Sunday, November 20, 2016

Žijeme falešnou realitu, míní Oxford

Autor Jiří Jelínek
Před několika dny byl publikován každoroční žebříček nejvíce skloňovaných a výrazných slov v daném roce. Slovem roku 2016 se stalo spojení „post-truth,“ tedy post-pravda. Toto slovo podle vydavatelů Oxfordského slovníku nejlépe vystihuje dobu ve které se nacházíme. Je to totiž doba plná vypjatých emocí a mýtů, které nás ovlivňují a směrují více než samotná fakta. O závažnosti samotného sdělení vypovídá už jen fakt, že post-pravda zastínila i Brexit.

 sdsdsd

Samotná definice post-pravdy zní: „Jedná se o přídavné jméno, které se vztahuje nebo popisuje podmínky, v nichž objektivní fakta při tvorbě veřejného mínění hrají menší roli, než emocionální apely a osobní přesvědčení.“ Tento způsob konstruování reality byl ve společnosti, a zj. v médiích, přítomen vždy. Vždyť samotný bulvár na tomto způsobu komunikování staví svoji existenci. V posledních měsících ale došlo k několika celospolečenským událostem, u nichž byla rozhodnutí činěna na základě emocí, spíše než faktů. Mezi jinými jsou to zj. uprchlická krize, Brexit a nedávné americké volby.

Vrtěti uprchlíkem

O uprchlické krizi se hovoří cca od začátku roku 2015. Proč právě od této doby? Kdo ví... Skokový nárůst počtu migrantů za tím však nebude, protože se podle Eurostatu nekonal. Naproti tomu se již nějakou dobu konala krize na Ukrajině, na kterou se soustředil celý svět. A migrační krize posloužila jako dobrá kouřová clona. O ukrajině se přestalo mluvit během několika týdnů. Migrační krize však přinesla ještě jednu změnu, totiž potvrdila sílu emocí a nevědomosti při rozhodování. Celý uprchlický diskurz se totiž nejednou proměnil.V jednu chvíli se média a politici soustředí na potápějící se čluny ve Středozemním moři, v další na mladé rozhněvané muslimy jdoucí zničit nás způsob života. Asi k největšímu posunu došlo na podzim roku 2015, kdy ještě 2. září evropané litovali mrtvých dětí na fotografiích uprchlíků v Guardianu, a 17. listopadu už na náměstích demonstrovali proti nim. Tedy alespoň v České Republice. V zemi, která od roku 2015 přijala celkem 83 uprchlíků, z nichž dobrá polovina vzápětí odcestovala na západ.


Těmto demonstracím předcházely teroristické útoky několika islámistů napojených na ISIS ve Francii, které si vyžádaly přes 120 obětí. Zatímco jinde se truchlilo a sounáleželo, u nás se demonstrovalo. V zásadě symbolickou hodnotu potom mělo vystoupení prezidenta Zemana na demonstraci pravicových extrémistů, po boku Konvičky a Bartoše. Tímto vystoupením se totiž legitimizoval oslí můstek imigrant – islám – terorista. Jen část lidí později zajímala fakta. Například to, že útočníci byli rodilí evropané, a cílem byla pomsta západní civilizaci, spíše než šíření Islámu. Zmatení lidé však získali svoji berličku, a tím nabyli jistoty.

Nemalý podíl na šíření těchto polopravd měla média. Nová jako Facebook a Twitter, kde se stírá rozdíl mezi seriózní zprávou a vymyšleným příběhem, ale i média stará. Je poněkud překvapující, že se TV Nova, známá svými živými reportážemi o mrznutí vody v zimě, k této věci postavila zodpovědněji, než její konkurent Prima FTV. Díky jisté redakční poradě v září minulého roku, jejíž záznam náhodou pronikl na veřejnost, si můžeme udělat celkem přesný obrázek o podobě objektivity zpravodajství v této televizi. Ne náhodou je výkonný ředitel této stanice také velký Zemanův sympatizant a odpůrce migrantů.

Všude samý Bulhar

Podobný vliv jako u nás, měla i britská média při rozhodování o Brexitu. The Sun, The Independent (shodou okolností vlastněný prominentním ruským podnikatelem Alexandrem Lebeděvem), Daily Mirror, a další bulvární deníky, veřejnost masírovaly zprávami o obrovské migraci a bruselské byrokracii, a ztrátě britské identity. Lidé poslechli. V referendu se mírná většina rozhodla pro Brexit. Nejčastěji uváděné důvody však spadají do kategorie post-pravdy. Údajně nespoutaná migrace, tentokrát z východní Evropy, se nekonala. Od roku 2013, kdy Velká británie otevřela pracovní trh i pro Rumuny a Bulhary, čísla přistěhovalců z těchto zemí ztěží dosáhla průměru EU. Úroveň migrace z rozšířujících zemí z roku 2004 (ČR, SR, Polsko, Maďarsko atd.) dokonce od roku 2014 poklesla. Podobně je na tom i argument byrokracie a svobody. Vystoupení z EU bude pro Británii znamenat paradoxně více byrokracie než předtím. Veškeré obchodní a celní dohody, platné v rámci EU, si budou Britové muset vyjednat znova, a pro každou zemi zvlášť. Navíc ztratí i možnost o těchto dohodách rozhodovat, což Velkou Británii postaví do nevýhodnější pozice než dřív. Rozhodnutí o Brexitu zatím přineslo pouze jediný hmatatelný důsledek, a tím je nárůst nacionalismu a agrese vůči národnostním menšinám.

Všetci kradnú, jenom já čerpám

Symbolem faktické vyprázdněnosti dnešní doby se staly volby v USA. Emoce a dojmy v americe již tradičně hrají důležitou úlohu, letos to však bylo jiné. Jak je možné, že se do prezidentských primárek dostali dva nejméně populární kandidáti? Na obou stranách původně kandidovala řada lidí s umírněnějšími a racionálnějšími postoji, než finální dvojce. Přesto se však ve volbě rozhodovalo pouze mezi nimi. Nebo tedy alespoň takový dojem získal člověk po přečtení novinových titulků a shlédnutí reportáží. Mediální prostor získávali převážně tito kandidáti, na ostatní nebyl brán ohled. Přitom finální volby se účastnilo celkem šest kandidátů. V porovnání s USA jsou české televizní superdebaty vrcholem demokratické korektnosti. Tato čtveřice nezávislých kandidátů ale nebyla tak zanedbatelná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nasbírala přes 9 milionů hlasů (7%). Lidé však nabyli jiného dojmu. Trumpovi a Clintonové, a zj. médiím samotným, se podařilo volby převést do ideologické roviny zlo vs. dobro, respektive zkorumpovaný systém vs. zodpovědný nepolitik. V tomto ideologickém rozštěpení nebyl prostor pro volební program. Voliči se jednoduše rozhodovali na základě osobních sympatií, respektive antipatií vůči kandidátům. Nebylo zde Guantanámo, Obama Care, nebo Blízký východ. Byl zde Babiš. Americký Babiš, který tvrdil, že všetci kradnú, a americký Kalousek, který vykřikoval „nevolte Babiše.“


Doba post-pravdivá bude pro společnost značnou výzvou. Už dnes dává populistům do rukou mocný nástroj. Vlastně je dnes možné přesvědčit kohokoliv o čemkoliv, pokud se danému tématu zrovna sám nevěnuje.

Zdroje:






No comments:

Post a Comment