„Velice oblíbený komunitní server, na němž se nachází databáze tříd jednotlivých základních a středních škol, gymnázií nebo učilišť v České republice - současných, ukončených i odmaturovaných.“ Tak zní oficiální popis služby spoluzaci.cz provozované portálem seznam.cz. Majoritní podíl ve Spolužácích získal Seznam mezi lety 2004 a 2005. Následně změnil jejich design a začlenil je do svého portfolia.
Služba je mezi lidmi poměrně rozšířena a používána. Průměrná denní návštěvnost (v pracovních dnech) je kolem 70 tisíc lidí. Měsíční počet zobrazených stránek osciluje za poslední dva měsíce (říjen, listopad 2011) mezi 26 a 37 miliony. Průměrný čas strávený uživatelem na serveru je kolem 16 minut. S 56 % převažují ženy, muži jsou zastoupeni z 44 %.
Na stránkách Spolužáků jsou zakládány třídy, které sdružují bývalé spolužáky, případně i jejich učitele. Nic objevného, ale jen pro úplnost. Třídy nesou údaje o místě, názvu školy a roku ukončení. Dají se vyhledávat buď zadáním těchto informací, nebo hledáním jména konkrétního spolužáka. Noví uživatelé se mohou připojit po zodpovězení kontrolní otázky nebo požádáním správce třídy.
Tento banální princip a systém mě zaujal především tím, jak se jeho účel a funkce mění podle věku jeho uživatelů. Jedním ze smyslů existence tohoto serveru je znovu nacházení dávných přátel, na které jsme už dávno ztratili spojení. To je varianta u tříd, které již školu absolvovaly. Stránka může fungovat jako přehledná databáze kontaktů. Pokud lidé doplňují informace u svých profilů, mohou mít ostatní přehled o jejich rodinném stavu, počtu dětí, zaměstnání či místě bydliště. Snadněji se pak svolávají například třídní srazy. V diskuzích se mohou domlouvat termíny a místa a hromadně pak odesílat pozvánky. Na zdi se mohou sdílet „drby“, kdo koho potkal, kdo co dělá apod. U hodně aktivních tříd může vzniknout bohatá fotogalerie plná archivních materiálů. (V tomto směru by byla zajímavá studie, zda se správci tříd, svolávači srazů a plniči fotoalb stávají titíž lidé, kteří byli původně předsedy tříd, jejich mluvčími apod.)
U tříd, které server spoluzaci.cz využívají tímto způsobem, by se dalo hovořit o fungování konceptu tzv. produsage tak, jak o něm mluví Bruns, tedy splývání autora a uživatele. Na začátku je nabídnuta určitým způsobem strukturovaná (např. nástěnka, fotoalbum, učitelé, diskuze, profily žáků), ale obsahově prázdná stránka a je až na uživatelích, jak s ní naloží. Tedy, chtějí-li se členové třídy bavit prohlížením fotografií, musí nejprve někdo z nich převzít roli tvůrce a fotografie vybrat, nahrát, případně i utřídit a popsat. Každá třída tak získává jedinečnou podobu, kterou určují sami „žáci“. Od pouhého vyplnění základních údajů se dá stránka dotáhnout až na skutečný archiv třídních vzpomínek.
Odlišně využívají serveru spoluzaci.cz lidé, kteří aktuálně navštěvují vzdělávací zařízení. Podle mých zkušeností, a tedy nijak dogmaticích závěrů, dochází u těchto tříd častěji k jiným činnostem. Hlavním těžištěm zájmu je sdílení studijních materiálů a diskuze o aktuálních školních problémech či úkolech. Do dokumentů se ukládají materiály od učitelů, vlastní zápisky, poznámky a řešení úkolů. Význam roste zejména u tříd kombinovaného studia, kde mají studenti minimum příležitostí pro řešení problémů osobně. Kromě produsage, ve smyslu vytváření obsahu, se tu můžeme setkat s projevy tzv. kolektivní inteligence, vycházející z definice Pierra Lévyho, který ji popisuje jako „formu univerzálně distribuované inteligence, konstantně zdokonalované, koordinované v reálném čase a vyúsťující v efektivní využití schopností". Komunikací na vzkazové zdi mohou spolužáci klást otázky, upřesňovat si zadání, vysvětlovat nepochopené nebo vést debaty o správnosti. Tyto diskuze se mohou do určité míry stávat anonymními, protože se nejedná o běžnou konverzaci mezi spolužáky, ale o cílené hledání správného řešení a je nám v celku jedno, kdo nám na naši otázku odpoví. Připočteme-li k tomu vkládané dokumenty, vzniká podhoubí pro rozvoj kolektivní inteligence. Zajímavé na ní je, že je daleko ohraničenější, lokálnější a konkrétnější, než to bývá u jiných. Na její tvorbě se podílí od cca 20 do maximálně několika stovek (u velkých vysokoškolských oborů) tvůrců. Spoluzaci.cz jsou vlastně jakousi soustavou mikro komunit, které jsou od sebe vzájemně separovány, ale jeden člověk může být zároveň členem několika z nich.
Poslední dobou válčí Spolužáci s velkou konkurencí facebookem. Ačkoli je v číslech už převálcoval, zůstává otázkou, zda je dokáže stoprocentně nahradit a zda bude pro uživatele komfortnější přesunout všechny své aktivity pouze na jeden server. Stále jsou tu ale zastoupeni i lidé ze starších ročníků, kteří jsou registrováni na Spolužácích, ale účet na facebooku odmítají. Jistě bude zajímavé sledovat další vývoj do budoucna.
No comments:
Post a Comment