží, bude podle předpokladů tzv. Facebook generation. Jde o generaci do 35 let, která z internetu nemá obavy a používá ho na denní bázi. Pro mladé lidi totiž nákup na internetu přináší jednu velkou výhodu – úsporu času. Ta je vnímaná kladně především mezi rodinami s malými dětmi. Rodiče po práci raději stráví čas s dětmi než ježděním s nákupním vozíkem po hypermarketu. Výzkumy v UK také ukázaly, že značnou část britské online populace tvoří mladé matky a tomu odpovídá i množství potřeb pro děti prodaných online.

Ty tvoří nadpoloviční většinu prodaného sortimentu online supermarketů. Dalším výrazným faktorem, který motivuje a bude motivovat zákazníky k online nákupu i v oblasti spotřebního zboží je nižší cena a snazší kontrola výdajů. Že je i pro Čechy cena důležitá ukazuje oblíbenost srovnávačů zboží. Například web zboží.cz pro porovnání ceny používá až 44% nakupujících. Při nákupu online – a u potravin to platí dvojnásob – se zákazník vyhne také check-out shocku. Tento anglický výraz označuje překvapení nad konečnou cenou nákupu, které už jistě každý z nás u pokladny v obchodě zažil. V e-shopu, kde stále vidíme, co máme v košíku i včetně konečné ceny, se nám podobná věc nemůže nikdy stát.

Online supermarket v ČR dnes a zítra

Entuziazmus Čechů pro nákup na internetu je zřejmý, ale přesto je online supermarket pro většinu nakupujících zcela neznámý. Prvními vlaštovkami v oblasti internetových supermarketů jsou v ČR Tesco a Mall. Tesco provozuje první skutečný online obchod s potravinami a dalším zbožím denní spotřeby – můžete si tak koupit jogurt, pečivo, mraženou pizzu i zeleninu online. 

Zdroj: novinky.cz

Mall zase před Vánoci přišel s – v Česku zatím průkopnickou – myšlenkou nakupování při čekání na metro. Online drogerii a hračkářství mohli Češi „navštívit“ ve stanicích metra Náměstí republiky a Flora. Nakupovalo se na principu skenování QR kódu u požadovaného zboží, které zákazník následně koupil online. Mobilní komerce je v našich končinách ještě skutečně v plenkách, proto u online drogerie bylo vidět spíše zvědavce, kteří zkoušeli QR kódy, než frontu zákazníků na pleny a prací prášek. Tesco ale na stejném principu úspěšně provozuje metro-supermarket v Jižní Koreji, viz video. Možná se něčeho podobného v budoucnosti dočkáme i u nás:

Ukažme si nyní na příkladu prezentaci produktu z britského a českého online supermarketu. Na následujících obrázcích vidíte produkt od stejného výrobce jednou prezentovaný v britském online supermarketu Waitrose, podruhé v itesco.cz. Který z nich byste si v e-shopu koupili spíše?

Waitrose

                                                                                               itesco.cz

Pravděpodobně ten z britského obchodu, že? A proč? Protože je lépe prezentovaný a dává vám pocit jako při nákupu ve skutečném obchodě. Zde narážíme na hlavní příčinu, proč se v ČR nákup jídla přes internet zatím "nenosí". Jak jsem zmiňovala v úvodu článku, většině spotřebitelů vadí při nakupování na internetu nemožnost osahat si zboží. Dodavatelé ovšem mohou tuto obavu snadno eliminovat, pokud e-shopu dodají adekvátní obrazový a popisový materiál - jak vidíme ve Waitrose. U potravin jsou navíc stěžejní i výživové hodnoty a případné alergeny ve výrobku. U české prezentace jogurtu chybí obrázek i jakýkoliv popis. Ze samotného názvu výrobku navíc ani není přesně jasné, o jaký druh jogurtu se jedná.

