Zde tolik používanými pojmy jako je kolektivní inteligence, transmediální vyprávění a produsage, lze popsat na internetu takřka cokoli. Na příkladu Wikipedie rychle vysvětlíme, co je kolektivní inteligence; prod-userem byl v 50. létech v ČKD každý oceněný úderník, který přišel s nějakým zlepšením stroje, na němž pracoval; svou výraznou účast na transmediálním vyprávění jsem si užíval už někdy v roce ´89, kdy jsem hltal seriál Křeček v noční košili z obrazovky a následně ze stejnojmenné knížky (a to nemluvím o Krtkovi!). Tyto pojmy lze implementovat snad na každý jev, někdy ladně a přirozeně, jindy násilně a šroubovaně, ale jde to. Co takhle zkusit opak?
Postavme se do role producenta čehosi, co je dokonáno (tak aby se v zájmu zjednodušení vyloučil princip open source). Jak využít výše zmíněné pojmy? V zásadě se jedná o propojení a zapojení lidí. Producenty-uživetele vhodně využila například ČT24 při povodních v roce 2010.1 Díky aktuálním, syrovým informacím zatraktivnila svůj produkt. Zároveň si připoutala ony producenty fotek a videí (u velké většiny dodavatelů je málo pravděpodobné, že si nechali ujít, zda budou jejich fotky prezentované v celostátním vysílání). Tento princip využívají (dost možná na něm i stojí) leckteré regionální média. Pětiminutový záznam tanečků dětí ze školky Sluníčko v místní kabelové televizi nemá silnou informační hodnotu, přesto se diváci mohou těšit (a zřejmě i těší) na to samé ze školky Na Skalce už příští týden. Nemusíme zůstávat jen u nosičů z těch nejnižších pater (co do zásahu), stačí si prolistovat regionální část deníku z produkce vydavatelství Vltava Labe Press, jejich rubrika s narozenými dětmi by mohla vejít do mediálních čítanek.
Jednou z nejvýraznějších komodit současné televizní scény je seriál. Že by se v českém prostředí nějaký producent namáhal s frontálním útokem na diváka v podobě promyšleného transmediálního vyprávění typu Lost, nelze ani očekávat. Účet na Facebooku, vlastní stránky s filmem o seriálu, možná chat s tvůrci. Tím se obvykle končí. Pravdou je, že rozmanité informace na vedlejších kanálech lze přinášet jen tehdy, je-li samotný seriál opravdu "projektem". Čím delší a složitější, tím víc informací lze nabalit a diváka vtáhnout do dění i mimo onu hodinu v týdnu. V současnosti je v tomto směru asi nejdál sága Vyprávěj.2 Internetové stránky nabídnou obligátní informace z natáčení, charakteristiku postav, soutěže o DVD, ale také speciální videa (např. Jak obelstít píchačky), která nejsou pouhým odpadem hlavního produktu, ale zvlášť vytvořená, takže mají faktickou přidanou hodnotu. Charakter retro projektu je pak využit v sekci "po stopách doby". Divák se neodtrhne od archivního zpravodajství, jako když se propadá do pasti YouTube a neustále kliká na další a další videa. V zápětí zažívá nostalgický orgasmus, když interaktivní kalkulačka odhalí tehdejší ceny. (Ale pozor, může dojít k předčasnému vyvrcholení! Kilogram másla stál v roce 1981 40,- Kčs, což by - podle zmíněné kalkulačky - odpovídalo dnešním 328,- Kč.) Katarzi si lze odžít v počítačové hře, která provede hráče celým socialistickým životem od školáka po důchodce. Internetové stránky jsou v tomto případě co do obsahu zpracovány na jedničku, ale tím to končí. Jakoby se českotelevizní pterodaktyl snažil křídlem zastínit přesličku a zabránit jí v růstu.
