Facebook každý den navštíví 620
000 000 lidí a tato nejpopulárnější sociální síť se tak drží
na druhém místě návštěvnosti ze všech stránek na celém
internetu. A přestože v USA dosáhl již počet uživatelů svého
maxima jak někteří odborníci tvrdí, v rozvojových zemích se
těší větší a větší popularitě. Vždyť v počtu uživatelů
jsou na druhém až čtvrtém místě Brazílie,
Indie a Indonésie, které se řadí mezi nejlidnatější státy
světa a tedy se Facebook v příštích letech může těšit na
desítky milionů nových uživatelů.
Celá
miliarda uživatelů facebooku ale nemusí jen „marnit čas“. Jak
ukázaly kupříkladu protesty arabského jara, nebo hnutí Occupy
Wall street, Facebook může být
i nástrojem politického aktivismu a právě tomuto tématu se
věnuje José Marichal ve své studii Political
Facebook groups: Micro–activism and the digital front stage
publikované na webu Firstmonday.org
 |
| José Marichal je docentem politologie na California Lutheran University, titul Ph.D. Získal na univerzitě v Coloradu. Jeho specializace však přesahuje i do dalších oborů, především do mediálních studií a sociologie. Ve své publikační činnosti se věnuje propojení sociálních sítí s občanskou angažovaností a politikou a tomuto tématu se věnuje i studie, která je předmětem tohoto článku. |
Autor provedl kvalitativní obsahovou
analýzu 250 Facebookových skupin s politickou tématikou a s jeho
výsledky vás seznámí následující článek. Pro přehlednost
nejprve začněme vysvětlením klíčových pojmů a poté se
přesuneme k samotnému výzkumu.
 |
| Ne? Tak ne... |
Nonymní prostředí
Za tímto označením se skutečně
neskrývá slovenský popík, nýbrž opak anonymního prostoru.
Sociální sítě jsou nonymní prostředí, ve kterých prezentujeme
sami sebe. Shanyang Zhao tuto prezentaci označuje jako formování
„possible selves“ tedy možných já - takových, jakými si
přejeme být. Jakákoliv naše akce vyvolá reakci, která se zase
vrátí nám, protože aktivity provádíme pod vlastním jménem a
profilem.
Slacktivism
Pojem Slacktivism je složen z
anglických slack (nedbalý, laxní) a activism (opravdu je třeba
překlad?), autorsky bych tedy termín přeložil jako
„lajdaktivismus“. Tento
Morozovův koncept je postavený na tom, že sociální sítě
umožňují až příliš snadné přihlášení se k nějaké ideje,
čímž člověku naplní potřebu politické aktivity. To pak
snižuje pravděpodobnost dalšího aktivního zapojení, které by
mělo reálné důsledky - „Jít protestovat do tý zimy?! Pche,
lajknul sem to na Fejsbůku, to stačí“ Gladwell pak dodává,
že sociální sítě se vyznačují především povrchními
vazbami, které neposkytují vhodný základ pro udržení stabilní
a dlouhodobé reálné aktivity.
Argumentem, který by mohl tyto obavy
vyvrátit pak jsou již zmíněné facebookové aktivity, které jsme
mohli pozorovat ve spojitosti s arabským jarem či hnutím „Occupy“.
Při těchto bezesporu politických aktivitách hrály sociální
sítě důležitou mobilizační roli, kdy díky sdílení obsahu a
informací o protestech narůstal i počet reálně demonstrujících
lidí v ulicích.
Microactivism
Existuje více pohledů na
mikroaktivismus. Blood a Drache vztahují předponu micro k původci
sdělení, tj. že se jedná o aktivismus na úrovni jednotlivce nebo
malé skupiny prezentovaný širšímu publiku. Oproti tomu autor
studie José Marichal posuzuje koncept z hlediska množství
příjemců. Mikroaktivismus tak dle něho není závislý na
velikosti původce, ale velikosti (lepší by bylo říci malosti)
publika, které sdělení přijímá. Mikroaktivismus nemusí mít
vždy za cíl vyvolat společenskou změnu, ale vyjadřuje postoj,
který může někoho zaujmout a ovlivnit. Můžeme se tedy bavit
nejen o zakládání skupin, ale i o pouhém sdílení politických
obsahů.
