Sunday, April 12, 2015

Trolling může být slast i past

„Nejhorší je srážka s blbcem. Protože ten tě stáhne na svou úroveň a tam tě semele zkušenostmi.“


Fotbaloví fanoušci se na Facebooku zvláště baví sledováním stránky Fanklub defenzivního fotbalu. Uživatelům neznalým kontextu přijde stránka plná podivínů, kteří bojují za to, aby každý zápas skončil výsledkem 0:0. Po mistrovství Evropy 2012 se jejich idolem stal reprezentační trenér Michal Bílek, který jako první trenér v historii dokázal se záporným skóre vyhrát základní skupinu, na klubové úrovni oslavují Martina Pulpita.

Smysl stránky není (až na výše jmenované) žádný, nikoho nezesměšňuje, nikoho neuráží. Přesto je Fanklub defenzivního fotbalu (FDF) nástrojem jakéhosi mnohostranného trollingu (všichni proti gólům), který je ve své podstatě vnímán jako urážlivá činnost. A to ať už se podíváme na nejlépe hodnocenou definici na Urban Dictionary (Chování se jako svině na internetu. Typicky uvolněná sarkastická, nebo cynická poznámka na dobře míněný příspěvek, jen proto, že to je internet a protože mi to dovoluje), nebo na článek Českého rozhlasu. (Trolling je zlá zábava která nesleduje pozitivní cíl. Dnes se toto pojmenování používá v souvislosti s propagandou placených autorů na webu, kteří za peníze šíří specifický názor.) Příklad Jiřího Vyvadila z posledních týdnů patří do kategorie trollích pastí.

V případě FDF jde o zábavu, která nikomu neubližuje a je srovnatelná například se slovními hříčkami, nebo změnou kontextu. Fanoušci hokejového Dallasu například na konci loňského roku mohli na kostce vidět trolling hvězd New Yorku Rangers, protože když obrazovka slibovala, že připomene hlavní hvězdy soupeře, objevili se Aragorn, Chuck Norris, nebo Chim a Dále, všechno postavy, které mohou být spojovány s Rangery.


Z mediálního pohledu jsou takové akce trollů zanedbatelné, protože jejich lest je snadno odhalitelná. Už těžší to je v případě, že z několika různých důvodů není v určitých situacích jednoduché trolla poznat. Jednou z nich je nedostatek důkazů v anonymním prostředí.

To může být například situace falešného účtu na Twitteru tenistky Nicole Vaidišové. Ta před šesti lety ukončila kariéru, ale najednou se na Twitteru objevil minulý rok účet, který jejím jménem ukazoval fotky, na kterých znovu trénuje na turnaje. Účet získal díky velkému počtu retweetů během jednoho odpoledne přes dva tisíce followerů a server iSport a ČTK vyrobily z jeho fotek zprávu o návratu Vaidišové.

Nicole Vaidišová paří ke sportovcům, kteří si velmi pečlivě hlídají soukromí a nebylo proto možné informaci ověřit, a to ani u jejích blízkých. V takové chvíli je tlak uvnitř mediálních organizací natolik silný, že není možné, aby si ve všech zastánci ověřování informací obhájili, proč není možné zprávu vytvořit. Je pouze shodou náhod, že Vaidišová se opravdu na turnaje po pár měsících skutečně vrátila.

Možná poučeni z tohoto příkladu se v posledních měsících novináři ujišťovali fotbalisty Milana Baroše, jestli má twitterový účet. Nebylo na něm nic podivného, ale i přes veškerou vybrakovanost jednotlivých nicknamů neznělo příliš pravděpodobně, že by si vítěz Ligy mistrů a nejlepší střelec mistrovství Evropy 2004 dal tak triviální nick, jako @bary100, pod kterým by na Twitter psal gramaticky a stylisticky špatné příspěvky. Elementární obrana proti trollům velela, že tohle je jeden z nich – a hle, nebyl.

Trolling je zřejmě tou nejnebezpečnější zbraní českého internetu a nových médií obecně. Odtržení jednoty místa a času dělá z jakéhokoliv výroku příležitost pro trollování a je čistě na samotném trollovi, jestli vyrobí zábavu proti vám, nebo zábavu pro vás.


1 comment:

  1. I'm puzzled with lots of exercises. I was afraid I could not do the right time despite my hard work. I need a support person. 19216811ll.com

    ReplyDelete