Představte si vysokoškoláka sedícího v
přednáškovém sále. Co vidíte?
V rukou dnešního vysokoškoláka často
nenajdeme pouze jen papír, tužku a případně knihu, jak to bývávalo zvykem v
době studia našich rodičů a prarodičů. Současná generace studentů zažívá
nevídaný boom v nárůstu možností, jakými technologiemi se může obsloužit při
výuce. Notebooky, mini notebooky, tablety, ultrabooky, smartphony, čtečky…
Pojďme se zaměřit na to, zda tyto technologie, hlavně notebooky, studentům při
výuce pomáhají, či nikoliv.
Jak je možné, že se používání notebooků a
ostatních technologií během školní výuky takto rozšířilo? Na tuto otázku lze
odpovědět ve třech jednoduchých bodech. Zaprvé, dnešní student vyrůstal
obklopen všemi možnými elektronickými hračičkami a počítač mu byl podle mých
propočtů představen pravděpodobně někdy během období jeho základní povinné
školní docházky. Zadruhé, cena mobilních počítačů, neboli notebooků či laptopů,
v posledních letech klesla tak výrazně, že si je může dovolit téměř každý
student. A zatřetí, univerzity ve svých prostorách posluchačům nabízejí bezplatné
bezdrátové připojení k Internetu.
Proč ano?
Asi největší výhodou používání notebooků
při vysokoškolské přednášce je zapisování přehledných poznámek. Vyučující, ať
již mají své téma připraveno jakkoli pečlivě, ve svém přednesu občas přeskakují
od jednoho bodu výkladu k dalšímu a zase zpět, takže v ručně psaných
poznámkách, plných šipek a závorek, čert aby se vyznal. Možnost jednoduchého
zvýraznění textu ztučněním, mezerami či barvou také není k zahození. Je to
rozhodně jednodušší a méně trapné, než si s sebou do školy nosit pastelky,
pravítka a další propriety žáka základní školy.
Další nezanedbatelnou předností je
čitelnost poznámek. To se hodí nejen pro vlastní potřeby na konci semestru, kdy
je nutno text vzhledem k neúprosně se blížícímu zkouškovému termínu znovu
projít, aniž bychom se rozčilovali nad vlastním škrabopisem, ale také pro
potřeby ostatních spolužáků, kteří nějakou tu přednášku „samozřejmě pouze z
důvodu nemoci“ zameškali.
Konec semestru tak občas nápadně připomíná
„patchwork“ – když každý něco přidá, může vzniknout doopravdy kvalitní studijní
materiál. Nikomu nic nechybí a každý je spokojený. Studentstvo tímto postojem
ke „společným poznámkám“ dává najevo svoji pospolitost, řídící se hesly „Jeden
za všechny, všichni za jednoho“, „V jednotě je síla“, „Přispět svojí troškou do
mlýna“ apod. Dobré duše tato díla sdílejí pomocí aplikací, jako je Dropbox,
Gogole docs, na sociálních sítích (např. dokumenty na Spolužácích či soubory na
Facebooku). Takto vzniká studentská kolektivní inteligence, umožněná novými
médii a propojeností jejich síťových struktur.
Některé výzkumy ukazují, že studenti jsou
více spokojeni se svými "akademickými zážitky", když při výuce
používají notebooky. Studenti se dokonce raději zapisují na předměty, během
kterých je používání osobních počítačů povoleno. Další výzkumníci poukazují na
to, že vysokoškoláci, používající během výuky moderní technologie, prokazují
větší učební motivaci.
Proč ne?
Pravděpodobně nejzákeřnější nevýhodou je schopnost
notebooků odvádět studentovu pozornost. Výzkumy ukazují, že studenti během
přednášek surfují na internetu, píší emaily, tráví čas na sociálních sítích, či
plní úkoly na jiné hodiny. Tento „multitasking“ může negativně ovlivnit celkový
výkon studenta. Komunikace pomocí sociálních sítí se během přednášek občas
zvrhá v „metakomunikaci“, kdy si určitý počet studentů sděluje své dojmy
z hodiny v reálném čase výuky.
Pro přednášející nemusí být frustrující pouze
nevysvětlitelné chichotání studentů, zapříčiněné sledováním zábavných videí na
YouTube, zatímco se vpředu za katedrou odehrává přednáška. Značně neuspokojivý
může být i pohled do sálu, kde v kaskádách slevají čela notebooků do
abstraktních obrazců a zakrývají přítomné studenstvo. Bylo zdokumentováno
množství případů, kdy byli lektoři tak znechuceni činností studentů, která se
nevztahovala k tématu lekce, že zakázali používání notebooků během svých
hodin, či alespoň zařídili odpojení místnosti od bezdrátových sítí. Někteří
učitelé se snaží studentovu pozornost udržet tím, že během hodin na slidech
představí značné množství textu, které si student jakž takž stíhá opisovat,
natož aby měl čas na brouzdání po Internetu. Zde se naskýtá otázka, zda je tato
metoda správným řešením.
Používání notebooků zapříčiňuje i tragikomické situace.
A to například před testy, které se většinou píší „starou“ metodou - propiskou
na papír. Pokud si vyučující nepřinese vlastní materiály a nerozdá je
studentům, nastává zmatek a shon, aby si každý sehnal něco, na co bude psát, a
něco, s čím bude psát. Můžeme politovat učitele, kteří jsou pak nuceni
číst studentovy klikyháky. Není se ale čemu divit - pro samé psaní na počítači
nejsme zvyklí psát ručně.
Tak jak tedy?
Někteří teoretici se domnívají, že studenti, vychovaní
v éře multitaskingu, mohou úspěšně vyvážit používání Internetu a
participaci na výuce. Nedávání pozornosti totiž přece není ničím novým, jen se
v minulosti projevovalo jinak - bezmyšlenkovitým čmáráním na okraje
sešitů, nezapisováním poznámek, koukáním z okna, psaním úkolů na jiné hodiny
atd. Záleží tedy pouze na studentovi, zda se dokáže ovládat alespoň tak, aby po
krátké pauze, vyplněné surfováním po webu, opět dokázal obrátit pozornost
k probírané látce.
Zdroje:
No comments:
Post a Comment