U takto prezentovaného zboží je téměř jisté, že si ho zákazník nekoupí. Odborníci na produktovou prezentaci se dokonce nechávají slyšet, že nedostatečný popis a absence fotografie výrobku fungují na spotřebitele stejně, jako kdyby v běžném obchodě viděl výrobek poškozený či rozbalený. Nezajímá ho a nekoupí si ho. I u regálu v supermarketu se orientujeme především podle obalů. Pokud máme nějaký výrobek oblíbený, poznáme ho podle obalu snadno a rychle. Podobná prezentace výrobků (a to i od velkých výrobců, jako je Danone) nám dává tušit, že dodavatelé v ČR v současnosti odsouvají multi-kanálový prodej stále do pozadí. Hlavní je pro ně stále prodej v kamenném obchodě a zatím se ani nebojí, že jim špatná prezentace produktu uškodí. Poptávka po online nákupu jogurtů je v ČR zatím malá. Svůj produkt tedy dodavatelé v online supermarketu zatím mají jen proto, aby se „neřeklo“. Uvidíme, zda bude mít mladá generace v následujících letech sílu změnit chování dodavatelů a přimět je k většímu příklonu k e-komerci či dokonce m-komerci. Trendy ze zemí západní Evropy ukazují, že ano.

Zdroje:

• Brandbank
• Průzkum Gemius
• Průzkum NetMonitor
• Boston Consulting Group: Turning Local
• Waitrose
• M-journal: Stav e-komerce v ČR
• iTesco

Foto:
Brandbank.cz (1)
novinky.cz (2)
Waitrose.co.uk (3)
itesco.cz (4)

[1] Fast moving cosumer goods

Proč Facebook a Google stále nemají výsadní postavení v Rusku?V čem spočívají výhody a nevýhody lokálních lídrů?

Hlavním cílem zakladatele Facebooku Marka Zuckerberga je v nejbližší době co nejvíc expandovat na východ, ovládnout Rusko, Čínu, Japonsko a Jižní Koreu. Zuckerberg by totiž v letošním roce chtěl dosáhnout jednoho bilionu uživatelů. Ve všech těchto čtyřech zemích, nemá Facebook dominantní postavení a na poli sociálních sítích vedou lokální lídři. V Japonsku vede sociální síť Mixi, v Číně Tencent QQ a v Rusku VKontakte. V posledním jmenované zemi nemá výsadní postavení jak Facebook, který je až na čtvrté pozici, tak ani internetový vyhledávač Google, který je až na druhém místě za populárním vyhledavačem Yandex.

1. Základní fakta o internetu v Rusku

V Ruské federaci žije v současnosti138,739,892 obyvatel, což ji činí devátou nejlidnatější zemi světa. V roce 2011 dosáhl počet uživatelů internetu v Ruské federaci 50,3 milionu, což je 43 % z celkového počtu obyvatelstva. Nejvíce internet používají mladí lidé ve věku od 18 do 24 let. Okolo 54 procent Rusů internet nikdy nepoužila. Nejvyšší podíl uživatelů internetu je v Moskvě a Petrohradu, naopak u jiných měst dochází k razantnímu poklesu v přístupu na internet. Navíc, připojení k internetu v Moskvě a Petrohradu je rychlejší a levnější než ve zbytku země. V Rusku existuje více jak tři miliony ruských domén, které tvoří tak 6,5 % ze všech webových stránek na světě. Jen 5% Rusů umí anglicky, proto vyhledávání probíhá především v ruském jazyce. Vzhledem k širokému počtu neanglicky mluvícího obyvatelstva, většina z ruských webových stránek je psána pouze v azbuze, a většina z vyhledávání je vedeno v ruštině. Zajímavostí je, že Rusko naprosto zasáhl boom sociálních sítí a dvě třetiny ruských uživatelů má nejméně jeden profil na nějaké sociální síti.

2. Facebook vs VKontakte

Sociální síť Vkontaktě byla založen v roce 2006 jako ruský klon Facebooku. Je bezkonkurenčně nejrychleji rostoucí sociální sítí v Rusku. Facebook je sice nejrozsáhlejší sociální síť na světe, ale v prosinci 2011 byl v Rusku až čtvrtou nejpopulárnější sociální sítí. Převálcoval ho již zmiňovaný VKontakte, dále oblíbený Odnoklassniki.ru a Mail.ru. Zdá se, že Facebook se příliš pozdě vytasil se svou lokální verzí a ztratil významný moment, kdy ruské internetové publikum bylo připraveno vytvářet si uživatelské své účty kdekoliv. VKontakte momentálně ovládá 68% trhu a má více jak 35 miliónů uživatelů. To Facebook pokrývá něco málo přes 20,5% , což je okolo 11,5 milionu uživatelů.



