The Mobile Effect – Jak jsme poslouchali muziku a jak hovoříme do telefonu

Svou semestrální práci sem zaměřila na analýzu článku Drew Hemmenta The Mobile Effect z roku 2005. Hned na úvod je třeba poznamenat, že Hemment ve svém díle navazuje článek „The Walkman Effect“ z roku 1984, jehož autorem je Shuhei Hosokawa. Hemment stejně jako Hosokawa ve svém díle pojímá mobilní telefon spíše jako kulturní artefakt než jako technický předěl, nicméně s Hosokawovou studií nesouhlasí ve všech směrech – naopak s ní velmi často polemizuje, kriticky ji hodnotí a zkoumá, jestli je bezezbytku platná i dnes – více než dvacet let po svém vzniku a navíc v době, která patří mobilním telefonům a dalším mobilním zařízením všeho druhu.

Zdrojový článek:

• HEMMENT, Drew: The mobile effect. Convergence : the International Journal of Research into New Media Technologies, květen 2005, ročník 11, číslo 2, str. 32-40.

Další zdroje:

• FLAŠAR, Martin. Příliš hlučná samota. MP3 přehrávače a konstrukce individuálního prostoru. In: Hudba-Integrácie-Interpretácie 12 (sborník vědeckých studií, Ed. Vereš, J.), Nitra, 2010. s. 86-87.
• HOSOKAWA, Shuhei (1984). "The Walkman Effect". Popular Music  4: 165–180.
• DU GAY, Paul. Doing Cultural Studies: The Story of the Sony Walkman [online]. The Open University, 1997 [cit. 2012-06-27]. s. 17. ISBN 0761954015. Dostupné z:<http://books.google.cz/books?id=Gop0dQGKm5sC&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false>.
• Locative media. In: Institut intermédií [online]. 2012 [cit. 2012-06-30]. Dostupné z: http://www2.iim.cz/wiki/index.php/Locative_media