José Marichal nahlíží na aktivitu
na Facebooku právě jako na mikroaktivismus spíše než
lajdaktivimus, jelikož vidí politiku jako „meaning making
process“ k čemuž přispívají i aktivity, které se mohou zdát
banální, jako jsou právě sdílení statusů s politickou
tématikou. Takové aktivity sice nemají tak hmatatelný dopad jak
argumentují Morozov s Gladwellem, ale i přesto mají (byť jen
drobný) vliv na formování společnosti a jako takové jsou
aktivismem. A v rámci mikroaktivismu pak José Marichal vyslovil
teorii „Politického vyjadřování.“
Theory of Expressive Political
Performance
Teorie vytvořená autorem na základě
Grounded Theory Glasera a Strausse a Goffmanovy práce o dramaturgii.
Autor politické skupiny vytváří jejím založením a aktivitou
své „hoped political self“ tedy kýžené politické já.
Založením skupiny, nebo sdílením politických obsahů chce jejich
autor nejen přispět k šíření povědomí o problému ale chce se
sám aktivně zapojit do procesu formování názorů. Tyto aktivity
pak probíhají v rámci front-stage prezentace.
Front-stage a back-stage
Front-stage a back-stage
 |
| Zase nic? |
Vlastní výzkum
Metoda
Autor zvolil pro svůj výkum
kvalitativní obsahovou analýzu 250ti náhodně vybraných
Facebookových skupin. Za účelem dodržení objektivity založil
nový účet na sociální síti, protože algoritmus Facebooku
nabízí uživatelům skupiny podobné těm, jejichž je členem.
Pokud by tedy autor použil vlastní účet, výsledky by byly
výrazně zkresleny. Proto založil účet nový bez preferencí,
přátel, či jakýchkoliv skupin. Poté z 550 politicky
orientovaných skupin (takových, které ve svém popisu měly
uvedenou kategorii „general
interest/politics“)
náhodně vybral vzorek 250. A to bez ohledu na konkrétní téma
nebo jazyk ve kterém byla skupina vedena. Jazykovou bariéru pak
odboural za použití aplikace Google Translator. Ve výsledném
vzorku tak bylo 250 skupin ze 32 zemí světa v 23 různých
jazycích.
Autor nejprve provedl analýzu
Informací o stránce (group description, tedy text psaný autorem
stránky, který se objevuje vždy v záhlaví a obsahuje základní
popis stránky pro návštěvníky). Na základě této analýzy
rozpoznal opakující se prvky politického vyjadřování, které
lze rozložit na čtyři osy: expresivita, cíl, tón (dikce), délka.
Na základě těchto kódovacích kategorií pak analyzoval text na
hlavní stránce. Jednalo se pouze o příspěvky, které zveřejnil
autor stránky, nikoliv texty ostatních uživatelů, jinak by došlo
ke zkreslení (viz trollové, odpůrci stránky aj.). K této analýze
použil J. Marichal program Qualrus a následně metodu zakotvené
teorie, která se používá k odhalení společných rysů a témat
ukrytých v textech.
 |
| Qualrus - Nástroj kvalitativní analýzy, který byl při použit při kódování obsahu Facebookových skupin dle kategorií „expressiveness, target, tone and length“. Výsledky pak byly analyzovány metodou Constant Comparative Method (Grounded Theory method, v češtině uváděna jako metoda zakotvené teorie) Glasera a Strausse. |
Výsledky
A co tedy José Marichal v textech
objevil? Analýza ukázala, že v rámci politického vyjadřování
se dají vyzdvihnout 4 klíčové aspekty: Vyjadřování, identita,
zvýraznění a délka (expressivity,
identity, signifiers, length)
Vyjadřování: Peter
Svensson rozlišil v roce 2009 tři druhy diskursu –
instrumentální, komunikační a vyjadřovací. Autorovi naší
studie se podařilo ve vzorku objevit všechny tři druhy, ačkoliv v
různě početném zastoupení.