Nabízí se logicky pohled na jídelní stůl mladšího, dynamičtějšího, inovativnějšího i progresivnějšího kuchaře. Ten plní jitrnici do nekonečného střívka (Ulice), nabízí sladké cosi rosolovitého tvaru (Ordinace v růžové zahradě), pivo (Hospoda) a pivo (Comeback), občas nějakou delikatesu, kterou sní kritici i se špejlí, aniž by se zmínili, že obdobný recept už někde jedli (Soukromé pasti - Už si nikdo nepamatuje na slibný začátek cyklu Oběti na ČT? 3) a v současnosti také nejdražší chod v menu - žraločí steak (Expozitura). Nenechme si zkazit chuť faktem, že nechal vrchní jídlo uležet 2 roky po uvaření, než nám jej naservíroval. Internetové stránky jsou dokonce pod průměrem svých sourozenců, nenalezneme žádné třídění, sekce, kategorie.4 Jen změť upoutávek a samochvalných článků protkaná tu a tam videorozhovory. Televize Nova promovala seriál krom magazínu k tomu určenému (Volejte Novu) i ve své hlavní zpravodajské relaci. V Televizních novinách dokonce vhodně propojila například díl o nebezpečných nábojích, když uvedla reportáž na stejné téma a seriál v ní zmínila. To je ale poslední oáza v poušti bezradnosti. Jakoby odváděli práci zaměstnanců televize Nova jiní - stačí se podívat na odkazy Googlu pod heslem "Helena Kahnová" (předobraz hlavní postavy Expozitury); většina je z období až od srpna 2011, tedy rozjezdu celého kolotoče. Lze namítnout, že jde ze strany konkurenčních médií o vypočítavost, jak se přiživit. Ovšem proč by nevyplnili mezeru, kterou způsobil sám zdroj? Odhaluje se tak násobek chabého přístupu k potenciálu transmediálního vyprávění. Jestliže z tohoto hlediska byl výhodou zmíněného projektu Vyprávěj nostalgický charakter, jeho akční soupeř nabízí neméně atraktivní propojení do reálna. Magická formulka "podle skutečné události" funguje u audiovizuálních děl jako u Golema kokainový šém - všechno pak prostě frčí jinak a snáz. Ostatně tohoto fenoménu právě využili novináři na tv Nova nezávislí (doufejme), když začali nyní přibližovat skutečné osudy bojovníků proti Berdychovu gangu. Diváka prostě zajímají podobnosti i shody s realitou (například major Zeman). Nabízí se poznámka: z právních důvodů si tvůri nemohli dovolit ani použití jména zavražděného Františka Mráze, jak by pak mohli ztotožnit jednotlivé zápletky se skutečnými událostmi? Protiargumentem budiž již zmíněný prod-user. Vždyť vysílatel nemusí vystupovat jako aktivní informátor, stačí k tomu dát prostor a uživatelé si sami (za vhodné pomoci zpravodajsko-publicistického archivu tv Nova) propojí fabulovaný děj s konkrétní reportáží a dál se tím pochlubí.
Jestliže je celý produkt označován za nejdražší tuzemský seriál, ve kterém bylo zničeno 13 aut, hrálo 338 herců, natáčelo se 260 dní..., můžeme ještě dodat: a který promarnil nejvíc šancí na využití potenciálu transmediálního vyprávění a prod-userů. Projekt je zlomový i ve svém posmrtném životě. Nebude následovat další řada (alespoň o takovém plánu neexistují zmínky, nicméně Expozitura po 20 letech by mohla pobavit), ale formát byl prodán do USA.5 Možná tím reinkarnace skončila, možná vznikne nový fenomén ověnčený cenami Emmy. V každém případě pochybuji, že by případní noví tvůrci podcenili možnosti transmediálního vyprávění, čeští prodavači Expozitury totiž nasadili laťku tak nízko, že by pod ní neprotančila ani bezpáteřní myš.
1 http://www.tyinternety.cz/socialni-site/ct24-diky-povodnim-zabodovala-na-facebooku-1417
2 http://www.ceskatelevize.cz/porady/10266819072-vypravej/
3 http://www.ceskatelevize.cz/porady/1125868623-nevlastni-bratr/20551212035/4975-cyklus-obeti/
4 http://expozitura.nova.cz/
5 http://kultura.idnes.cz/nova-prodala-do-zamori-serial-o-berdychove-gangu-bude-to-hit-zni-z-usa-1jk-/televize.aspx?c=A110415_132604_televize_tt
Jiří Ernst
No comments:
Post a Comment