VKontakte nabízí speciální služby, který lákají více a více uživatelů. Kouzlo spočívá v tom, že uživatelé mohli do letošního roku vidět nekontrolovaně tisíce pirátských kopií domácích i zahraničních filmů dabovaných do ruštiny. Navíc je možno uploadovat i stahovat videa a mp3. Tohle je nejvíc znatelná výhoda Vkontakte oproti Facebooku. Ale doba se mění díky a díky kontroverzní smlouvě ACTA je možné, že VKontakte dost možná přijde o svou hlavní devízu a přijde tak o své výsadní postavení. Kromě toho má VKontakte oproti Facebooku o mnoho větší problémy s hackerstvím a chráněním osobních dat uživatelů či šířením virů a spamů. Dálším nedostatkem VKontakte je oblíbené tlačítko „like“, které tam jednodušše chybí.

3. Google vs Yandex

Google působí na ruském trhu od roku 2001, kdy v posledních 10 letech zvýšil svůj podíl na ruském trhu z 5% na 25%. V současné době je jediným reálným konkurentem lokálnímu lídrovi Yandex. Hlavní zaměření Yandexu spočívá vevyhledávání a kontextuální reklamě. V tomto obchodním segmentu Yandex ovládá více jak 64% z celého tržního podílu. V roce 2011 používalo jeho stránky okolo 40 milionu návštěvníků. Výhoda Yandexu byla od počátku ta, že byla speciálně vytvořena pro vyhledávání v rusky mluvících zemích. Kromě toho Yandex operuje také na Ukrajině, v Kazachstánu, Bělorusku a Turecku.

Tím, že Google od počátku nepokládal ruský trh za svou prioritu, měl Yandex dostatek času se etablovat na ruském trhu a upevňovat svou pozici. Yandex se soustředil na vylepšování vyhledávání v regionech s cílem ukázat jiné a více relevantní výsledky pro uživatelé z jiných měst. V roce 2009 integrovali vyhledávací platformu Matrixnet, která umožnila Yandexu analyzovat ne pouze stovky, ale tisíce různých faktorů a najít pro jeho uživatele co nejvhodnější výsledek. Napřed byl oproti Googlu i ohledně monitoringu dopravy, který začal o 4 roky dřív než Google na ruském trhu. Jelikož se Yandex specializuje především na ruský trh, poskytuje lokální vyhledávání ve více jak 1400 městech. Také na stránkách Yandexu návštěvník nalezne kromě specializovaného vyhledávání také služby jako Yandex.News, Yandex.Market, Yandex.Mail nebo Yandex.Maps. Poslední novinkou byl vznik nového partnerství mezi Yandexem a Twitterem z února letošního roku. Twitter má po celém světě na sto milonu aktivních uživatelů a 400 milionu návštěvníku za měsíc. Uživatelé, kteří něco hledají na Twitteru najdou stejný výsledek i na Yandexu. Twety více jak dvou milionu uživatelů z Ruska, Ukrajiny, Běloruska a Kazachstánu budou dostupné na vyhledávaní na Yandexu. Z ostatních jazyků budou ke shlédnutí i ty nejsledovanější tweety. Obdobně využívá při vyhledávání výsledků i Google se svým Google plus, který nyní čítá devadesát milionu aktivních uživatelů.

Literatura:

Censorship of the net: The view from overseas. Network World, 1997, vol. 14, nr. 43, 56, IDG Network World Inc.

Franda,M.: 2002. Launching into cyberspace: Internet development and politics in five World regions. Lynne Rienner Publishers, Inc:London.

Zassoursky, I.: 2004. Media and power in post-Soviet Russia, M.E. Sharpe.