Komunikační
skupina je charakterizována tím, že jejím účelem je primárně
podnítit dialog a komunikaci mezi návštěvníky. Takové se ve
vzorku 250 zkoumaných skupin objevily pouze dvě.
Instrumentální
skupiny poskytují návštěvníkům nástroje a prostředky k další
aktivitě a vybízejí je k ní. Tyto skupiny mají logicky nejblíže
ke konvenčnímu aktivismu, často sdílí petice, návody, informace
o sdruženích, či výzvy k bojkotu. Těchto stránek bylo o něco
více. Přesto však drtivá většina zkoumaného vzorku spadá do
kategorie vyjadřovacích skupin.
Vyjadřovací:
Tyto skupiny jsou založené za účelem prezentace názoru.
Nepodňecují návštěvníky k dalším akcím a vzniklé diskuse
jsou až sekundárním produktem. Jedná se tak o stránky
vyjadřující podporu, či naopak nesouhlas s nějakým tématem;
stránky názorových proudů, upozorňující na problém, výrazy
vděku velkým osobnostem... od „Děkujeme, Winstone Churchille“
po „Islám v ČR nechceme.“
Identita:
Zde autor využívá další dělení vytvořené Manuelem
Castellsem,
který identity dělí na legitimizační, protestní a projektové.
Poslední zmíněné však studie neodhalila a tedy se jim autor
nevěnujeLegtimizační:
Takové skupiny, které ospravedlňují a podporují konkrétní
politiku, nebo osobu, která je ve shodě s většinovým míněním.
Mezi tyto stránky autor řadí například stránku “SI A
REELECCIÓN DE URIBE“ (kolumbijská stránka „Ano znovuzvolení
prezidenta Uribeho“).
Protestní
idetntita
se oproti tomu vytváří, když je názor v rozporu s mainstreamem.
Ať už se jedná o vyjadřování solidarity (pozitivní), či
skupinové pobouření (negativní). Těchto skupin pak bylo násobně
více, než těch s legitimizačním cílem. Sem autor řadí
kupříkladu stránku „Proud to be French“. S ohledem na
celosvětové vnímání Francouzů se opravdu asi jedná o
minoritní, protestní názor.
Zvýraznění:
Zde se nejedná o cíl skupiny, nýbrž o způsob jejich naplňování
a psaní textů. V první řadě se jedná o lingvistickou stránku
skupiny. Typickými příklady zvýrazňovačů jsou satira, humor,
urážky, ale i stylistické formy kupříkladu básní. Cílem je
upozornit formou na obsah. A k tomu se dá využít také způsob
písma, nejčastěji používání velkých písmen.
Délka:
Zde autor píše o délce popisu skupiny, který se diametrálně
lišil napříč vzorkem. Od jednoslovného popisu „proč?“ u
stránky protestující proti válkám až po tisícislovné eseje
kurdských stránek. Hlouběji je ale autor studie nerozebírá
Závěr
José
Marichal ve své studii náhodně zvolil 250 facebookových skupin s
politickou tématikou a podrobil je kvalitativní obsahové analýze.
Drtivá většina zkoumaných skupin má za cíl pouze seznámit
diváka s názory a postoji autora, který zpravidla nevyžaduje ani
žádnou interakci, což podle některých autorů může vést k
pomalému zániku klasického aktivismu, protože budeme ukolébáni
pocitem politické angažovanosti na facebooku. Je otázkou času,
jestli budou mít pravdu Morozov s Gladwellem, kteří se tohoto
scénáře bojí, nebo Marichal, který tvrdí, že mikroaktivismus
je spíše doplňkem tradičního aktivismu a facbookově politicky
aktivní lidi můžeme zařadit někam doprostřed škály, kterou
určuje na jednom konci „profesionální aktivista“ a
indiferentní ignorant na straně druhé.
No comments:
Post a Comment