Internetový folklór, aneb jak Web 2.0 změnil vnímání hudební tvorby

Vytvoření vysokého uměleckého díla bývalo v evropské historii vždy spojováno se jménem nějakého geniálního individua. Profese umělce se začala emancipovat až ve středověku a individuální a unikátní přístup ke zpracovávanému materiálu se v té době stal jednou z definic vysokého umění. Vedle tohoto principu však existovalo ještě umění nízké a kolektivní, tzv. folklór. Ten na rozdíl od vysokého umění neměl svého jedinečného autora. Vznikal v průběhu staletí a jednotné divadelní anebo hudební téma se kraj od kraje, anebo čas od času, mohlo výrazně měnit. Nedefinovatelná směs autorů tak stále pozměňovala předcházející motivy, dokud nebylo vytvořeno dílo, které dosáhlo takové dokonalosti a popularity, že se stalo kolektivně normativním výtvorem.

Folk lore is not dead!
Principy folklórní tvorby se však s postupem času začaly zajídat. Z řemeslníků umění se stali profesionální umělci, kteří svým talentem a inovacemi začali diktovat vývoj uměleckých směrů jak je dnes známe. Folklór jako by vymřel. V západní společnosti folklórní zvyklosti sice z nostalgie stále udržujeme, ale něco jako novou folklórní tvorbu aby člověk v éře globalizace pohledal. Opak je však pravdou. Představa, že nové technologie ruší anebo proměňují zažité způsoby života, tvorby a komunikace, dostává v tomto případě na frak. Internet se totiž stal ideální platformou pro novou vlnu globální tvorby, kterou bychom mohli nazvat folklórem.

Internet jen prodlužuje ruce
Zasíťování celého světa v podstatě jen umocnilo dva fenomény, které byly při zrodu jakéhokoliv folklórního díla vždy přítomné – produsage a kolektivní inteligence. Podívejme se například na lidové písničky. Pasáček někde na louce před dvěma sty lety si matně vybavil nápěv nějaké písně a svou interpretací vytvořil novou podobu již vytvořeného díla. Je uživatelem dané písně, ale zároveň i jejím producentem, poněvadž si domyslel slova, anebo pozměnil melodii. Brzy však nejspíše narazil na překážku v podobě kolektivní inteligence v místní hospodě, poněvadž jeho verzi zkušení stařešinové opravili do všeobecně uznávané podoby. Ovšem stále zde existovala možnost, že by se pasáčkova verze mohla v kraji ujmout jako ta jediná správná a dál se šířit jako normativní dílo. Jak je vidět, tak internet jen posunul hranice kraje až k hranicím dostupnosti internetového připojení.

Současný globální folklór
Příkladů internetové folklorizace umělecké tvorby, která využívá kolektivních znalostí a produsage, je nespočet a zasahuje do všech oblastí umění. Jedinečným příkladem stránek, na nichž vzniká novodobý globální folklór, je hudebně mixážní web ccMixter. Tento komunitní web staví na hromadném sdílení hudebních výtvorů, samplů, nahrávek a na jejich dalších úpravách jednotlivými členy komunity. Hudební dílo tak zde může mít různorodou genezi. Uživatel John(U.S.A.) si z desítek tisíc samplů vybere dvacet, doplní ho o své kousky, vytvoří rytmický set a uploaduje ho na web. Uživatelce Julii(ČR) se rytmus zalíbí, nahraje k němu pasáže na housle a uploaduje svou verzi. Uživatel Toshikatsu (Jap) doplní instrumenty rapem a dá píseň k dispozici k dalším změnám.


Takto bychom mohli pokračovat až do zbláznění. Nejvíce neuvěřitelné je, že výsledné písně jsou doopravdy kvalitní, přestože se na jejich vzniku podílelo několik (desítek/stovek) lidí, kteří se nikdy v životě nesetkali a pravděpodobně ani nesetkají. Všechna díla, která na webu ccMixter vzniknou, mají licenci Creative Commons(na které funguje například Wikipedie), která uživatelům umožňuje jak hudbu zdarma poslouchat a stahovat, tak jí podle libosti měnit, anebo používat k nekomerčním účelům.

Spojením hudebníků a posluchačů z celého světa vzniká internacionální komunita, která v podstatě vytváří globální folklór. Některé melodie a písně se pak na webu stanou tak populárními a jsou dokola remixovány, že bychom je mohli srovnávat s typickým lidovým nápěvem, který byl různě interpretován kraj od kraje. A stejně jako pasáček v hospodě, i nějaký uživatel, který nevhodně interpretuje populární nápěv, bude kolektivní inteligencí v podobě komunity opraven, usměrněn, anebo odsouzen.

Producenti virtuálních kapel
Web ccMixter sice staví na komunitě, ale žádná kolektivní činnost nemůže fungovat bez vedení. Provozovatelé stránek udržují produživatele v neustálé aktivitě, ať už pomocí vyhlašování různých hudebních soutěží, kde hodnotí celá aktivní komunita, anebo hudebních cen, kde hodnotí pouze editoři. Svěžest také stránkám dodává účast některých hvězd hudebního průmyslu, například Bucky Johnsona z Black Eyed Peas, Davida Byrna z Talking Heads anebo Beastie Boys. Stránku tak sledují i velcí producenti, kterým se může líbit právě vaše virtuální kapela a mohou vám nabídnout smlouvu na album.

Negativa produsage aneb kolektivní demence
Propojení role uživatele a producenta má na webu ccMixter svoje plusy a stejně tak i princip kolektivní inteligence. Jenže právě ona pozitiva se mohou v konceptu kolektivního vytváření hudby a především jejího masového poslouchání stát negativy. Kolektivní inteligence se rázem stane kolektivní demencí. Z jedinečné nahrávky, se tak po pár remixech a soutěžích stane legendární pop, který se dobře poslouchá, ale neposouvá hudební vývoj. Logicky z toho vyplívá, že s postupem času bude kolektivně dementní většina poslouchat unifikovaný, globálně stravitelný folklórní pop. Osobně jsem na tento žánr docela zvědavý. Určitě se brzy objeví, pokud už ho však nevytvořily ustavené hvězdy popmusic.

Vojtěch Kolář