Prameny:

BBC, dostupné na stránkách: www.bbc.co.uk

CIA Factbook, dostupné na strákách: https://www.cia.gov/index.html

European journalism centre, dostupné na stránkách: www.ejc.net

Feedit, dostupné na stránkách: www.feedit.cz¨

Financial Times dostupné na stránkách www.ft.com

Fond Obshchestvennoe Mnenie, dostupné na stránkách: www.bd.fom.ru

Forbes, dostupné na stránkách:www.forbes.com

Infact.ru, dostupné na stránkách: www.infact.ru

I-RU, dostupné na stránkách: www.iru.cz

Reuters, dostupné na stránkách:www.reuters.com

Searchengine, dostupné na stránkách:www.searchenginewatch.com

Slideshare, dostupné na stránkách:www.slideshare.net

Yandex, dostupné na stránkách: www.yandex.ru

Všichni se hrozně milujeme. Nebo ne?

"Pokud nemáte nepřátele, nemáte charakter" hlásá nová aplikace EnemyGraph. Nabízí tak východisko pro všechny, které rozčiluje kritizovaná povrchnost a pokrytectví sociálních sítí. Nabízí východisko pro ty, kterým chybí tlačítko "Dislike" pod příspěvky na Facebooku. "Chtěl jsem vyrovnat nepřirozenou kulturu líbivosti, kterou nám Facebook nutí a kde chybí prostor pro nesouhlas," tvrdí tvůrce generátoru.

Za poslední dva týdny si ho podle článku na severu Aktuálně.cz stáhlo 20 000 uživatelů. Má ale takto "negativní" aplikace vůbec ve virtuálním světě Lipovetzkyho narcisů šanci na úspěch?

Muka zodpovědnosti

Poté, co si uživatel aplikaci stáhne, může ji využít hned několika způsoby. Kromě zobrazování toho, co všechno uživatel se svými přáteli skutečně „nesnáší,“ nebo co uživatel „olajkoval“ a jeho přátelé naopak rádi nemají, nabízí i vytvoření seznamu všech a všeho, co člověk nesnáší.

Jistě, již dnes existuje na Facebooku nespočet stránek, které začínají slovem „Nesnáším...“, jedná se však o natolik abstraktní a obecné osoby a činnosti, které nemá v oblibě nikdo (Nesnáším ranní vstávání, Nesnáším nudu atd.). Není proto nijak „riskantní“ se k těmto stránkám přidat.

Právě EnemyGraph již však nutí uživatele do určité míry zodpovědnosti za své názory a činy. Každý si totiž může sestavit seznam konkrétních uživatelů, které označí za nepřátele.

"Většina sociálních sítí se snaží spojovat lidi na základě zájmů, lidi ale spojuje i to, co nesnášejí," tvrdí na svém blogu tvůrce aplikace Dean Terry. Podle něj právě negativita může sociální sítě podstatně obohatit – vznikají tak zcela nová přátelství i diskuze. Když budete o kamarádech vědět, co nemají rádi, tak je mnohem lépe poznáte."

Virtuální prostor pro narcisy

Každý se jistě rád připojí k tradičně neoblíbeným činnostem a osobám. I proto i bez aplikace EnemyGraph má například facebooková stránka Nesnáším nudu 35 000 „lajků“. I proto již fungují stránky jako „Nesnáším Justina Biebra“. Může ale v prostředí Facebooku fungovat označování skutečných osob a skutečných nepřátel? Může skutečně kromě seznamu přátel existovat i regulérní seznam nepřátel, když nejkonkrétnějším projevem přímé nenávisti někoho na Facebooku je relativně anonymní video "Blbky z Facebooku"?

"Současný narcismus ve skutečnosti vznikl za pozoruhodného nedostatku tragického nihilismu...je to něco, co potlačuje tragičnost a co se jeví jako zcela nová forma apatie," popisuje moderního člověka Lipovetzky. Právě apatie hraje i v tomto případě velkou roli.

Je totiž mnohem jednodušší bezhlavě okomentovat a "olajkovat" cokoli pozitivního než se proti něčemu negativně vymezovat, a to nejen na sociálních sítích. Proč si proto z někoho dělat nepřítele, když stačí si ho z přátel prostě smazat? Příliš velký rozdíl v tom není. Stejné problémy jsou totiž spojeny i s něčím tak triviální jako je samotné odebrání s přátel.

Pokud se uživatel nebude chtít s někým bavit, nechce tedy již dále být jeho přítel, prostě se s ním bavit nebude. Několikrát se pozdraví, ze slušnosti prohodí pár slov, a jejich přátelství prostě zanikne. Právě "odebrání z přátel" na Facebooku má však natolik deklarativní charakter, že se neodpouští. Jde o okamžitý řez, který se již nedá změnit, je jasným oznámením, že "tenhle člověk už mezi mé přátelé nepatří."

Na internetu se tak objevují rady, jak co nejlépe přátele odstranit ("Smaž každého, s kým bys nešel na pivo") nebo příběhy o tom, jak někdo dlouhodobá přátelství utnul právě odebráním z přátel ("Když tě zradí kamarádka...")

Přátelit se, ale nemluvit

I na děsivé stigma, které odebrání přátel obnáší, Facebook relativně rychle zareagoval. Objevila se totiž pokrytecká možnost si nežádoucí osoby v přátelích ponechat, jejich příspěvky však skrýt. Možná z lenosti, možná právě z obav ze sociálních sankcí. V „reálném životě“ zcela paradoxní situace - přátelit se s někým, ale neposlouchat, co mi říká.

Pravda je, že každý člověk, ačkoli třeba svého "přítele" vůbec nemá rád a sotva se s ním na ulici pozdraví, cítí zvláštní rozčarování nad tím, když si ho dotyčný z přátel odebere. Ačkoli to pro reálný stav nic neznamená, cítí pak zvláštní hořkost, možná i tlak na prsou a ptá se sám, co udělal v tomhle "přátelství" špatně.

Takovým lidem má pomoci aplikace, která připomíná soukromého detektiva pro žárlivé manžele. Aplikace UnfriendFinder neustále prochází seznam přátel a jakékoli změny okamžitě nahlásí. Pod záložkou "Přátelé" tak vytvoří i složku "nepřátel" a podobně, jako Facebook informuje o tom, kdo žádost uživatele o přátelství potvrdil, ohlásí to, kdo si uživatele z přátel smazal, kdo žádost odmítl či stále nepotvrdil. A skutečně se zdá, že aplikace opět nahrává sociální stigmatizaci: kdo není přítelem, je nepřítel.

Virtuální realita

"Virtuální není opakem skutečného, ale aktuálního, virtualita a aktualita jsou pouze dva různé druhy reality," tvrdil Pierre Levy. Začíná se ovšem zdát, že se Facebook od reality pomalu odděluje.

Přestává tak již být místem, kde se mají přátelé setkávat, spojovatelem, pomocníkem, ale novou virtuální realitou, kde se vytvářejí nová neexistující virtuální přátelství, která nemají v reálném životě žádný existující odraz a vztahy, které nemají s realitou nic společného. Vzniká tak nesmyslná síť virtuálních konvencí a pravidel, ve kterých je téměř nemožné se orientovat.

Nová aplikace, která jde proti tomuto proudu, tak nemá šanci na úspěch. Všichni přece raději bude předstírat, že se milujeme. Nebo ne?

"Jsme stále více pohlceni vlastním Já, jsme stále neschopnější "hrát" své společenské role: všichni jsme se totiž stali herci bez umění," dodává k tomu Lipovetzky.

Použité zdroje:

LIPOVETZKY, G.: Narcis aneb strategie prázdnoty. In: Éra prázdnoty. Praha: Prostor, 2001, pp. 63 - 94

LEVY, P.: Kyberkultura. Praha: Karolinum, 2000, s. 45

HOLANOVÁ, T.: Síť nepřátel na Facebooku, přidat můžete zvíře i kolegu. Aktuálně.cz [online], 30. 3. 2012 [cit 2012-04-07]. Dostupné z: http://datarama.aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=739184

www.enemygrap.com

www.unfriendfinder.com

www.proslecny.cz/kdyz-te-zradi-kamaradka

www.nevzpominamsi.cz/vycistete-si-facebook